11 C 264/2023

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 18. 4. 2024 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 32 816,62 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 22. 9. 2022 do zaplacení, do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení 5 063,44 Kč, úvěrového úroku ve výši 29 473,42 Kč a 5 329,91 Kč, dále úvěrového úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 563,34 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 253,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 8. 2023 do zaplacení,III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 656,31 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25.8.2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení: a)24 563,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 22. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 29 473,42 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 329,91 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 24 563,34 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a b) smluvní pokuty 8 253,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 8. 2023 do zaplacení, to vše na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel s věřitelem (, právnická osoba, ), na základě níž věřitel poskytl žalovanému dne 7.7.2019 částku 35.000,-- Kč. Věřitel postoupil pohledávku žalobci, jemuž žalovaný přes výzvu již ničeho nezaplatil.

2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Žalovaného soud obesílal na adresu zjištěnou z informačního systému soudu. Soud účastníkům tento postup podle § 101 odst. 4 o. s. ř., i na základě postoje žalobce, navrhl a současně sdělil právní názor, z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel.

3. Žalobce uvedl (č.l. 35) že věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích a neměl důvod pochybovat o údajích poskytnutých žalovaným (čisté měsíční příjmy domácnosti 16.103,-- Kč, měsíční výdaje 5.000,-- Kč), kdy při splátce 3.404,-- Kč žalovanému zbývala dostatečná částka..Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti.

4. Věřitel (, právnická osoba, ) poskytl žalovanému dne 24.3.2021 částku 30.000,-- Kč (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 18). Věřitel a žalovaný uzavřeli toho dne smlouvu o zápůjčce (č.l. 18), na základě níž věřitel poskytl žalovanému 30.000,-- Kč s tím, že mu žalovaný v 78 měsíčních splátkách po 851,-- Kč zaplatí celkem 66.300,-- Kč, tj. navýšení o 36.300,-- Kč, tedy o 121% více, což představuje navýšení 80,66% ročně (po vynásobení podílem 52 týdnům v roce ku 78 měsícům splácení), při uváděné RPSN 150,23% (č.l. 18). Pro ověřování úvěruschopnosti žalovaného (č.l. 17) věřitel uvažoval čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 16.103,-- Kč, splatný k 20. dni v měsíci a výdaje odhadnuté na 6.000,-- Kč. Použitelný příjem, z nějž bylo třeba platit splátky v měsíční výši 3.404,-- Kč uveden není. Příjem byl údajně doložen potvrzením o příjmu za měsíc březen 2021 a pracovní smlouvou, které předloženy nebyly. Výdaje doloženy nejsou. Žalobce nedoložil, jak konkrétně byla úvěruschopnost vyhodnocena.

5. Dlužné částky žalovaný nevrátil, vyjma částky 10.500,-- Kč (č.l. 36) a věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalovanému oznámil a marně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval.Právní posouzení6. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“). Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 občanského zákoníku). Věřitel postoupil pohledávku žalobci podle § 1879 občanského zákoníku.

7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru ve znění platném od 1.12.2016). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 cit. zákona).

8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).

9. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru, tedy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Pohled na bilanci příjmů a výdajů naznačuje (viz bod [4]), že měsíční bilance žalovaného dlužníka byla napjatá, neboť výdaje žalovaného byly významně podceněny (údajně šlo o 5 000 Kč měsíčně, tj. 167 Kč na den) a její kladná hodnota byla ohrožována nenadálými výdaji, které život přináší (například přechodný výpadek příjmu, či vzrůst výdajů při nemoci nebo nenadálé potřebě atd.). Rezervy nebyly dostačující. Žalobce nepředložil žádnou z listin týkající se nákladů, o něž se bilance opírá, ačkoli lze rychle, snadno a levně pořídit elektronickou kopii jakékoli listiny, které pak jsou standardní součástí úvěrové dokumentace.

10. Je pravděpodobné, že úvěrové zatížení bylo, přes opticky nízkou splátku, již od počátku neúměrné, neboť výdaje žalovaného byly podceněny. Žalobce těmto zjištěním oponoval jen tak, že uvedl, že úvěruschopnost byla posouzena řádně. Úvěrové zatížení, nepočítající mj. s potřebou tvorby rezerv na nečekané výdaje, je dlouhodobě neudržitelné beztoho, aniž by byl dán (a prověřen) předpoklad budoucího zvýšení bonity. Úvěr měl být přitom splácen delší dobu. S přihlédnutím k dalším výdajům, které se mohou vyskytnout nečekaně (např. zdravotní stav či nečekané škody), neodpovídala navržená splátka bonitě žalovaného.

11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.

12. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

13. Soud konstatuje, že žalobce u soudu vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a REF _Ref151631852 \r \h \* MERGEFORMAT 10]). Žalobce nepředložil konkrétní vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, který měl úvěr splácet více než rok. Není zřejmé, zda a jak prověřil, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil stávající dluhy, což je vysoce rizikové dlužnické chování. Smlouva je neplatným úkonem pro nesplnění předsmluvní povinnosti.

14. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem „morální hazard“ na straně věřitele). Nelze rovněž zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je ve svém důsledku zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 43/2013 Sb., na www.psp.cz, parlamentní tisk č. 781, volební období 2010-2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která byla násobně vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Sluší se dodat, že smluvní pokuty a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

16. Smlouva, o níž žalobce opírá svůj nárok, je neplatná, podle § 580 a 588 občanského zákoníku ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně.

17. Nutno dodat, že povaha výše konstatovaných důvodů neplatnosti neumožňuje soudu aprobovat takto uplatněnou pohledávku schválením smíru či vydáním rozsudku pro uznání.

18. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („ESD“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, CA , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , jméno FO, a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . v. GK, všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu): „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ (C-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Tyto závěry je třeba respektovat (čl. 1 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR).

19. Žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce 30.000,-- Kč, z nichž vrátil 10.500,-- Kč a stále tak dluží 19.500,-- Kč. Žalobce má podle § 2991 občanského zákoníku právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení, včetně úroku z prodlení daného § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., za dobu od uplynutí přiměřené doby pro vrácení dluhu do zaplacení. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části, tj. v rozdílu mezi částkami přisouzenými tímto výrokem a částkami žalobou požadovanými (viz bod [1]) žalobu zamítl, včetně nákladů uplatněných rozporu s § 3 nař. č. 351/2013 Sb. – paušalizované náklady vymáhání vůči nepodnikateli (výrok II.).

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, (dále „o. s. ř.“), kdy žalobce měl ve věci celkový úspěch z 18,8 % a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 1.313,-- Kč a nákladů právního zastoupení. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři účtované prvotní úkony právní služby (příprava s převzetím věci, předžalobní výzva, podání návrhu). Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto žalobci za provedené úkony dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“, náleží odměna 500,-- Kč za jeden úkon (tarifní hodnota určená jistinou), a paušální náhrada hotových výdajů 100,-- Kč za jeden úkon; celkem jde o náhradu ve výši 3 krát 600,-- Kč, tj. 1.800,-- Kč. Náhrada nákladů, po přičtení 21% DPH, spolu se soudním poplatkem 1.313,-- Kč činí celkem , hodnota, ,-- Kč, z nichž 18,8% činí 656,31 Kč které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.