11 C 43/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalované a žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalované a žalobce zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k pozemkům

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemku parc. č. st. 426, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. – garáž, a pozemku parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 10.200 - Kč, k rukám zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. – garáž, a pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [obec] (dále jen nemovitosti). V žalobě uvedl, že dne [datum] žalobce jako dárce a žalovaná jako obdarovaná uzavřeli darovací smlouvu, na jejím základě žalobce daroval spoluvlastnický podíl ½ na nemovitostech žalované. Dar byl poskytnut za účelem toho, aby spolu účastníci v domě [adresa] společně bydleli jako manželé, měli tam rodinnou domácnost, aby tam společně dožili a aby žalovaná neměla pocit, že nebydlí pouze v domě ve výlučném vlastnictví žalobce. V dubnu 2019 žalovaná společnou rodinnou domácnost opustila. Následně žalovaná podala návrh na rozvod, poté navázala mimomanželský vztah, počátkem roku 2021 jej začala otevřeně prezentovat, aniž by v té době byli účastníci rozvedeni. V rámci řízení o rozvod žalovaná dokonce mimomanželský vztah připustila, a proto bylo manželství účastníků rozsudkem ze dne 4.5.2021 rozvedeno. Žalovaná ublížila žalobci jednak mimomanželskou nevěrou, ale též tím, že od počátku roku 2021 svůj mimomanželský vztah otevřeně prezentovala a tím zasáhla do důstojnosti žalobce. Nejvíc ovšem žalovaná ublížila žalobci tím, že manželství bylo kvůli mimomanželskému vztahu žalované rozvedeno a žalobcem poskytnutý dar tak nemohl naplnit svůj účel, což žalobce není schopen žalované prominout. S ohledem na tyto důvody žalobce dopisem ze dne [datum] odstoupil od darovací smlouvy, a to jednak pro odpadnutí důvodu samotného darování, jednak pro nevděk žalované, která svým výše popsaným jednáním, ať již úmyslně či z hrubé nedbalosti, žalobci ublížila způsobem, který zjevně porušuje dobré mravy. Došlo tedy ke zrušení darovací smlouvy od počátku, výlučným vlastníkem nemovitostí tak je žalobce.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Popřela účel darování tak, jak ho tvrdil žalobce. Dále upozornila na to, že do stavby domu [adresa] a garáže vložila všechny své prostředky, které měla z vypořádání společného majetku se svým bývalým manželem a z dědictví po otci. Prováděla dohled nad stavbou, věnovala tomu svůj volný čas. Provedením daru tak došlo k vypořádání vzájemných práv a povinností mezi manžely. Navíc v samotné darovací smlouvě žádné podmínky (tedy tvrzené spolužití a vedení společné domácnosti) uvedeny nejsou, z těchto důvodů tedy nelze požadovat vrácení daru. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, pak touto příčinou je soustavné psychické týrání ze strany žalobce, ten žalovanou i několikrát fyzicky napadl. Spolužití se žalobcem bylo neúnosné, žalobce býval často opilý, nevhodně se choval k žalované i jejím dětem. Poprvé se žalovaná odstěhovala od žalobce v listopadu 2017, následně se žalovaná nechala přemluvit a vrátila. V dubnu 2019 se však musela odstěhovat znovu. Dne 29.4.2019 podala poprvé návrh na rozvod. Poté jí žalobce přesvědčil, že se žalovaná nemusí vracet, že budou žít odloučeni a že se žalovaná bude starat o jeho domácnost jen přes víkendy. Jednání žalobce vůči žalované tak vylučuje, že by se žalovaná vůči němu dopustila jednání, které by bylo možné považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. To platí i za situace, kdy žalovaná navázala partnerský vztah před samotným rozvodem manželství s žalobcem. Navrhla proto žalobu zamítnout.

