11 C 197/2019

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 10.11.2020 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec , část obce , jednající insolvenčním správcem právnická osoba , IČO sídlem adresa jednající titul . jméno příjmení proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum , bytem adresa , obec , zastoupený advokátem titul . jméno příjmení , se sídlem adresa , obec 2. celé jméno žalované , narozená dne datum , bytem adresa , obec zastoupená obecným zmocněncem titul . jméno příjmení se sídlem titul . příjmení anonymizováno , PSČ obec 3. celé jméno žalovaného , narozený dne datum , bytem adresa , obec , zastoupený advokátem titul . jméno příjmení , se sídlem adresa , obec , o určení vlastnického práva,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá určení, že první žalovaný nenabyl vlastnické právo k následujícím nemovitým věcem: -) parcela st. [číslo] druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba: [část obce], [adresa] rodinný dům, -) parcela st. [číslo] druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba bez č.p./č.e., garáž, -) pozemek č. [rok], druh pozemku: zahrada, ochrana zemědělský půdní fond, to vše zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Chrudim, na základě následujících právních jednání: -) smlouva kupní uzavřená dne 12.7.2017 mezi prvním žalovaným jako kupujícím a třetím žalovaným jako prodávajícím a -) kupní smlouva uzavřená dne 20.9.2017 mezi prvním žalovaným jako kupujícím a druhou žalovanou jako prodávající, se v celém rozsahu zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen nahradit prvnímu žalovanému náklady řízení ve výši 25.864,70 Kč, k rukám právního zástupce prvního žalovaného, ve lhůtě do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

IV. Žalobce je povinen nahradit třetímu žalovanému náklady řízení ve výši 16.940 - Kč, k rukám právního zástupce třetího žalovaného, ve lhůtě do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Žalobou ze dne 15.7.2019 se žalobce domáhal proti žalovaným určení, že první žalovaný nenabyl na základě dvou kupních smluv popsaných ve výroku I. tohoto rozsudku vlastnické právo k nemovitostem rovněž popsaným v tomto výroku, cílem žaloby tedy bylo dosáhnout určení, že vlastníky předmětných nemovitostí jsou nadále druhá žalovaná a třetí žalovaný.

2. Žalobu odůvodnil tím, že třetímu žalovanému byla dne 4.12.2014 uložena směnečným platebním rozkazem povinnost (v době podání žaloby nepravomocně), zaplatit žalobci částku 27, 805.587 - Kč s příslušenstvím, a to společně a nerozdílně s dalším dlužníkem. Žalobkyně proto má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť předmětné nemovité věci jsou jediným hodnotnějším majetkem žalovaných 2 a 3, jejichž společné jmění manželů není rozděleno ani omezeno. Žalobce připustil, že prozatím nemá za žalovaným 3 vykonatelnou pohledávku, protože stále běží odvolací řízení o směnečné platební povinnosti, avšak žalobce již sdělil prostřednictvím soudu žalovanému 1 výhradu práva dovolat se neúčinnosti právního jednání (§ 593 občanského zákoníku). Dodal, že žalovaný 3 svými procesními kroky oddaluje nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí o zaplacení. Zdejší soud podle žalobce uznal, že žalovaní 2 a 3 převedli předmětné nemovitosti na žalovaného 1 s cílem znemožnit výkon směnečného rozhodnutí a že by výkon rozhodnutí byl ohrožen, neboť usnesením z 5.10.2018, č.j. [číslo jednací] zakázal žalovanému 1 s těmito věcmi nakládat.

3. Žalobce uvedl, že kupní smlouvy, na základě nichž měl žalovaný 1 nabýt své vlastnické právo, jsou neplatné pro nedostatek formy, neboť podpisy smluvních stran na nich uvedené, nejsou ověřeny. Dne 24.10.2019 doplnil (č.l. 54), že na kupní smlouvě z 20.9.2017 je ověřen podpis žalované 2, ale nikoli žalovaného 1, který svůj podpis prohlásil za vlastní až 6.4.2018. Na smlouvě kupní z 12.7.2017 není ověřen ani podpis žalovaného 1, ani žalovaného 3 a tyto podpisy byly uznány za vlastní až 6.4.2018. Tato uznání měla být učiněna před advokátem [titul]. [anonymizováno], avšak v rozporu s § 25a zákona o advokacii, podle něhož tak advokát může učinit jen u listin, které advokát sám sepsal, anebo je jednající osoba před ním vlastnoručně podepsala. Tento advokát však ani jednu z listin nesepsal a z časového odstupu je zřejmé, že smlouvy nebyly podepsány před advokátem. Proto jsou podle žalobce kupní smlouvy neplatné pro nedostatek formy.

