9 C 391/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 10 302,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 335 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do, částky 8 967,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 102,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 534,74 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 116,87 od 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 8 16,87 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši 10 575 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou došlo dne 16. 5. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím finančních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit i úrok za půjčení ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 4 000 Kč. Žalovaná si ve Smlouvě zvolila doplňkovou službu životní pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 240 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách po 304 Kč počínaje 23. 5. 2021, přičemž poslední splátka byla splatná 10. 7. 2022. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 1. 6. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na pohledávku za dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradila částku 8 665 Kč. Žalovaná byla rovněž upomenuta zástupcem žalobkyně k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na výzvu ohledně sdělení jejich majetkových a sociálních poměrů nereagovala.

3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, byť jí byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Žalobkyně návrhem ze dne 22. 11. 2023 vzala žalobu co do částky 272,15 Kč představující úhradu žalované ze dne 18.8.2023. Soud návrhu žalobkyně vyhověl a řízení co do částky 272,15 Kč na základě usnesení Okresního soudu, č.j. , spisová značka, ze dne 6. 2. 2024, které nabylo právní moci dne 13. 3. 2024, zastavil5. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně prokázání zkoumání úvěruschopnosti reagovala vyjádřením ze dne 5. 4. 2024, kdy uvedla, že má za to, že předchůdkyně žalobkyně naplnila zákonnou povinnost prověřování úvěruschopnosti žalované, a to především na základě vyhodnocení údajů a informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, k nároku ze Smlouvy zj. že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr, na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, na pozici dělník v lisovně, její měsíční příjem činil 20 132 Kč (ověřeno z výplatních pásek, pracovní smlouvy, bankovních výpisů). Žalovaná měla uvést další příjmy žalované (výživné, příjmy z pronájmu atd.) ve výši 31 814 Kč. Celkový příjem žalované tak měl činit částku ve výši 51 946 Kč. Měsíční výdaje žalované jsou představovány výdaji na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 14 000 Kč (ověřeno na základě nájemní smlouvy), osobními výdaji (telefon, léky, jídlo, doprava, oblečení) ve výši 15 000 Kč (ověřeno sdělením žalované). Měsíční výdaje žalované tak činily 29 000 Kč. Použitelný příjem žalované činil 22 946 Kč. Předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že žalovaná žije v nájmu a nemá žádné závazky u jiných společností, dále proti ní nebylo v době žádosti o úvěr vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále odkazovala na rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, , č.j. , spisová značka, ze dne 31. 7. 2020, kdy soud konstatuje, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže není důvod pochybovat o předložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.

6. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr (požadovaná výše 10 000 Kč) ze dne 16. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, s učňovským vzděláním, bydlí v nájmu, sdílí domácnost s jiným rodinným příslušníkem, má jedno nezaopatřené dítě, příjem žalované je tvořen hlavním pracovním poměrem na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, s příjmem 21 132 Kč. Další příjmy žalovaná uvedla ve výši 31 814 Kč. Celkové příjmy pak ve výši 51 946 Kč. Měsíční výdaje žalované jsou představovány výdaji na bydlení ve výši 14 000,- Kč (nájem, inkaso, energie), osobními výdaji (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 15 000 Kč. Celkové měsíční výdaje ve výši 29 000 Kč. Použitelný příjem 22 946 Kč. Výše uvedené skutečnosti měly být právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, bankovními výpisy. Žalovaná uvedla, že u předchůdkyně žalobkyně ani u jiných společností nemá žádných zápůjček, proti její osobě není vedena žádná exekuce.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 5. 2021 č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že bude finanční prostředky splácet v pravidelných 60týdenních splátkách (splátka ve výši 304 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 10. 7. 2022). Celková částka k zaplacení 18 240 Kč představuje 10 000 Kč jistinu, úrok 2 000 Kč, administrativní poplatek 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 4 000, poplatek za pojištění 240 Kč. Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy.

9. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2018 bylo zjištěno, že tuto uzavřela společnost , právnická osoba, s žalovanou, a to na pozici dělník v lisovně, na dobu určitou do 31.1.2019.

10. Ze mzdového výměru ze dne 1. 8. 2018 bylo zjištěno, že tímto byla žalované stanovena měsíční mzda ve výši 16.000 Kč, prémie v maximální výši 4.000 Kč.

11. Z dodatku č. , hodnota, bylo zjištěno, že tento dne 31. 7. 2019 uzavřela společnost , právnická osoba, s žalovanou ohledně navýšení základní mzdy na částku 17 500 Kč a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou.

12. Z výplatní pásky , Anonymizováno, , Anonymizováno, za měsíc leden, únor, březen 2021 bylo zjištěno, že mu bylo vyplaceno v lednu 843,92 euro, v únoru 1 033,20 euro a v březnu 915 euro.

13. Ze scanu výpisu účtu z mobilního telefonu bylo zjištěno, že na účet vedený u , Anonymizováno, byla dne 12. 3. 2021 poukázána částka 20 000 Kč od , adresa, , dne 12. 4. 2021 poukázána od společnosti , právnická osoba, částka 22 195 Kč, dne 11. 5. 2021 částka ve výši 18 201 Kč. Dne 18. 2. 2021, dne 25. 3. 2021 a dne 15. 4. 2021 byla z účtu zadána odchodí platba ve výši 14 000,- Kč.

14. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi , jméno FO, (pronajímatelem) a žalovanou (nájemce) uzavřené dne 28. 1. 2021 bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou (od 1. 2. 2021 do 31. 1. 2022) s možností prodloužení po dohodě stran, předmětem nájmu byl byt č., hodnota, na adrese , adresa, a nájem byl sjednán na částku 10 000 Kč bez poplatků za poskytované služby související s nájmem bytu.

15. Z evidenčního listu ze dne 28. 1. 2021, platný od 1. 2.2021 bylo zjištěno, že tento se týká bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , kdy byl stanoven nájem ve výši 10 000 Kč a služby ve výši 4 000 Kč, celkem částku 14 000 Kč.

16. Z listiny označené čestné prohlášení bylo zjištěno, že tímto , jméno FO, , nar. 11. 2. 2005 prohlašuje, že je majitelkou účtu č. , č. účtu, vedeného u , Anonymizováno, a s jejím souhlasem s tímto disponuje žalovaná.

17. Z dokumentu nazvaného zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 16. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná se připojila do pojistného programu (služba životního pojištění), kdy za tuto službu se žalovaná zavázala zaplatit poplatek.

18. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky za její osobou, a to ze smlouvy č. , hodnota, , na žalobkyni. Výše pohledávky ke dni postoupení činila 13 775 Kč. Oznámení bylo žalované odesláno dne 23. 6. 2023 dle doloženého podacího lístku.

19. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 14 183,06 Kč nejpozději do 14. 10. 2023 a upozornil ji na případné soudní vymáhání. Upomínka byla dle přiloženého podacího lístku dne 2. 10. 2023 odeslána žalovaném.

20. Z dokumentu žalobkyní nazvaném dohoda (týkající se osoby Jan Zvacek) nebyla soudem činěna žádná skutková zjištění, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.

21. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných splátkách. Žalované byly finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem na Smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované se této dotazovala na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Celkovou částku dle Smlouvy odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách po 304 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 10. 7. 2022. Sjednané splátky však žalovaná nehradila řádně a včas. Žalovaná na pohledávku vyplývající jí ze Smlouvy za dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradila částku 8 665 Kč. Po podání žaloby žalovaná uhradila částku 272,15 Kč, kdy v tomto rozsahu bylo soudem na návrh žalobkyně rozhodnuto o zastavení řízení. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr, jak bylo ve Smlouvě ujednáno, a proto žalované vznikl dluh ze Smlouvy sestávající se z částky ve výši 10 302,85 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou, včetně jejího příslušenství, na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 23. 6. 2023. Žalobkyně požaduje uhrazení celkové částky ve výši 10 302,85 Kč. Žalobkyně žalované zaslala dne 29. 9. 2023 předžalobní upomínku prostřednictvím svého zástupce.

