11 C 46/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 24.6.2022 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec , o zvýšení výživného,

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 3.500 - Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2021, a částkou 4.000 - Kč měsíčně s účinností od 1.7.2022, a to vždy k rukám žalobkyně k 5. dni v měsíci předem.

II. Tím se mění výrok I. rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31.8.2009, č.j. 9 P 30/2005-44.

III. Dluh na výživném za dobu od 1. 6. 2021 do 30. 6. 2022 ve výši 6.500 - Kč je žalovaný povinen zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 300 - Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím poté, co tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s kteroukoli splátkou.

IV. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zvýšení výživného o dalších 500 - Kč měsíčně za dobu od 1.6.2021 do 30.6.2022

V. K částečnému zpětvzetí žaloby se řízení zastavuje v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném, zvýšení výživného o částku 2.500 - Kč měsíčně za dobu od 8.2.2019 do 31.5.2021, jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zvýšení výživného o částku 1.500 - Kč měsíčně za dobu od 1.6.2021.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 8.2.2022 domáhala na žalovaném zvýšení výživného, které bylo naposledy v roce 2009 stanoveno částkou 3.000 - Kč měsíčně, na částku 5.500 - Kč měsíčně, a to tři roky zpětně. Uvedla, že od posledního rozhodnutí se změnily rozhodné poměry. V době předchozího rozhodování jí bylo 6 let a nastupovala na základní školu, nyní je jí 19 let a nastoupila na vysokou školu. Žije s matkou, jejím manželem a dalšími dvěma nezletilými sourozenci, kdy její potřeby hradí a uspokojuje matka; žalobkyně si přivydělává brigádami tak, jak to její studium dovolí. Kromě běžných nákladů odpovídajících jejímu věku má výdaje za pobyt v domově mládeže, za dopravu, školní i mimoškolní aktivity, jakož i se zdravotním stavem (zrak, alergie). Matka pracuje jako zdravotní sestra, žalovaný podniká v oboru tesařství, lešenářství a pronájmu lešení. Žalovaný o ni neprojevuje žádný zájem a ona se s ním nestýká. Žalovaného oslovila v roce 2019 matka žalobkyně se žádostí o dohodu na zvýšení výživného (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 22), ale žalovaný uvedl, že to nepřipadá v úvahu, neboť je ve finanční tísni.

2. Žalovaný na výzvu soudu k vyjádření k žalobě (č.l. 9) nereagoval; u jednání uvedl (č.l. 46), že je ve finanční tísni, má exekuce a mohl by platit maximálně o 500 - Kč výše.

3. Po provedení dokazování vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, jednak tam, kde žádala zpětné zvýšení výživného za dobu před dosažením své zletilosti a dále tak, že nově požadovala zvýšení výživného o 1.000 - Kč měsíčně, tedy na částku 4.000 - Kč; soud podle § 96 odst. 1 a 2 řízení v této části zastavil (výrok V.) Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Naposledy byla vyživovací povinnost stanovena rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31.8.2009, č.j. 9 P 30/2005-44 (č.l. 10) na částku 3.000 - Kč měsíčně. Žalobkyni tehdy bylo šest let, její matka byla na rodičovské dovolené a měla dvě vyživovací povinnosti. Žalovaný, který je otcem žalobkyně, měl tehdy dvě vyživovací povinnosti a podnikal s ročním základem daně 35.895 - Kč za rok 2007 a ve výši 731.040 - Kč za rok 2008.

5. Žalobkyně byla dne 21.6.2022 přijata k prezenčnímu bakalářskému studiu na Fakultě stavební ČVUT [obec] (č.l. 61) a v letech 2018 až 2022 studovala Gymnázium a [ulice] pedagogickou školu v [obec] (č.l. 3), s dobrými výsledky, přičemž využívala školní ubytování v domově mládeže (č.l. 23)

6. Žalobkyně doložila výdaje spojené se zdravotním stavem a zdravotními pomůckami, jakož i studiem a ubytováním (č.l. 2-8).

7. Matka žalobkyně měla v následujících letech tyto základy pro daň z příjmů ze závislé činnosti: 2018 404 915 Kč; 2019 712 872 Kč; 2020 819 887 K4 a 2021 416 855 Kč (č.l. 25); v roce 2018 měla čistý měsíční příjem 20 370 Kč (č.l. 27); v roce 2019 šlo o 32 636 Kč (č.l. 29); v roce 2020 šlo o 38 159 Kč; v roce 2021 šlo o čistý měsíční příjem 28 570 Kč (č.l.31); v roce 2022 měla matka v prvních čtyřech měsících průměrný čistý měsíční příjem ve výši [číslo] - Kč (č.l. 38).

