11 C 240/2021

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 19.1.2022 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o 7 164 Kč s příslušenstvím, takto I.: Žaloba, jíž žalobce žádá na žalované zaplacení 7 164 Kč, se v celém rozsahu zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 7 164 Kč, z titulu smluvní pokuty za„ bezúročnou půjčku“, na základě níž žalované poskytla dne 12.9.2019 částku 18.000 - Kč a žalovaná do 13.4.2021 zaplatila celkem 24.405,48 Kč, kdy nyní žalovaná smluvní pokuta činila 0,1% denně z částky 18.000 - Kč za dobu od 10.3.2020, kdy měla být půjčka zaplacena do 13.4.2021.

2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Žalovaného soud obesílal na adresu zjištěnou z informačního systému soudu. Soud účastníkům tento postup podle § 101 odst. 4 o. s. ř., i na základě postoje žalobce, navrhl a současně sdělil právní názor na věc.

3. Žalobce argumentoval (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 20), že žalovaná ve své internetově podané žádosti o půjčku zaslala kopii svého občanského průkazu, výpis z bankovního účtu, jakož i své příjmy, výdaje jakož i závazky a žalobce ji prověřil v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a negativním výsledkem. Žalobce zdůraznil, že šlo o bezúročnou půjčku na dobu 6 měsíců, které žalobce neposkytuje za účelem zisku, ale za účelem propagace značky a půjček. Pro bezúročnou půjčku platí podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru výluka z povinnosti prověřovat úvěruschopnost a žalobce tuto povinnost neměl. Nyní žalovaná smluvní pokuta nevybočuje z mezí daných § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Žalobce poskytl dne 4.9.2019 žalované bezúročně 18.000 - Kč s tím, že mu žalovaná tuto částku vrátí do 10.3.2020 v šesti měsíčních splátkách po 3.000 - Kč (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 10,17), což neučinila. Ve smlouvě je uvedeno, že za prodlení s placením je žalovaná povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 500 - Kč při prodlení do dne vrácení půjčky a pokutu 0,1% denně z dlužné částky„ ode dne následujícího po vrácení půjčky“. Žalovaná následně dne 8.1.2021 zaplatila žalobci 1.133 - Kč a dne 13.4.2021 částku 23.272,46 Kč (č.l. 12).

5. Žalované byla na základě téže smlouvy uložena rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí , č.j. číslo jednací povinnost zaplatit žalobci 21.000 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18.000 - Kč od 11.3.2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1.440 - Kč do tří dnů od 30.9.2020, kdy tento rozsudek nabyl právní moci. příjmení číslo - Kč byla žalované uložena na základě povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 - Kč za každou z 6 splátek (tento rozsudek je účastníkům znám).

6. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti na výzvu soudu (ze dne 1.10.2021, č.l. 13) nedoložil s tím, že ji nebyl povinen ověřovat (č.l. 17). Po právní stránce soud věc posoudil takto.

7. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“). Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 občanského zákoníku).

8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru ve znění platném od 1.12.2016). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 cit. zákona). 9. příjmení a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality.

10. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

11. Význam posouzení úvěruschopnosti opřeného o kritický přístup k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“). Z tohoto textu plyne, že poslední znění § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. je přiléhavější než nynější text § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016. Při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., resp. číslo Sb. je třeba užít citovanou směrnici (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) Samostatným důvodem neplatnosti by tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zákona č. 257/2016 Sb. (§ 86 a § 87), resp. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.

12. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).

13. Žalobce nepředložil soudu doklady o vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalované s tím, že neměl povinnost tak učinit. Žalovaná měla četné úvěry u nebankovních institucí.

14. Žalobce odkazoval na § 5 odst 3 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., podle něhož: „ Na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168“. A dále odkázal na § 122 odst. 2 citovaného zákona, podle něhož:„ Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč“.

15. Žalobce v případě„ bezúročné půjčky“ u soudu uplatnil smluvní pokutu ve výši 6 krát 500 - Kč za prodlení se všemi šesti splátkami půjčky, a vedle ní uplatnil i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky a argumentoval, že nebyl povinen ověřovat úvěruschopnost, protože nešlo o úročenou půjčku.

16. Soud v tomto konkrétním případě posoudil postup žalobce tak, že žalobce fakticky vymáhá úrok z půjčky, a to úrok ve výši 36,5% ročně, poté, co jíž vedle zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně vymohl smluvní pokutu ve výši 16,6% z dlužné částky. Tento aplikační postup obchází jak ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a je v rozporu s jeho smyslem a účelem (viz účel popsaný výše v bodech (10 a 11)). Prodlení žalované bylo již sankcionováno uložením povinnosti zaplatit smluvní pokutu 3.000 - Kč a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z 18.000 - Kč (z čehož 8 procentních bodů je přičítáno nad úroveň ceny peněz). Takto uplatněnému nároku žalobce nelze s ohledem na smysl a účel zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout soudní ochranu.

17. Soud ponechal s ohledem na tento závěr stranou určitou pochybnost, zda smluvní formulace užitá žalobcem, podle níž se smluvní pokuta ve výši 0,1% denně vztahuje na dobu„ ode dne následujícího po vrácení půjčky“ je dostatečně srozumitelná, neboť se má v podstatě vztahovat na prodlení, které by zde mělo být, ačkoli je půjčka vrácena.

18. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.)

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kdy úspěšné žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).