22. Podle § 2 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 78 odst. 1 ZSU, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

25. Dle § 87 odst. , právnická osoba, , Anonymizováno, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

26. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 o.z.) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 10 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.

29. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice doložila dokumenty, které měly prokázat zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to jak stránky příjmové, tak i stránky výdajové. Předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované sice do určité míry zkoumala (především, co se týče stránky příjmové), avšak tyto skutečnosti řádně nevyhodnotila. Doložené dokumenty jako pracovní smlouva, dodatek, mzdový výměr a scany výpisu z účtu prokazovaly příjem žalované. Další příjem žalované uvedený v žádosti ve výši 31 814,- Kč však prokázán nebyl. I když žalobkyně dokládala výplatní pásky pana Jana Zvacka, kdy však k tomu, o koho se má jednat a v jakém vztahu k žalované je nebyly předloženy žádné důkazy. Pakliže by se mělo jednat o osobu s žalovanou žijící ve společné domácnosti, nelze její příjmy zahrnovat do dalších příjmů žalované a zohledňovat je tak při posuzování úvěruschopnosti žalované, neboť osoba žijící s žalovanou ve společné domácnosti není spoludlužníkem předmětného úvěru. Výdaje žalované předně výdaje na bydlení žalobkyně prokazovala doloženou nájemní smlouvou a scany úhrad nájmu a služeb z bankovního účtu. K tomuto je třeba uvést, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, kdy tato skončila k 31. 2. 2022 a poslední splátka úvěru měla být uhrazena k 10. 7. 2022. O tom, že by nájemní smlouva byla prodloužena však žalobkyně netvrdila a ani nedoložila ničeho. S přihlédnutím k této skutečnosti tak žalovaná neměla mít v době doplacení úvěru zajištěny bytové potřeby, a tudíž se předchůdkyně žalobkyně měla o to důkladněji zabývat její schopností úvěr splatit. Ohledně dalších výdajů se předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalované, kdy v žádosti bylo uvedeno že žalovaná má jednu vyživovací povinnost. V žádosti žalovaná neuvedla, jaká část výdajů je vynakládá na uspokojování jejich potřeb a jaká část na potřeby nezletilého dítěte. Pokud jde tedy o výdajovou stránku tak lze uzavřít, že tato nebyla ze strany předchůdkyně řádně zkoumána natož vyhodnocena.

30. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 o.z.).

31. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když sice částečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet (co do části příjmové ohledně dalšího příjmu a výdajové stránky dle soudu úvěruschopnost zkoumána nebyla), avšak tyto skutečnosti řádně nevyhodnotila.

32. K argumentaci rozhodnutím Krajského soudu v , právnická osoba, , č. j. , spisová značka, , ze dne 31. 7. 2020, kterou žalobkyně uvedla v podání ze dne 15. 12. 2022, soud zdůrazňuje, že uvedené závěry se vztahují k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. V tomto případě však soud nemůže ignorovat ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který již, na rozdíl od zákona č. 145/2010 Sb., po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud žalobkyně uvádí, že v době uzavření smluv měla tyto dokumenty právní předchůdkyně k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem tyto nedoložila.

33. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované poskytla peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Soud má toto za prokázané, neboť celková částka měla být uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru a žalovaná toto potvrdil svým podpisem. Na dané plnění je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a žalovaná je povinna podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Žalovaná v dané souvislosti žalobkyni uhradila celkem 8 865 Kč, je tedy povinna vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 1 335 Kč (10 000 – 8 865). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

34. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně, když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná se k výzvě soudu ke svým majetkovým poměrům nevyjádřila a v řízení byla pasivní, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.

35. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, kdy V této věci byl převážně úspěšná žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, a žádné náklady na její straně nebyly ze spisu soudem zjištěny, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.