11 C 317/2021

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 17.3.2022 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec , zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec , o 6 305,87 Kč s příslušenstvím, takto I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 13.4.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 721,64 Kč, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci. II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. III. Ke zpětvzetí žaloby se řízení zastavuje v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení úroku ve výši 5 138,62 Kč a částky 305,87 Kč. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 8. 2021 žádal žalobce na žalovaném zaplacení 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 13.4.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 721,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 138,62 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a částky ve výši 305,87 Kč, z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobce ( anonymizováno právnická osoba ) poskytl žalovanému 6.000 Kč, které žalovaný nevrátil. Věřitel pohledávku postoupil žalobci, který marně vyzval žalovaného k vrácení žalované částky.

2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Žalovaného soud obesílal na adresu zjištěnou z informačního systému soudu. Soud účastníkům tento postup podle § 101 odst. 4 o. s. ř., i na základě postoje žalobce, navrhl a současně sdělil právní názor na věc, z něhož následně vycházel.

3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 41) a soud podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil (výrok III.).

4. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. Věřitel poskytl žalovanému dne 18.12.2019 částku 6.000 - Kč (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 17). Tuto částku žalovaný nevrátil a věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalovanému oznámil. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval. Právní posouzení 5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

6. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).

7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že věřitel poskytl žalovanému žalovanou jistinu. Žalobce se opíral o listinu, kterou nazýval„ smlouvou“, tedy právním jednání mezi věřitelem a žalovaným, jehož uskutečnění však neprokázal, neboť registrace dlužníka na portálu věřitele či zaslání verifikační SMS nepotvrzuje, že to byl žalobcem označený žalovaný, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků, resp. že s právě takovým zněním smlouvy byl žalovaný seznámen. Uzavření smlouvy, o nějž žalobce opírá svůj nárok, nebylo prokázáno.

8. Z hlediska výsledku by řízení dopadlo stejně, i kdyby soud považoval existenci smlouvy za prokázanou, neboť žalobce neprokazoval vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před rozhodnutím poskytnutí úvěru, což je samozřejmá součást úvěrové dokumentace.

9. Protože tvrzený dluh měl být vrácen za méně než měsíc s navýšením o 20% (č.l. 13, RPSN na č.l. 11 měla činit 822,42%), byl zde i lichevní znak vymáhaného závazku zakládající jeho neplatnost.

10. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému 6.000 - Kč, které žalovaný nevrátil, a žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení za dobu následující po uplynutí přiměřené doby k vrácení peněz do zaplacení, ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I.).

11. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť náklady uplatnění pohledávky žalobce žádal v rozporu s § 3 Nařízení Vlády ČR č. 351/2013 Sb., které se vztahuje na mezipodnikatelské vztahy.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch (neúspěch se týká příslušenství), má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 - Kč a náklady právního zastoupení. Při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“. Žalobce má nárok na odměnu ve výši 3 krát 200 - Kč (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 advokátního tarifu), na režijní paušál ve výši 3 krát 100 - Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), navýšení o 21 % DPH v částce 189 - Kč, celkem tak náhrada nákladů řízení činí 1.489 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce (výrok IV.). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.