11 C 41/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 2.7.2025 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 91 975,80 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 73 046,48 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 2.10.2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení 18 929,32 Kč jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudkuIII. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 015,64 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 12. 2024 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 91 975,80 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 2.10.2024 do zaplacení, z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž měl věřitel (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .) poskytnout žalovanému 91 975,80 Kč, které nesplácel řádně a tuto částku dluží. Žalobce, jemuž byla pohledávka věřitelem postoupena, marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.

2. Žalobce alternativně navrhl posouzení věci podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení.

3. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud postup podle § 115a o. s. ř. na základě postoje žalobce sám navrhl a současně sdělil právní názor, z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel.

4. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. Věřitel poskytl žalovanému nejpozději dne 1.10.2023 žalovanou částku 91 975,80 Kč (vyúčtování k 1.10. 2023 č.l. 16), přičemž z této částky minimálně 18 929,32 Kč vzniklo z úroků (vyúčtování na č.l. 16). Žalovanou částku žalovaný nevrátil a věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalovanému oznámil. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval.Právní posouzení5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

6. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).

7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že věřitel poskytl žalovanému žalovanou jistinu. Žalobce se opíral o listinu, kterou nazýval „smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovaným, jehož uskutečnění však neprokázal, neboť registrace dlužníka na portálu věřitele či zaslání verifikační SMS nepotvrzuje, že to byl žalobcem označený žalovaný, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o nějž žalobce opírá svůj nárok, nebylo prokázáno.

8. Z hlediska výsledku by řízení dopadlo stejně, i kdyby soud považoval existenci smlouvy za prokázanou, neboť žalobce přes výzvu neprokazoval vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru.

9. Z žaloby a přiložených listin však plyne, že předchůdce žalobce, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému celkem 91.975,80 Kč z čehož 18 929,32 Kč vzniklo úročením opřeným o neplatnou smlouvu, a tak částka čerpání činí 73 046,48 Kč, které žalovaný nevrátil, a žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení za dobu následující po uplynutí přiměřené doby k vrácení peněz do zaplacení, ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I.).

10. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť žalobce neprokázal uzavření smlouvy, o níž tyto nároky opíral (výrok II.).

11. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek 3.680,-- Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři úkony právní služby dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“, náleží podle § 7 odměna 4 780 Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů podle § 14 a.t. 300,-- Kč za jeden úkon celkem ve výši 3 krát 5 080,-- Kč, tj. 15 240 Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), spolu se zaplaceným soudním poplatkem 3.680,-- Kč představuje 22 120,40 Kč, přičemž čistý úspěch žalobce činí 58,84%, a tedy 0,5884 krát 22.120,40 Kč činí 13 015,64 Kč , které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.)

12. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.