11 C 134/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 13.8.2025 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované t.č. bytem Adresa žalované o snížení výživného, takto:

I. Návrh žalobce ze dne 14.5.2025 na snížení částky, kterou je povinen platit měsíčně na výživu žalované, na základě výroku I. bod 4 rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21.2.2024 č.j. , Anonymizováno, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou z 14. 5. 2025 domáhal, aby soud s rozhodl o snížení vyživovací povinnosti k žalované, neboť od doby posledního rozhodování soudu se změnily poměry, a to jednak ukončením podnikání žalobce k 12.11.2024 z vážných ekonomických a osobních důvodů (pokles poptávky), ztráta řidičského oprávnění v důsledku výkonu rozhodnutí, sociální a hmotná nouze (žalobci jsou vypláceny sociální dávky) a žalobce pečuje o nezletilého syna, na něhož jeho matka platí výživné velmi nespolehlivě.

2. Žalovaná s návrhem nesouhlasila (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 13) a uvedla, že řádně studuje, což doložila. Bude studovat ještě rok a je jí vypláceno náhradní výživné 2 889 Kč a přídavek na dítě 1 580 Kč. Veškeré náklady hradí z těchto částek a vypomáhá jí matka, s níž žalovaná žije.Provedeným dokazováním, u vyžádaných zpráv, předchozích rozhodnutí a z účastnických výpovědí soud zjistil tyto skutečnosti.

3. Žalovaná je dcerou žalobce. Žalovaná žije se svou matkou. Rodiče mají každý po dvou vyživovacích povinnostech.

4. Dne 21.2.2024 rozhodl soud o svěření žalované do péče její matky a žalobci stanovil vyživovací povinnost ve výši 4 000 Kč měsíčně. Matka žalované měla tři vyživovací povinnosti a čistý měsíční příjem z invalidního důchodu a přivýdělku 14.658,-- Kč; žalobce měl tři vyživovací povinnosti a podnikal jako živnostník s ročními základy daně z příjmů 43 220 Kč (rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21.2.2024, č.j. 0 P 130/2018-146).

5. Žalovaná je od 2.9.2024 studentkou , adresa, (potvrzení na č.l. 14).

6. Žalobce vypověděl (č.l. 17 druhá strana, dále „p.v.“), že má dvě vyživovací povinnosti, má v péči syna Marka (nar. 2011), aktuálně je evidován jako uchazeč o zaměstnání, měl by nastoupit v červenci 2025 jako svářeč potrubí. Pobírá příspěvek v hmotné nouzi (č.l. 23) a příspěvek na bydlení (č.l. 49), celkem vše ve výši cca 22 000 kč, nájemné činí 7 700 Kč měsíčně, a k tomu zálohové platby na elektřinu, plyn a vodu. Je vyučen jako mechanizátor – opravář. Má četné exekuce, nemá hodnotnější majetek.

7. Žalovaná vypověděla (č.l. 17 p.v.), že dokončila druhý ročník střední školy a nastoupí do třetího. Školu by chtěla dokončit. Bydlí s matkou a bratrem , Anonymizováno, v zahradním domku, který matka nevlastní. Matka žalované má částečný invalidní důchod a zdravotní problémy. Žalovaná byla od září 2023 do srpna 2024 evidována jako uchazečka o zaměstnání (č.l. 27). Evidenčně vlastní motorové vozidlo (č.l. 39). Žalované bylo za říjen 2024 až červen 2025 vyplaceno náhradní výživné celkem ve výši 26 556 Kč (č.l. 42) a přídavek na dítě v souhrnné výši 14 220 Kč (č.l. 42).

8. Matka žalované má dvě vyživovací povinnosti. Její částečný invalidní důchod dosahuje aktuálně výše 7 954 Kč měsíčně (č.l. 21) a u České pošty dosahuje příjmu 1 699 Kč měsíčně (č.l. 36). Není evidována jako vlastník a provozovatel motorového vozidla (č.l. 39).

9. Žalobci byl za únor až červen 2025 vyplacen příspěvek na živobytí v průměrné výši 4 449 Kč měsíčně (č.l. 23) a doplatek na bydlení v průměrné výši 12 577,50 Kč měsíčně (č.l. 23). Žalobce byl od 13.2.2025 veden ve evidenci uchazečů o zaměstnání, ale o podporu nežádal (č.l. 28). V roce 2023 žalobce podnikal se základem daně 46 620 Kč a v roce 2024 šlo o 35 376 Kč (č.l. 30). Není evidován jako vlastník a provozovatel motorového vozidla (č.l. 39). Žalobci bylo za leden 2024 až červen 2025 vyplaceno na přídavku na dítě pro , jméno FO, vyplaceno celkem 23 960 Kč (č.l. 52). Minimální mzda v rozhodném období činila nejméně 20.800,-- Kč.

