11 C 2/2023

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 22.5.2024 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k těmto nemovitostem: pozemek p.p.č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, , adresa, a pozemek p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tak, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, na listu vlastnictví , Anonymizováno, , se ruší.

II. Nařizuje se prodej nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby po odečtení jejích nákladů bude rozdělen mezi účastníky řízení tak, že žalobkyni připadne 1/2 , a žalovanému připadne 1/2.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p.p.č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, , adresa, a pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nemovitosti jsou takto zapsány v katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, na listu vlastnictví , Anonymizováno, ), neboť nechtěla ve spoluvlastnictví setrvávat a navrhla, aby byly nemovitosti přikázány žalovanému oproti vypořádacímu podílu ve výši 457.000,-- Kč. Rozdělení nemovitostí není možné, neboť jde o chatu s půdorysem 6 krát 6 metrů s jedním vchodem; ani tvar, uspořádání, možnost přístupu a velikost pozemku jeho rozdělení neumožňuje provést tak, aby byl účelně využitelný. Vše tvoří jeden funkční celek (viz též doplnění ze , datum, , číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 23). Žalobkyně se ohradila vůči podáním žalovaného s tím, že jsou nesrozumitelná (podání z , datum, , č.l. 44 a , datum, , č.l. 47) a navrhovala ať soud nařídí jednání (podání z , datum, , č.l. 51)

2. Žalovaný v řízení vystupoval tak, že neuznává žalobkyni jako spoluvlastníka a jeho postoj k žalobě byl paušálně negativní. Zpochybňoval „dispoziční oprávnění“ soudu vést toto řízení (viz podání z , datum, , č.l. 33). Nemovitosti byly podle žalovaného předmětem krádeže, neboť neoprávněná byla exekuce, na základě níž žalobkyně získala svůj podíl původně náležející Lence Günnerové, k čemuž žalovaný přiložil listiny z exekučního řízení (podání z , datum, , č.l. 38). Žalovaný též požadoval zastavení řízení pro zpětvzetí, které však žalobkyně neučinila (podání z , datum, , č.l. 46) a měl za to, že není účastníkem řízení (podání z , datum, , č.l. 49). Uvedl, že exekuční dražba je neplatná (podání z , datum, , č.l. 54). Žalovaný se dne , datum, vyjádřil tak (č.l. 114), že zopakoval své argumenty neuznávající spoluvlastnictví žalobkyně.

3. Soud ve věci konal jednání dne , datum, , kdy provedl koncentraci řízení (č.l. 104) a dne , datum, (č.l. 114), kdy věc rozhodl. Předtím soud účastníkům sdělil zákonná východiska rozhodná pro projednávanou věc (podání z , datum, , č.l. 61). Dne , datum, (č.l. 70) vedl soud účastníky ke smíru a mj. poučil žalovaného ve smyslu § 30 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“ o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů, což žalovaný výslovně odmítl s tím, že zástupce má, ale jím označený advokát nebyl v tomto řízení procesně aktivní a nebyla zde ani příslušná plná moc. Soud následně sdělil účastníkům předběžný názor na věc (č.l. 104), z nějž následně vycházel.

4. Žalobkyně v závěrečném návrhu (č.l.114 p.v.) setrvala na žalobě, požadovala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje ve veřejné dražbě s tím, aby náklady na provedení takové dražby nesl žalovaný, stejně jako náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve svém závěrečném návrhu uvedl, že nemá na svou obranu, co by dodal, nevidí však důvod, proč by měl nést náklady dražby, když je nemovitost společná.Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti5. Pozemek p.p.č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, , adresa, a pozemek p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tak, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, na listu vlastnictví , Anonymizováno, , jsou v katastru nemovitostí zapsány jako nemovitosti rovnodílovém spoluvlastnictví (id 1/2) žalobkyně a žalovaného (výpis z katastru nemovitostí na č.l. 103).

6. Žalobce dle listin z katastru nemovitostí nabyl svůj spoluvlastnický podíl děděním (Usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ).