4. Žalobce k naléhavosti právního zájmu na požadovaném určení doplnil dne 12.11.2019 (č.l. 73), že žalovaný 3 je jeho dlužníkem a SJM mezi žalovanými 2 a 3 bylo zúženo nikoli dne [datum], ale až [datum]. Žalobce prozatím nemá vykonatelné rozhodnutí a nemůže se domáhat relativní neúčinnosti obou kupních smluv, ale vyslovení jejich neplatnosti má zásadnější dopad, neboť například brání dalším převodům a poskytuje skutečnou ochranu právům žalobce. Při relativní neúčinnosti pouze musí nabyvatel strpět uspokojení pohledávky např. zpeněžením věci. I když se pohledávka stala vykonatelnou (č.l. 110), úspěch odpůrčí žaloby není jistý. Zamítnutí žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu by bylo nespravedlivé a odpírající žalobci přístup soudu; žalobce přitom v důsledku předmětného jednání skončil v úpadku. Naléhavý právní zájem je dán i potřebou ochrany věřitele v případě, kdy se dlužník neplatným jednáním chtěl zbavit svého majetku. Neúčinnost právního úkonu dle § 589 občanského zákoníku dopadá jen na platná právní jednání a žalobce je aktivně legitimován k podání určovací žaloby (žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2016, sp. zn. [spisová značka]), neboť pokud by jí bylo vyhověno, dostal by se do lepšího právního postavení.

5. V průběhu nynějšího řízení se směnečná pohledávka stala vykonatelnou a žalobce uvedl, že ji neúspěšně exekučně vymáhá (č.l. 110). Žalobce dále dne 29.9.2020 upřesnil (č.l. 109), že cílem žaloby je dosažení stavu katastru nemovitostí před převodem předmětných nemovitostí a dále doplnil, že kupní smlouvy jsou neplatné i pro nedostatek vůle, neboť šlo o zdánlivá právní jednání, k nimž dle § 554 občanského zákoníku nelze přihlížet. Smlouvy byly vloženy do katastru nemovitostí se zpožděním, nemovitosti nebyly vyklizeny, žalovaní 2 a 3 je nadále užívali, kupní cena nebyla řádně uhrazena a oni sami si nepořídili další bydlení.

6. První žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 7.10.2019 (č.l. 40), kdy uvedl, že obě smlouvy nejsou neplatné pro nedostatek formy; podpisy jsou řádně ověřeny a katastrální úřad provedl řádný vklad vlastnictví do katastru nemovitostí na základě těchto listin, které zkoumal z hlediska § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., a zkoumal, zda je právní úkon (takto) učiněn v náležité formě. Smlouvy jsou platné, obsahově i formálně a k převodu nemovitostí došlo řádně. Žalovanému 1 není nic známo o směnce či směnečném řízení a proto se k této části žaloby nevyjádřil. V době uzavírání předmětných smluv neměl informace existenci pohledávek žalobce za prvým žalovaným. Žaloba představuje zneužití práva, neboť žalobci bylo uloženo předběžným opatřením podat odpůrčí žalobu, která je nástrojem ochrany jejích zájmů, přičemž si žalobci i vyhradil právo dovolat se neúčinnosti těchto smluv, takže mu ano nehrozí nebezpečí uplynutí lhůty. Žalobci nesvědčí žádný, tím méně naléhavý právní zájem, na určení neplatnosti a není v tomto sporu aktivně legitimován a soud by měl žalobu zamítnout. První žalovaný dne 11.9.2020 dodal (č.l. 99), že se oběma smlouvami cítí být vázán; v době jejich uzavírání neměl informace či povědomí o jakýchkoli dluzích žalovaného 3 vůči žalobci, ani vůči jiným osobám. Nemovitosti nabyl řádně a za obvyklou cenu, jejíž část byla žalovanému 3 uhrazena zápočtem.

