11 C 234/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 10.6.2026 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 000 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od 5.4.2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení 1 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 300 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci. Návrhem ze dne 21.5.2025 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 20 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od 5.4.2025 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Titulem k zaplacení byla smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14.5.2025 (číslo listu soudního spisu, „č.l.“ 10), na základě níž žalobkyně zaplatila žalované 20 000 Kč s úrokem 20% měsíčně, což mělo představovat RPSN 791% (čl. IV. smlouvy). Žalovaná tuto částku nevrátila.Žalovaná byla v řízení nečinná a soud věc rozhodl bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).Soud vzal za prokázané, že žalovaná obdržela od žalobkyně dne 21.5.2025 částku 20 000 Kč, kterou nevrátila. Žalobkyní předložená smlouva je smlouvou lichevní již jen proto, že úrok činí 240% ročně. Žalobkyně takové smlouvy setrvale uzavírá a porušuje tím jak občanský zákoník, tak normy veřejného práva.Soud věc posoudil podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna po uplynutí přiměřené doby vrátit (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále „občanský zákoník“ či jen „o.z.“). Protože tak neučinila, ocitla se v prodlení a žalobkyně má po dobu prodlení právo na úrok z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vydaného s oporou v § 1970 o.z. Proto soud žalobě vyhověl (výrok I.).Žalobkyně vymáhala zaplacení na žalované, která je spotřebitelkou, a žalobkyně tak nemá právní oporu pro požadované náklady vymáhání, tak jak by tomu bylo ve vztahu mezi podnikateli, kde takovou oporu skýtá § 3 výše citovaného nařízení.Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, neboť žalobkyně měla plný úspěch ve věci. Žalobkyně vynaložila náklady na soudní poplatek. Na nákladech právního zastoupení žalobkyně vynaložila důvodně náklady za tři prvotní úkony právní služby (předžalobní výzva, příprava s převzetím věci, podání návrhu), za něž podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“, náleží odměna 400 Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč za jeden úkon celkem ve výši 3krát 500 Kč, tj. 1 500 Kč, což se soudním poplatkem 800 Kč činí celkem 2 300 Kč, které je žalovaná podle § 149 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III.).Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.