11 C 117/2023

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 6. 12. 2023 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému; celé jméno žalovaného , narozený dne 26. 2. 1986 bytem adresa žalovaného o 52 802,68 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45.302,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky: 66.929,08 Kč od 26. 2. 2022 do 14. 9. 2022, 65.802,68 Kč od 15. 9. 2022 do 11. 11. 2022, 60.802,68 Kč od 12. 11. 2022 do 11. 1. 2023 55.802,68 Kč od 12. 1. 2023 do 26. 3. 2023, 52.802,68 Kč od 27. 3. 2023 do 27. 6. 2023, 45.302,68 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dní poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení úvěrového úroku ve výši 10,99 % ročně z částky: 61.700,10 Kč od 25. 2. 2022 do 14. 9. 2022, 60.573,70 Kč od 15. 9. 2022 do 11. 11. 2022 55.573,70 Kč od 12. 11. 2022 do 11. 1. 2023 50.573,70 Kč od 12. 1. 2023 do 26. 3. 2023, 47.573,70 Kč od 27. 3. 2023 do 27. 6. 2023 40.073,70 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení.

III. Ke zpětvzetí žaloby se řízení zastavuje v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení 7.500 - Kč s úvěrovým úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 7.500 - Kč od 27.3.2023 do 27.6.2023, jakož i s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7.500 - Kč od 27. 3. 2023 do 27.6.2023.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26.733,48 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dní poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 2.641 - Kč do 15 dní od doručení tohoto rozhodnut na bankovní účet Okresního soudu v Chrudimi [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobou ze dne 1. 6. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 52 802,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně z částky 61 700,10 Kč od 25. 2. 2022 do 14. 9. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně z částky 60 573,70 Kč od 15. 9. 2022 do 11. 11. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně z částky 55 573,70 Kč od 12. 11. 2022 do 11. 1. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně z částky 50 573,70 Kč od 12. 1. 2023 do 26. 3. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 10,99% ročně z částky 47 573,70 Kč od 27. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 66 929, 08 Kč od 26. 2. 2022 do 14. 9. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 65 802,68 Kč od 15. 9. 2022 do 11. 11. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 60 802,68 Kč od 12. 11. 2022 do 11. 1. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 55 802,68 Kč od 12. 1. 2023 do 26. 3. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 52 802,68 Kč od 27. 3. 2023 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené na dálku, na základě níž žalobce (tehdy pod identitou Zonky jako subjekt [právnická osoba]) jako věřitel poskytl žalovanému úvěr 70.000 - Kč, který nesplácel řádně a proto jej žalobce zesplatnil. Žalovaný tak podle žalobce dluží jistinu, úvěrový úrok a též zákonné úroky z prodlení z jistiny postupně snižované na základě dohody o splátkách, kdy žalobce hmotněprávně uznal dne 12.5.2022 výši tehdy dlužné jistiny a v té době dlužných úvěrových úroků a úroků z prodlení. Žalobce, marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.

2. Protože žalovaný dne 27.6.2023 uhradil 7.500 - Kč na dlužnou jistinu, vzal žalobce žalobu v této části zpět (č.l. 67) a soud podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ řízení v této části zastavil (výrok III.).

3. Soud věc projednal a rozhodl poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 56).

4. Žalobce argumentoval (č.l. 63), že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a náležitě posoudil všechny dostupné informace. Žalobce nevycházel z příjmu, uvedebým žalovaným ve výši 20.000 - Kč, ale na základě výpisu z jeho účtu vycházel z částky 15.417 - Kč (srpen až prosinec 2019). Výdaje žalovaného měly činit 10.000 - Kč měsíčně, z toho 3.500 - Kč na bydlení, kdy žalobkyně vycházela z deklarovaných výdajů, nikoli z nájemní smlouvy; deklarované výdaje porovnala s normativními výdaji na bydlení a další výdaje porovnala s částkou životního minima a s výpisem z účtu žalovaného. Verifikované výdaje stanovila na částku 11.728 - Kč, což bylo více, než uváděl žalovaný. Z disponibilní částky 3.689 - Kč byl žalovaný schopen platit splátku 1.224 - Kč bez pojištění. Tuto částku byl žalovaný schopen celý jeden rok splácet. [obec] nesplácení tak vznikla až po poskytnutí úvěru a žalovaný byl objektivně schopen ji platit. Z úvěrové zprávy věřitel zjistil, že žalovaný má celkem 2 další závazky, které splácí bez delikvencí. U jednání žalobkyně uvedla, že i předchozí úvěr žalovaný splácel. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.

5. Žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník podle tvrzení žalobce uzavřeli elektronicky dne 16.12.2019 smlouvu o úvěru (č.l. 21, 18 a [číslo] a 21), na základě níž žalobce poskytl téhož dne žalovanému 70.000 - Kč, s úrokem 10,99% ročně, při RPSN 12,27% s tím, že žalovaný úvěr splatí do 20.12.2026 v 84 měsíčních splátkách po 1.332 - Kč Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel jej řádně a žalobkyně dne 25.2.2022 úvěr zesplatnila; ke dni zesplatnění žalovaný zaplatil 17 splátek v celkové výši 22.627 - Kč a dlužil 66.929,08 Kč (č.l. 26). Dne 12.5.2022 žalovaný uznal, že dluží celkem 78.213,63 Kč (č.l. 6), z toho na jistině 66.929,08 Kč, 631,64 Kč na smluvním úroku, 779,31 Kč na úroku z prodlení a 9.873,60 Kč na nákladech zastoupení. Žalovaný poté zaplatil 24.000 - Kč, avšak ke dni podání žaloby žalovaný dlužil 47.573,70 Kč na jistině, 4.228,98 Kč na úvěrovém úroku a 1.000 - Kč na poplatcích za opožděné platby.

6. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil úvěrovou zprávou (č.l. 10), podle níž měla žalovaný k říjnu 2019 celkový dluh 591,624 - Kč s měsíční splátkou 5.976 - Kč. Ověřené příjmy žalovaného činily měsíčně 15.417 - Kč (č.l. 42), výdaje měly být 10.000 - Kč měsíčně a z toho splátky úvěrů byly 5.976 - Kč (úvěr z 15. 1.2018); dle výpisu z bankovního účtu měl žalovaný v srpnu 2019 pozitivní bilanci 6.938,34 Kč, měsíční splátka úvěru vždy činila 6.371 - Kč (č.l. 44, 47 p.v., 49 p.v.); v září 2019 měl pozitivní bilanci 17.001,89 Kč (č.l. 47), v říjnu 2019 byla pozitivní bilance 5.342,74 Kč; za 12 dní v prosinci 2019 (č.l. 52) byla pozitivní bilance 10.280,92 Kč (č.l. 52). Dle vyhodnocení prověření úvěruschopnosti z 1.9.2023 (č.l. 65) měl žalovaný čistý měsíční příjem 3.689 - Kč ze čehož dle věřitele plynula schopnost žalovaného splácet měsíční splátku 1.224 - Kč. Vycházel z nižšího disponibilního příjmu, než bylo žalovaným uváděných 10.000 - Kč Právní posouzení 7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona).

9. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).

10. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce však úvěr poskytl, ačkoli žalovanému mělo z disponibilní částky 3.689 - Kč (viz sdělení věřitele a jeho zprávy výše body (4 a 6)) po odečtení uvažované splátky včetně platby za pojištění (1.332 - Kč) zbývat na veškeré další výdaje, či tvorbu rezerv pro případ výpadku příjmů zbývat 2.357 - Kč a v tomto režimu měl úvěr splácet po dobu 7 let. Věřitelem zvažované životní náklady (11.728 - Kč měsíčně) měly činit po odečtení splátky existujícího úvěru 5.752 - Kč měsíčně (splátka dosavadního dluhu uváděna ve výši 5.976 - Kč, výpis z účtu svědčí spíše o 6.371 - Kč). Z částky méně než 200 - Kč na den měl žalovaný hradit nezbytné výdaje na stravu, bydlení, ošacení, dopravu atd. Přestože výdaje žalovaného byly evidentně podceněny, věřitel úvěr poskytl, ačkoli nežádal další vysvětlení takto nízkých výdajů a ačkoli byl s žalovaným jen v dálkovém kontaktu.

11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.

12. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

13. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše bod (10)). Žalobce nepředložil konkrétní vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného provedené před poskytnutím úvěru. Nebylo prověřováno, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil stávající dluh (y), což je vysoce rizikové dlužnické chování. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku.

14. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů [obec] národní banky„ Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem„ morální hazard“ na straně věřitele). Nelze rovněž zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je ve svém důsledku zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 43/2013 Sb., na www.psp.cz, parlamentní tisk č. 781, volební období 2010 -2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která byla násobně vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Sluší se dodat, že smluvní pokuty a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

16. Smlouva, o níž žalobce opírá svůj nárok, je neplatná, podle § 580 a 588 občanského zákoníku ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti.

17. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně.

18. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („ ESD“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] [právnická osoba] v . GK, všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu):„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ (C [číslo]). Tyto závěry je třeba respektovat (čl. 1 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR).

19. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá (§ 2053 občanského zákoníku). Žalovaný uznal v dohodě ze dne 12.5.2022 (č.l. 6) dluh na jistině ve výši 66.929,08 Kč. Uznání dluhu nezahrnulo úvěrový úrok ze smlouvy, která je neplatná pro nesplnění předsmluvní povinnosti (k takové neplatnosti soud přihlédne i z úřední povinnosti - viz § 87 odst. 2 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru). Z uznaného dluhu žalovaný do podání žaloby zaplatil 14.126,40 Kč a ke dni podání žaloby dle údajů žalobce dlužil částku 52.802,68 Kč, z níž po podání žaloby zaplatil 7.500 - Kč a zbylou jistinu ve výši 45.302,68 Kč dluží.

20. Proto soud žalobě ve vztahu k částce 45.302,68 Kč, tj. v rozsahu nedotčeném zpětvzetím vyhověl. Z dlužné jistiny, je žalovaný rovněž povinen platit úrok z prodlení, a to na základě § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., za dobu ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení do zaplacení (výrok I. ve vztahu k úrokům z prodlení (výrok I.). Žalobkyně dále žádala na základě § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. zaplacení úvěrového úroku. Soud v této části žalobu zamítl (výrok II.), neboť se opírala o úvěrovou smlouvu neplatnou pro nesplnění předsmluvní povinnosti uložené § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. (žalobce vzal částečně žalobu zpět poté, co žalovaný zčásti plnil po podání žaloby). Proto přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (mimo část žalovaného příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 2 641 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.220 - Kč za jeden úkon právní služby, kdy právní zástupce žalobkyně učinil 3 úkony, za něž náleží odměna podle § 11 odst. 1 a.t. v plné výši (příprava s převzetím věci, podání žaloby, účast na jednání soudu) a tři úkony za něž náleží odměna v poloviční výši podle § 11 odst. 2 a 3 a.t. (předžalobní výzva, částečné zpětvzetí žaloby, nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání), tj. odměna celkem 4,5 krát 3.220 - Kč, tj. 14.490 - Kč. Předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem není úkonem, za nějž náleží odměna dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tak jako za přípravu s převzetím věci, což je úkon, který této výzvě předchází, resp. za žalobu, která následuje po marné předžalobní výzvě; stejně je tomu u částečného zpětvzetí žaloby reagujícího na plnění. žalované strany po podání žaloby a u sdělení nesouhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud nepřiznal samostatnou odměnu za dvě účtovaná doplnění žaloby, neboť zde žalobce doplňoval údaje, které patří mezi standardní součást úvěrové dokumentace (prokázání vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti dlužníka, jakož i uvedení celkových částek, které věřitel skutečně poskytl a částek, které dlužník zaplatil). Za zmíněných 6 úkonů právní služby náleží paušální náhrady hotových výdajů po 300 - Kč podle § 13 odst. 4 a. t., tj. 1.800 - Kč. Náhrada náleží i za cestovní výdaje z [obec] do [obec] a zpět (celkem 280 km a 10 započatých půlhodin) v souvislosti s cestou dne 6.12.2023 vozidlem Chrysler Crossfire (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km; o.r.v. na č.l. 85; 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle cit. vyhl.), tj. cestovné 2.621,14 Kč podle § 13 a. t.; dále náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut, tj. 1.000 - Kč podle § 14 a. t. K náhradě ve výši 19.911,14 Kč je třeba přičíst 21% DPH, tj. 4.181,34 Kč, což společně se soudním poplatkem 2.641 - Kč činí 26.733,48 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen na základě § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.)

22. Soudní poplatek za podání žaloby činí 5% z předmětu řízení, tj. 2.641 - Kč (Položka 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; vit též § 7 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) citovaného zákona). Poplatníkem je navrhovatel (§ 2 odst. 1 písm. a) cit. zák.). Proto soud rozhodl o povinnosti k zaplacení soudního poplatku, přičemž tento výrok do písemného vyhotovení rozsudku soud doplnil v souladu s § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř. (výrok V.).

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.