7. Prvý žalovaný dne 29.10.2020 setrval na stanovisku, že žaloba není důvodná (č.l. 123); kupní smlouvy nejsou neplatné pro nedostatek formy, která naopak byla zachována. Občanský zákoník (§ 560 a § 2128) vyžaduje písemnou formu, která byla zachována. Případná absence úředního ověření podpisu nezpůsobuje nedostatek formy vyžadované zákonem. Ověření podpisů je řádné, ale i kdyby nebylo, zákon (§ 7 odst. 2 zákona o KN) umožňuje zhojit nedostatek ověření prokázáním pravosti podpisů. Katastrální úřad však žádné pochybnosti o pravosti podpisů neměl a proto rozhodl. Měl-li žalobce za to, že byl takovým rozhodnutím dotčen, mohl podat žalobu brojící proti postupu katastrálního úřadu, když změna vlastnictví mu byla známa (podal na 3. žalovaného trestní oznámení a nechal jej sledovat). Úředně ověřený podpis není nezbytnou náležitostí kupní smlouvy a úřad při jeho absenci postupuje podle § 62 a § 64 katastrální vyhlášky, kdy činí potřebná opatření ke zjištění pravosti podpisu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2018, sp. zn. [spisová značka]). Smlouva je platná a nejde o simulované právní jednání - kupní cena byla řádně zaplacena z účtu manželky žalovaného 1 a smyslem smlouvy byl úplatný převod vlastnictví na 1. žalovaného. Argumenty, jimž žalobce dokládá naléhavost právního zájmu na požadovaném určení, svědčí spíše o tom, že měla být podána odpůrčí žaloba, k jejímuž účinnému podání dostal žalobce prostor vydání jím navrženého předběžného opatření a vyhrazením práva dovolat se neúčinnosti. Zamítnutí žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu by nebylo nespravedlivé, jak tvrdí žalobce, ale bylo by po právu a spravedlivé, neboť přítomnost takového zájmu vyžaduje zákon. Odepřením spravedlnosti a svévolí, k nimž žalobce soud nabádá, by byl naopak postup, kdy by soud rezignoval na prokazování existence takového zájmu, v zájmu domnělé spravedlnosti pro žalobce.

8. Druhá žalovaná se k žalobě vyjádřila dne 3.10.2019 (č.l. 36) s tím, že odmítá tvrzení žalobce o neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi jí a žalovaným 1, kdy podpisy na této smlouvě jsou ověřeny, přičemž předmětná parcela byla ve výlučném vlastnictví žalované 2, která s ní mohla nakládat. Odmítla, že by byla spoludlužníkem žalovaného 3, jehož dluhy vznikly výhradně z podnikatelské činnosti a jejich rozsah přesahuje míru, v níž je již nutný souhlas druhého manžela. Dne 20.9.2017 bylo navíc SJM žalovaných 2 a 3 zúženo dohodou a manželství bylo dne 15.4.2019 rozvedeno. Druhá žalovaná dne 1.10.2020 (č.l. 108) setrvala na svém postoji s tím, že předmětná smlouva byla katastrálním úřadem řádně zavkladována a kupní cena byla uhrazena a převzata. Dne 15. 10.2020 druhá žalovaná dodala (č.l. 117), že svou nemovitost prodala po zralém uvážení za cenu stanovenou znaleckým posudkem. V předmětné nemovitosti se nezdržuje, ale má zde se souhlasem majitele hlášeno trvalé bydliště.

9. Třetí žalovaný se dne 10. 10.2019 (č.l. 45) vyjádřil k žalobě s tím, že je nedůvodná a soud by ji měl zamítnout. Předložil kopie listiny ze sbírky listin katastru nemovitostí, z nichž je zřejmé, že forma byla zachována. Žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby o určení vlastnictví cizí věci; v úvahu by přicházela odpůrčí žaloba, ale žalobce touto cestou nepostupuje, vědom si složitosti dokazování. Ke směnečnému řízení žalovaný 3 uvedl, že byl žalován jako rukojmí ze směnky vystavené s rekta doložkou, kterou se však žalobce opakovaně snažil prodat a vyplnění provedl v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu; směnka je neplatná, pro neurčitost domicilu; o tom je vedeno směnečné řízení. Dne 13.8.2020 žalovaný 3 zopakoval (č.l. 98), že žalobci nesvědčí žádný právní zájem, natož naléhavý, na určení, že věcněprávní účinky z uzavřené a řádně zavkladované kupní smlouvy nenastaly. Žalovaný 3 doplnil, že se cítí být smlouvou i nadále vázán.

