11 C 225/2018

Plný text

: Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 11. září 2019 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobce právnická osoba , IČO , se sídlem v  obec , ulice a číslo , proti žalovaným 1. celé jméno žalovaného , datum narození , a 2. celé jméno žalované , datum narození , oba bytem ve obec a číslo , oba zastoupeni titul titul . jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice a číslo , o zrušení závazku (o zřízení věcného břemene),

I. Věcné břemeno práva chůze a jízdy za účelem přístupu na panující pozemky: st. p. [číslo] st. p. [číslo] st. [parcelní číslo], st. p. [číslo] st. [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] přes služebný pozemek p. [číslo] tak jak jsou tyto pozemky a věcné břemeno zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Chrudim, pro katastrální území a obec Slatiňany na listech vlastnictví [číslo] a [číslo], se ke dni právní moci tohoto rozsudku ruší.

II. Věcné břemeno popsané ve výroku I. tohoto rozsudku se ruší bez uložení povinnosti žalobci, aby žalovaným zaplatil náhradu za zrušené věcné břemeno.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši [číslo] - Kč do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Žalobou ze dne 18. 9. 2018 se žalobce jako vlastník (panujících) pozemků oprávněných z věcného břemene práva chůze a jízdy domáhal zrušení tohoto břemene vůči žalovaným, kteří ve společném jmění manželu („ SJM“) vlastní pozemek, který je z předmětného věcného břemene povinným (služebný pozemek). Na souborech pozemků účastníků se nacházejí provozní areály těchto účastníků, kdy jejich vzájemné vztahy jsou provázané, mj. obdobnými břemeny, včetně těch, kde je postavení oprávněného a povinného opačné.

2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že věcné břemeno dlouhodobě nevyužívá, a to od března 2015, neboť vybudoval vlastní příjezdovou komunikaci, mj. z důvodů soustavných sporů s žalovanými, kteří bránili ve využívání předmětného břemene, čemuž se žalobce úspěšně bránil u soudu. Snahy o mimosoudní dohodu s žalovanými o zrušení břemene byly neúspěšné, pravděpodobně z šikanózních pohnutek na straně žalovaných. Žalovaní odmítají komunikovat, nepřebírají dopisy atd. Postup žalovaných je nelogický a je v rozporu s dobrými mravy. Je zřejmé, že odpadl účel, pro nějž bylo břemeno zřízeno, a břemeno zcela nadbytečně zatěžuje nemovitost žalovaných. Žalobce břemeno nevyužívá a využívat jej nechce a nemá zájem na jeho trvání. Došlo tak k podstatné změně okolností, které zde byly při smluvním řízení věcného břemene, a žalobce žádá jeho zrušení odkazem na § 2000 občanského zákoníku.

3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 23) a k výzvě dle § 114b občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ jen stručně uvedli, že žalobce břemeno využívá a záměrně uvádí nepravdivé údaje, což mohou doložit. Tento svůj postoj žalovaní přes výzvu (č.l. 26) nekonkretizovali (č.l. 26 druhá strana, dále„ p.v.“) a zůstali pasivní.Z jednání dne 23.5.2019 (č.l. 35) se žalovaná omluvila (č.l. 33) a žalovaný odkazem na pracovní neschopnost požádal o odročení jednání.

4. Při jednání dne 20.6.2019 (č.l. 56) účastníci setrvali na své argumentaci a soud mj. upozornil na právní názor týkající se vztahu žaloby opřené o § 2000 občanského zákoníku k § 1299 občanského zákoníku (rozhodnutí NS ČR ze dne 27.3.2018, sp. zn. 22 Cdo 155/2018). Žalovaní uvedli, že se žalobě brání proto, že žalobce smluvně převzal povinnost podílet se„ jednou polovinou“ na nákladech na udržování či rekonstrukci komunikace, která byla žalobcem dříve velmi zatěžována a nyní vyžaduje opravu. Jednání bylo zakončeno koncentrační výzvou podle § 118b o. s. ř., přičemž žalovaní setrvali na své dosavadní argumentaci a nesouhlasili se zrušením břemene (4.7.2019, č.l. 60). Žalobce argumentaci vyvracel (8.7.2019, č.l. 61) a žalovaní ji dále, po uplynutí lhůty dle § 118b o. s. ř., rozvedli (16. 8. 2019, č.l. 71). Žalobce argumentaci opět oponoval a vyvracel ji (6. 9. 2019, č.l. 74).

