9 C 92/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 197 500,22 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 197 500,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 614,40 Kč, spolu s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky 195 700,22 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 197,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 197 500,22 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 53 735,8 Kč splatnou k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24.7.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 197 500,22 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 24.7.2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru č. hodnota.Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky až do výše 200 000 Kč, a to pokud bude žádáno o čerpání úvěru do 24.7.2024. Použití peněžních prostředků nebylo účelově nijak vázáno. Úvěr byl veden u žalobkyně na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný vyčerpal úvěr dle smlouvy tak, že dnem 24.7.2024 vyčerpal částku 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 350 Kč, splatných vždy ke 14. dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka měla být uhrazena 14.8.2024 a poslední splátka dne 14.7.2034. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně posoudila jak stránku příjmovou, tak výdajovou, , vycházel jednak z žádosti žalovaného o úvěr, z výpisů z jeho účtu, bankovních registrů apod. Žalovaný porušil svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 14.4.2025 zesplatnila. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení pohledávky ve výši 197 500,22 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal předžalobní výzvu, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 27.7.2026 se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaný se bez předchozí omluvy k jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů ( § 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 200 000 Kč. Datum čerpání úvěru bylo stanoveno od 24.7.2024, počet splátek 120, způsob čerpání na účet žadatele. V žádosti jsou dále uvedeny poměry žalovaného, dosahoval v době žádosti příjmu 27 000 Kč, s pravidelnými měsíčními výdaji bez splátek úvěrů 15 613 Kč 5. Z předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru byly zjištěny základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, kdy se mělo jednat o neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč, finanční prostředky měly být poskytnuty na účet žalovaného, s dobou trvání úvěru do 14.7.2034, s výší splátky 3 350 Kč (poslední splátka 3 235,19 Kč), počet splátek 120 (měsíční splátek), celková částka k uhrazení 401 885,19 Kč. Úroková sazba měla být pevná ve výši 16,11%, RPSN 17,35%, se souvisejícími náklady v podobě pojištěné ve výši 0 Kč.

6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 24.7.2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výše 200 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako neúčelový. Strany si dohodly úrok ve výši 16,11 % ročně s celkovou částkou, kterou je potřeba zaplatit 401 885,19 Kč s RPSN 17,35 %. Úvěr mohl být čerpán jednorázově ke dni 24.7.2024 na účet žalovaného (č. účtu). Žalovaný se zavázal splácet úroky a jistinu úvěru v 120měsíčních splátkách vždy 14. dne v měsíci ve výši 3 350 Kč . První splátka byla splatná dne 14.8.2024 a poslední splátka 14.7.2034.

7. Podle výpisu z účtu za období od 24.7.2024 do 31.7.2024 žalovaný čerpal úvěr ve výši 200 000 Kč bezhotovostně, kdy dne 24.7.2024 byla na účet č. č. účtu převedena částka 200 000 Kč.

8. Z dopisu označeného jako 1. upomínka bylo zjištěno, že žalobkyně sdělovala žalovanému, že z důvodu nedostatku peněz na jeho účtu neproběhla v plné výši pravidelná splátka úvěru, a proto se žalovaný dostal k 21.10.2024 do prodlení s částkou 3 650,59 Kč.

9. Z dopisu označeného jako opakovaná výzva k zaplacení dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že i přes předchozí výzvu je žalovaný v prodlení se splacením úvěru. Ke dni 1.12.2024 se jedná o částku 8 016 Kč a 327,14 Kč činil nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu včetně úroků z prodlení. Žalovaný byl upozorněn na úročení dluhu úrokem z prodlení, a to až do jeho uhrazení.

10. Z dopisu ze dne 2.1.2025 označeného jako poslední výzva k zaplacení dluhu žalobkyně sdělila žalovanému, že i přes předchozí výzvy je žalovaný v prodlení se splacením úvěru. Ke dni 1.1.2025 se jedná o částku 11 887,07 Kč a 902,71 Kč činil nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu včetně úroků z prodlení. Současně byl žalovaný upozorněn, že v případě, kdy svůj dluh neprodleně nevyrovná, má žalobkyně právo prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Dále mu bylo sděleno, že výzva je zpoplatněna částkou 500 Kč, kdy poplatek je již zahrnut do dlužné částky.

11. Z dopisu ze dne 16.4.2025 označeném jako oznámení o zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že prohlašuje k 14.4.2025 celou svou pohledávku z poskytnutého úvěru za splatnou a zároveň se žalovanému zamezuje další čerpání prostředků z úvěrového účtu. Současně jej žalobkyně vyzvala k zaplacení celého dluhu, který činí ke dni 15.4.2025 částku 207 564,36 Kč. Výzvu si žalovaný osobně nepřevzal.

12. Z výzvy ze dne 10.3.2026 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky.

13. Z obchodních podmínek, všeobecných pojistných podmínek, zvláštních pojistných podmínek a sazebníku soud pro níže vyložený závěr žádná skutková zjištění nečinil.

14. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný načerpal na účet žalovaného č. č. účtu dne 24.7.2024 částku 200 000 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, z toho důvodu žalobkyně, po předchozích výzvách, dopisem ze dne 14.4.2025 úvěr zesplatnila. Úvěr se tak stal splatný ke dni 15.4.2024. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dluhu.

15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

20. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

21. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně dle svých tvrzení prověřila na základě informací získaných žalobkyní z bankovního účtu žalovaného, kdy úvěr byl žalovanému poskytnut. Úvěr byl schválen, kdy příjem byl ve výši 27 000 Kč, výdaje pak byly stanoveny ve výši 15 613 Kč. Platební kapacita vypočítaná systémem činila 9 747 Kč a splátka ve výši 3 350 Kč měsíčně tak byla dle názoru žalobkyně adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek řádně splácet. Žalovaný žádal, aby žalobkyně použila data z jeho běžného účtu týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalovaného. Žalobkyně tak po formální stránce učinila určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z výpisů z bankovního účtu žalovaného), která následně vyhodnotila. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích rozsudku.

23. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 735,8 Kč, Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 901 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 197 500,22 Kč sestávající z částky 9 020 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 880 Kč ve výši 7 954,8 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

24. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.