11 C 122/2020

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 28. 4. 2022 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , boulevard příjmení 1, číslo , anonymizováno , Francie ; zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , IČO sídlem adresa , obec likvidační správkyně pozůstalosti po zůstavitelce jméno příjmení zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení pohledávky ve výši 321 766,34 Kč,

I. Určuje se, že žalobkyni náleží pohledávka za zůstavitelkou [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemř. 16. 9. 2018, ve výši 321.766,34 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 9.320 - Kč, na účet Okresního soudu v Chrudimi do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 86 771,53 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 27.11.2020 na základě § 262 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“) se žalobkyně domáhala určení, že jí náleží pohledávka za zůstavitelkou [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemř. 16.9.2018 (dále jen„ zůstavitelka“), ve výši 321.766,34 Kč, kdy žalobu podala na základě usnesení soudní komisařky Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29.10.2020, č.j. [číslo jednací], vydaného v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce. Soudní komisařka označila pohledávku za spornou, neboť byla popřena v insolvenčním řízení zůstavitelky, kterážto v průběhu insolvenčního řízení zemřela. Důvodem popření bylo promlčení namítané insolvenčním správcem zůstavitelky. Prvostupňový insolvenční soud o namítaném popření rozhodl tak, že pohledávka je po právu, insolvenční správce toto rozhodnutí napadl odvoláním, ale v průběhu odvolacího řízení zůstavitelka zemřela a insolvenční řízení muselo být z tohoto důvodu zastaveno.

2. Žalobkyně argumentovala, že pohledávka promlčena není, protože promlčecí lhůta u pohledávky vzniklé z úvěru počala běžet jeho zesplatněním dnem 1.11.2009, podle § 392 odst. 2 věta druhá obchodního zákoníku, přičemž šlo o lhůtu čtyřletou, která by jinak uplynula dnem 1.11.2013, avšak pozdější zůstavitelka vstoupila s účinností od 26.4.2013 do insolvenčního řízení, v jehož průběhu promlčecí lhůta neběžela, neboť tak stanoví § 109 odst. 3 insolvenčního zákona („ Lhůty k uplatnění práv, která uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží.“). Insolvenční řízení skončilo dnem 31.10.2018 a podle § 405 odst. 2 obchodního zákoníku nemohla promlčecí doba skončit dříve než 1 rok od skončení insolvenčního řízení („ Jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení.“). Žalobkyně přitom pohledávku uplatnila v dědickém řízení dne 2.11.2018. K otázce užití § 109 odst. 3 insolvenčního zákona a § 405 odst. 2 obchodního zákoníku na případ přerušení běhu promlčecí lhůty v průběhu insolvenčního řízení žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, č.j. [číslo jednací]. Insolvenční řízení skončilo dne 31.10.2018 a promlčecí doba nemohla uplynout dříve než 1 rok od skončení insolvenčního řízení, tedy dne 31.11.2019 a uplatnila-li žalobkyně pohledávku přihláškou dne 2.11.2018, promlčecí doba neuplynula. Žalobkyně doplnila tvrzení o vývoji úvěrového vztahu (č.l. 18), kdy z celkem poskytnutých 330.526,26 Kč bylo uhrazeno 129.844,56 Kč (jistina a příslušenství) a zbývající dluh tvoří jistina ve výši 226.389,16 Kč a dlužný zákonný úrok z prodlení za dobu ode dne 1. 12. 2009 (následujícího po zesplatnění) do zahájení insolvenčního řízení dne 11.3.2014 činí celkem 95.377,18 Kč; celkem tak dluh činí 321.766,34 Kč (žalobkyně připojila úvěrovou dokumentaci s výpisem o průběhu úvěrového vztahu).

3. Žalovaná likvidační správkyně pozůstalosti se k žalobě vyjádřila u jednání (č.l. 33) tak, že nárok považuje za nedůvodný a navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu, byť se promlčení řídí obchodním zákoníkem, tak k řádnému prodloužení promlčecí doby ve smyslu § 401 obchodního zákoníku nedošlo proto, že ustanovení v obchodních podmínkách předmětné smlouvy nelze považovat za prohlášení dlužníka. Pohledávka je promlčena i proto, že jí bylo potřeba uplatnit do jednoho roku od skončení incidenčního sporu, který skončil 6.12.2018 a tedy promlčení doba uplynula 6.12.2019, přičemž však žaloba byla podána 27.11.2020. Byla tedy podána po uplynutí lhůty dané v § 405 odst. 2 obchodního zákoníku. Věřitel měl žalovat dědice zůstavitelky.