5. Při jednání dne 11.9.2019 (č.l. 77) soud mj. konstatoval, že využití předmětného břemene mají ve své moci žalovaní, kteří umožňují třetím osobám ovládat zde osazenou závoru. Žalovaní tak mohou přímo ovlivnit jimi tvrzené čerpání věcného břemene ze strany žalobce, který však tvrdí, že věcné břemeno nepotřebuje a nechce je dále užívat. Žalovaní uvedli, že považují za relevantní, užívají-li vozidla přijíždějící k žalobci předmětnou komunikaci. Podle žalovaných by mělo být spíše k jejich prospěchu, pokud je zjištěno, že takto umožňují průjezd. Žalobce čipy k ovládání závory užívá dodnes, a byť si jsou žalovaní vědomi koncentrace řízení, disponují fotografiemi, na nichž je ve dnech 22. 8 a 6. 9. 2019 v předmětném prostoru zachyceno vozidlo s logem žalobce, které použilo čipy. Poukazem na plánek založený na č.l. 76 žalovaní uvedli, že zeleně je znázorněna silnice první třídy, růžově je vyznačeno umístění předmětného věcného břemene. Modře je zvýrazněno navazující břemeno na pozemku [číslo], jehož vlastníkem jsou také žalovaní, přičemž podle žalovaných je zde patrná účelovost žaloby, protože na navazujícím pozemku je totožné břemeno s totožnými účastníky a zrušení se nenavrhuje (toto břemeno mj. pokračuje na dalších pozemcích areálu). Nedává smysl, aby kontinuální věcné břemeno bylo zrušeno jen v části. Žalovaní změnili postoj a nově uvedli, že se nebrání zrušení předmětného břemene, ale žádají, aby byla zrušena břemena v celém areálu a aby byly vypořádány investice odstraňující opotřebení komunikace. K dotazu soudu žalovaní sdělili, že mohou odebrat přístupové oprávnění vázané na ten který vydaný čip. Žalobce protestoval proti námitce účelovosti žaloby, neboť navazující břemeno přes pozemek p. [číslo] potřebuje občas používat; navazují zde další věcná břemena a v areálu je vytvořen jakýsi okruh.

6. Žalobce v závěrečném návrhu navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, kdy odkázal na veškerá dosavadní podání a vyjádření.

7. Žalovaní v závěrečném návrhu navrhli, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta a rovněž odkázali na veškerá písemná podání a vyjádření. Podotkli, že je-li žalobce stále oprávněným z věcného břemene, tak mu žalovaní nemohou zamezit v jeho užívání tím, že znemožní manipulovat se závorou odebráním přístupových práv vázaných na předmětný čip. Žalovaní závěrem uvedli, že by bylo korektní, kdyby věcné břemeno bylo zrušeno, avšak za úplatu, přičemž výše náhrady by vyplynula ze znaleckého posudku, jehož zhotovení podle svých slov navrhli. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.

8. Žalobce je vlastníkem pozemků st. p. [číslo] st. p. [číslo] st. [parcelní číslo], st. p. [číslo] st. [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] tak jak jsou tyto pozemky zapsány na listu vlastnictví [číslo] katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Chrudim, pro katastrální území a obec Slatiňany (dále též jen„ panující pozemky“, výpis z katastru nemovitostí na č.l. 41 až 42).

9. Součástí společného jmění manželů žalovaného 1 a žalované 2 je pozemek parcelní [číslo] zapsaný na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Chrudim, pro katastrální území a obec Slatiňany (dále též jen„ služebný pozemek“, výpis z katastru nemovitostí na č.l. 45 až 51).

10. Služebný pozemek je ve prospěch panujících pozemků zatížen věcným břemenem chůze a jízdy (dále též jen„ věcné břemeno“, výpisy z katastru nemovitostí na č.l. 42 a 47).

11. Věcné břemeno bylo zřízeno smlouvou uzavřenou právními předchůdci účastníků dne 12. 6.2007 (č.l. 4 p.v.), kdy toto břemeno bylo zřízeno za úplatu [číslo] - Kč měsíčně vzhledem k nákladům na údržbu zatížené nemovitosti, kdy oprávněný se dále zavázal (čl. IV.), že v případě opravy nebo rekonstrukce zatížené nemovitosti uhradí 60% skutečných, účelně vynaložených nákladů na tuto opravu nebo rekonstrukci.

