104 C 3/2021

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Horáčka a přísedících Aleny Pleskotové a Dany Pavlíkové, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , obec , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa , obec zastoupený anonymizováno jméno příjmení , obecným zmocněncem bytem adresa o zaplacení 13.262 - Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.262 - Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12.663 - Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že vykonával pro žalovaného práci v pracovní pozici zámečníka na základě dohody o provedení práce v období od 1.7.2019 do 31.12.2019. Podle evidence docházky poskytnuté žalovaným odpracoval žalobce pro žalovaného v následujícím rozsahu: 1) v září 2019 odpracoval 76 hod – 76 x 200 - Kč, tj. 15.200 - Kč před zdaněním, po zdanění 76 hod x 170 - Kč, tj. 12.920 - Kč, neuhrazeno zůstalo 3.230 - Kč za 19 odpracovaných hodin, 2) říjen 2019 – odpracováno 140 hodin x 200 - Kč, tj. 28.000 - Kč před zdaněním, po zdanění 140 hod x 170 - Kč, tj. 23.800 - Kč, neuhrazeno zůstalo 6.800 - Kč za 40 odpracovaných hodin, 3) listopad 2019 – odpracováno 97 hod x 200 - Kč, tj. 19.400 - Kč před zdaněním, po zdanění 97 hod x 170 - Kč, tj. 16.490 - Kč, neuhrazeno zůstalo 3.230 - Kč za 19 odpracovaných hodin. Celkovou dlužnou odměnu ve výši 13.262 - Kč žalovaný přes výzvy žalobci neuhradil. Žalobce navíc požaduje pouze odměnu ve výši 200 - Kč za hodinu práce, přestože podle dohody o provedení práce byla sjednána odměna ve výši 400 - Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, žalovaný proti němu podal odpor. V něm uvedl, že veškerá práce vykonaná žalobcem a odsouhlasená jeho vedoucím byla řádně uhrazena. Žalobce zapomíná na to, že v předmětném období byl zaměstnán na základě dohody o provedení práce u dalšího subjektu, a to [právnická osoba] a.s. Ve výpočtu svého nároku pak žalobce považuje za odpracovanou dobu svou prostou přítomnost v areálu bez ohledu na to, zda vykonával či nevykonával práci a pro kterého zaměstnavatele. Ve skutečnosti žalobce pro žalovaného odpracoval v září, říjnu a listopadu 2019 v každém z těchto měsíců 25 hod za sjednanou odměnu 400 - Kč za hodinu odvedené práce. Žalobce vykonával práci doplňující kapacitu stálých zaměstnanců, vždy na základě požadavku a dle zadání vedoucího, neměl stanovenu pracovní dobu, byl mu vždy zadán konkrétní úkol a požadovaný termín dokončení, vlastní doba realizace závisela na jeho časových možnostech.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. Mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem byla uzavřena dohoda o provedení práce na práci zámečníka v době od 1.7.2019 do 31.12.2019. Sjednána byla odměna 400 - Kč/hod práce (dohoda o provedení práce ze dne 28.6.2019).

4. Podle pracovních výčetek zaměstnance předložených žalobcem měl žalobce odpracovat v září 2019 76 hod, v říjnu 2019 148 hod a v listopadu 2019 97 hod. V pracovních výčetkách je zaznamenán příchod, odchod a přestávka na oběd. V pravém rohu je uvedeno„ [anonymizováno] [obec]“. Žádný podpis či razítko zde uvedeny nejsou.

5. Podle pracovních výčetek předložených žalovaným měl žalobce odpracovat v září 2019 25 hod, v říjnu 2019 25 hod a v listopadu 2019 rovněž 25 hod. V pravém dolním rohu je razítko žalovaného s podpisem vedoucího.

6. Porovnáním obou druhů pracovních výčetek bylo zjištěno, že hodiny byly odpracovány v totožné dny, avšak zásadně se liší počet odpracovaných hodin.

7. Ze mzdového listu zaměstnance pro rok 2019 předloženého žalovaným bylo zjištěno, že vykázané hodiny za září až listopad včetně korespondují s evidencí hodin podle výčetek předložených žalovaným, tj. za každý měsíc 25 hod.

8. Ze mzdového listu zaměstnance pro rok 2019 u [právnická osoba] a.s. bylo zjištěno, že žalobce měl pro tuto společnost odpracovat v září 2019 3.5 hod, v říjnu 25 hod a v listopadu 14 hod.