10. Při jednáních dne 12.8.2020 (č.l. 94) a 4.11. 2020 (č.l. 126) účastníci setrvali na svých postojích. Žalobce v závěrečném návrhu navrhl, aby žalobě bylo vyhověno a zopakoval, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán s ohledem na situaci žalobce a jeho právními možnostmi k ochraně jeho práv. Žalovaný 1 v závěrečném návrhu uvedl, že na straně žalobce není dán naléhavý právní zájem; dodal, že smlouvy nejsou neplatné pro nedostatek právní formy a nejde ani o simulované právní úkony. Žalovaná 2 odkázala na dosavadní vyjádření a rovněž navrhla zamítnutí žaloby, stejně i žalovaný 3, který uvedl, že žalobci se nedostává naléhavého právního zájmu. Nebyl účastníkem předmětné smlouvy a nepřísluší mu právo zkoumat formu či tvrzenou simulaci. Žalobce zkrátka není oprávněn podat určovací žalobu a námitky, které v tomto řízení vznesl, měl uplatnit v řízení o odpůrčí žalobě, kterou podal. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti 11. Žalovaný 1 je vlastníkem těchto nemovitostí: parcela st. [číslo] druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba: [část obce], [adresa] rodinný dům, parcela st. [číslo] druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba bez č.p./č.e., garáž, pozemek č. [rok], druh pozemku: zahrada, ochrana zemědělský půdní fond, všech zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] (výpis na č.l. 68), přičemž tyto nemovitosti vlastnil k datu 11. 7. a 10.11. 2017 žalovaný 3 (č.l. 69 a 113) a pozemek p. č. st. 796 vlastnila k datu 19. 9. a 2.10.2017 žalovaná 2. (č.l. 70 a 113).

12. Žalovaný 1 a žalovaná 2 uzavřeli dne 20.9.2017 kupní smlouvu, jíž žalovaný 1 koupil od žalované 2 výše uvedený pozemek p.č. st. [anonymizováno] za 1, 000.000 - Kč (č.l. 46). Tato smlouva je vložena ve sbírce listin katastru nemovitostí pod označením V [číslo] a podpis žalované 2 byl ověřen notářkou dne 20.9.2017 a podpis žalovaného 1 byl ověřen dne 22.9.2017 (č.l. 46 p.v.).

13. Žalovaný 1 a žalovaný 3 uzavřeli dne 12.7.2017 kupní smlouvu, jíž žalovaný 1 koupil od žalovaného 3 výše uvedenou stavbu [adresa] na pozemku p.č. st. [anonymizováno], pozemek p. č. [rok] a pozemek p.č. st. [číslo] za 3, 500.000 - Kč (č.l. 47), z níž částka 2, 700.000 - Kč byla uhrazena před uzavřením kupní smlouvy. Tato smlouva je vložena ve sbírce listin katastru nemovitostí pod označením V [číslo] a podpis žalovaného 3 tento uznal za vlastní dne 6.4.2018 (č.l. 48 p.v.).

14. Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5.10.2018, č.j. [číslo jednací], soud nařídil předběžné opatření, jímž: I. Žalovanému 1 zakázal nakládat s předmětnými nemovitostmi s tím, že zejména žalovanému zakázal výše uvedené nemovitosti převést na jiného, zatížit právem ve prospěch jiného, zatížit jinou právní závadou a přenechat do užívání jinému. II. Nynějšímu žalobci soud uložil, aby do 30 dnů od právní moci směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Hradci Králové dne 4.12.2014 pod č.j. [číslo jednací] a právní moci rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.2.2018 v řízení sp. zn. [spisová značka] podal odpůrčí žalobu, kterou se bude domáhat určení neúčinnosti smlouvy kupní ze dne 12.7.2017, kterou zavřel žalovaný 1 s žalovaným 3 a kupní smlouvy ze dne 20.9.2017, kterou uzavřel žalovaný 1 s žalovanou 2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že existuje reálná obava, že výkon soudního rozhodnutí by byl ohrožen v případě, že by žalobce byl úspěšný v řízení o neúčinnost právního jednání V případě, že by žalovaný 1 nemovitosti převedl na jiný subjekt nebo nějak zatížil, bylo by znemožněno efektivní dovolání se relativní neúčinnosti. I když o pohledávce žalobce za dlužníkem dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je zřejmé, že dlužník převedl majetek, z něhož by mohla být pohledávka žalobce uspokojena, na žalovaného. Žalobce pak sdělil soudu, že je připraven neprodleně sdělit žalovanému výhradu práva dovolat se neúčinnosti právního jednání. (spis na č.l. 78).

