9 C 196/2016

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Vladislavou Štulcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2) celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení 5 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 5 880 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení poplatku z prodlení ve výši 1,0 promile denně z částky 5 880 Kč, nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení od 1. 8. 2014 do zaplacení.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 5 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným zaplatit mu částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaní byli v rozhodném období členy Společenství vlastníků jednotek ul. ulice, adresa číslo v obec, a to vlastníky bytu číslo v domě adresa v ul. ulice v obec a podílu na společných částech domu. V této souvislosti byli povinni hradit žalobci měsíčně stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu, příspěvky na opravy, zálohy za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Žalovaní své povinnosti neplnili, když žalobci neuhradili nedoplatek za vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 5 880 Kč.

2. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaní se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.

5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

6. Žalovaní byli v rozhodné době, tj. od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, vlastníci bytové jednotky číslo v budově adresa v obec včetně podílu na společných částech domu, a rovněž tak členové Společenství vlastníků jednotek ul. ulice, adresa číslo v obec (dále jen„ SVJ“). Žalobce byl na základě čl. III stanov SVJ povinen zajišťovat nutné služby spojené se správou domu a další činnosti a žalovaní byli povinni za uvedené činnosti hradit žalobci stanovené příspěvky (čl. XIII odst. 2 písm. c) a d) stanov). Dne 2. 4. 2014 vystavil žalobce žalovaným vyúčtování dodávky tepelné energie, TUV a dalších služeb za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, kdy žalovaným vyúčtoval nedoplatek za poskytované služby ve výši 5 880 Kč, splatný 31. 7. 2014. Žalovaní na takto vyúčtovanou částku ničeho neuhradili. Na základě objednávky žalobce ze dne 20. 1. 2015 byla vymáháním předmětné pohledávky za žalovanými pověřena právnická osoba Pověřená společnost žalované vyzvala předžalobní výzvou ze dne 12. 8. 2014 k zaplacení dlužné částky. Dne 19. 2. 2015 vystavila právnická osoba žalobci za poskytnutí služby v oblasti vymáhání pohledávky za žalovanými fakturu číslo znějící na částku 1 210 Kč, splatnou 5. 3. 2015.

7. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., zákon o vlastnictví bytů, vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2).

8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Na základě § 15 z. č. 72/1994 Sb. a stanov SVJ byli žalovaní coby vlastníci shora uvedené bytové jednotky povinni hradit žalobci příspěvky na služby spojené se správou domu. Za období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 vznikl žalovaným nedoplatek na službách ve výši 5 880 Kč, který žalobce žalovaným řádně vyúčtoval, a vyúčtování bylo žalovaným doručeno. Žalovaní však porušili svou povinnost, když žalobci ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradili. Co do částky 5 880 Kč tak soud shledal žalobu důvodnou a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci předmětnou částku společně a nerozdílně (výrok I.). Plněním jednoho z žalovaných tak zaniká povinnost druhého žalovaného.

10. Soud však neshledal žalobu důvodnou co do zaplacení poplatku z prodlení ve výši 1,0 promile denně z částky 5 880 Kč, nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení od 1. 8. 2014 do zaplacení. Žalobce v žalobě nijak netvrdil, na základě jakých skutečností předmětný poplatek z prodlení požaduje a nárok na zaplacení poplatku z prodlení nevyplývá ani z právních předpisů. Soud proto co do zaplacení předmětného poplatku z prodlení žalobu zamítl (výrok II.).

11. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 356 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 880 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 756 Kč Tyto náklady řízení jsou žalovaní podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinni zaplatit advokátu žalobce. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

12. Soud žalobci nepřiznal požadovaný nárok na zaplacení částky 1 210 Kč coby nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním pohledávky, neboť dle názoru soudu se nejedná o nutný účelně vynaložený náklad, který by účastník nemusel vynaložit, kdyby tohoto řízení nebylo. Žalobci ničeho nebránilo sám vymáhat předmětnou pohledávku vůči žalovaným, předtím, než využil právních služeb advokátní kanceláře, a služeb třetího subjektu k vymáhání pohledávky využil z vlastního rozhodnutí. Nutnost využití externí společnosti dále neodůvodňovala ani složitost věci, ani povaha předmětného nároku, a proto soud shledal uvedený požadavek nedůvodným. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.