9. Sečtením odpracovaných hodin za jednotlivé měsíce žalovaného období podle mzdových listů žalovaného a [právnická osoba], a.s. soud dospěl k následujícím zjištěním: září 28,5 hod, říjen 50 hod, listopad 39 hod.

10. Žalobce měl obdobnou dohodu o provedení práce jako s žalovaným uzavřenu i se [právnická osoba], a.s., a to na dobu od 1.3.2019 do 31.12.2019.

11. Z pracovní výčetky zaměstnance [právnická osoba] za srpen 2019 bylo zjištěno, že má zcela shodnou strukturu jako pracovní výčetka zaměstnance u žalovaného, které byly předloženy žalobcem.

12. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bývalého personalisty žalovaného, vyplynulo, že pracovní výčetka předložená žalobcem je výčetkou zaměstnance na pracovní poměr, výčetka předložená žalovaným je výčetka zaměstnanců na dohodu o provedení práce. Svědek si nedokázal vysvětlit, jak může žalobce disponovat výčetkou zaměstnance na pracovní poměr, vyslovil však předpoklad, že se jedná o prostou excelovou tabulku, kterou si mohl nechat vytisknout administrativou, která je v areálu závodu v [obec] přítomna a která má přístup do docházkového systému. Odpracovanou dobou u dohody o provedení práce je podle svědka to, co potvrdí příslušný vedoucí, toto je také podkladem pro mzdu. U zaměstnanců na pracovní poměr výčetka vykazuje pracovní dobu. U žalobce tato výčetka představuje pouze evidenci přítomnosti v areálu žalovaného, žalobce v této době mohl kromě práce pro žalovaného vykonávat i práci pro [právnická osoba] nebo mohl odpočívat. Vzájemně odsouhlaseným výkazem práce žalovaný nedisponuje.

13. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné významné skutečnosti pro souzenou věc.

14. Na základě provedených důkazů pak soud dospěl k následujícím závěrům. Je nesporné, že žalobce uzavřel s žalovaným dohodou o provedení práce, druh práce zámečník, na dobu od 1.7.2019 až 31.12.2019. Podstatou sporu však byl počet odpracovaných hodin – zde se diametrálně lišily podklady dodané žalobcem a žalovaným, soudu byly předloženy dvě různé verze pracovních výčetek. Ty se sice shodovaly na dnech, kdy žalobce pro žalovaného pracoval, zásadní rozdíl však byl v počtu vykázaných hodin. Žalovaný vysvětloval tento rozdíl tím, že výčetky předložené žalobcem vykazují pouze přítomnost žalobce v areálu a jako evidence pracovní doby platí pouze pro zaměstnance na pracovní poměr. Jako evidence odpracovaných hodin a podklad pro vyplacení odměny u dohod o provedení práce slouží výčetky předložené v řízení žalovaným. Toto vysvětlení však soud považuje za nevěrohodné. Předně nutno konstatovat, že žalovaný nedisponuje oboustranně odsouhlaseným výkazem odpracovaných hodin. Přitom je jeho povinností pracovní dobu, resp. odpracované hodiny evidovat. Případné nesrovnalosti či pochybnosti pak jdou k tíži žalovaného jako zaměstnavatele. Je-li pracovní výčetka předložená žalobcem pouhou evidencí přítomnosti v areálu, pak měl žalovaný zajistit řádnou evidenci odpracovaných hodin jiným nezpochybnitelným způsobem. Pracovní výčetky předložené žalovaným takovou evidencí rozhodně nejsou, lze je totiž zpochybnit úplně stejně, jak činí žalovaný v případě výčetek předložených žalobcem – jedná se o excelovou tabulku, kterou si lze kdykoli vytisknout. Soud je však toho názoru, že pracovní výčetka předložená žalobcem není pouhou evidencí přítomnosti v areálu, ale jde o výkaz odpracovaných hodin. Ostatně již samotný název hovoří o tom, že jde o pracovní výčetku, tedy výkaz práce, nejen o pouhou přítomnost v areálu. Vysvětlení, že taková výčetka je evidencí pracovní doby pouze u zaměstnanců na pracovní poměr nikoli u zaměstnanců na dohodu o provedení práce, je pak obtížně přijatelné. Pracovní výčetky předložené žalobcem jsou nepochybně formulářem žalovaného jako zaměstnavatele a není důvod rozlišovat jejich význam v závislosti na tom, jakým způsobem byl založen pracovně právní vztah mezi účastníky. Jinými slovy pracovní výčetka je výkazem odpracovaných hodin jak u zaměstnance na pracovní poměr, tak u zaměstnance na dohodu o provedení práce. Jiný výklad nedává smysl. Nehledě na to, že žalovaný nedokázal vysvětlit, jak může pracovník na dohodu o provedení práce disponovat výčetkou, která platí pouze pro zaměstnance na pracovní poměr. Soud proto uzavírá, že pracovní výčetky předložené žalobcem považuje za doklad o počtu odpracovaných hodin.

