9 C 29/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 25 899 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 512 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 512 Kč od 28.1.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 6 387 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 6 387 Kč od 28.3.2025 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25% ročně z částky 19 512 Kč od 28.3.2025 do 27.1.2026.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 763 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 25.11.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 25 899 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 12.9.2024 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku (www., název, .cz). Na základě smlouvy o úvěru byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a následně ještě došlo k navýšení úvěru až do výše 25 800 Kč, který měl splatit nejpozději do 27.3.2025. Žalovaný finanční prostředky ve výše uvedené výši načerpal, avšak ve lhůtě splatnosti již nevrátil. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 15.8.2025. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu, jakým způsobem, zkoumala žalobkyně (předchůdkyně žalobkyně) úvěruschopnost žalovaného žalobkyně uvedla, že žalobkyně nedisponuje dokumentací ohledně lustrace žalovaného v příslušných databázích ani potvrzeními o příjmech a výdajích žalovaného.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12.9.2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , disponuje osobními údaji žalovaného, které vyplnila v kolonce klient. Dále z obsahu vyplývá, že žalovanému bude poskytnut úvěr celkem ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Splatnost úvěru byla sjednána k 12.10.2024. Smlouva není opatřena podpisem žalovaného.

7. Dodatkem č.1 ke smlouvě o úvěru ze dne 1.10.2024 došlo k navýšení celkové částky jistiny na částku 16 000 Kč. Dodatkem č. 2 ke smlouvě o úvěru ze dne 12.10.2024 došlo ke změně splatnosti smlouvy na 26.10.2024. Dodatkem č. 3 ke smlouvě o úvěru ze dne 25.10.2024 došlo ke změně splatnosti smlouvy na 9.11.2024. Dodatkem č. 4 ke smlouvě o úvěru ze dne 31.10.2024 došlo k navýšení celkové částky jistiny na částku 17 000 Kč. Dodatkem č. 5 ke smlouvě o úvěru ze dne 4.11.2024 došlo k navýšení celkové částky jistiny na částku 18 000 Kč. Dodatkem č. 6 ke smlouvě o úvěru ze dne 7.11.2024 došlo ke změně splatnosti smlouvy na 9.12.2024. Dodatkem č. 7 ke smlouvě o úvěru ze dne 13.11.2024 došlo k navýšení celkové částky jistiny na 25 800 Kč. Dodatkem č. 8 ke smlouvě o úvěru ze dne 8.12.2024 došlo ke změně splatnosti smlouvy na 8.1.2025. Dodatkem č. 9 ke smlouvě o úvěru ze dne 8.1.2025 došlo ke změně splatnosti smlouvy na 22.1.2025 a Dodatkem č. 10 ke smlouvě o úvěru ze dne 21.1.2025došlo ke změně splatnosti dne 21.1.2025 21.2.2025.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila mimo jiné pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.8.2025 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalovanému bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky společnosti , právnická osoba, za žalovaným č. smlouvy , hodnota, , ve výši 29 597,45 Kč na žalobkyni a byl vyzván k uhrazení této částky.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27.3.2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 25 999 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 19 512 Kč, smluvního úroku ve výši 5 675 Kč, smluvní pokuty 712 Kč a poplatků za upomínku ve výši 100 Kč ihned uhradil.

11. Z výpisu z účtu , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 12.9.2024 byla na účet č. , č. účtu, poukázána částka 15 000 Kč. Dále bylo zjištěno z výpisů z účtu , právnická osoba, , že dne 1.10.2024 byla na účet č. , č. účtu, poukázána částka 1 000 Kč, dne 31.10.2024 částka 1 000 Kč, dne 4.11.2024 částka 1 000 Kč a dne 13.11.2024 částka 7 800 Kč.

12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 12.9.2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a následně ještě došlo k navýšení úvěru až do výše 25 800 Kč, který měl splatit nejpozději do 27.3.2025. Žalovaný finanční prostředky ve výše uvedené výši načerpal, avšak ve lhůtě splatnosti již nevrátil. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 15.8.2025. Zástupce žalobkyně žalovaného upomínal k uhrazení dluhu upomínkou ze dne 15.8.2025, odeslanou téhož dne. Žalovaný však ničeho neuhradil.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

19. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 25 800 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání smlouvy dle názoru soudu nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

22. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho příjmy a výdaje. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobkyně i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o ochraně spotřebitele v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 ObčZ).

23. S ohledem na výše uvedené tak žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

24. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 25 800 Kč. Soud má toto za prokázané, neboť celková částka byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet. Na dané plnění je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a žalovaný je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o.z.). Žalovaný v dané souvislosti žalobkyni vrátil 6 288. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o.z.), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 26.1.2026, kdy mu byla zásilka doručena. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy v pondělí 27.1.2026. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 28.1.2026 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 12 % již od 28.3.2025, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 512 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 512 Kč od 28.1.2026 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do částky 6 387 Kč a co do zbytku příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (II. výrok rozsudku).

25. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

26. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 19 512 Kč, žalovaný byl úspěšný co do částky 6 387 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni pouze poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, rovnající se rozdílu mezi jejím procentuálně vyjádřeným úspěchem a neúspěchem (51 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 036 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 1 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) za 4 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a doplnění k výzvě soudu), 4 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 2 000 Kč, tj. ve výši 420 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada ve výši 1 763 Kč odpovídající 51 %. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

27. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.