9 C 77/2026

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem adresa, proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, o 25 547,71 Kč s příslušenstvím, I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 500 Kč od 25.4.2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 11,50% ročně z částky 11 500 Kč od 23.8.2025 do 24.4.2026 , co do částky 13 794,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 794,34 Kč od 23.8.2025 do zaplacení a co do částky 253,37 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.2.2026, doplněnou podáním ze dne 24.7.2026, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 25 547,71 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 22.4.2025 uzavřena distančním způsobem, na adrese www.flexifin.cz, Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byly dne 22.4.2025 žalované bankovním převodem na účet č. č. účtu poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem 0 Kč.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy č. hodnota ze dne 22.4.2025 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr (kreditní rámec) až do výše 22 200 Kč. Žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit. Listina je opatřena v jejím závěru informací o jejím elektronickém podepsání.

6. Z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Tato listina není opatřena podpisem žalované.

7. Z Informací pro spotřebitele plyne úprava obecných informací o procesu poskytování spotřebitelského úvěru. Listina není opatřena podpisem žalované.

8. Ze Všeobecných obchodních podmínek plyne úprava podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru. Tato listina není opatřena podpisem žalované.

9. Ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů plyne, že žalovaná měla udělit souhlas se zpracování osobních údajů. Tato listina není opatřena podpisem žalované.

10. Z Autorizace ověření totožnosti ze dne 22.4.2025 plyne, že ověření totožnosti žalované bylo autorizováno prostřednictvím ověření bankovního účtu č. č. účtu.

11. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne plyne, že ve společně hospodařící domácnosti žalované s příjmem měly být 3 členi. Žalovaná měla mít výdaje na půjčky ve výši 10 000 Kč, její pravidelné výdaje na bydlení měly činit 12 000 Kč měsíčně. Další nezbytné výdaje měly činit 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč. Rezerva pro výdaje činila 600 Kč. Disponibilní příjem žalované měl činit 6 550 Kč.

12. Z Identifikovaných příjmů bez datace plyne, že v souladu s pravidly žalobkyně a zákonnými požadavky pro posouzení úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele 24 150 Kč.

13. Z Obecných principů posuzování a filozofie žalobkyně plyne deklarace zákonnosti posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Listina není opatřena podpisem žalované.

14. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli plyne, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaná a na účet byla dne 22.4.2025 připsaná částka 11 500 Kč, a to z účtu žalobkyně.

15. Z Výzvy ze dne 14.12.2025 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 16.12.2025, jak plyne z Potvrzení o podání doporučené zásilky.

16. Skutkový závěr: Žalovaná obdržela dne 22.4.2025 od žalobkyně na účet č. č. účtu, jehož byla majitelem, peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 0 Kč. Výzvou ze dne 14.12.2025, předanou k poštovní přepravě dne 16.12.2025, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dluhu.

17. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

20. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

21. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

24. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

25. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla v roce 2025 uzavřena smlouva, na jejím základě se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky do úvěrového limitu 22 200 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; je opatřena údajem i jejím elektronickém podepsání. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Všeobecné obchodní podmínky, Souhlas se zpracováním osobních údajů,…). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

26. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

27. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatky, úrok…) tak nelze považovat za důvodné.

28. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

29. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byla zaměstnána a s jakým výdělkem. V daném případě žalobkyně tvrdila v listině označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti, že ověřený čistý příjem žalované činil 24 150 Kč. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalované a tvrzenou výši nákladů na bydlení (12 000 Kč/měs.). Rovněž Lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do různých databází žalobkyně ani nepředložila.

30. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smlouvy, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

31. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že jí byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 11 500 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Sdělení banky že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaná a na účet byla dne 22.4.2025 připsaná částka 11 500 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 11 500 Kč. Co do částky 13 7947,34 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

32. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14.12.2025, předanou k poštovní přepravě dne 16.12.2025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 23.4.2026. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 24.4.2026. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 25.4.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,50 % ročně z částky 11 500 Kč od 25.4.2026 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

33. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

34. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku, žalovaná byla úspěšná co do částky 13 794,34 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná byla ve věci více úspěšná a měla by tak právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by jí vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.