8. Žalovaný měl v následujících letech tyto základy pro daň z příjmů ze závislé činnosti: 2018 386 868 Kč; 2019 320 548 Kč; 2020 199 275 Kč a v roce 2021 231 605 Kč (č.l. 42). Pro rok 2021 vykázal žalovaný [příjmení] průměrný měsíční daňový základ 19 300 Kč (č.l. 44a). Z regionální statistiky cen práce, zpracované MPSV pro Pardubický kraj soud zjistil, že stavební technici, resp. mistři měli v následujících letech tyto mediány hrubých příjmů: 2018 29 885 Kč a 38 030 Kč; 2019 32 776 Kč a 39 836 Kč; 2020 28 313 Kč a 42 176 Kč; 2021 31 276 Kč a 46 962 Kč (č.l. 52).

9. Vůči žalovanému jsou vedeny četné spory o zaplacení, jakož i exekuce na menší částky, a to po celé rozhodné období od začátku roku 2019 (č.l. 49, [číslo]; [číslo] a [číslo]). Žalovaný předložil sdělení dosavadního vlastníka, že dnem vkladu převodu vlastnického práva do katastru nemovitostí končí jeho dosavadní nájemní smlouva v ulici [příjmení] (č.l. 44a)

10. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 3.5.2021, č.j. 21 Nc 8/2021-31 schválil dohodu žalovaného a jeho tehdejší manželky, podle níž dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bude svěřena do péče žalovaného a dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bude svěřena do péče matky; výživné rodičů určeno nebylo (č.l. 44a). Soud uvažoval s čistým příjmem žalobce ve výši 20.000 - Kč měsíčně a s čistým příjmem jeho manželky ve výši cca 4.500 - Kč měsíčně.

11. Soud zjistil, že žalobkyně, žalovaný a matka žalobkyně nepobírali v době od ledna 2019 dosud žádné sociální či obdobné dávky (č.l. 12, 14, 16 a 18); žalobkyně nevlastní ani neprovozuje motorové vozidlo, žalovaný vlastní vozidlo uvedené do provozu v roce 2001 a matka žalobkyně vozidlo zaevidované v roce 2019 (č.l. 20).

12. Žalobkyně vypověděla, že hodlá studovat vysokou školu, žije v domácnosti se svou matkou, jejím manželem a dalšími dvěma sestrami ve věku 14 a 12 let. Přivydělává si brigádami, zejména o prázdninách a tak jak to dovolí její studium. S žalovaným není v žádném kontaktu. Ze začátku se snažila otci např. popřát k svátku, ale nikdy nebyla žádná odezva, tak od toho upustila (č.l. 45).

13. Žalovaný vypověděl, že má celkem 3 vyživovací povinnosti, dceru [jméno], [datum narození] má ve své péči a další dcera [jméno], [datum narození] má v péči tak přibližně napůl s její matkou, tedy polovinu času. Žalovaný má četné exekuce, nyní bydlí ve skladu, v předložených listinách je i listina o uložení povinnosti ze skladu se vystěhovat; sám nikdy nežádal o podporu či důchod ale má prakticky nepohyblivou ruku, je vyučený tesař v oboru bez maturity a pracuje v oboru lešenářství. Rád by platil více, ale jeho finanční situace to neumožňuje (č.l. 46).

14. Žalovaný tvrdil neuspokojivý zdravotní stav (č.l. 46), ale přes upozornění a výzvu soudu podle § 118b odst. 1 o.s.ř. (č.l. 46) snížení výdělečné schopnosti nedoložil a sám uvedl, že o invalidní důchod nežádal 15. [jméno] [příjmení] vypověděla (č.l. 63 druhá strana, dále„ p.v.“), že je matkou žalobkyně, s níž žije ve společném bytě se svým současným manželem a dalšími dvěma dcerami ve věku 14 a 12 let ([jméno] [ulice], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození]), takže mám 3 vyživovací povinnosti; žalovaný je jejím bývalým partnerem. Pracuje jako zdravotní sestra, od roku 2013 do roku 2021 pracovala v NPK [obec], nyní pracuje pro MUDr. [jméno] [příjmení]. Jiný příjem než ze zaměstnání nemá. V rozhodném období od začátku roku 2019 dosud žalovaný platil výživné na žalobkyni na její bankovní účet, a to buď tak, že platil zaměstnanec žalovaného anebo jeho dřívější manželka, a to ve výši 3 000 Kč měsíčně, jak bylo určeno rozsudkem 2009. Dříve žalovaný občas přispěl na zvýšené náklady, ale v rozhodném období, tedy od začátku 2019 nikoli. Když dříve kontaktovala žalovaného, zda neuvažoval o zvýšení alimentů s ohledem na postup potřeb žalobkyně v čase, tak mi sdělil, že nemá peníze a že by výživné naopak potřeboval snížit.

