9 C 332/2019
č. j. 9 C 332/2019-16
V PLATNOSTIOkresní soud v Chomutově vyhověl žalobě o zaplacení částky 90 Kč s příslušenstvím, která vznikla z neuhrazeného regulačního poplatku za lékařskou pohotovostní službu. Soud se opřel o § 2053 občanského zákoníku, podle něhož písemné uznání dluhu obsahující důvod a výši má za následek právní domněnku o existenci dluhu ke dni uznání. Zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně byl určen podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a počátek jeho běhu byl stanoven na 1. den následující po splatnosti dluhu. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 Kč s úrokem a náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč.
Plný text
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 90 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 90 Kč od 1. 8. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, k rukám žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 90 Kč s příslušenstvím s tím, že nárok vznikl z titulu neuhrazeného regulačního poplatku za využití lékařské pohotovostní služby, kdy tato povinnost vyplývá z ust. § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalovaný dluh písemně uznal uznáním dluhu ze dne 23. 7. 2016, avšak do podání žaloby ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně již v podaném návrhu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.
5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:
6. Žalovaný Uznáním dluhu za pohotovostní ošetření ze dne 23. 7. 2016 písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 90 Kč co do důvodu a výše s tím, že dluh byl žalovanému vyčíslen v souladu s platnou legislativou jako regulační poplatek v souvislosti s poskytováním hrazené péče jeho osobě ve anonymizováno nemocnici v anonymizováno dne 23. 7. 2016, a to platebním dokladem číslo variabilní symbol, ze dne 23. 7. 2016, splatným 31. 7. 2016. Žalovaný se zavázal dluh uhradit nejpozději do 31. 7. 2016. Dne 24. 1. 2017 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu, datovanou dne 23. 1. 2017.
7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný v souladu s ust. § 2053 o. z. uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše. Z uvedeného ustanovení se podává, že z obsahu písemného projevu musí být zřejmé, že si je dlužník své povinnosti k plnění vědom. Je třeba, aby dlužník písemně uznal, že splní svůj dluh, uvedl důvod jeho vzniku a výši (rozsah), v jaké dluh uznává. Uvedení důvodu dluhu znamená označení, jakého dluhu se uznání týká nebo v čem dluh (skutkově) spočívá. Rovněž výše uznaného dluhu musí být vyjádřena tak, aby byla objektivně určitelná. Uznáním dluhu pak nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Nejde proto jen o pouhý důkazní prostředek sloužící k prokázání nároku věřitele v soudním řízení, nýbrž přímo ze zákona je s ním spojena právní domněnka o existujícím dluhu ke dni, kdy bylo vydáno.
10. V projednávaném případě tak listina nazvaná Uznáním dluhu za pohotovostní ošetření obsahuje platné uznání dluhu, když obsahuje veškeré náležitosti dle § 2053 o. z. Má se tudíž za to, že dluh v době uznání trval a důkazní břemeno ohledně případného tvrzení opaku by tak leželo na žalovaném. Žalovaný se však k věci nevyjádřil. Soud proto při svém rozhodování zcela vycházel z uznání dluhu.
11. Z vyložených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jak jej žalobkyně požadovala, kdy počátek jeho běhu je dán dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené v uznání dluhu, tj. od 1. 8. 2016. Jeho výše je požadována v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
12. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen“ Vyhláška”) sestávající z částky 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 Vyhlášky (podání žaloby a písemná výzva k plnění dle § 142a odst. 1 o.s.ř.) Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.