4. V reakci na koncentrační výzvu žalobkyně setrvala na své argumentaci (č.l. 34), že zákonná promlčecí doba nebyla překročena: pohledávka byla splatná dne 21.10.2009 a insolvenční řízení bylo zahájeno dne 26.4.2013, tedy v rámci čtyřleté promlčecí doby a žalobkyně přihlásila předmětnou pohledávku přihláškou do insolvenčního řízení, které skončilo dne 31.10.2018, kdy po dobu tohoto řízení promlčecí doba neběžela, přičemž po jeho skončení nemohla uplynout dříve než za 1 rok, tedy dne 30.11.2019 a žalobkyně pohledávku přihlásila dne 2.11.2018. Promlčecí lhůta byla dle úvěrových podmínek platně prodloužena na dobu 10 let, kdy tuto relativní neplatnost spotřebitel v promlčecí lhůtě nenamítl.

5. Žalovaná v reakci na koncentrační výzvu (č.l. 36) setrvala na své argumentaci a dodala, že dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, jímž se předmětný smluvní vztah řídil, a na něž žalobkyně sama odkazuje, bylo třeba pohledávku uplatnit ve lhůtě 3 měsíců od skončení insolvenčního řízení u soudu. Žalovaná je však přesvědčena o tom, že přihlášením pohledávky do dědického řízení ke stavění promlčecí lhůty nedošlo, když ustanovení § 643 odst. 1 o. z., podle něhož platí, že přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno, nelze na danou věc aplikovat, neboť zde žádných dědiců zjevně není. Navíc pohledávka byla již do insolvenčního řízení přihlášena jako promlčená a případným prodloužením promlčecí doby se zabývat nelze. Žalobkyně oponovala (č.l. 40), že není zřejmé, z čeho žalovaná dovozuje 3 měsíční lhůtu k uplatnění pohledávky. Přihlášením pohledávky do likvidace pozůstalosti promlčecí doba přestává běžet (§ 246 z. ř. s.).

6. Účastnice na svých postojích setrvaly i v závěrečných návrzích. Žalobkyně zdůraznila (č.l. 39), že stavení promlčecí lhůty nenastává až od podání přihlášky, ale od zahájení insolvenčního řízení, což stanoví insolvenční zákon v § 109 odst. 3.

7. Žalovaná namítla (č.l. 49), že žalobkyně při vymáhání své pohledávky nepostupovala obezřetně a nevymáhala ji řádně a včas. Odkázala dále na ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák., podle něhož platí, že bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno. Toto ustanovení lze dle žalované aplikovat analogicky i na situaci, kdy byla pohledávka uplatněna u nadepsaného soudu s časovým odstupem tak, jak učinila žalobkyně. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti. 8. [jméno] [příjmení], [datum narození], jako klient (dále též jen„ dlužnice“) uzavřela dne 6.10.2008 s poskytovatelkou úvěru [právnická osoba] (přeshraniční fúzí zaniklá právní předchůdkyně žalobkyně) smlouvu o dalším čerpání úvěru [číslo] (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 23), na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 330.527,00 Kč, který měla splácet ve 120 měsíčních splátkách po 4.098 - Kč s úrokem 8,49% ročně (dále„ smlouva o úvěru“). Tato smlouva o úvěru byla dodatkem ke smlouvě uzavřené mezi týmiž účastnicemi ze dne 14.8.2006 (č.l. 24) a prodlužovala dobu splácení a snižovala splátky. Dlužnice nesplácela úvěr řádně a celá dlužná částka se stala splatnou dne 21.10. 2009; na úvěr ve výši 330.526,26 Kč bylo uhrazeno celkem 129.844,56 Kč, z toho na dlužný smluvní úrok 6.677,69 Kč, na smluvní pokuty 654 Kč a na jistinu 104.137,37 Kč. Dluh tak činil 226.389,16 Kč na jistině a 95.377,18 Kč na úroku z prodlení v zákonné výši za dobu ode dne 1. 12. 2009 (následujícího po zesplatnění) do zahájení insolvenčního řízení dne 11.3.2014 (přehled na č.l. 34 též výpis úvěrového účtu na č.l. 20; předmětné vyčíslení a splatnost žalovaná nesporovala).

