11 C 112/2024

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 16. 10. 2024 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a. Anonymizováno ., Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 189 891,86 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:a) 101 879,68 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 9.11.2023 do zaplacení,b) 9 783,36 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 9.11.2023 do zaplacení,to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní mociII. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení:a) 78.228,82 Kč s úrokem ve výši 6,90 % ročně z částky 180 108,50 Kč za dobu od 30.10.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 180 108,50 Kč za dobu od 9.11.2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 12 804,01 Kč;b) úroků ve výši 18,90 % ročně z částky 12 283,36 Kč za dobu od 30.10.2023 do 30.10.2023, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 9 783,36 Kč za dobu od 31.10.2023 do 28.11.2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 783,36 Kč za dobu od 9.11.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 783,36 Kč za dobu od 29.11.2023 do zaplacení,jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 336,90 Kč do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 1. 2024 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení a) 180 108,50 Kč s úrokem ve výši 6,90 % ročně z této částky za dobu od 30.10.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 9.11.2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 804,01 Kč do zaplacení, jakož i zaplacení b) 9 783,36 Kč s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 12 283,36 Kč za dobu od 30.10.2023 do 30.10.2023, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 9 783,36 Kč za dobu od 31.10.2023 do 28.11.2023, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 783,36 Kč za dobu od 9.11.2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 783,36 Kč za dobu od 29.11.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 572,43 Kč od 1.8.2023 do 29.10.2023, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě níž žalobce jako věřitel poskytl žalovanému 350.000,-- Kč a současně uzavřené smlouvy o kontokorentním úvěru na částku 20.000,-- Kč kteréžto žalovaný nesplácel řádně, a dluží ji. Žalobce, marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.

2. Soud věc projednal a rozhodl bez jednání, poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 50).

3. Žalobce argumentoval (č.l. 54), že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a náležitě posoudil všechny dostupné informace; žalobce při posuzování příjmů vycházel z tvrzení žalovaného, a z výpisu z účtu, z nichž měl přehled o příjmech a výdajích žalovaného.Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník podle tvrzení žalobce uzavřeli dne 20.9. 2018 smlouvu úvěru (č.l. 19), na základě níž žalobce poskytl téhož dne žalovanému 350.000,-- Kč, s úrokem 5,9% ročně, při RPSN 7,13%; doba splácení byla 97 měsíců po 4 751,-- Kč. Žalovaný tyto prostředky splácel, avšak nikoli řádně. Celkově do zesplatnění zaplatil dle žalobcem předloženého výpisu 248.120,32 Kč (č.l. 23-25). Týž den žalobce poskytl žalovanému kontokorentně 20.000,-- Kč, na základě smlouvy (č.l. 21) s úrokovou sazbou 18,9% ročně a RPSN 20,63%. Žalovaný z těchto prostředků do zesplatnění vrátil jen 10.216,64 Kč (č.l. 44). Dlužné prostředky žalovaný přes výzvu nevrátil.

5. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil tvrzením, že úvěruschopnost posoudil řádně. Vycházel z údajů na běžném účtu žalovaného (č.l. 56-62), z nichž plynul měsíční čistý příjem 18.839,-- Kč (č.l. 54), zohlednil ji příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 18.000,-- Kč měsíčně (č.l. 54 druhá strana, dále „p.v.“); výdaje žalovaného uvažoval částkou 3.140,-- Kč měsíčně, při výdajích domácnosti 5.970,-- Kč, kteréžto výdaje uvažoval na základě „expertní analýzy“. Žalobce nedoložil, že by zkoumal konkrétní příjmy, konkrétní výdaje a zejména způsob, jak žalovaný plní dosavadní závazky (výpis na č.l. 63 zobrazuje četné půjčky a četné zamítnuté žádosti o ně). Jen povšechně odkázal na výpis z běžného účtu žalovaného za červen až srpen 2018.

6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru… posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona).

8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).

9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce však na jakékoli ověřování údajů sdělených žalovaným rezignoval, ačkoli mu bez uvedení účelu poskytl částku 18 x přesahující jeho čistý měsíční příjem, resp. ve výši 1,5 násobku celkového čistého ročního příjmu, s tím že žalovaný je bude splácet více než 8 let. Žalobce uvažoval náklady žalovaného v částce cca 100 Kč denně, z nichž měly být veškeré výdaje žalovaného po dobu 8 let, tedy strava, bydlení, doprava a komunikační potřeby, ošacení, zdravotní potřeby, jakož i rezerva na neočekávaný výpadek příjmů či neočekávané zvýšení výdajů. Nebylo doloženo jak žalobce prověřoval, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil dosavadní závazky, což je bez dalších opatření vysoce rizikové dlužnické chování.

10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu a stabilitě národního hospodářství.

11. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a , Anonymizováno, _, Anonymizováno, \r \h \* , Anonymizováno, 9]). Žalobce nepředložil konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalovaného. Nebylo prověřováno, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil stávající dluh(y), což je vysoce rizikové dlužnické chování. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku.

13. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem „morální hazard“ na straně věřitele). Nelze rovněž zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je ve svém důsledku zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 43/2013 Sb., na www.psp.cz, parlamentní tisk č. , hodnota, , volební období 2010-2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

14. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která byla násobně vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Sluší se dodat, že smluvní pokuty a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

15. Smlouva, o níž žalobce opírá svůj nárok, je neplatná, podle § 580 a 588 občanského zákoníku ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti.

16. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně.

17. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („ESD“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , jméno FO, a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, OPR , právnická osoba, . v. GK, všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu): „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu“ (, Anonymizováno, . Tyto závěry nutno respektovat (čl. 1 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR).

18. Závěrem soud konstatuje, že žalovaný obdržel od žalobce jako věřitele částku a) 350.000,-- Kč, z níž vrátil 248.120,32 Kč a zbytek ve výši 101.879,68 Kč dluží; resp. b) částku 20.000,-- Kč, z níž vrátil 10.216,64 Kč a zbytek ve výši 9.783,36 Kč dluží. Žalobce má právo podle § 2991 občanského zákoníku na vydání bezdůvodného obohacení v této výši, včetně úroku z prodlení daného § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., za dobu od uplynutí přiměřené doby pro vrácení dluhu do zaplacení. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části, tj. v rozdílu mezi částkami přisouzenými tímto výrokem a žalobou požadovanou jistinou, smluvními pokutami upínajícími se na neplatnou smlouvu a příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, kdy žalobce byl celkově úspěšný ze 17,6% (jeho úspěch 58,80% mínus úspěch žalovaného 41,20%). Žalobce uplatnil náklady představované zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7.596,-- Kč, z čehož 17,6% činí 1.336,90,-- Kč (výrok III.).

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.