9 C 341/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 22 936 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 109 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 209 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 900 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 827 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 665,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 554,27 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 603,6 Kč od 29. 1. 2022 do 28. 1. 2023, úrok ve výši 28,2 % ročně z částky 8 603,6 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 459,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 634,57 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 528,91 Kč od 29. 1. 2022 do 28. 1. 2023, úrok 29 % ročně z částky 3 528,91 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 936 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“ či„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou došlo dne 16. 1. 2020 k uzavření Smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 52týdenních splátkách po 343 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 14. 1. 2021. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo také dne 22. 8. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 45týdenních splátkách po 304 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 2. 7. 2020. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se žalobkyní dne 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, byla rovněž upomenuta k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání již návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, byť jí byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Soud dále žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o sdělení, jakým způsobem konkrétně zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované s ohledem na ust. § 86 zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru s tím, že byla upozorněna na nepříznivé rozhodnutí ve věci v případě nedoplnění tvrzení žalobkyně či nepředložení důkazů prokazující tvrzení žalobkyně.

5. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala vyjádřením ze dne 26. 1. 2023, kdy uvedla, že má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně naplnil zákonnou povinnost prověřování úvěruschopnosti žalované, a to především na základě vyhodnocení údajů a informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zj. že má příjem ze státní podpory, žije ve spolubydlení, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčky u jiných společností. S ohledem na výši příjmů a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nedisponují kopiemi předložených dokladů, kdy žadatelé o půjčku dokumenty zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně doložila rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kdy soud konstatuje, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže není důvod pochybovat o předložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.

6. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 1. 2020 [číslo] („ Smlouvy [číslo]“) bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných 52týdenních splátkách po 343 Kč. Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky, oznámení a sazebník předchůdkyně žalobkyně.

7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 8. 2019 [číslo] („ Smlouvy [číslo]“) bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných 45týdenních splátkách po 304 Kč. Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky, oznámení a sazebník předchůdkyně žalobkyně.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávek za její osobou, ze smluv o zápůjčce [číslo] [číslo] včetně příslušenství těchto pohledávek, na žalobkyni.

9. Z podacího lístku ze dne 7. 6. 2022 bylo zjištěno, že dne 7. 6. 2022 byla žalobkyní žalované odeslána doporučená zásilka.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou ([číslo] [číslo]) byly postoupeny z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 6. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

12. Z podacího lístku ze dne 24. 2. 2022 bylo zjištěno, že dne 24. 2. 2022 byla právním zástupcem žalobkyně žalované odeslána doporučená zásilka.

13. Z tabulky umoření ze dne 31. 1. 2022, náležící k číslu smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že k datu 16. 1. 2020 činí zůstatek nesplacené jistiny 3 528,91 Kč, kdy žalovanou bylo uhrazeno celkem 6 791 Kč.

14. Z tabulky umoření ze dne 31. 1. 2022, náležící k číslu smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že k datu 24. 2. 2020 činí zůstatek nesplacené jistiny 8 603,60 Kč, kdy žalovanou bylo uhrazeno celkem 1 100 Kč.

15. Z poštovní poukázky B poukázané žalované bylo zjištěno, že jí byla dne 10. 7. 2019 poukázána částka 7 600 Kč (rodičovský příspěvek 6/19), dne 8. 8. 2019 částka 7 600 Kč (rodičovský příspěvek 7/19).

16. Z oznámení o přiznání dávky sociální podpory ze dne 5. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalované bylo přiznáno porodné ve výši 13 000 Kč (poukázáno nejpozději duben 2019), přídavek na dítě ve výši 500 Kč od 12. 2. 2019, rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč od 12. 2. 2019.

17. Z oznámení o přiznání dávky sociální podpory ze dne 2. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalované byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši [částka] od 1. 7. 2019 do 30. 9´6. 2020 18. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, požadovaná výše zápůjčky 35 000 Kč ze dne 22. 18 2019, bylo zjištěno, že žalovaná bydlí ve spolubydlení, má základní vzdělání, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, není vlastníkem automobilu, je v domácnosti (mateřská dovolená), kdy právní předchůdkyni žalobkyně předložila dvě výplatní pásky (7,8/ 2019), rozhodnutí o přiznání dávky 5. 3. 2019, jiné příspěvek na bydlení 1. 7. 2019 30. 6. 2020, porodné 5. 3. 2019. Čistý příjem žalované činí 7 600 Kč, ostatní příjmy 5 470 Kč, další příjmy [částka], celkový měsíční příjem žalované tak činí [částka]. Měsíční výdaje žalované jsou představovány odhadovanými výdaji ve výši [částka]. Žalovaná uvedla, že nevlastní kreditní kartu, zápůjčky u jiných společností nemá.

19. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, požadovaná výše zápůjčky 35 000 Kč ze dne 16. 1. 2020, bylo zjištěno, že žalovaná bydlí ve spolubydlení, má základní vzdělání, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, není vlastníkem automobilu, je mateřské dovolené /rodinné dovolené, kdy právní předchůdkyni žalobkyně předložila dvě výplatní pásky (12/ 2019, 1/ 2020), jiné příspěvek na bydlení 12/ 2019, 1/ 2020. Čistý příjem žalované činí 7 600 Kč, ostatní příjmy 7 530 Kč, další příjmy [částka], celkový měsíční příjem žalované tak činí [částka]. Měsíční výdaje žalované jsou představovány interními splátkami 1 368 Kč, odhadovanými výdaji ve výši [částka]. Žalovaná uvedla, že nevlastní kreditní kartu, zápůjčky u jiných společností nemá.

20. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu [číslo] Smlouvu [číslo] ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a 7 000 a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných týdenních splátkách. Žalované byly finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy [číslo] Smlouvy [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované se této dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny na základě předložených výplatních pásek, rozhodnutích o přiznání dávek. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků (Smlouva [číslo]) se žalovaná zavázala uhradit v 52týdenních splátkách po 343 Kč. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena 24. 2. 2020. Ke dni 26. 8. 2020 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení, kdy dlužná jistina činila 8 603,60 Kč a dlužný poplatek 7 471,40 Kč. Od uzavření Smlouvy [číslo] do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku částečně uhrazeno, a to částkou 1 100 Kč. Celkovou částku dle Smlouvy [číslo] odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 45týdenních splátkách po 304 Kč. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena 16. 1. 2020. Ke dni 3 528,91 Kč a dlužný poplatek 3 332,09 Kč. Od uzavření Smlouvy [číslo] do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku částečně hrazeno, a to částkou 6 791 Kč.

21. Žalovaná nesplácela poskytnuté zápůjčky, jak bylo ve Smlouvách ujednáno, a proto žalované vznikl dluh ze Smlouvy [číslo] sestávající se z částky ve výši 16 075 Kč (dlužná jistina 8 603,60 Kč, dlužný poplatek 7 471,40 Kč) a příslušenství a z dluhu ze Smlouvy [číslo] sestávající se z částky ve výši 6 861 Kč (dlužná jistina 3 528,91, dlužný poplatek 3 332,09 Kč a příslušenství. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužné částku neuhradila, postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovanou, včetně jejich příslušenství, na žalobkyni. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní upomínky prostřednictvím svého právního zástupce, na kterou žalovaná nereagovala, dlužnou částku nezaplatila.

22. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

23. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

24. Dle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

25. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle § 1958 odst. 1, 2 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

29. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

31. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvy o zápůjčce (dle § 2390 ObčZ) shora specifikované, na jejichž základě žalovaná obdržela nejprve částku 9 000 Kč a poté 7 000 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatné, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

34. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila některá zkoumání (šetření v registrech a doložení části příjmu žalované) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobkyně i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o ochraně spotřebitele v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 ObčZ).

35. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zaměřila převážně na příjmovou část poměrů žalované a blíže nezkoumala a předně řádně nevyhodnotila část výdajovou. Žalovaná uvedla u první zápůjčky (9 000 Kč) měsíční výdaje ve výši [částka] a u druhé zápůjčky ([částka]) měsíční výdaje ve výši [částka] Tyto měsíční výdaje však nebyly dále blíže specifikovány, tj. jaká částka měsíčně připadá na výdaje související s energiemi a dalšími náklady související s uspokojováním potřeb žalované a dále jaká část připadá na výživu vyživované osoby (v žádostech žalovaná uvedla, že má vyživovací povinnost k jedné osobě). K výdajové stránce nebyla žalobkyni předloženy doklady o výdajích žalované, žádné výpisy z účtu žalované svědčící o jejich faktických měsíčních výdajích. Žalobkyně se tak zcela spokojila s tvrzením žalované a tyto informace nebyly nikterak ověřovány a dokladovány. Žalobkyně také blíže nezkoumala příjmovou stránku, kdy u první zápůjčky (9 000 Kč) žalovaná uvedla příjem ve výši 7 600 Kč (jedná se o rodičovský příspěvek), ostatní příjmy 5 470 Kč a další příjmy [částka], u druhé zápůjčky (7 000 Kč) příjem 7 600 Kč, ostatní příjmy 7 530 Kč a další příjmy [částka]. Pakliže žalovaná žalobkyni předkládala výplatní pásky, tyto žalobkyně soudu nepředložila. Nebyla doložena ani pracovní smlouva či dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr ani uveden zaměstnavatel žalované. Soud má tak za to, že žalobkyně dostatečně nedoložila zkoumání příjmové stránky žalované.

36. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy se údaje sdělené spotřebitelem jeví jako nevěrohodné, stejně jako v tomto případě (nulové výdaje na záliby, dopravu, spoření, pojištění apod.). Odkaz na § 6 občanského zákoníku pak soud nepovažuje za přiléhavý, když daná situace sice svědčí ve prospěch žalovaného, nicméně až následkem liknavosti žalobkyně, který jedná jako profesionál. Polemika žalobkyně o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku, nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení, když navíc není vůbec známo, za jakých okolností vyplňování formuláře hodnocení klienta probíhalo. Tato polemika však není rozhodná pro posouzení žalobního nároku, resp. platnosti předmětné smlouvy, neboť z doložených důkazů s odkazem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že žalobkyně odpovídajícím způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované, resp. odpovídajícím způsobem zhodnotila informace takto získané.

37. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 26. 1. 2023 taktéž namítá, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. K tomuto názoru žalobkyně se soud nepřiklonil, kdy má za to, že Soudní dvůr EU (dále jen„ SDEU“) ve svém rozsudku ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance sdělil (nejen) českým soudům, že jsou povinny z úřední povinnosti zkoumat v případě sporů ze spotřebitelských úvěrů, zda nedošlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Současně je povinností soudů vyvodit zákonem předpokládané důsledky z porušení této předsmluvní povinnosti věřitelem. Naopak, taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Je tak již nepochybné, že sankcí za porušení uvedené povinnosti je absolutní, a nikoliv relativní neplatnost smlouvy. Citované rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

38. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované celkem 16 000 Kč (9 000 Kč + 7 000 Kč), je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť ji bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o.z.). Žalovaná v dané souvislosti žalobkyni vrátila celkem 7 891 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 8 109 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o.z.), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 26. 1. 2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 27. 1. 2023. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 28. 1. 2023 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 10 % již od 29. 1. 2022, resp. v sazbě 8,25 % od 29. 1. 2022, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně z částky 209 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 900 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadované částky a příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (II. výrok rozsudku).

39. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila.

40. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.