9 C 156/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 24 289 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 998 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 9 291 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 299,45 Kč od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023, se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 24 289 Kč od 4. 1. 2023 do 18. 5. 2023, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 570,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 289 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že dne 15. 4. 2022 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, a to internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Dne 15. 4. 2022 byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná žalobkyni v souvislosti s úvěrem uhradila 2 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání již návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, byť jí byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Žalobkyně na výzvu soudu, jakým způsobem konkrétně zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s ohledem na ust. § 86 zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru, reagovala vyjádřením ze dne 18. 5. 2023, kdy odkazovala na literaturu a judikaturu ve věci posuzování úvěruschopnosti klienta. Dále uvedla, že má za to, že naplnila zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre neboli credit scoringu, které zjišťuje oddělení úvěrových rizik. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně má za to, že s ohledem na výši úvěru a s ohledem na analýzu, které byla žalovaná při sjednávání úvěru podrobena, splnila podmínky zákona, kdy míra prověření klienta odpovídá úvěrové částce, a tedy postupovala v dané věci s odbornou péčí.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 4. 2022 plyne, že tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale číselným kódem:„ [číslo]“. Z obsahu textu této listiny plyne, že žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, celkem částku 24 391 Kč do 24 měsíců. Ve smlouvě si strany dále sjednali možnost prodloužit splatnost úvěru o 30 dnů od původního data splatnosti, a to prostřednictvím uhrazení částky 1 Kč na účet žalobkyně.

6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 15. 4. 2022 byla žalobkyní zaslána částka ve výši 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol].

7. Z dokladu totožnosti (občanského průkazu) bylo zjištěno, že tento je vystaven na žalovanou.

8. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dne 15. 4. 2022 byla načerpána částka 15 000 Kč. Úhrada ve výši 2 Kč. Dluh celkem 24 588,45 Kč.

9. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 15. 4. 2022 byla zaslána částka ve výši 1 Kč na účet žalobkyně č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol].

10. Ze sazebníku platného od 4. 1. 2019 bylo zjištěno, že tento obsahuje sazby jednotlivých poplatků spojených s úvěrem, dále výši nákladů úvěru, doplňkové a volitelní služby, roční procentní sazbu nákladů. Dle tohoto sazebníku je účtován ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 33 Kč za každých 1 000 Kč půjčených na 30 dní.

11. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 22. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení částky 7 845 Kč do 30 dnů.

12. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 7. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení celého dluhu v důsledku prodlení s úhradou závazků, a to ve výši 24 159 Kč.

13. Z potvrzení o přijaté platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto společnost The Pay.cz, s.r.o. potvrzuje přijetí částky 1 Kč u platební brány ThePay z čísla účtu [bankovní účet], jméno odesílatele [celé jméno žalované] na účet žalobkyně 14. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 4. 2022 bylo zjištěno, že společnost The Pay.cz, s.r.o. tímto potvrzuje provedení převodu finančních prostředků ve výši 15 000 Kč z účtu žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet].

15. Z Úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalované bylo vykázáno celkem 5 odmítnutých úvěrových operací, 1 byla odvolána, ke dni dotazu měla žalovaná celkem 1 existující úvěr a žádné úvěry ukončené.

16. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaná žádala o spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná nemá žádné děti, jako zdroj příjmů byl uveden zaměstnanec, příjem ve výši 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 0 Kč. Dle lustrace žalobkyně v rejstřících ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS neměla žalovaná žádný záznam. Dále je v potvrzení uveden výpočet MLS (nejvyšší měsíční splátka) pro klienta: životní minimum dospělého člena domácnosti 4 250 Kč, splátky jiným společnostem mimo žalobkyni 2 656 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 508 Kč, zbývající MLS klienta 16 586 Kč a MLS pro domácnost: příjem klienta ze žádosti 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, splátky jiným společnostem mimo žalobkyni 2 656 Kč, minimální výdaje na bydlení 5 397 Kč, životní minimum členů domácnosti 4 250 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem 7 000 (tato položka je přeškrtnuta), výše splátky schváleného úvěru 1 508 Kč, zbývající MLS domácnosti 11 189 Kč.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 11. 2022 plyne, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum], jak plyne z poštovního podacího archu.

18. Soud s ohledem na výše uvedená skutková zjištění učinil tento skutkový závěr: Dne 15. 4. 2022 hodlala žalobkyně uzavřít se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, a to internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale číselným kódem: [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, ověřovacím poplatkem ve výši 1 Kč do 24 měsíců. Dne 15. 4. 2022 byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet]. Dne 15. 4. 2022 žalovaná uhradila 1 Kč na bankovní účet žalobkyně za prodloužení splatnosti. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná uhradila žalobkyni celkem 2 Kč. Zbytek dlužné částky i přes výzvu žalovaná neuhradila. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou ke splnění dluhu výzvou předanou k poštovní přepravě dne 7. 11. 2022.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

25. Podle § 582 odst. 1, věty první, o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

26. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 14. 5. 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 15 000 Kč za sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru 495 Kč a 1 Kč za ověřovací poplatek, 1 Kč za prodloužení splatnosti úvěru a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 24 měsíců od jejich poskytnutí. Předložená smlouva ze dne 15. 4. 2022 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena číselným kódem: [číslo].

30. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobkyně, jenž je obdobou internetového bankovnictví. Tato forma uzavírání smluv nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

31. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato vycházela z informací získaných od žalované při vyplnění elektronické žádosti klienta. Takto měl žalovaný udat svůj příjem 275 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 0 Kč a sdělit výdaje domácnosti ve výši 7 000 Kč (tento údaj je v potvrzení bonity klienta přeškrtnut), splátky jiným společnostem než žalobkyni ve výši 2 656 Kč Žalovaná je bezdětná. Z občanského průkazu žalované plyne, že byla žalovaná svobodná. Dále žalobkyně provedla elektronickou lustraci v různých registrech (SOLUS, CRIBIS a ISIR), s žádným negativním výstupem. Dle úvěrové karty bylo pět žádostí žalované odmítnuto, kdy se jednalo o žádosti o osobní úvěry, kreditní splátkovou kartu a revolvingový úvěr.

32. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnána a s jakým výdělkem. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytové potřeby žalované a náklady na bydlení. V daném případě však žalobkyně nedoložila, že by ověřovala deklarovaný příjem žalované u konkrétního zaměstnavatele. Dále ani netvrdila, že by zjišťovala konkrétní výdaje žalované na bydlení, že by tyto údaje zároveň ověřila, doložila. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující.

33. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit.

34. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. [číslo]) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).

35. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis čerpání, splátek a úhrad a potvrzení o provedení platby z nichž má soud za prokázané, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku ve výši 2 Kč, přičemž zbytek dosud nevrátila, čímž porušila povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., uložil jí soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 14 998 Kč (výpočet 15 000 Kč – 2 Kč = 14 998Kč). Co do zbytku požadované částky (požadovaná částka 24 289 Kč) (výpočet 24 289 – 14 998 = 9 291 Kč) ve výši 9 291 Kč spolu s kapitalizovaným a zákonným úrokem z požadovaných částek soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

36. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o. z.), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 17. 5. 2023, kdy byla zásilka uložena na poště k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 18. 5. 2023. Jelikož tak neučinila, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 19. 5. 2023 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15,00 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve stejné sazbě, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně z částky 14 998 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnul.

37. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

38. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 570,12 Kč, přičemž tato částka představuje 23,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,76 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 972 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 289 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně.

39. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.