11 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 10.6.2026 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného o 43 552,68 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 4.7.2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení 13 552,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 4.7.2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 564 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24.9.2025 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 43 552,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 4.7.2025 do zaplacení, z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž měl věřitel (, Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c.) poskytnout žalovanému 30 000 Kč, které nesplácel řádně a tuto částku dluží. Žalobkyně, jíž byla pohledávka věřitelem postoupena, marně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky.

2. Žalobkyně alternativně navrhla posouzení věci podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení.

3. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud postup podle § 115a o. s. ř. na základě postoje žalobkyně sám navrhl a současně sdělil právní názor, z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel.

4. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. Věřitel poskytl žalovanému nejpozději dne 3.3.2025 30 000 Kč (doklad o platbě číslo listu soudního spisu, „č.l.“ 11). Žalovanou částku žalovaný nevrátil a věřitel pohledávku postoupil žalobkyni, což žalovanému oznámil. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval.Právní posouzení5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

6. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).

7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že věřitel poskytl žalovanému žalovanou jistinu. Žalobkyně se opírala o listinu, kterou nazývala „smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovaným, jehož uskutečnění však neprokázala, neboť registrace dlužníka na portálu věřitele či zaslání verifikační SMS nepotvrzuje, že to byl žalobkyní označený žalovaný, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobkyně soudu předložila jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o nějž žalobkyně opírá svůj nárok, nebylo prokázáno.

8. Z hlediska výsledku by řízení dopadlo stejně, i kdyby soud považoval existenci smlouvy za prokázanou, neboť žalobkyně přes výzvu neprokazovala vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

9. Z žaloby a přiložených listin však plyne, že předchůdce žalobkyně, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému celkem 30 000 Kč, které žalovaný nevrátil, a žalobkyně má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení za dobu následující po uplynutí přiměřené doby k vrácení peněz do zaplacení, ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I.).

10. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy, o níž tyto nároky opírala (výrok II.).

11. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, neboť žalobkyně měla celkový úspěch ve věci. Žalobkyně vynaložila náklady na soudní poplatek 1 743 Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobkyně vynaložila důvodně náklady za tři úkony právní služby dle § 14n vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále „a.t.“) náleží odměna a paušální náhrada ve výši 700 Kč a k tomu 100 Kč a to celé dohromady třikrát, tedy 2 400 Kč, což spolu se zaplaceným soudním poplatkem 1 743 Kč představuje 4 134 Kč, přičemž čistý úspěch žalobkyně činí 37,76% a tedy 0,3776 krát 4 134 Kč je 1 564 Kč , které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III.)

12. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.