9. Dne [datum] zahájil Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích („ insolvenční soud“) insolvenční řízení s dlužnicí, dne 11.3.2014 insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice a povolil její oddlužení (dále jen„ insolvenční řízení“), které schválil usnesením ze dne 8.7.2014 (Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 8.7. 2014, čj [insolvenční spisová značka] [číslo] na č.l. 8 spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. [spisová značka], dále jen„ dědický spis“). Žalobkyně do insolvenčního řízení řádně a včas přihlásila předmětnou pohledávku, ale insolvenční správce dlužnice tuto pohledávku ve výši 363.275,30 Kč popřel (str. 3 citovaného rozhodnutí insolvenčního soudu). Důvodem popření pohledávky, kterou dlužnice uznávala bylo promlčení (sdělení insolvenční správkyně ze dne 9.5.2014 k Pohledávce 1 seznamu přihlášených pohledávek).

10. Insolvenční řízení s dlužnicí bylo dne 31.10.2018 zastaveno, neboť dlužnice dne 16.9.2018 zemřela (usnesení insolvenčního soudu ze dne 31.10.2018, č.j. [insolvenční spisová značka] na č.l. 28 dědického spisu).

11. Insolvenční soud určil na základě žalobkyní řádně a včas podané žaloby dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, že žalobkyně má v insolvenčním řízení dlužnice pohledávku ve výši 363.275,30 Kč (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], [insolvenční spisová značka] [číslo] na č.l. 105 dědického spisu). Tento rozsudek napadla insolvenční správkyně dlužnice odvoláním (č.l. 108 dědického spisu), avšak o odvolání nemohlo být rozhodnuto, neboť insolvenční řízení bylo zastaveno pro úmrtí dlužnice (viz výše bod (10)) a odvolací soud proto dne 29.11.2018 odvolací řízení zastavil a zrušil rozsudek sp. zn. [spisová značka], pro neodstranitelnou překážku řízení (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11.2018, č.j. [číslo jednací], č.l. 110 dědického spisu).

12. Okresní soud v Chrudimi zahájil dne 24.9.2018 řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], která dne 16.9.2018 zemřela (č.l. 1 a 2 dědického spisu připojeného na č.l. 6). Žalobkyně dne 1.11.2018 uplatnila v řízení o pozůstalosti po dlužnici pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 321.766,34 Kč (č.l. 37 dědického spisu).

13. Žalovaná byla dne 23.8.2019 v řízení zahájeném dne 24.9.2018 jmenována likvidační správkyní pozůstalosti po dlužnici [jméno] [příjmení] a téhož dne byli věřitelé dlužnice vyzváni, aby do 3 měsíců přihlásili své pohledávky, neboť dědický soud nařídil likvidaci pozůstalosti po dlužnici (výroky I., II. a III. usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23.8.2019, č.j. [číslo jednací] na č.l. 125 dědického spisu). Žalobkyně dne 26.8.2019 na základě výzvy soudu uplatnila formou přihlášky pohledávku za dlužnicí ve výši 321.766,34 Kč (č.l. 130 dědického spisu). Dědický soud vyzval dne 29.10.2020 žalobkyni, aby podala nyní projednávanou žalobu (usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29.10.2020, č.j. [číslo jednací] na č.l. 181 dědického spisu). Po právní stránce soud věc posoudil takto.

15. Žalobkyně se žalobou podanou na základě usnesení dědického soudu domáhala určení, že jí náleží pohledávka za zůstavitelkou ve výši 321 766,34 Kč mající původ v předchozím úvěrovém vztahu. Žalovaná likvidační správkyně pozůstalosti navrhovala zamítnutí žaloby, neboť pohledávka byla promlčena.

