9 C 143/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 86 703,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 000 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 500 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 27 867,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 167,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 505,97 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 499,36 Kč od 15. 12. 2022 do 22. 6. 2023, úroku ve výši 23,43 % ročně z částky 25 499,36 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, co do částky 27 335,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 087,8 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 335,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 808,85 Kč od 15. 12. 2022 do 22. 6. 2023, úroku 24,24 % ročně z částky 16 808,85 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 86 703,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“ či„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou došlo dne 18. 2. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 30měsíčních splátkách po 1 624 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 18. 8. 2022. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo také dne 16. 7. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 24měsíčních splátkách po 2 322 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 7. 2022. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se žalobkyní dne 14. 12. 2022, s účinností ke dne 16. 12. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno, byla rovněž upomenuta k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání již návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, byť jí byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně prokázání zkoumání úvěruschopnosti reagovala vyjádřením ze dne 21. 6. 2023, kdy uvedla, že má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně naplnil zákonnou povinnost prověřování úvěruschopnosti žalované, a to především na základě vyhodnocení údajů a informací získaných od žalované před uzavřením smluv o úvěru (resp. zápůjčce). Žalovaná uvedla (zákaznická karta [datum]), zj. že je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako pomocná síla u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], s měsíčním příjmem 13 331 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčky u jiných společností. Majetková situace byla předchůdkyní žalobkyně ověřena z pracovní smlouvy do 31. 12. 2020 a 2 výplatních pásek za 12/2019, 1/2020. Žalovaná dále uvedla (zákaznická karta [datum]), zj. že je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako pomocná síla u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], s měsíčním příjmem 28 905 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčky u jiných společností. Majetková situace byla předchůdkyní žalobkyně ověřena z pracovní smlouvy do 30. 6. 2021 a 2 výplatních pásek za 5, 6/2023. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaných zápůjček dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že žalovaná je schopna zápůjčky splácet. Žalovaná svým podpisem na zákaznických kartách potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nedisponují kopiemi předložených dokladů, kdy žadatelé o půjčku dokumenty zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně doložila rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kdy soud konstatuje, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže není důvod pochybovat o předložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.

5. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 7. 2020 [číslo] („ Smlouvy [číslo]“) bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných 30měsíčních splátkách po 1 624 Kč. Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky, oznámení a sazebník předchůdkyně žalobkyně.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, požadovaná výše zápůjčky 20 000 Kč ze dne 18. 2. 2020, bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, není vlastníkem automobilu, je zaměstnána na plný úvazek jako pomocná síla u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], kdy právní předchůdkyni žalobkyně předložila dvě výplatní pásky (12/2019, 1/2020), pracovní smlouvu do 31. 12. 2020. Čistý měsíční příjem žalované činí 13 331 Kč. Měsíční výdaje žalované jsou představovány odhadovanými výdaji ve výši 7 000 Kč. Žalovaná uvedla, že nevlastní kreditní kartu, zápůjčky u jiných společností nemá.

7. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022, náležící k číslu smlouvy [číslo] sjednané 18. 2. 2020, bylo zjištěno, že k datu 15. 1. 2021 činí zůstatek nesplacené jistiny 16 808,85 Kč, kdy žalovanou bylo uhrazeno celkem 11 500 Kč.

8. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 7. 2020 [číslo] („ Smlouvy [číslo]“) bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných 24měsíčních splátkách po 2 322 Kč. Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky, oznámení a sazebník předchůdkyně žalobkyně.

9. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, požadovaná výše zápůjčky 28 000 Kč ze dne 16. 7. 2020, bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, není vlastníkem automobilu, je zaměstnána na plný úvazek jako pomocná síla u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], kdy právní předchůdkyni žalobkyně předložila dvě výplatní pásky (5, 6/2020), pracovní smlouvu do 30. 6. 2021. Čistý příjem žalované činí 14 305 Kč, další čisté příjmy domácnosti 14 600 Kč. Celkové měsíční příjmy 28 905 Kč. Měsíční výdaje žalované jsou představovány odhadovanými výdaji ve výši 10 000 Kč a splátkami u předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 624 Kč. Žalovaná uvedla, že nevlastní kreditní kartu, zápůjčky u jiných společností nemá.

10. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022, náležící k číslu smlouvy [číslo] sjednané 16. 7. 2020, bylo zjištěno, že k datu 15. 1. 2021 činí zůstatek nesplacené jistiny 25 499,36 Kč, kdy žalovanou bylo uhrazeno celkem 3 000 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou ([číslo] [číslo]) byly postoupeny z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávek za její osobou, ze smluv o zápůjčce [číslo] [číslo] včetně příslušenství těchto pohledávek, na žalobkyni. Oznámení bylo žalované odesláno dne 13. 1. 2023 jak bylo zjištěno z přiloženého podacího lístku.

13. Z dokumentu nazvaného informace o zpracování osobních údajů ze dne 3. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou informovala o tom, že v důsledku postoupení pohledávek, se stává správcem osobních údajů žalované.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Upomínka byla žalované odeslána dne 10. 3. 2023 jak bylo zjištěno z přiloženého podacího lístku.

15. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu [číslo] Smlouvu [číslo] ve kterých se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč (Smlouva [číslo]) a 26 000 (Smlouva [číslo]) a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalované byly finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy [číslo] Smlouvy [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované se této dotazovala na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků (Smlouva [číslo]) se žalovaná zavázala uhradit v 30měsíčních splátkách po 1 624 Kč. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena 15. 1. 2021. Ke dni 15. 1. 2021 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení, kdy dlužná jistina činila 16 808,85 Kč a žalovanou bylo uhrazeno celkem 11 500 Kč. Od uzavření Smlouvy [číslo] do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho hrazeno. Dále se žalovaná zavázala uhradit celkovou částku dle Smlouvy [číslo] odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků v 24měsíčních splátkách po 2 322 Kč. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena 15. 1. 2021. Ke dni 15. 1. 2021 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení, kdy dlužná jistina činila 25 499,36 Kč a žalovanou bylo uhrazeno celkem 3 000 Kč. Od uzavření Smlouvy [číslo] do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku hrazeno ničeho.

16. Žalovaná nesplácela poskytnuté zápůjčky, jak bylo ve Smlouvách ujednáno, a proto žalované vznikl dluh ze Smlouvy [číslo] sestávající se z částky ve výši 35 835,82 Kč (dlužná jistina 16 808,85 Kč, dlužný poplatek 19 026,97 Kč a příslušenství) a z dluhu ze Smlouvy [číslo] sestávající se z částky ve výši 50 867,49 Kč (dlužná jistina 25 499 Kč, dlužný poplatek 25 368,13 Kč a příslušenství). Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužné částku neuhradila, postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovanou, včetně jejich příslušenství, na žalobkyni. Předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek oznámila. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínky prostřednictvím svého právního zástupce, na kterou žalovaná nereagovala, dlužnou částku nezaplatila.

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

19. Dle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

20. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 1958 odst. 1, 2 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

24. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Dle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena 29. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvy o zápůjčce (dle § 2390 o.z.) shora specifikované, na jejichž základě žalovaná obdržela nejprve částku 20 000 Kč a poté 26 000 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatné, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

30. Je zřejmé, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice tvrdila, že při sjednávání zápůjček předchůdkyně žalobkyně ověřovala informace poskytnuté žalovanou, a to především přeloženou pracovní smlouvou a výplatními páskami, ale žádný z těchto dokumentů žalobkyní soudu předložen nebyl. I kdyby tyto dokumenty žalobkyně předložila, prokazovaly by zkoumání toliko příjmové stránky, kdy v případě Smlouvy [číslo] žalovaná uváděla i další příjem (14 600 Kč), avšak tento nebyl taktéž doložen. Je třeba poukázat i na skutečnost, že v případě Smlouvy [číslo] měla být jako ověření tvrzení žalované o zaměstnání předložena pracovní smlouva do 31. 12. 2020. V rámci smlouvy [číslo] měla být poslední splátka uhrazena do 18. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla pracovní poměr sjednaný pouze do 31. 12. 2020 neměla tak dále zajištěn stálý zdroj příjmů (nebylo doloženo ani žádné prodloužení pracovní smlouvy či jiný zdroj příjmů). Jinak tomu nebylo ani v případě Smlouvy [číslo] kdy poslední splátka měla být uhrazena 16. 7. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla pracovní poměr sjednaný pouze do 30. 6. 2021 neměla tak opět dále zajištěn stálý zdroj příjmů (nebylo doloženo ani žádné prodloužení pracovní smlouvy či jiný zdroj příjmů). Předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované sice do určité míry zkoumala (co se týče stránky příjmové), avšak tyto skutečnosti řádně nevyhodnotila. Výdaje žalované však předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala, kdy se spokojila jen s tvrzením žalované. Tyto však nebyly nikterak dokladovány. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 o.z.).

31. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když sice částečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet (co do výdajové stránky dle soudu úvěruschopnost zkoumána nebyla), avšak tyto skutečnosti řádně nevyhodnotila.

32. K argumentaci rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97, ze dne 31. 7. 2020, kterou žalobkyně uvedla v podání ze dne 15. 12. 2022, soud zdůrazňuje, že uvedené závěry se vztahují k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. V tomto případě však soud nemůže ignorovat ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který již, na rozdíl od zákona č. 145/2010 Sb., po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud žalobkyně uvádí, že v době uzavření smluv měla tyto dokumenty právní předchůdkyně k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem tyto nedoložila.

33. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované předchůdkyně žalobkyně poskytla nejprve peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Soud má toto za prokázané, neboť celková částka měla být uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru a žalovaná toto potvrdila svým podpisem. Na dané plnění je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť ji bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a žalovaná je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o.z.). Žalovaná v dané souvislosti žalobkyni vrátila celkem 11 500 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 8 500 Kč (20 000 – 11 500). Žalobkyně dále tvrdila, že žalované předchůdkyně žalobkyně poskytla také peněžní prostředky v celkové výši 26 000 Kč. Soud má toto za prokázané, neboť celková částka měla být uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru a žalovaná toto potvrdila svým podpisem. Na dané plnění je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť ji bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a žalovaná je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o.z.). Žalovaná v dané souvislosti žalobkyni vrátila celkem 3 000 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 23 000 Kč (26 000 – 3 000). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o.z.), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 21. 6. 2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 22. 6. 2023. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 23. 6. 2023 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 8,25 % již od 15. 12. 2022 (u obou uplatněných nároků), tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně z částky 23 000 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení a dále úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadované částky a příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (II. výrok rozsudku).

34. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náležela poměrná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, a žádné náklady na její straně nebyly ze spisu soudem zjištěny, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.