9 C 171/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou tituly před jménem jméno FO tituly za jménem sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 22 400 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 17.12.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 3 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 900 Kč ve výši 12,75 % od 8.8.2024 do 16.12.2025, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 4 500 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 12 000 od 17.12.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 231 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 6.10.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 900 Kč s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky, smluvní pokutu a náhradu nákladů řízení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 8.7.2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o zápůjčce za použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím své webové stránky www., název, .cz. Na základě smlouvy o zápůjčce byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, jež byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal k úhradě jistiny 12 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 900 Kč nejpozději do 7.8.2024. Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny, poplatku za poskytnutí zápůjčky, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 000 Kč a sjednané smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 9 C 113/2023–12 ze dne 17.4.2023, aby tato soudu sdělila jak, jakým způsobem, zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

4. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala. Pouze v žalobě uvedla, , že schopnost žalovaného úvěr splácet byla prověřována příjmy a výdaji žalovaného, kdy si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, výdajových poměrech a tyto ověřila z dokumentů, případně nahlédnutím do relevantních databází. Konkrétně však neuvedla, jaký měl žalovaný příjem ani jaká byla jeho výdajová stránka.

5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud současně vyzval žalobkyni, aby soudu sdělila, jak, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ve svém podání ze dne 28.11.2025, které bylo doručeno soudu dne 28.11.2025 uvedla, že prověřila příjmy a výdaje žalovaného, zjistila jeho čistý měsíční příjem ve výši 29 362 Kč, výdaje žalovaného 12 705 Kč. Na základě výše uvedeného byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 12 000 Kč s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 900 Kč. Žalovaný měl vrátit částku 15 900 Kč, což je částka, která se s rezervou 757 Kč nachází v limitu 16 657 Kč. Dále zjišťovala majetkové poměry žalovaného, kdy žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá nezletilé děti a žije ve vlastním.

6. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8.7.2024 bylo zjištěno, že tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale pouze PIN kódem: 6552. Z obsahu textu této listiny vyplývá, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, nejpozději do 7.8.2024. Dne 1.8.2024 byl uzavřen Dodatek ke smlouvě o úvěru, kterým došlo k navýšení zápůjčky o 2 000 Kč. Z tohoto Dodatku bylo zjištěno , že není opatřen vlastnoručním podpisem žalovaného , ale pouze Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků se měla žalovaná zavázat uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a dále nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného PIN kódem: 9764.

7. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně plyne úprava vztahů mezi účastníky řízení vzniklých v souvislosti s uzavřením smlouvy. Tyto podmínky nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného, ale pouze PIN kódem: 6552.

8. Z upomínky ze dne 14.8.2024, 21.8.2024, 28.8.2024 a 6.9.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Z výzvy ze dne 24.4.2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 24.4.2025, jak bylo zjištěno z podacího lístku podací číslo , hodnota, .

10. Z výpisu z účtu ze dne 31.7.2024 bylo zjištěno, že dne 8.7.2024 byla žalobkyní na účet č. , č. účtu, poukázána částka 10 000 Kč a z výpisu z účtu ze dne 31.8.2024 bylo zjištěno, že dne 1.8.2024 byla žalobkyní na uvedený účet poukázána částka 2 000 Kč.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

17. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

18. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2390 ObčZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 ObčZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 8.7.2024 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky v celkové výši 10 000 Kč a dne 1.8.2024 Dodatek o navýšení zápůjčky o 2 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 900 Kč. Předložená smlouva o zápůjčce ze dne 8.7.2024 ani Dodatek ke smlouvě ze dne 1.8.2024 nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného; jsou opatřeny PIN kódem.

22. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 ObčZ a § 562 odst. 1, 2 ObčZ). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím webových stránek www., název, .cz. Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzená zápůjčka, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 ObčZ), jsou podle názoru soudu smlouva o zápůjčce i na ní navazující Dodatek ke smlouvě neplatné.

23. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy a Dodatku pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného a informací zjištěných nahlédnutím do relevantních databází, ale žádné konkrétní důkazy, jak posuzovala úvěruschopnost žalovaného k výzvě soudu nedoložila. Žalobkyně dle názoru soudu řádně nezkoumala výdaje žalovaného, když je nezbytné, aby zkoumala a ověřovala způsob uspokojování bydlení, výši nákladů žalovaného na bydlení apod.

24. Odborná péče ale předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Žalobkyně nepředložila potvrzení o majetkových poměrech žalovaného ani potvrzení zaměstnavatele, jímž byl doložen výdělek žalovaného bezprostředně dosahovaný před uzavřením smlouvy. Dle názoru soudu žalobkyně řádně nezkoumala (a nebyla doložena), jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalovaného, když se žalobkyně spokojila s tím, co uvedl žalovaný. Je nezbytné, aby žalobkyně zkoumala např. výši nákladů žalovaného na bydlení, výdaje související s uspokojováním ostatních životních potřeb apod. a tyto ověřila (např. výpisem z účtu žalovaného, platbami za energie atd.) .

25. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit.

26. Podle ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 ObčZ je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto jsou spotřebitelská smlouva a Dodatek k ní, které odporují ustanovení § 580 odst. 1 ObčZ, neplatné, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 ObčZ).

27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila potvrzení o platbě z výpisu z účtu ze dne 31.7.2024 a 31.8.2024 z něhož má soud za prokázané, že na účet č. , č. účtu, poukázána částka 10 000 Kč a částka 2 000 Kč. Soud tak má za jednoznačně prokázané, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč žalovanému vyplatila a žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni na úvěr ničeho neuhradil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 ObčZ, uložil mu soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč. Co do zbytku požadované částky ve výši 3 900 Kč, včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč (§ 513 ObčZ) smluvní pokuty a zákonných úroků z žalované částky od 8.8.2024 do 16.12.2025 a zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 12 000 od 17.12.2025 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

28. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 15.12.2025, kdy si zásilku osobně převzal. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 16.12.2025. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 17.12.2025 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 12,75 % již od 8.8.2024, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 17.12.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadované částky a příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (II. výrok rozsudku).Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 231Kč, přičemž tato částka představuje 7,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 816 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 400 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 000 Kč ve výši 420 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.