14. Soud konstatuje, že žalobkyně podala žalobu ve lhůtě určené usnesením dědického soudu, který ji k podání této žaloby vyzval dne 29.10.2020 s tím, že tak má učinit ve lhůtě do 3 měsíců (viz výše bod (13)) a žalobkyně žalobu podala dne 27.11.2020. <i>Právní úprava</i> 15. Zákon stanoví, že soud nařídí na návrh dědice, kterému svědčí výhrada soupisu, nebo na návrh státu, jemuž má připadnout pozůstalost proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a na nějž se hledí, jako by byl zákonný dědic, anebo na návrh věřitele, který prokázal svou pohledávku, jíž odpovídá dluh patřící do pasiv likvidační podstaty, likvidaci pozůstalosti, jestliže a) nejsou splněny předpoklady pro zastavení řízení o pozůstalosti podle § 153 nebo 154, b) bylo provedeno vypořádání majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manžela, zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí (§ 162), c) bylo stanoveno předlužení majetku zůstavitele (§ 180), d) dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o dědictví (§ 195 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

16. Podle zákona soud usnesením věřitele vyzve, aby se žalobou podle občanského soudního řádu domáhal určení, že mu pohledávka náleží a v jaké výši, jestliže při přezkoumání pohledávek při jednání nebo bez nařízení jednání uzavřel, že jeho pohledávku nebo jím uplatněné právo na uspokojení pohledávky ze zajištění nelze mít zcela nebo zčásti za prokázané (§ 260 odst. 1 písm. a) z. ř. s.). Žaloba o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, nebo o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, se podává ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy věřiteli bylo doručeno vyrozumění podle § 260. Žaloba se podává proti likvidačnímu správci (§ 262 odst. 1 a 2 z. ř. s.). Žaloby o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení. K projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§ 264 odst. 1 a 2 z. ř. s.).

17. Žalovaná však namítala, že předmětná pohledávka je promlčena, neboť promlčecí doba uplynula již před zahájením insolvenčního řízení a i kdyby tomu tak nebylo, tak promlčecí doba uplynula i proto, že žalobkyně nepodala nyní projednávanou žalobu ve lhůtě do 1 roku od skončení insolvenčního řízení.

18. Soud konstatuje, že předmětný závazek vznikl v roce 2008, kdy platila hmotněprávní dvojkolejnost závazkových právních vztahů, které byly upraveny jednak v občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb. v tehdy platném znění (dále jen„ občanský zákoník 1964“) a jednak obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb., v tehdy platném znění (dále jen„ obchodní zákoník“). V projednávané věci šlo o závazek ze smlouvy o úvěru, upravené v § 497 a násl. obchodního zákoníku, na nějž je třeba užít úpravu obsaženou v obchodním zákoníku, neboť to stanoví § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, úvěrová smlouva byla totiž tzv.„ absolutním obchodem“. Úprava obsažená v obchodním zákoníku se v případě těchto závazkových vztahů použije i ve vztahu k promlčení. Pouze otázky výslovně neupravené v obchodním zákoníku se posuzují podle ustanovení občanského zákoníku, který upravuje otázku promlčení komplexně, přičemž § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, který k ochraně spotřebitelé ukládá užití občanskoprávních předpisů na právní vztahy ze spotřebitelských smluv, je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nutno vykládat tak, že se netýká právních norem upravujících promlčení; nutno proto užít úpravu promlčení obsaženou v obchodním zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7.2012, sp. zn. [spisová značka], všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: www.nsoud.cz).

19. Obchodní zákoník stanovil, že právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem (§ 387 odst. 1 obchodního zákoníku). Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky (§ 397 obchodního zákoníku). Promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. (§ 402 obchodního zákoníku).

20. Žalovaná rovně namítala, že k promlčení došlo následně. Soud konstatuje, že obchodní zákoník rovněž stanovil, že jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet (§ 405 odst. 1 obchodního zákoníku). Jestliže v době skončení soudního řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní řízení (§ 405 odst. 2 obchodního zákoníku).

21. Insolvenční zákon pak stanoví, že se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou (§ 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon v platném znění, dále„ insolvenční zákon“). Lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží (§ 109 odst. 3 insolvenčního zákona). Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu (§ 173 odst. 4 insolvenčního zákona). <i>Dopad na projednávanou věc</i> 22. Soud konstatuje, že předmětná pohledávka za dlužnicí [jméno] [příjmení], likvidaci jejíž pozůstalosti provádí žalovaná, byla splanou dne 21.10.2009 (viz výše bod (8)) a čtyřletá promlčecí lhůta stanovená pro tuto pohledávku z úvěru v § 397 obchodního zákoníku měla uplynout dne 21.10.2013. Vůči dlužnici však bylo dne 26. 4. 2013 zahájeno insolvenční řízení, do něhož nynější žalobkyně řádně přihlásila předmětnou pohledávku za dlužnicí (viz výše bod (9)). Do zahájení insolvenčního řízení tak promlčecí lhůta neuplynula.