15. Vysvětlení žalovaného ohledně významu výčetek jako pouhé evidence přítomnosti v areálu je pochybné i z toho pohledu, že v takovém případě by žalobce musel mít velmi dlouhé intervaly„ nicnedělání“ při svém pobytu v areálu. Konkrétně např. dne 16.9.2019 podle výčetky jím předložené pracoval žalobce od 6.00 do 15.00 hod, přičemž od 10.30 do 11.00 měl přestávku. Podle výčetky předložené žalovaným však žalobce pracoval 16.9.2019 od 7.00 hod do 10 hod. Pokud by se měla přijmout argumentace žalovaného, pak by to znamenalo, že žalobce přišel do práce o hodinu dřív, pak 3 hodiny pracoval, pak půl hodiny nedělal nic, následně si odešel na oběd a po obědě se na čtyři hodiny do areálu vrátil a to jen proto, aby opět nic nedělal. Obdobně je tomu i v dalších dnech. Takové vysvětlení je úsměvné. Nelze přitom argumentovat tak, že např. odpoledne žalobce pracoval pro [anonymizována dvě slova], protože za celé září 2019 u této společnosti měl žalobce podle příslušného mzdového listu pracovat pouze 3,5 hod., výčetky dodané žalobcem pak ve všech dnech zahrnují i odpolední práci, zatímco výčetky dodané žalovaným se týkají jen dopoledních hodin. Zůstává tak záhadou, proč se žalobce do areálu odpoledne vždy vracel, a to na několik hodin. Za jediné rozumné vysvětlení lze považovat to nejjednodušší – žalobce se vracel proto, že zde měl práci.

16. Na věci nic nemění argumentace žalovaného spočívající v tom, že žalobce měl dohodu o provedení práce i se [právnická osoba] a že hodiny, které požaduje proplatit, mohl vykonávat nikoli pro žalobce, ale právě pro jmenovanou společnost. Soud měl k dispozici mzdové listy žalobce jak u žalovaného, tak u [právnická osoba], z nich pak jednoznačně vyplývá, že součet hodin vykázaných v mzdových listech zdaleka nedosahuje počtu hodin podle pracovních výčetek předložených žalobcem. Nejde tedy o situaci, kdy by se žalobce domáhal proplacení odměn za hodiny, které mu již proplatila [právnická osoba]. Žalobce se domáhá odměny dokonce za menší počet hodin, než by měl nárok.

17. Lze tedy uzavřít, že žalobce měl s žalovaným uzavřenou dohodou o provedení práce podle § 75 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Žalobce prokazatelně odpracoval hodiny uvedené v žalobě a nedostal za ně od žalovaného zaplaceno. Jeho nárok na doplatek odměny je tak důvodný (žalobce se navíc, jak sám v žalobě uvádí, domáhá odměny pouze ve výši 200 - Kč/hod, byť sjednána byla odměna 400 - Kč/hod). Žalobě proto bylo v plném rozsahu vyhověno.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl plný úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 - Kč, odměna advokáta za poskytnuté právní služby – za jeden úkon náleží podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb. odměna ve výši 1.660 - Kč, poskytnuto bylo 6 úkonů právní služby – příprava a převzetí věci, jednání s protistranou o smírném řešení věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu, které přesáhlo 2 hod, tedy 2 úkony, celkem odměna 9.960 - Kč. Soud nepřiznal žalobci odměnu za úkon právní služby – porada s klientem přesahující 1 hod dne 15.9.2021, neboť tato porada nebyla ničím doložena. Režijní paušál činí 6 x 300 - Kč, náhrada za ztrátu času 4 x 100 - Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu k soudu z [obec] do [obec] a zpět 80 km – náklady na jeden km 6,29 Kč, cestovní výdaje tedy činí 503 - Kč, celkem náklady řízení činí 12.663 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.

19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.