11 C 336/2021

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 23.3.2022 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba E anonymizována dvě slova , příjmení jméno , anonymizována dvě slova republika, zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , obec , o 5 716 Kč s příslušenstvím, takto I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této částky od 2.7.2015 do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci. II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení 5 016 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této částky od 2.7.2015 do zaplacení III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 27. 4. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 5 716 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této částky od 2.7.2015 do zaplacení. Titulem k zaplacení byl dluh z formulářové smlouvy o půjčce, na základě níž korporace právnická osoba půjčila dne 18.12.2009 částku 6.000 - Kč s tím, že jí žalovaný za 59 týdnů vrátí 11.016 - Kč, avšak žalovaný řádně neplatil, a věřitel postoupil pohledávku žalobci.

2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud účastníkům tento postup podle § 101 odst. 4 o. s. ř., i na základě předchozího postoje žalobce, navrhl a současně sdělil právní názor (č.l. 35), z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel. Účastníci nereagovali. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.

3. Žalovaný a právnická osoba („ věřitel“) uzavřeli dne 18.12.2009 smlouvu o půjčce podle občanského zákoníku 1964 a podle zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách při splácení spotřebitelského úvěru, na základě níž věřitel poskytl žalovanému v hotovosti 6.000 - Kč s tím, že jí žalovaný v 59 týdenních splátkách po 186 - Kč vrátí 11.016 - Kč. Navýšení vrácené částky je rozepsáno jako souhrnný poplatek ve výši 5.016 - Kč.

4. Smlouva je předtištěna na listu formátu A4, kdy první podepsaná strana tvoří rub a patrně na líci jsou„ Smluvní podmínky“, kde je uvedena RPSN 224,28% pro 60 týdnů (článek 1) a úrok uveden není.

5. Žalovaný podle žalobce zaplatil věřiteli celkem 5.300 - Kč.

6. Věřitel pohledávku postoupil žalobci, což oznámil žalovanému. Žalovaný výše uvedeným skutkovým zjištěním neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

7. Mezi žalobcem a žalovaným byla podle pojmenování uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 odst. 1 občanského zákoníku 1964, kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, přičemž podle § 658 odst. 1 cit. zákona, lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Věřitel postoupil pohledávku žalobci podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době podání návrhu, dále jen„ občanský zákoník 2012“).

8. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům (§ 39 občanského zákoníku 1964).

9. Protiprávního jednání v podobě trestného činu lichvy se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede (§ 253 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb.).

10. Soud si je vědom, že z hlediska občanskoprávní skutkové podstaty lichvy nemůže být k dispozici ustálená judikatura, neboť zákon platí relativně krátkou dobu. Současně si je soud rovněž vědom, že uplatňování občanského a trestního práva má v zásadě autonomní povahu. Avšak s ohledem na princip harmonie soudních rozhodnutí a souladnosti aktů veřejné moci nelze judikaturu obou tradičních právních odvětví navzájem zcela přehlížet. Jednání, které trestní právo (kteréžto je krajní právním prostředkem), zapovídá, tedy je kvalifikuje jako protiprávní, stěží může právo soukromé aprobovat (pozn. opačně to neplatí – soukromoprávní protiprávnost s ohledem na subsidiaritu trestní represe nezakládá bez dalšího trestní protiprávnost). Platí-li v trestním právu, že při posuzování zákonného znaku poměru plnění, je vedle výše úroku třeba přihlížet i k zajištění a k ostatním akcesorickým závazkům (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka , ale i spisová značka , spisová značka či spisová značka dostupná na: webová adresa ), pak toto posouzení není v občanskoprávním řízení zcela bez významu (srov. podobně kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.: spisová značka , spisová značka , spisová značka nebo spisová značka ).

11. Věřitel vyplatil žalovanému 6.000 - Kč s tím, že mu do 59 týdnů vrátí 11.016 Kč, tedy o 83,60 % více, což představuje navýšení 73,68 % ročně (po vynásobení podílem 52/59 představující podíl týdnů v roce k týdnům splácení půjčky).

12. Soud konstatuje, že žalobce na sebe převedl a též uplatnil u soudu (viz výše bod (9)) pohledávku lichevní povahy (viz výše bod (11)). To vše v situaci, kdy na mezibankovním trhu cena peněz dlouhodobě nepřesahovala 2%. Faktické úrokové navýšení půjčky se jeví neúměrným, byť by byla zohledněna relativní krátkodobost půjčky a nízká výše jistiny, či způsob kontraktace, což jsou obecně faktory zvyšující faktickou cenu peněz, z důvodu rizikovosti a uplatnění fixních transakčních nákladů. I tyto faktory totiž musí být dány individualizovaně, nikoli paušálně. 13. příjmení hrubý nepoměr plnění jsou zde i další znaky lichevního schématu. Smlouva o půjčce má sice stanovenu opticky nízkou splátku, ale nelze pominout, že jde o splátku týdenní, přičemž drtivá většina příjmů (ať už mzdových, platových či dávkových) je vyplácena měsíčně, takže reálně jde o splátku čtyřikrát vyšší. Zdánlivá výhodnost a nízká rizikovost takové splátky pro dlužníka je tak významně zpochybněna. Evidentní riziko pak představuje skutečnost, že následky prodlení se vztahují na každou z týdenních splátek, přičemž však, jak bylo řečeno, typické zdroje splácení jsou k dispozici s měsíční splatnosti.

14. Dalším lichevním znakem je způsob vyjádření roční procentní sazby nákladů (RPSN), jejíž výše uvedená ve smlouvě nekoresponduje se skutečnými náklady půjčky, což je matoucí, neboť účelem RPSN je právě zpřehlednění poměrů plnění věřitele a dlužníka.

15. Mezi prvky, které indikují poskytování peněz v lichevním schématu, patří i povýtce formální posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr. Žalobce nebyl schopen splnění této samozřejmé povinnosti alespoň stručně doložit faktickými údaji o konkrétní situaci dlužníka. Hlediska posuzování úvěruschopnosti jsou obecně známá a tvoří běžnou součást ekonomického vědění obecně a vědění bankéře zvláště.

16. Relevance posouzení úvěruschopnosti plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 8 a čl. 22 odst. 1 směrnice), kterou je třeba zohledňovat (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku 1964 a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

17. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů (viz výše body (10 až 15)), že žalobce u soudu vymáhal pohledávku lichevní povahy, která zjevně využívá nezkušenost či lehkomyslnost dlužníka. Jde o úkon, který nelze považovat za platný.

18. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu. Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů obec národní banky„ Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: webová adresa ), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem„ morální hazard“ na straně věřitele). Nelze rovněž zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je ve svém důsledku zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 43/2013 Sb., na webová adresa , parlamentní tisk číslo volební období 2010 číslo ), které soud uvádí jen pro ilustraci.

19. Smlouva, o níž žalobce opírá svůj nárok je neplatná podle § 39 občanského zákoníku 1964.

20. Námitka promlčení nebyla vznesena a soud se vlivem plynutí času v tomto řízení zahájeném více než 10 let po splatnosti půjčky nezabýval.

21. Žalovaný obdržel celkem 6.000 - Kč, z nichž zaplatil 5.300 - Kč (viz výše bod (5)) a má nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku 1964 ve výši 700 - Kč a souvisících úroků z prodlení. Ve zbývající části soud žalobu, která se opírala o neplatnou smlouvu, zamítl (výrok I.).

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy celkově úspěšný žalovaný měl právo na náhradu nákladů řízení, které mu však podle obsahu spisu nevznikly, a proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok II.).