11 C 44/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 18.5.2022 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec , o 1 520 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 520 Kč od 26.9.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci. Žalobce se návrhem ze dne 11.8.2020 domáhal na žalovaném zaplacení 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 520 Kč od 26.9.2020 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný cestoval linkou hromadné dopravy a nemohl se přepravnímu kontrolorovi prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že každý žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Na základě obsahu spisu soud neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Za situace, kdy soud považoval nárok za prokázaný, věc projednal a rozhodl podle ust. § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Podle zápisu o přepravní kontrole přiloženého k návrhu, cestoval žalovaný v uvedených časech následujícími linkami („ L“) provozovanými žalobcem (což bylo zjištěno přepravním kontrolorem vždy téhož dne) a bylo mu naúčtováno jízdné a přirážka k jízdnému v těchto částkách: 10.9.2020 v 7:25, L [anonymizováno], 1.520 - Kč (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 9). Žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení. Žalovaný těmto tvrzením a důkazním prostředkům neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Mezi žalovaným a žalobcem byla uzavřena smlouva o přepravě osob podle § 2550 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému jakožto cestujícímu právo, aby přepravce řádně přepravil do místa určení. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný podle ust. § 49 odst. 3 vyhl. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené přepravcem avšak na vyzvání přepravního kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil povinnost stanovenou v § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, resp. v § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Žalobci vzniklo právo na zaplacení částky odpovídající jízdnému a přirážky k jízdnému dle přepravních podmínek, včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle ust. § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný tuto částku nezaplatil a žaloba je důvodná. (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za dva prvotní (předžalobní výzva, podání návrhu). Za tyto úkony žalobci náleží na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. podle § 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhrada celkem 200 - Kč, což spolu se zaplaceným soudním poplatkem 400 - Kč činí dohromady 600 - Kč, (výrok II O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst.1 o. s. ř..