11 C 263/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 25.5.2023 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zast.: Mgr. jméno jméno , ulice a číslo , PSČ , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 66 456,60 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 50.000 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 11. 11.2021 do zaplacení, to vše do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení 16.456,60 Kč, jakož i v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.682,35 Kč, k rukám právního zástupce žalobce do 15 dní poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 4. 2022 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 66.456,60 Kč s úrokem z prodlení z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž měl větitel ([právnická osoba]) poskytnout žalovanému dne 10.8.2021 celkem 50.000 - Kč, které nevrátil do 12.10.2021 a stále je dluží. Žalobce, jemuž byla pohledávka věřitelem postoupena, marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. Žalobce uvedl, že v případě, že soud nezná nárok z titulu spotřebitelského úvěru, pak nechť je věc posouzena podle pravidel bezdůvodného obohacení (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 3).

2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud postup podle § 115a o. s. ř. na základě postoje žalobce sám navrhl a současně sdělil právní názor, z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel.

3. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. Věřitel poskytl žalovanému v rámci postupného čerpání částku 50 000 - Kč (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ [číslo]). Tuto částku žalovaný nevrátil a věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalovanému oznámil. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval. Právní posouzení 4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

5. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).

6. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že věřitel poskytl žalovanému žalovanou jistinu. Žalobce se opíral o listinu, kterou nazýval„ smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovaným, jehož uskutečnění však neprokázal, neboť registrace dlužníka na portálu věřitele či zaslání verifikační SMS nepotvrzuje, že to byl žalobcem označený žalovaný, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o nějž žalobce opírá svůj nárok, nebylo prokázáno.

7. Z hlediska výsledku by řízení dopadlo stejně, i kdyby soud považoval existenci smlouvy za prokázanou, neboť žalobce neprokazoval vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před rozhodnutím poskytnutí úvěru.

8. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému 50.000 - Kč, které žalovaný nevrátil a žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení za dobu následující po uplynutí přiměřené doby k vrácení peněz do zaplacení, ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I.).

9. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť žalobce neprokázal uzavření smlouvy, o níž tyto nároky opíral (výrok II.).

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, (dále„ o. s. ř.“), kdy žalobce měl ve věci celkový úspěch ze 50,6 % a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 2.659 - Kč a nákladů právního zastoupení. Tyto náklady tvoří odměna advokáta 3.780 - Kč za jeden úkon právní služby v sazbě dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž byly účelně vykonány 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava s převzetím věci, podání žaloby) a jeden úkon za nějž náleží odměna v poloviční sazbě dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (předžalobní výzva), tj. 2,5 krát 3.780 - Kč, tedy 9.450 - Kč, a paušální náhrada hotových výdajů za tyto tři úkony pak činí dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu 3 krát 300 - Kč, tj. celkem 10.350 - Kč.. K tomu je třeba připočítat podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. 21% DPH ve výši 2.173,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2.659 - Kč, což činí celkem 15.182,50 Kč, z čehož 50,6% činí 7.682,35 Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.