7. Žalobkyně dle listin z katastru nemovitostí nabyla svůj spoluvlastnický podíl dražebním příklepem za cenu 246.667,-- Kč (č.l. 78) kde dni , datum, (č.l. 74) s právními účinky zápisu ke dni , datum, , kdy zápis byl v katastru nemovitostí proveden dne , datum, (č.l. 103).

8. V řízení nebylo zjištěno, že by exekuční dražba, jíž žalobkyně nabyla svůj podíl, byla účinně zpochybněna (sdělení poskytnutá k dotazu soudu, č.l. 72 p.v. a č.l. 74-83, 86, 88).

9. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením z , datum, , č.j. , Anonymizováno, , odmítl odvolání , jméno FO, která jako povinná napadla dražební příklep pro žalobkyni, kdy oprávněnou byla , právnická osoba, (č.l. 93)

10. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích jako soud insolvenční usnesením ze dne , datum, , č.j. KSPA , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, povolil nynějšímu žalovanému výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužnice , jméno FO, a to nemovitostí zapsaných na , Anonymizováno, pro obec Pardubice, k.ú. , adresa, (č.l. 99).Po právní stránce soud věc posoudil takto.

11. Osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky (§ 1115 odst. 1 zákona č. 89/20012 Sb., občanský zákoník, dál jen „občanský zákoník“). Vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba (§ 1116 občanského zákoníku). Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 1 a 2 občanského zákoníku).

12. Účastníky řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou stávající spoluvlastníci zapsaní v katastru nemovitostí, kdy ten, kdo podá žalobu na zrušení a vypořádání má postavení žalobce a ostatní spoluvlastníci mají postavení žalovaných. Žalobkyně i žalovaný jsou zapsáni jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí (viz výše bod [5]

13. Zákon stanoví, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 občanského zákoníku). Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. (§ 1144 odst. 1 a 2 občanského zákoníku). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky (§ 1147 občanského zákoníku).

14. V projednávané věci soud rozhodoval za situace, kdy žalobkyně nechce setrvávat ve spoluvlastnictví a podala žalobu, v níž navrhla zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitostí žalovanému oproti vypořádacímu podílu. Žalovaný objektivně neměl zájem o převzetí podílu žalobkyně tímto způsobem, což plynulo z jeho postoje, kdy navzdory zápisu v katastru nemovitostí nepovažoval žalobkyni za spoluvlastníka. Soud v řízení nezjistil nic, co by zpochybňovalo spoluvlastnictví žalobkyně. Procesní postoj žalovaného soud chápal tak, že spoluvlastnický podíl žalobkyně oproti vypořádacímu podílu převzít nechce, a protože nemovitosti nelze reálně rozdělit., s ohledem na jejich povahu, uspořádání a koneckonců též na setrvale naprosto nefunkční vztahy spoluvlastníků, bylo třeba rozhodnout o vypořádání prodejem nemovitostí ve veřejné dražbě. Soud účastníky s tímto právním názorem dopředu seznámil. Žalobkyně tento postup akceptovala, žalovaný setrval na svém postoji zpochybňujícím jak spoluvlastnictví žalobkyně, tak legitimitu vedeného soudního řízení, kdy tato námitka se opět odvíjela od popírání spoluvlastnického práva žalobkyně, což však bylo v rozporu se zápisem v katastru nemovitostí.

15. Jedinou možností vypořádání zrušeného spoluvlastnictví tak zůstal prodej ve veřejné dražbě podle § 1147 občanského zákoníku, s následným rozdělením čistého výtěžku jednou polovinou, tedy poměrem odpovídajícím velikosti podílů účastníků. K rozhodnutí o dražbě mezi spoluvlastníky nebyl dán podnět a soud sám k němu neshledal důvod.

