9 C 54/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 572 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 572 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 6. 10. 2020 do 11. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 048 Kč od 12. 10. 2020 do 27. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 572 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno jméno. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 572 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 6. 10. 2020 do 11. 10. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 048 Kč od 12. 10. 2020 do 27. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 572 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 5. 10. 2020 linkou MHD metrem na trase C, dne 11. 10. 2020 autobusovou linkou MHD číslo dne 27. 10. 2020 linkou MHD metrem na trase C a uzavřel tak s žalobkyní smlouvy o přepravě osob. Žalovaný se při přepravních kontrolách neprokázal platnými jízdními doklady a tím porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona, Přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek, když za uskutečněné jízdy prostřednictvím linky MHD metra na trase C a autobusem číslo byl povinen zaplatit jízdné ve výši 24 Kč za každou uskutečněnou jízdu. Jelikož žalovaný cestoval bez zaplacení řádného jízdného, požaduje žalobkyně za porušení povinnosti žalovaného přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou uskutečněnou jízdu. Celkem se jedná o částku ve výši 72 Kč za dlužné jízdné a částku ve výši 4 500 Kč za přirážky k jízdnému. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatil ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne 5. 10. 2020 linkou žalobkyně metrem na trase C a na výzvu se neprokázal platným jízdním dokladem, o provedení kontroly byl sepsán záznam číslo. V důsledku toho mu vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které na místě nezaplatil. Dne 11. 10. 2020 jel žalovaný linkou žalobkyně autobusem číslo na výzvu se opět neprokázal platným jízdním dokladem. O provedení kontroly byl sepsán záznam číslo. Proto mu vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které na místě nezaplatil. Dále jel žalovaný dne 27. 10. 2020 linkou žalobkyně metrem na trase C. Na výzvu se neprokázal platným jízdním dokladem. O provedení kontroly byl sepsán záznam číslo. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Tyto na místě nezaplatil. Dne 4. 1. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 266/1994Sb., o dráhách, se železniční dráhou ve smyslu citovaného zákona rozumí i speciální dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce. Podle § 37 odst. 4 písm. d) citovaného zákona je pověřená osoba dopravce oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Podle odst. 5 písm. c) citovaného ustanovení je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle odst. 6 citovaného ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 18a odst. 1 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování, číslo osobního dokladu a u osob, které nedosáhly plnoletosti, osobní údaje zákonného zástupce v rozsahu jméno, příjmení, datum narození a adresa pro doručování. Podle odst. 3 zákona č. 11/1994 Sb., o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť pokud se žalovaný dne 5. 10. 2020 na lince MHD metra na trase C, dne 11. 10. 2020 na lince MHD autobusu číslo dne 27. 10. 2020 na lince MHD metra na trase C při kontrolách v místě provedených kontrol na výzvy pověřené osoby neprokázal platnými jízdními doklady, je povinen zaplatit nejen jízdné ve výši 72 Kč (tj. 3 x 24 Kč), ale také přirážku k jízdnému ve výši 4 500 Kč (tj. 3 x 1 500 Kč) a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994Sb., o dráhách a dle § 18a odst. 1 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. V daných případech byl žalovaný k zaplacení dluhu vyzván v den provedení kontrol, a jelikož dluh nezaplatil bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), tj. vzhledem k okolnostem daného případu druhý den po provedení kontrol, dostal se následujícího dne do prodlení. Žalobkyně má proti žalovanému splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalovaného či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení tj. 6. 10. 2020, 12. 10. 2020 a 28. 10. 2020 a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě zcela vyhověl. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 572 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.