3. U jednání pak žalobce shrnul, že všechny tři důvody odvolání daru – pozbytí účelu darovací smlouvy, nevěra žalované, otevřená prezentace této nevěry – se prolínají s nevděkem žalované. Jde o to, že nevěra žalované z roku 2019 vedla (minimálně částečně) k opuštění domácnosti z její strany, tím došlo k rozbití soužití a znemožnění naplnění účelu daru, takové jednání je hrubým porušením dobrých mravů. Prezentace nevěry spočívá ve vyjádření žalované před panem [příjmení], které bylo velmi vulgární vůči žalobci. Žalovaná navíc s novým partnerem navštěvovala místa (např. vířivka), která by do rozvodu s nikým jiným než s manželem navštěvovat neměla. Pokud jde o vědomost o nevěře, žalobce o ní věděl už v dubnu 2019, a to od dcery. V květnu 2020 – krátce před podáním druhého návrhu na rozvod – spolu účastníci seděli, žalovaná říkala žalobci, ať si najde někoho jiného, kdo mu bude bližší věkem, že ona si chce užívat a že v [obec] nebude. Nicméně k dovršení nevděku a definitivnímu potvrzení nevěry žalované došlo pro žalobce až v okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o rozvodu, resp. v březnu 2021, kdy bylo sepsáno vyjádření žalobce k návrhu žalované na rozvod. Žalovanému bylo navíc ublíženo nejen nevěrou, ale i její veřejnou prezentací, k ní potom došlo na počátku roku 2021 Lhůta jednoho roku podle § 2075 občanského zákoníku tak byla dodržena.

4. Žalovaná u jednání vedle svých již dříve uplatněných výhrad namítla opožděnost odvolání daru – došlo k němu po uplynutí lhůty jednoho roku, kdy se žalobce o důvodu zakládajícím možnost od darovací smlouvy odstoupit, dověděl. Zjištěné skutečnosti 5. Darovací smlouvou ze dne [datum] žalobce daroval žalované spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k nemovitostem.

6. V katastru nemovitostí je každý z účastníků evidován jako spoluvlastník o velikosti podílu ½ nemovitostí.

7. Dopisem ze dne 21.12.2021, podaným na poštu 23.12.2021 žalobce od darovací smlouvy odstoupil a vyzval žalovanou k vrácení daru. V odstoupení uvedl, že odstupuje jednak z toho důvodu, že s ohledem na mimomanželský vztah žalované došlo k rozvodu manželství, poskytnutý dar tak nemohl naplnit svůj účel – společné soužití a společná rodinná domácnost manželů v předmětném domě. Dále žalovaná svým jednáním – nevěrou a otevřenou prezentací této nevěry na počátku roku 2021, tedy v době před rozvodem – žalobci ublížila způsobem, který zjevně porušuje dobré mravy, učinila tak úmyslně či z hrubé nedbalosti, je tak neplaněn důvod pro odstoupení pro nevděk žalované.

8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalovaná podala návrh na rozvod dne 6.5.2020, v návrhu uvedla, že nemíní podrobněji rozebírat jednotlivé příčiny rozvratu manželství, je připravena ztotožnit se s tím, že příčinou jsou rozdílné povahové vlastnosti a názory na fungování manželství s následným, ale definitivním odcizením. Návrh na rozvod byl žalobci doručen dne 29.11.2020 (viz doručenka ve spise na č.l. 12). Žalobce se k návrhu vyjádřil podáním ze dne 26.3.2021, doručeného soudu téhož dne. V něm žalobce potvrzuje existenci rozvratu. Konstatoval též, že žalovaná navázala v roce 2019 mimomanželský poměr. Za příčiny rozvratu manželství považoval jednání žalované – opakovaná nevěra žalované, opakované opouštění společné domácnosti. U jednání dne [datum] žalovaná uvedla, že v současné době známost má, ze společné domácnosti odešla před dvěma lety. V rozsudku ze dne 4.5.2021, č.j. [číslo jednací] pak soud konstatuje, že příčinou rozvratu manželství je rozdílnost povah účastníků, patrně i jejich životních zkušeností, dále i skutečnost, že problémy v manželství řešila žalovaná opuštěním společné domácnosti, čímž zamezila možnosti konsolidovat soužití manželů. Posouzení věci 9. Žalobce se domáhá určení vlastnictví k nemovitostem – jde tedy o určovací žalobu podle § 80 o.s.ř. Naléhavý právní zájem je nepochybně dán, neboť současný zápis v katastru neodpovídá žalobcem tvrzenému skutečnému stavu, kdy pro odstoupení od darovací smlouvy mělo dojít k jejímu zrušení a tím k odpadnutí nabývacího titulu žalované k nemovitostem (resp. k spoluvlastnickému podílu na nemovitostech). Žalobce by tak podle žaloby měl být výlučným vlastníkem nemovitostí. Ke změně zápisu v katastru je soudní rozhodnutí nutné.

10. Podstatou žaloby je odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk podle § 2072 odst. 1 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

11. Současně podle § 2075 odst. 1 občanského zákoníku platí, že dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Podle odst. 2 pak platí, že je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.