23. Čtyřletá promlčecí doba nemohla následně dne 21.10.2013 uplynout, protože dne 26.4.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení a běh promlčecí doby byl na základě § 109 odst. 3 insolvenčního zákona zastaven ve vztahu k pohledávkám dlužnice, které bylo možno přihlásit do insolvenčního řízení, přičemž žalobkyně předmětnou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila v přihlašovací lhůtě (viz výše bod (9)). Po dobu insolvenčního řízení tak promlčecí doba neběžela.

24. Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že nastolením účinků zahájení insolvenčního řízení se staví dle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona promlčecí doba (lhůta) všech pohledávek vůči dlužníkovi, které lze uplatnit jen přihláškou. Tento ochranný účinek trvá dle § 173a insolvenčního zákona do konce přihlašovací lhůty, podáním přihlášky pohledávky však nastává účinek podané žaloby dle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5.2020, sp. zn. [spisová značka]). Po skončení insolvenčního řízení„ jiným“ rozhodnutím o insolvenčním návrhu (§ 142 insolvenčního zákona) se skončení promlčecí doby, která ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu přihlášené do insolvenčního řízení začala běžet před 1.lednem 2014, řídí ustanovením § 405 odst. 2 obch. zák.; stejné ustanovení se použije i na skončení promlčecí doby ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu, u které došlo ke stavení běhu promlčecí doby podle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, aniž ji věřitel přihlásil do insolvenčního řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4.2018, sp. zn. [spisová značka]).

25. Soud konstatuje, že insolvenční řízení s dlužnicí skončilo tak, že bylo zastaveno dne 31.10.2018 (bod (10)), neboť insolvenční dlužnice, jejíž pozůstalost likviduje žalovaná, zemřela dne 16.9.2018. Zastavení insolvenčního řízení mělo nutně za následek zastavení incidenčního sporu o určení předmětné pohledávky (bod (11)), který byl v rámci tohoto insolvenčního řízení veden. Řízení o pozůstalosti insolvenční dlužnice bylo zahájeno dne 24.9.2018 (bod (12)) a žalobkyně v tomto řízení uplatnila předmětnou pohledávku již dne 1.11.2018 a na základě zákonem předvídané výzvy ji formálně přihlásila dne 26.8.2019 (bod (13)), a to ve lhůtě dané soudem podle § 240 odst. 1 z. ř. s . Řízení o pozůstalosti plynule navázalo na insolvenční řízení (resp. se při svém počátku s končícím insolvenčním řízením překrývalo). Účinky stavění promlčecí lhůty ve smyslu § 402 obchodního zákoníku tak zůstaly zachovány.

26. Kdyby nebylo možno vycházet z přetrvávajícího stavění promlčecí lhůty vlivem takto podávané kontinuity insolvenčního řízení skončeného úmrtím insolvenčního dlužníka s řízením o pozůstalosti po tomto dlužníkovi, a to v důsledku uplatnění § 405 odst. 1 obchodního zákoníku, který v případě, že řízení o pohledávce neskončilo rozhodnutím ve věci samé, stanoví, že promlčecí doba nepřestala běžet, bylo by třeba aplikovat § 405 odst. 2 obchodního zákoníku, podle něhož se prodlouží promlčecí doba tak, že neskončí dříve než 1 rok od zastavení insolvenčního řízení pro úmrtí insolvenčního dlužníka. Insolvenční řízení skončilo dne 31.10.2018 a podle § 402 odst. 5 obchodního zákoníku promlčení doba neskončila dříve, než dne 31.10.2019. Žalobkyně přitom svou pohledávku i formálně přihlásila dne 26.8.2019 (viz výše bod (25)), tedy v otevřené lhůtě a pohledávka tak promlčena není. Přihláška pohledávky učiněná žalobkyní dne 1.11.2018 přitom rovněž stavěla běh promlčení (§ 245 a § 246 odst. 1 z. ř. s.).