12. Žalobce vybudoval účelovou komunikaci a jako stavebník získal dne 26.3.2015 kolaudační souhlas k jejímu užívání (č.l. 6 p.v.). Komunikace zajišťuje alternativní přístup na pozemky, na něž měl dosud zajištěn přístup pomocí předmětného věcného břemene (viz plánky, fotografie a náhledy na č.l. 27, 30 až 32, kde je věcné břemeno vyznačeno červeně a alternativní přístup zeleně).

13. Soudu je z úřední činnosti známo, že vztahy mezi účastníky při užívání věcných břemen jsou dlouhodobě konfliktní, což plyne ze spisů vedených zdejším soudem pod sp. zn.: [spisová značka] (určení povinnosti nynějších žalovaných strpět chůzi osob a jízdu vozidel), [spisová značka] (určení povinnosti nynějšího žalobce zdržet se omezování práva chůze a jízdy a zamítnutí žaloby ukládající nynějšímu žalobci odstranit překážky bránící v právu chůze a jízdy), [spisová značka] (předběžné opatření ve prospěch nynějších žalovaných), 0 Nc 7543/2017 (zamítnutí předběžného opatření podaného nynějšími žalovanými, kteří žádali, aby nynějšímu žalobci byla uložena povinnost strpět užívání vlečky) či 0 [spisová značka] (předběžné opatření ukládající nynějším žalovaným povinnost strpět výkon práva chůze a jízdy); tyto spisy jsou připojeny na č.l. 22 (obsah těchto rozhodnutí a existence těchto sporů je nepochybně známa i nynějším účastníkům, neboť ve výše citovaných řízeních byli účastníky).

14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti, které by byly pro projednávanou věc rozhodné; ostatní důkazy soud neprováděl s ohledem na níže uvedené právní posouzení. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

15. Zákon stanoví, že byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší než deset let, lze se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána (§ 2000 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době podání návrhu, dále jen„ občanský zákoník 2012“).

16. Podle zákona rovněž platí, že služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou služebná věc již nemůže sloužit panujícímu pozemku nebo oprávněné osobě (§ 1299 odst. 1 občanského zákoníku 2012). Při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu (odstavec 2 citovaného ustanovení).

17. Podle § 3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku 2012 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

18. Předmětné věcné břemeno práva chůze a jízdy vzniklo před 31. 12. 2013 a nabytím účinnosti občanského zákoníku 2012 (tj. dne 1. 1. 2014) bylo transformováno na služebnost. Proto soud postupoval při projednávání žaloby na zrušení předmětného věcného břemene (služebnosti) podle příslušných ustanovení občanského zákoníku 2012. Takový postup vyplývá z § 3028 odst. 2 občanského zákoníku 2012.

19. Soud vyšel z toho, že žalobce jako vlastník panujícího pozemku je aktivně legitimován k podání žaloby na zrušení služebnosti (věcného břemene) zřízeného smlouvu, ať už by žaloba byla opřena o ustanovení § 2000 občanského zákoníku 2012, anebo o ustanovení § 1299 odst. 2 občanského zákoníku 2012 (ke druhé alternativě srov. výslovně právní větu rozsudku Nejvyššího soudu z 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 155/2018; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: [webová adresa]).

20. Soud konstatuje, že žalobce žádá zrušit věcné břemeno, z něhož má prospěch sám. Přitom je na něm, aby chránil svá práva. Z tohoto důvodu není v obecné rovině překážky pro vyhovění. Cílem žaloby je tedy odstranit omezení vlastnického práva žalovaných, což je v jejich zájmu. Žalobce prokázal, že přístup ke svým nemovitostem má zajištěn jinak a tedy, že funkce plněná dosavadním břemenem byla beze zbytku nahrazena. Žalobce přitom k zajištění alternativního přístupu přistoupil proto, že užívání práva chůze a jízdy je dlouhodobě konfliktní žalobě. Úplata, která byla sjednána při vzniku věcného břemene, má kompenzační funkci ve vztahu k omezení vlastnického práva žalovaných.

