11 C 235/2024

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 22.5.2025 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalované Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 485 347,45 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 463 993,-- Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z této částky od 20.3.2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení 21 354,45 Kč s kapitalizovaným úrokem 33 877,24 Kč, s úrokem 10,81 % ročně z částky 480 647,45 Kč od 11.6.2024 do zaplacení, jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudkuIII. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 58 822,72 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 6. 2024 žádala žalobkyně na žalované zaplacení 485 347,45 Kč s kapitalizovaným úrokem 33 877,24 Kč, s úrokem 10,81 % ročně z částky 480 647,45 Kč od 11.6.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 16 270,68 Kč od 20.3.2024 do 10.6.2024, se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 485 347,45 Kč od 11.6.2024 do zaplacení, to vše z titulu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru s rámcem vymezeným původně částkou 160 000 Kč, na základě níž žalobkyně poskytla úvěrový rámec 50 900 Kč, které žalovaná čerpala a přes výzvu nevrátila.

2. Soud účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 38 a 45 ), z nějž toto rozhodnutí vychází.

3. Žalobkyně doložila integritu elektronického dokumentu předloženého soudu jako doklad o uzavření úvěrové smlouvy s tvrzeným obsahem (č.l. 59), uvedla, jakou celkovou částku žalovaný obdržel a jakou celkově uhradil (č.l. 48 p.v. ), což následně korigovala (č.l. 59). Na výzvu k doplnění standardní úvěrové dokumentace žalovaná reagovala tak, že úvěruschopnost žalované posoudila řádně (č.l. 45) a náležitě posoudila všechny dostupné informace, přičemž vycházela ze statistického modelu a dostupných databází. Klient uvedl příjem 26 700 Kč a po odečtení odhadnutých výdajů zbývalo klientovi po odečtení splátky 7 269 Kč měsíčně celkem 14 691,-- Kč měsíčně, resp. jeho domácnosti zbývalo 15 541,-- Kč měsíčně. Věřitel kalkuloval s dalším blíže neoznačeným příjmem neoznačeného člena domácnosti ve výši 15 000 Kč měsíčně. Do splátek nebyla započítána splátka úvěru ze stavebního spoření 2 380,-- Kč měsíčně (č.l. 45 p.v.) a životní náklady žalované byly uvedeny částkou životního minima ve výši 4 470,-- Kč měsíčněProvedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli dne 3. 7. 2023 smlouvu o účelovém úvěru – revolvingový úvěr (č.l. 20) na částku 486 800 Kč (takto) s RPSN 11,6%, splatný ve 120 měsíčních splátkách ve výši 7 269 Kč a pojištění 594 Kč, který žalovaná čerpala tak, že žalobkyně 361 000 Kč poukázala , Anonymizováno, a.s.na úvěr uzavřený dne 18.6.2019 s jistinou ke dni 3.7.2023 ve výši 242 043 Kč, jakož i na úvěr na částku 80 000 Kč ze dne 7.5.2012, kdy 3.7.2023 činila jistina 44 757 Kč. Žalobkyně doložila, že dne 4.7.2023 vyplatila žalované 486.800,-- Kč (č.l. 52). Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 22.807 Kč (č.l. 3 a čl. 37 p.v.).

5. Žalobkyně vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložila tvrzením, že úvěruschopnost posoudila řádně (č.l. 45). Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná deklarovala čistý hlavní příjem 12 000 Kč měsíčně (č.l. 20), vedlejší příjem 21 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 15 000 Kč měsíčně, s tím, že splátky všech úvěrů činí 2 500 Kč měsíčně. Dále žalobkyně předložila počítačový výpis o vynaložení odborné péče (č.l. 29) a předložila i obecný popis svého postupu (č.l. 30). Dále uvedla (č.l. 46), že vedle statistickým modelů vycházela i z výpisů z bankovního účtu žalované za květen 2023 (č.l. 50) Věřitel nehodnotil, zda si žalovaná nepůjčuje v situaci, kdy přes veškeré úsilí není schopna dostát dlouhodobým závazkům.Právní posouzení6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona).

8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).

9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobkyně však na hlubší ověřování údajů sdělených žalovanou rezignovala (skutečné měsíční výdaje, příjmová stabilita a zejména celkové dlužnické chování), ačkoli s ní byla jen v dálkovém kontaktu.

10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalované dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné. Získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.

11. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhala pohledávku z úvěru, který poskytla, aniž by doložila vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a REF _Ref132294164 \r \h \* MERGEFORMAT 9]). Žalobkyně nepředložila konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr a nenaplnila požadavek zákona, aby postupovala „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“ (§ 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.) Žalobkyně konkrétní výdaje neprověřovala a pracovala s předpokladem, že žalovaná je schopna po dobu deseti let žít s výdaji na hranici životního minima. Nebylo prověřováno jak žalovaný plní dosavadní dluhy, což je vysoce rizikové věřitelské chování. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti žalobkyně. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku. Riskuje, že neobdrží úvěrový úrok a nebudou zaplaceny účtované poplatky.

13. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem „morální hazard“ na straně věřitele). Navíc při překročení kritické četnosti takových případů je zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 43/2013 Sb., na www.psp.cz, parlamentní tisk č. 781, volební období 2010-2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

14. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která byla díky automatickému přičítání 8 procentních bodů násobně vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Sluší se dodat, že smluvní pokuty a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to, co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

15. Smlouva, o níž žalobkyně opírá svůj nárok, je neplatná, podle § 580 a 588 občanského zákoníku ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty, které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti.

16. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně. Soud se již nezabýval hrubým nepoměrem plnění.

17. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední , Anonymizováno, , jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („ESD“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jméno FO, a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci C, Anonymizováno, , právnická osoba, a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky“ (C-, Anonymizováno, ). Tyto závěry je třeba respektovat (čl. 1 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR; viz též bod 24 nálezu Ústavního soudu. IV. ÚS 1627/24 ze 4. 9. 2024).

18. Závěrem soud konstatuje, že žalovaná obdržela od věřitele 486 800 Kč a tyto prostředky nevrátila, mimo částky 22 807 Kč, a dluží tak 463 993 Kč. Žalobkyně má právo podle § 2991 občanského zákoníku na vydání bezdůvodného obohacení v této výši, včetně úroku z prodlení daného § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., za dobu od uplynutí přiměřené doby pro vrácení dluhu do zaplacení. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části, tj. v rozdílu mezi částkami přisouzenými tímto výrokem a žalobou požadovanou jistinou, příslušenstvím, smluvními pokutami a poplatky upínajícími se na neplatnou smlouvu žalobu zamítl (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 822,72 Kč, přičemž tato částka představuje 91,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,6 % a úspěchu žalované v rozsahu 4,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 414 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 485 347,45 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 10. 5. 2024, z částky 5 130 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 11. 5. 2024, z částky 10 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 6. 2024 a z částky 10 260 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 5. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 260 Kč ve výši 7 824,60 Kč. Náklady řízení je žalovaná podle § 149 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.