16. Soud pro úplnost uvádí, že zvážil ve smyslu § 2 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož: „Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit, zda nejsou splněny podmínky pro přerušení řízení a předložení věci Ústavním soudu ke zrušení ustanovení umožňujícího prodej spoluvlastněné věci ve veřejné dražbě. Žalovaný je vyššího věku, evidentně na objektu lpí a věc tak má i tento osobní a lidský rozměr. Žalobkyně mohla očekávat a předpokládat maximálně nevstřícný postoj žalovaného ale dobrovolně vstoupila do spoluvlastnictví (novela občanského zákoníku zrušením předkupního práva pro spoluvlastníky usnadnila takové pořizování podílů). Žalobkyně objektivně věděla, že žalovaný nebude se situací srozuměn, neboť vymáhací kroky a exekuce byly setrvale a energicky napadány. Postup žalobkyně, kdy žalobu podala pár dní poté, co se její spoluvlastnictví promítlo v katastru nemovitostí, nasvědčuje tomu, že svůj podíl nabyla v exekuční dražbě jen proto, aby vzápětí podala žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví s cílem získat na žalovaném vyšší vypořádací podíl, než byla dražební částka, za níž nemovitosti nabyla (viz navrhovaná výše vypořádacího podílu blížící se dvojnásobku nabývací ceny). Takový postup by mohl být v rozporu například s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy“, což mj. vyjadřuje společenský závazek vlastníka. Žalobkyně při svém postupu pravděpodobně počítala s tím, že se žalovaný nebude chtít nemovitostí vzdát, s ohledem na svůj věk a na vazby k těmto nemovitostem. Soud však musel zohlednit, že prodej nemovitosti v dražbě je funkčním řešením pro zablokované spoluvlastnické vztahy a toto ustanovení je v rozhodovací praxi účelně užíváno a umožňuje řešit nefunkční spoluvlastnické vztahy. Případné porušení norem nadzákonné síly by tak spíše bylo dáno okolnostmi věci, nikoli samotným zněním občanského zákoníku. Praktika žalované, tzv. flipování nemovitostí, je patrně na hraně účelu a smyslu zákona, ale soud v projednávané věci nehledal zákonnou či jinou překážku k vyhovění žalobě. Žalobkyni svědčí zápis spoluvlastnictví v katastru nemovitostí a nechce ve spoluvlastnictví setrvávat. Soud je povinen spor rozhodnout a žalovaný měl od ledna 2023 možnost účinně reagovat a věděl, že tato situace může nastat, avšak setrval na svém postoji, který byl výše popsán.

17. Ze všech těchto důvodů soud podle § 1143 a § 1147 občanského zákoníku rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví (výrok I..) a o jeho vypořádání prodejem ve veřejné dražbě tak, že každému z účastníků připadne polovina z výtěžku dražby, tedy částka odpovídající jejich spoluvlastnickému podílu (výrok II.). Protože spoluvlastnictví se vypořádává rovným dílem, resp. podle míry podílů, soud neshledal důvod zohlednit předpokládané náklady dražby tak, že by je nesl jen žalovaný, jak navrhovala žalobkyně. Nařízení dražby může dosáhnout každý z účastníků návrhem na výkon tohoto rozhodnutí na základě něhož bude provedena dražba nemovitostí.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V projednávané věci může mít každá ze stran postavení žalobce i žalovaného (tzv. iudicium duplex). Účastníci objektivně nechtějí ve spoluvlastnictví setrvávat a v tomto smyslu bylo vyhověno oběma účastníkům, kteří následně dostanou rovný díl čistého výtěžku. Pro účely rozhodnutí o nákladech řízení nelze úspěšně argumentovat, že věc nebyla vyřešena mimosoudně, resp. že žalovaný odmítl smír, a proto má nést náklady řízení. Taková situace, tedy nemožnost mimosoudního řešení, nastává pokaždé, když spoluvlastnictví vypořádává soud, aniž by se tím mechanicky založil důvod uložit jednomu z účastníků povinnost nést náklady řízení jiného spoluvlastníka. Pro uložení takové povinnosti musí být shledány zvláštní důvody (viz též Stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS - st. 59/23, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 302/2023 Sb.). Soud v projednávané věci takové důvody neshledal a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tento názor soud účastníkům před vyhlášením rozsudku zpřístupnil (č.l. 115) a vytvořil procesní prostor k reakci. (výrok III.).