15. Dne 16.10.2020 podal insolvenční správce původního žalobce žalobu o určení neúčinnosti právního jednání vůči žalovanému 1, která směřuje vůči předmětným kupním smlouvám (spis Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. [spisová značka] připojený na č.l. 219).

16. Žalobce doručil dne 24.10.2018 prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi prvému žalovanému oznámení ze dne 11.10.2018, že si v souladu s ustanovením § 593 občanského zákoníku vyhrazuje právo dovolat se vůči žalovanému 1, neúčinnosti kupních smluv ze dnů 12.7.2017 a 20.9.2017 mezi žalovaným 1 a žalovanými 2 a 3 (č.l. 4 p.v. spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. [spisová značka]).

17. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality SKPV ze dne 28.3.2019, [číslo jednací] (č.l. 136 spisu na č.l. 122), byla odložena trestní věc podezření ze spáchání trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 a 3 písm. a) tr. zákoníku, spočívající v tom, že žalovaný 3 převedl předmětné nemovitosti na žalovaného 1, ačkoli si byl vědom svého závazku k žalobci, neboť policejní komisař dospěl k závěru, že nejde o podezření z přečinu.

18. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil rozhodné skutečnosti. Po právní stránce soud věc posoudil takto 19. Zákon stanoví, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem (§ 80 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“).

20. Žalobce se domáhal určení ve vztahu k vlastnickému právu k nemovitostem, které bylo na žalovaného 1 jako kupujícího převedeno dvěma kupním smlouvami, v nichž měli žalovaní 2 a 3 postavení prodávajících. Mělo tak být určeno, že vlastníkem předmětných nemovitostí není žalovaný 1, ale že jimi i nadále jsou žalovaní 2 a 3. Žalobce namítal, že zmíněné dvě kupní smlouvy jsou neplatné pro nedostatek formy, jejich cílem bylo zamezit vymožení pohledávky žalobce za prvým žalovaným, přičemž jde o zdánlivá právní jednání.

21. Věc tedy byla žalována jako určovací žaloba ve vztahu k nemovitostem. Další okruh argumentace obsažené v žalobě a dalších podání žalobce se týkal tvrzené souvislosti se směnečným řízením a jeho výsledkem, avšak zde všichni žalovaní namítali, že argumentace žalobce přiléhá nikoli k žalobě určovací, ale k žalobě odpůrčí. Je vhodné dodat, že žalobce nyní projednávanou žalobu podával v situaci, kdy povinnost k zaplacení uložená žalovanému 3 ve prospěch žalobce nebyla uložena pravomocně, avšak předmětné rozhodnutí nabylo právní moci před vydáním nyní odůvodňovaného rozsudku a žalobce rovněž již podal vůči prvému žalovanému odpůrčí žalobu.

22. V nynějším řízení mělo být určeno, že žalovaný 1 není vlastníkem předmětného souboru nemovitostí, ale vlastníkem jsou stále žalovaní 2 a 3. Žalobce však nebyl účastníkem ani jedné ze smluv a svůj naléhavý právní zájem odůvodňoval způsobem přiléhajícím k důvodům, pro něž se lze domáhat ochrany odpůrčí žalobou, která je v podobných případech nástrojem nerespektování (jindy chráněné) autonomie vůle 23. Žalobce poukazoval na právní názor z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [číslo], 2016, sp. zn. [spisová značka], podle něhož je možné konstatovat naléhavý právní zájem i v případě, kdy věřitel dosud nemá pravomocně přisouzenu pohledávku. Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že:„ Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy podle § 80 písm. c) o. s. ř. může mít i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení. Žalobce může mít naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem určité nemovitosti je žalovaný (podle vykonatelného rozsudku povinný dlužník žalobce), který ji převedl na jinou osobu, přestože mu to zakazovalo předběžné opatření soudu, jestliže tímto určením získá doklad nezbytný pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, a odporovat lze jen platnému právnímu úkonu.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2015, sp. zn. [spisová značka]). Nejvyšší soud vychází z toho, že„ Odporovatelný právní úkon zůstává platným právním úkonem, avšak v poměrech účastníků se na něj hledí tak, jako by nenastaly jeho účinky. V případě, že právní úkon je neplatný (ať absolutně nebo relativně), jeho právní účinky vůbec nenastávají; na právní vztahy se hledí stejně, jako by vůbec nebyl učiněn. U právního úkonu, který je neplatný, nelze vyslovit jeho odporovatelnost; neplatnost právního úkonu má přednost před jeho odporovatelností a odporovat lze jen platnému právnímu úkonu.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. [spisová značka]). Důvodem takové neplatnosti podle Nejvyššího soudu je například protiprávní poškození či zvýhodnění věřitele. Soud má za to, že nyní rozhodoval v poněkud odlišné situaci.