12. Žalobce odstoupil od darovací smlouvy v podstatě ze tří důvodů, jež všechny mají mít původ v nevěře žalované, které se měla dopustit v dubnu roku 2019. Důsledkem nevěry pak bylo opuštění společné domácnosti, čímž došlo ke zmaření účelu darování. Účelem darování mělo být zajištění společného domova, kde oba účastníci budou žít (1. důvod). Nevěra žalované měla žalobci ublížit sama o sobě (2. důvod). Nevěru měla žalovaná od počátku roku 2021 na veřejnosti prezentovat, konkrétně se měla v tomto směru velmi vulgárně vyjádřit o žalobci před panem [příjmení] a současně navštěvovala se svým partnerem např. vířivku, vše ještě před rozvodem. Tímto chováním žalobci velmi ublížila (3. důvod).

13. Předně nutno konstatovat, že darovací smlouva neobsahuje žádné ujednání, které by vymezilo důvody, pro které lze od smlouvy odstoupit. S ohledem na absenci ujednaného důvodu pro odstoupení od smlouvy pak podle. § 2001 občanského zákoníku platí, že odstoupit od smlouvy lze jen v případech stanovených zákonem. Zákon potom neumožňuje odstoupit od smlouvy pro zmaření jejího účelu. I kdyby tedy žalovaná zmařila účel darování, nebylo by možné z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit. Navíc je pochopitelně otázkou, co bylo účelem darování v daném případě, ve smlouvě žádný účel vyjádřen není. Nakonec ale tímto se soud zabývat nemusel, neboť tvrzené žalovanou způsobené zmaření účelu darování, i kdyby k němu skutečně došlo, neopravňovalo žalobce od darovací smlouvy odstoupit.

14. Žalobce by tak byl oprávněn odstoupit od darovací smlouvy jedině v případě splnění předpokladů pro odvolání daru z důvodu nevděku (§ 2072 odst. 1 občanského zákoníku). Nevděk pak žalobce spatřuje v oněch třech důvodech, jak jsou shrnuty v bodu 12 odůvodnění. Prvý a druhý důvod víceméně splývají v jeden, podstatou má být nevěra žalované, která vedla k opuštění společné domácnosti a následně k rozvodu. Žalovaná, kromě toho že popírala tato tvrzení, namítla rovněž opožděnost odvolání daru z těchto důvodů, neboť k odvolání daru došlo na konci prosince 2021, zatímco o tvrzené nevěře žalované žalobce věděl již v dubnu 2019. Podle § 2075 odst. 2 občanského zákoníku by v takovém případě soud k odvolání daru nepřihlédl.

15. Soud má za to, že námitka žalované je oprávněná. Žalobce o nevěře žalované věděl již v dubnu 2019, ostatně sám to potvrdil u jednání, když byl na tuto věc dotazován. Uvedl, že o nevěře věděl od dcery. Krátce nato obdržel návrh na rozvod (jednalo se o první návrh žalované na rozvod; toto řízení bylo posléze pro zpětvzetí zastaveno, což soud ověřil z elektronického rejstříku, jde o sp. zn. [spisová značka]). Již tehdy muselo být žalobci zřejmé, že manželství je ve vážné krizi. O tom, že tato krize vážná skutečně je, se pak musel definitivně přesvědčit nejpozději 29.11.2020, kdy mu byl doručen druhý návrh žalované na rozvod (řízení sp. zn. [spisová značka]). O nevěře žalované pak žalobce píše jako o zcela zřejmé věci ve svém vyjádření k návrhu na rozvod ze dne 26.3.2021. Nelze v této souvislosti akceptovat vysvětlení žalobce, že nevěru žalované si definitivně potvrdil až v okamžiku rozhodnutí o rozvodu (tj. 4.5.2021), resp. že o této skutečnosti věděl až v době, kdy sepsal vyjádření k návrhu na rozvod (26.3.2021). Je zřejmé, že o nevěře žalované žalobce věděl již v dubnu 2019. I v dalších měsících potom žalobci muselo být zřejmé, že manželství není funkční, ostatně sám v této souvislosti u jednání hovořil o tom, že krátce předtím, než žalovaná podala druhý návrh na rozvod (květen 2020), spolu mluvili a žalovaná mu říkala, ať si někoho najde, že ona si chce užívat. O nevěře žalované se tak žalobce nedověděl až v květnu nebo březnu 2021, ale věděl o ní mnohem dříve. Mimoto rozhodnutí soudu o rozvodu o nevěře žalované jako o příčině rozvratu manželství nehovoří. Existenci známosti žalovaná připustila u jednání dne 4.5.2021, ovšem pouze pro tehdejší dobu, kdy společná domácnost již nebyla vedena dva roky. Pokud tedy byla samotná nevěra či opuštění společné domácnosti kvůli mimomanželské známosti žalované pro žalobce tak zásadní ranou, která mu ublížila, pak měl od darovací smlouvy odstoupit již v roce 2019 či v roce 2020. Pokud tak učinil až v prosinci 2021, učinil tak opožděně, po uplynutí roční lhůty podle § 2075 odst. 1 občanského zákoníku.