27. Žalovaná prosazovala jednak názor, že pohledávka byla promlčena před zahájením insolvenčního řízení, což je však v rozporu s výše uvedeným zjištěním, že před zahájením insolvenčního řízení neuplynula lhůta podle § 397 obchodního zákoníku (viz výše bod (22)) a tato námitka žalované je nedůvodná. Žalovaná dále namítala, že pohledávka je promlčena, neboť žalobkyně nepodala nyní projednávanou žalobu do 1 roku od skončení insolvenčního řízení. Je skutečností, že nyní projednávaná žaloba byla podána dne 27.11.2020, tedy více než rok od skončení insolvenčního řízení, které nastalo dne 31.10.2018. Podle tohoto výkladu by tedy žalobkyně po zastavení insolvenčního řízení pro úmrtí insolvenční dlužnice měla svou pohledávku uplatňovat bez ohledu na běžící dědické řízení samostatnou žalobou proti dědicům insolvenční dlužnice, což by popíralo smysl dědického řízení, jehož účelem je po zjištění právních nástupců zůstavitele vypořádání aktiv a pasiv pozůstalosti. Soud má za to, že v těchto případech se z hlediska stavění promlčecí lhůty uplatní kontinuita insolvenčního a dědického řízení (viz výše bod (25)). I kdyby tomu tak nebylo, tak platí, že žalobkyně uplatnila svou pohledávku vůči soudu dne 1.11.2018 (č.l. 37 dědického spisu) minimálně s účinky (pokračujícího) stavění promlčecí doby ve smyslu § 402 obchodního zákoníku, (viz však též stavění běhu promlčení dle § 406 odst. 1 z. ř. s.). [příjmení] je rovněž námitka žalované, že žalobkyně měla povinnost podat žalobu v tříměsíční lhůtě od skončení insolvenčního řízení, a to na základě § 408 odst. 2 obchodního zákoníku (č.l. 49 p.v. a č.l. 36 p.v.), neboť toto ustanovení dopadá na řízení o výkonu rozhodnutí ve věci pravomocného přiznání práva („ bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.“). S ohledem na tato posouzení se již soud nezabýval tím, zda ve smyslu § 401 obchodního zákoníku byla promlčecí doba závazků z této spotřebitelské úvěrové smlouvy platně prodloužena na dobu 10 let, na základě ustanovení části III. bodu 5.5 Všeobecných úvěrových podmínek otištěných na rubu předmětné úvěrové smlouvy (č.l. 23 druhá strana, dále„ p.v.“; srov. též nález Ústavního soudu ze dne 27.10.2011, sp. zn. I. ÚS 1845/11, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: https://nalus.usoud.cz).

28. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí vyhověl (výrok I.).

29. Žalobkyně zaplatila vyměřený soudní poplatek ve výši 2.000 - Kč, ačkoli žalovala o určení penězi ocenitelné pohledávky, jejíž jistina činila 226.389,16 Kč, takže soudní poplatek ve výši 5% z této částky činí 11.320 - Kč (Položka 1 písm. b) Sazebníku soudního poplatků). Proto soud vyzval žalobkyni k doplacení soudního poplatku v částce 9.320 - Kč (rozdíl mezi poplatkem správně vyměřeným a poplatkem již zaplaceným), přičemž tento výrok byl do písemného vyhotovení rozsudku doplněn za podmínek § 166 odst. 2, část první věty za středníkem o. s. ř. (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku uloženého k zaplacení v částce 11 320 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 226 389,16 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava s převzetím věci, podání žaloby, účast u jednání soudu ve dnech 15.12.2021 a 10.3.2022, reakce na koncentrační výzvu a písemný závěrečný návrh) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.; dále je zde cestovní náhrada v celkové výši 5 236,64 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 12. 2021 náhrada 2 508,28 Kč za 280 ujetých km v částce 1 708,28 Kč (31,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 3. 2022 náhrada 2 728,36 Kč za 280 ujetých km v částce 1 928,36 Kč (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 62 356,64 Kč ve výši 13 094,89 Kč. Náhradu nákladů řízení v částce 86 771,53 Kč je žalovaná povinna podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.