10. Z ostatních provedených důkazů soud rozhodné skutečnosti nezjistil.Po právní stránce soud věc posoudil takto.

11. Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (§ 910 odst. 1 občanského zákoníku). Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti (§ 859 občanského zákoníku).

12. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 občanského zákoníku).

13. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 občanského zákoníku).

14. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (§ 913 odst. 2 občanského zákoníku).

15. Žalovaná je zletilá, ale připravuje se na budoucí povolání řádným denním studiem střední školy, což představuje takové časové vytížení, že není schopna v plném rozsahu sama se živit.

16. Žalobce je ve smyslu § 910 odst. 1 a § 911 občanského zákoníku povinen žalovanou živit.

17. Při rozhodování o stanovení výše vyživovací povinnosti soud vycházel ve smyslu § 913 odst. 1 občanského zákoníku z potřeb žalované, a náklady na toto studium a běžný život korespondují s částkou 4.000,-- Kč.

18. Stanovení výše vyživovací povinnosti musí ve smyslu § 913 odst. 1 občanského zákoníku rovněž vycházet ze schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného, což je pochopitelné, protože oproti každé potřebě stojí schopnost ji uspokojit.

19. Žalobce aktuálně neměl zaměstnání, ale v červenci 2025 a srpnu 2025 již byl úspěšný. Má dvě vyživovací povinnosti. Soud vycházel z předpokladu, který nebyl v tomto řízení zpochybněn, že žalobce byl v rozhodné době schopen si opatřit na své živobytí měsíční částku minimálně ve výši cca 17.000,-- Kč měsíčně, spíše však jde o částku nejméně 20.000,-- Kč měsíčně, přičemž pracovní místa, kde mohl takovou částku získat jsou dle skutečností známých soudu z účadní činnosti k dispozici a žalobce to potvrdil i tím, že byl při získávání zaměstnání úspěšný.

20. Při rozhodování o výši vyživovací povinnosti soud musel rovněž zohlednit, že matka žalované má obdobnou vyživovací povinnost a majetkové poměry rodičů jsou srovnatelné. Součet uvažovaného výživného rodičů žalované (8 000 Kč) objektivně koresponduje s jejími potřebami, které jsou s ohledem na její věk a potřeby spíše vyšší. Opatření dodatečných prostředků je však na její aktivitě, byť v míře zohledňující její studijní povinnosti.

21. Možnosti a schopnosti žalobce jsou limitovány další vyživovací povinností. Potřeby žalované od doby, kdy bylo naposled stanoveno výživné, nepochybně neklesly.

22. Pro rozhodování o změně výše vyživovací povinnosti je klíčové ustanovení § 923 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jen změní-li se poměry. Toto ustanovení platí ve smyslu § 911 občanského zákoníku i pro zletilé dítě, které nabylo schopnosti samo se živit.

23. Od doby posledního rozhodování soudu se poměry účastníků nezměnily tak, aby to odůvodnilo změnu výše vyživovací povinnosti žalobce k žalované v podobě jejího snížení. Matce žalované ubyla jedna vyživovací povinnost a její výdělkové poměry mírně poklesly. Žalobce sice po nějakou dobu nebyl zaměstnán a byly mu vypláceny sociální dávky, objektivně ale jeho možnosti a schopnosti nepoklesly v míře a po dobu, která by odůvodnila snížení výživného. Žalobci od doby posledního rozhodnutí ubyla jedna vyživovací povinnost.

24. Protože nebyla zjištěna objektivní změna poměrů oproti poslednímu rozhodnutí, jímž bylo stanoveno výživné, soud návrh žalobce zamítl (výrok I.).

25. Soud zdůrazňuje, že nic z výše uvedeného nesmí žalovanou odradit od pokračování ve studijním úsilí a jeho završením úspěšným ukončením střední školy, což jí následně zlepší možnosti uplatnění na trhu práce. Žalovaná si musí upřímně osvojit myšlenku, že je v jejím zájmu vymanit se z dosavadní závislosti na rodičích a potažmo na pomoci státu, nejen proto, že rodiče jsou dlouhodobě ve svízelné situaci. Cestou k „postavení se na vlastní nohy“ je pro žalovanou odpovědné studium a úsilí a účinná snaha získat pracovní uplatnění, na čemž může pracovat i nyní. Není to nic jednoduchého, ale tak nejlépe pomůže sobě i třeba svým blízkým.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, za situace kdy úspěšné žalované podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly, a proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok II.).