11 C 43/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 6.8.2025 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 56 527,73 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 49 265 Kč, jakož i úrok z prodlení ve výši 806,65 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky:51 500 Kč od 8.6.2024 do 12.8.2024, a z49 000 Kč od 13.8.2024 do zaplacení,to vše do patnácti dní poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Ke zpětvzetí žaloby se řízení zastavuje v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení 5 531,62 Kč, úvěrového úroku 22 774,31 Kč, smluvní pokuty 1 996,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 5 531,62 Kč od 8.6.2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 458,39 Kč do patnácti dní poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem ze dne 27.11.2024 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 54 531,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 031,62 Kč od 8.6.2024 do 12.8.2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně částky 54 531,62 Kč od 13.8.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 806,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 22 774,31 Kč, a s náklady spojenými s uplatněním pohledky ve výši 265 Kč a částku 1 996,11 Kč. Žalobkyně tvrdila, že tyto částky jí žalovaná dluží na základě povinností, které na sebe vzala dne 28.11.2023 uzavřením úvěrové smlouvy s obchodní korporací , právnická osoba, , na základě níž žalovaná obdržela 60 000 Kč, které měla vrátit za dohodnutých podmínek, včetně úvěrového úroku a různých poplatků, což neučinila. Věřitelka postoupila nárok žalobkyni, které však žalovaná dluh přes výzvu nezaplatila.

2. Soud sdělil účastníkům předběžný náhled (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 23) a vyzval žalobkyni k předložení standardních součástí úvěrové dokumentace, která nebyla součástí žaloby.

3. Žalobkyně nepředložila ani důkazní prostředky svědčící o vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti (též bonity a kredibility) žalované před poskytnutím úvěru a nepředložila ani úvěrovou smlouvu v podobě elektronického dokumentu se zaručenou integritou.

4. Žalobkyně sdělila (č.l. 26), že doklady o vynaložení odborné péče nedisponuje. Uvedla, že žalovaná zaplatila 8 500 Kč a 2 500 Kč.

5. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu vzala žalobu částečně zpět a soud v souladu s § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“ řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok II.).

6. Soud vzal za prokázané, že žalovaná obdržela od věřitelky 28.11.2023 částku 60 000 Kč, z níž vrátila jen 11 000 Kč a zbytek, tj. 49 000 Kč dluží žalobkyni, jíž byla pohledávka postoupena. Žalovaná byla v řízení nečinná.

7. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

8. Žalobkyně po částečném zpětvzetí požadovala na žalované jistinu a úrok z prodlení ve výši odpovídající právu na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále „občanský zákoník“.

9. Rozhodnutí o žalobě na základě pravidel pro vypořádání bezdůvodného obohacení považoval soud za přiléhavé, neboť žalobkyně nebyla schopna doložit jak splnění zákonných požadavků dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (úvěruschopnost), tak předložit doklad o tvrzeném právním jednání (§ 545 a násl. občanského zákoníku) v podobě elektronické úvěrové smlouvy se zaručenou integritou, a tak nebylo možno ověřit, zda byla uzavřena smlouva v žalobkyní tvrzené podobě. Užitím úpravy bezdůvodného obohacení rovněž odpadla účelnost posuzování poměru plnění věřitelky a žalované, byť žalobkyní tvrzené parametry smlouvy vykazovaly znaky hrubého nepoměru plnění (což je relevantní u závazku převzatého z lehkomyslnosti či nezkušenosti) a soud by musel posuzovat ne/platnost smlouvy pro možnou lichevní povahu (§ 1796 občanského zákoníku). Tyto alternativy ústily do závěru o neplatnosti smlouvy (§ 588 občanského zákoníku), což je situace, v níž nastupují pravidla vypořádání bezdůvodného obohacení, neboť jak věřitel, tak dlužník plnili bez právního důvodu.

10. Proto soud rozhodl, že žalovaná je na základě § 2991 občanského zákoníku povinna zaplatit žalobkyni, na níž byl nárok věřitele postoupen podle § 1879 občanského zákoníku dosud nevrácených 49 000 Kč, včetně úroků z prodlení za dobu od uplynutí přiměřené doby k vrácení obdržených prostředků do zaplacení, přičemž výše úroků z prodlení je na základě § 1970 občanského zákoníku dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a výše jistiny odpovídá dvěma postupně vráceným částečným plněním (výrok I.).

11. Soud žalované rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. úspěšná v části žalovaného nároku nedotčeného zastavením řízení (procesně zaviněném žalobkyní částečným zpětvzetím), a má právo na náhradu 73,36 % těchto nákladů tvořených soudním poplatkem ve výši 2 261 Kč a nákladů za tři úkony právní služby dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „a.t.“, náleží podle § 7 a.t. odměna 3 380 Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů podle § 14 a.t. 300,-- Kč za jeden úkon celkem ve výši 3 krát 3 680,-- Kč, tj. 11 040 Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), spolu se zaplaceným soudním poplatkem představuje 15 619,40 Kč, přičemž čistý úspěch žalobce činí 73,36%, a tedy 0,7336 x 15.619,40 Kč činí 11 458,39 Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.)

12. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.