16. Pokud jde o poslední (třetí) důvod pro odvolání daru, pak zde lhůta jednoho roku dodržena byla (k jednání žalované mělo dojít na počátku roku 2021). Tento důvod má spočívat v tom, že žalovaná nevěru veřejně prezentovala před panem [příjmení] a v této době, stále ještě před rozvodem, měla se svým partnerem navštěvovat např. vířivku. Soud má za to, že takové jednání žalované, i kdyby bylo prokázáno, nemůže založit důvod pro odstoupení od darovací smlouvy. Nejsou totiž naplněny předpoklady stanovené v ust. § 2072 odst. 1 občanského zákoníku. Předně nutno vycházet z toho, že na počátku roku 2021 bylo manželství účastníků již pouze formálním svazkem. Společná domácnost nebyla vedena od dubna 2019, tedy téměř dva roky. Řízení o rozvod manželství běželo již přes osm měsíců a žalobce o něm věděl. [příjmení] žalobci bylo jasné, že manželství je rozvráceno, to ostatně sám potvrdil ve svém vyjádření k návrhu na rozvod ze dne [datum]. Za tohoto stavu i případná návštěva vířivky žalovanou v doprovodu jiného muže, třeba i partnera, nemůže být považována za ublížení žalobci v takové míře, která představuje zjevné porušení dobrých mravů. Tím soud nechce říct, že nevěra je v pořádku, dokonce lze mít za to, že za určitých okolností se může jednat o důvod pro odvolání daru, nicméně v projednávané věci takové okolnosti nenastaly. A to právě proto, že na počátku roku 2021 bylo manželství účastníků již prakticky mrtvé, pouze formální a nedodržení povinnosti manželské věrnosti dle § 687 odst. 2 občanského zákoníku za těchto okolností nelze považovat za zjevné porušení dobrých mravů. Co se týče další vytýkané veřejné prezentace mimomanželského vztahu žalovanou, pak soud má za to, že soukromý rozhovor žalované s panem [příjmení] (známý účastníků) nelze považovat za veřejnou prezentaci. A i pokud by se žalovaná v tomto soukromém rozhovoru vyjádřila na adresu žalobce tak, jak tvrdil žalobce, opět by nešlo o něco, co by objektivně mohlo žalobci ublížit tak, že by se jednalo o zjevné porušení dobrých mravů. Znovu je třeba vzít v úvahu celkový kontext počátku roku 2021 – probíhající rozvodové řízení, neexistující společná domácnost po dobu dvou let. Mimochodem v době manželských krizí bývá obvyklé, že manželé jeden na druhého nadávají a svěřují se s tímto svým kamarádům a známým. Tvářit se, že k tomu nedochází, by bylo pokrytecké. Není to asi správné, ale je to běžné lidské chování, do určité míry pochopitelné. Nejde o zjevné porušení dobrých mravů.

17. Pokud soud vše shrne, pak k prvým dvěma důvodům odvolání daru nelze přihlédnout pro opožděnost. Třetí důvod, i kdyby byl prokázán, nepředstavuje něco, co by z objektivního hlediska ublížilo žalobci tak, že by se ze strany žalované jednalo o zjevné porušení dobrých mravů.

18. S ohledem na výše uvedené posouzení věci nemělo smysl provádět navržené důkazy. Ty směřovaly k prokázání uplatněných důvodů, nicméně prokazovat tyto důvody bylo nadbytečné – prvé dva byly uplatněny opožděně, třetí je zjevně neoprávněný. I kdyby tedy skutkový základ těchto důvodů prokázán byl, pro rozhodnutí by to nemělo význam, tak jako tak by bylo negativní. Žaloba tedy byla z výše uvedených důvodů zamítnuta.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná měla plný úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty představuje odměna advokáta za poskytnuté úkony právní služby, za jeden úkon náleží podle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb., za jeden úkon náleží odměna ve výši 3.100 - Kč, poskytnuty byly tři úkony – příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u soudního jednání, celkem odměna 9.300 - Kč, 3 x 300 - Kč režijní paušál, dalších nákladů se žalovaná vzdala. Celkem tedy náklady řízení činí 10.200 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalované. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.