24. V nyní projednávané věci soud posuzoval právní jednání, která byla uskutečněna po 1. 1.2014, tedy již za účinnosti nového občanského zákoníku, který jednak nově upravil odporovatelnost, přičemž platí, že zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné (§ 589 odst. 1 občanského zákoníku). Rovněž platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 občanského zákoníku).

25. Žalobce v nynějším řízení ani nepopíral, že by jeho argumentace nedopadala na důvody vymezené pro odpůrčí žalobu, avšak uváděl, že určovací žaloba mu založí výhodnější postavení, například zneplatněním budoucích prodejů či dispozic. To vše za situace, kdy bylo žalovanému 1 předběžným opatřením zakázáno disponovat předmětnými nemovitostmi a kdy si žalobce prostřednictvím soudu vyhradil vůči prvému žalovanému právo odporovat právním jednáním, které v nynějším řízení označoval za neplatné.

26. Soud dospěl k závěru, že žalobce, který splnil všechny podmínky pro podání odpůrčí žaloby a který do doby, než jeho pohledávka nabyla vykonatelnosti, ochránil svá tvrzená práva úspěšným návrhem na vydání předběžného opatření a výhradou užití odpůrčího práva, nemůže úspěšně tvrdit naplnění naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, spočívajícím nyní v tom, že úspěšná určovací žaloba jej dostane do výhodnějšího postavení, to vše za situace, kdy již má za třetím žalovaným vykonatelnou pohledávku a podal vůči prvému žalovanému odpůrčí žalobu.

27. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalobcem tvrzené skutečnosti a navržené důkazy neprokazují splnění podmínek § 80 o.s.ř. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl (výrok I.).

28. Soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. následujícím způsobem za situace, kdy žalovaní byli v řízení plně úspěšní.

29. Žalovaná 2 náhradu nákladů řízení neuplatňovala a soud proto rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

30. Žalovanému 1 vznikly náklady řízení za zastoupení právním zástupcem z řad advokátů, přičemž jeho zástupce vykonal šest úkonů právní služby (příprava s převzetím věci, vyjádření k žalobě, zastupování při dvou jednáních soudu, reakce na koncentrační výzvu a replika k reakci žalobce na koncentrační výzvu), podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, za něž náleží odměna podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve výši 2.500 - Kč za jeden úkon právní služby a k tomu paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 300 - Kč za jeden úkon právní služby, tj. 2.800 - Kč krát 6, tj. celkem 16.800 - Kč. K tomu je třeba připočíst cestovní výdaje ve výši 4.575,80 Kč za cestu ke dvěma jednáním soudu na trase z [obec] do [obec] a zpět (334 km vozem se spotřebou 9,4 l BA 95 na 100 km, kdy podle § 1 a § 4 vyhlášky č. 358/2019 Sb. činí náklady 10,75 Kč na 1 km, tj. 6,85 Kč/km krát 334 km krát 2, tj. 4.575,8 Kč). K celkové náhradě 21.375,80 Kč je třeba na základě § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. připočítat 21% DPH ve výši 4.488,90 Kč Celkem tak náhrada činí 25.864,70 Kč a žalobce je povinen ji zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného 3 (výrok IV.).

31. Žalovanému 3 vznikly náklady řízení za zastoupení právním zástupcem z řad advokátů, přičemž jeho zástupce vykonal pět úkonů právní služby (příprava s převzetím věci, vyjádření k žalobě, zastupování při dvou jednáních soudu a reakce na koncentrační výzvu), podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, za něž náleží odměna podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve výši 2.500 - Kč za jeden úkon právní služby a k tomu paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 300 - Kč za jeden úkon právní služby, tj. 2.800 - Kč krát 5, tj. celkem 14.000 - Kč, k čemuž je třeba na základě § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. připočítat 21% DPH ve výši 2.940 - Kč. Celkem tak náhrada činí 16.940 - Kč a žalobce je povinen ji zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného 3 (výrok V. rozsudku).

32. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.