21. Ustanovení § 2000 občanského zákoníku 2012 by bylo možno na projednávanou věc užít odkazem na § 11 občanského zákoníku 2012, podle něhož obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté tohoto zákona (upravující relativní majetková práva) se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností.

22. K námitkám žalovaných soud uvádí, že má-li žalobce zajištěn alternativní přístup, není z hlediska trvání účelu služebnosti rozhodné, pokud by bylo prokázáno, že předmětná komunikace byla v určitých dílčích případech užita. Podstatné je, že žalobce břemeno (služebnost) používat nechce a nemá zájem na jeho trvání. Soud žalobu nepovažoval za účelovou, neboť žalobce vysvětlil, k čemu a proč potřebuje navazující věcná břemena, kdy v areálu vniká jakýsi obslužný komunikační okruh. Předmětné věcné břemeno bylo zřízeno jako samostatné a ani ze smlouvy, jímž bylo zřízeno, neplyne případná vazba na další břemena.

23. Žalobce se domáhal zrušení služebnosti vzniklé dvoustrannou dohodou (relativní vztah), kterážto dohoda byla závazkovým důvodem vzniku služebnosti jako věcného práva k věci cizí (absolutní majetkové právo). Tuto služebnost (nikoli smlouvu jako titul k jejímu vzniku) žádal žalobce zrušit, a proto soud považoval za přiléhavé užít na danou věc úpravu obsaženou v § 1299 občanského zákoníku 2012 (byť by bylo možné zvažovat i užití § 2000 s oporou v § 11 občanského zákoníku 2012, což by patrně nic nezměnilo na výsledku řízení, tak jak je uveden níže.

24. Soud dospěl k závěru, že žalobce jako vlastník panujících pozemků se po právu domáhá na žalovaných jako vlastnících (z titulu SJM) služebného pozemku zrušení služebnosti chůze a jízdy po služebném pozemku v situaci, kdy žalovaní odmítají zrušit předmětnou služebnost dohodou, za situace, kdy žalobce si zajistil alternativní přístup a účel předmětného věcného břemene (služebnosti), jímž výslovně bylo zajištění přístupu, který si však žalobce z důvodu konfliktních vztahů zařídil jinak.

25. Došlo tak trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku. Soud proto věcné břemeno práva chůze a jízdy (služebnost) podle § 1299 občanského zákoníku 2012 zrušil (výrok I.).

26. Žalovaní v samém závěru řízení po jeho koncentraci navrhli, aby byla zrušena veškerá věcná břemena v celém areálu a aby jim za zrušené věcné břemeno byla přiznána náhrada dle znaleckého posudku (č.l. 79), který však předtím navrhovali (č.l. 60) ke zjištění technického stavu vozovky a ke stanovení kvalifikovaného odhadu investice potřebné k opravě vozovky.

27. Úplata za věcné břemeno byla dle smlouvy o zřízení věcného břemene hrazena pravidelnou měsíční platbou (zahrnující i náklady na údržbu), a pokud žalovaným vznikl nárok na to, aby se žalobce dle čl. IV. odst. 2 podílel ze 60% na výdajích za opravu či rekonstrukci„ zatížené nemovitosti“, v důsledku poškození vzniklého v době trvání věcného břemene, jde z povahy věci o jiný typ nároku, neboť náhrada za zrušené věcné břemeno se prvotně upíná k omezení vlastnického práva a žalovanými vznesený nárok má jinou povahu. Zrušení věcného břemene (služebnosti) nemá vliv na existenci práv vzniklých za jeho trvání a nemůže přivodit jejich zánik.

28. Žalobce má povinnost za věcné břemeno platit měsíční úplatu, a to po celou dobu jeho trvání. Zrušením věcného břemene (služebnosti) zanikne povinnost platit tuto úplatu a oproti tomu zanikne omezení vlastnického práva žalovaných. Povinnost žalobce nahrazovat žalovaným samotný zánik věcného břemene zde není, neboť zaniká omezení jejich vlastnického práva.

29. Proto soud rozhodl, že věcné břemeno se ruší bez uložení povinnosti žalobci zaplatit žalovaným náhradu (výrok II).

30. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kdy žalobce byl plně úspěšný. Má tedy nárok na náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem, kdy tuto náhradu jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně (výrok III.).

31. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.