11 C 177/2024

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 3.10.2024 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 15 750 Kč s příslušenstvím, takto I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 9.6.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci. II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení 5 750 Kč, jakož i v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 607,59 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou z 16.4.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 9.6.2023 do zaplacení a smluvní pokuty 1 750,-- Kč, z titulu dluhu z úvěru, na základě níž bylo žalované poskytnuto 10.000,-- Kč, které přes výzvu nevrátila. Žalobkyně alternativně navrhla, aby soud věc posoudil podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení.

2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání postupem podle § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“ 3. Soud účastníkům zpřístupnil právní názor, z něhož v tomto rozhodnutí následně vycházel (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 37) Bylo by třeba předložit důkaz, že osoba, na jejíž účet byla poukázána příslušná částka, souhlasila právě s tím zněním úvěrové smlouvy, kterou žalobce dokládá svůj nárok. Výměna potvrzovacích údajů přes mobilní telefon či internet nepotvrzuje, že žalovaný souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Věřitel poukázal od 6.1.2023 do 13.2.2023 na účet vedený na jméno žalovaného 20.000,-- Kč (č.l. 32-33), kteroužto částku žalovaný dle tvrzení žalobce nevrátil vyjma částky 10.000,-- Kč. Těmto tvrzením a důkazním návrhům žalobce žalovaný neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

6. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).

7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, žalobce poskytl žalovanému 10.000,-- Kč. Žalobce se vedle tohoto plnění domáhal i dalších plnění, avšak zde se opíral o text, který nazýval „smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovaným, jehož uskutečnění však neprokázal, neboť uvedení tištěného jména na tomto dokumentu nepotvrzuje, že žalovaný souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o nějž žalobce opírá svůj nárok, nebylo prokázáno. Ani zaslání verifikační platby uzavření této smlouvy neprokazuje.

8. Soud konstatuje pochybnosti o tom, že žalovaný se seznámil právě s tím znění smlouvy, které žalobce předkládá, nebyly rozptýleny. Žalobce předkládá důkazy, které jsou zcela ve sféře jeho vůle a moci. Přitom sám žalobce si je vědom, že není-li k dispozici podepsaný elektronický dokument se zaručenou integritou, je vhodné a potřebné mít i externí doklad, což plyne i z toho, že pohledávku dokládá verifikační platbou učiněnou prostřednictvím banky, tedy třetího subjektu.

9. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému 10.000,-- Kč, které žalovaný vrátil a žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení, včetně úroků z prodlení za dobu od uplynutí přiměřené lhůty k vrácení, do zaplacení, a to ve výši dané § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., vydaného na základě § 1970 občanského zákoníku, a proto soud žalobu v této části žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbytku ji zamítl (výrok II.).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 607,59 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 26,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,49 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 750 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.