16. Z ostatních provedených důkazů soud rozhodné skutečnosti nezjistil. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

17. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 občanského zákoníku). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 občanského zákoníku). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2 citovaného ustanovení). Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne (§ 922 odst. 1 občanského zákoníku). Podle § 923 odst. 1 občanského zákoníku, změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

18. Soud dospěl k závěru, že od doby posledního rozhodnutí došlo k podstatné změně poměrů u žalobkyně, která měla v té době šest let a nastupovala na základní školu a v mezidobí úspěšně dokončila základní školu, nastoupila na střední školu a dosáhla zletilosti (květen 2021) a byla přijata na vysokou školu (červen 2022). Potřeby žalobkyně se za tuto dobu nepochybně zvýšily, a to již jen plynutím času a změnou ceny peněz, přičemž je obecně známou skutečností, že dospělá žena dokončující střední školu, resp. nastupující na školu vysokou má vyšší potřeby spojené s vyššími výdaji, než je tomu u školačky. Žalobkyní požadované zvýšení na částku 4.000 - Kč přitom pokrývá spíše potřeby standardní.

19. Žalovaný namítal, že v jeho možnostech a schopnostech není platit vyšší výživné, resp. že může platit maximálně o 500 - Kč měsíčně více (č.l. 46), resp. o 1.000 - Kč více (č.l. 64), ale nikoli zpětně. Žalovaný vykazuje nízké příjmy, ale podniká jako živnostník ve stavebnictví, a to i přes své zdravotní omezení. Žalovaný dlouhá léta čelí četným exekucím a z toho soud usuzuje, že zde je minimálně motivace vedoucí k tomu, že jeho dokládané příjmy jsou nižší, než příjmy skutečné. Na základě vykázaných základů daně, ale i na základě porovnání s obecnou regionální úrovní hrubých mezd ve stavebnictví, která dokládá hladinu příjmu, kterou může žalovaný jako živnostník ve stavebnictví dosáhnout (a která tedy směřuje k objektivizaci výdělkových možností a schopností), dospěl soud k závěru, že možnosti a schopnosti žalovaného odpovídají čistému měsíčnímu příjmu ve výši 25 000 Kč až 28 000 Kč, tedy příjmu, který dosahuje matka žalobkyně. Nyní uvažovanou hladinu příjmů žalovaného nelze porovnat s hladinou příjmů uvažovaných při posledním rozhodování o výživném roce 2009, protože v tehdejším rozsudku uvedena není, ale soud vycházel z toho, že tehdy šlo o příjem nižší, kdy žalovaný tehdy u jednání soudu odhadl svůj čistý měsíční příjem na 12 000 Kč (protokol na č.l. 10 p.v. spisu sp. zn. [spisová značka]).

20. Žalovaný i matka žalobkyně měli tehdy shodně po dvou vyživovacích povinnostech, a nyní každému přibyla jedna vyživovací povinnost, avšak zvýšení počtu vyživovacích povinností není samo o sobě důvodem ke snížení či ustrnutí výše vyživovacích povinností stávajících, za situace, kdy se potřeby vyživované osoby zvýšily. Soud rovněž při rozhodování o výši výživného zohlednil, že žalovaný žalobkyni nijak nepřispívá, nestýká se s ní a nejeví o ni sebemenší zájem, takže jeho vztah k žalobkyni je redukován jen na placení výživného.

21. Z výše uvedeného plyne, že od doby posledního rozhodování se potřeby žalobkyně zvýšily, a to minimálně od doby, kdy dosáhla zletilosti a dokončovala střední školu, ve srovnání s dobou, kdy jí bylo o 12 let méně. Její potřeby se dále zvýšily nástupem na vysokou školu, s čímž se již nyní pojí zvýšené výdaje spojené s přípravou všeho potřebného pro studium. Je však na žalobkyni, aby se i vlastním úsilím přičinila o zvýšení objemu prostředků pro uspokojení svých potřeb, neboť schopnosti žalovaného jsou objektivně omezené a nově stanovené výživné dosahuje jejich hranic. Soud proto rozhodl o zvýšení výživného korespondujícího se zvyšováním potřeb žalobkyně v souvislosti se středoškolským studiem (avšak od navrhované doby) a s následným nástupem na vysokou školu, kdy takto stanovená výše výživného odpovídá možnostem a schopnostem žalovaného. Splatnost výživného soud stanovil standardním způsobem k pátému dni v měsíci předem a k rukám žalobkyně (výrok I.).

22. Tím soud s oporou v § 163 o. s. ř. změnil rozsudečný výrok, jímž byla naposledy stanovena výše vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni (výrok II.).

23. Zvýšením výživného vznikl dluh na výživném za dobu od zletilosti žalované do doby vydání rozsudku, tedy po dobu 13 měsíců (výživné je splatné k 5. dni předem), kdy mělo být placeno výživné o 500 Kč vyšší, tj. 13 krát 500 - Kč, tedy 6 500 Kč. Tento dluh bude žalovaný s ohledem na svou situaci splácet ve splátkách po 300 - Kč měsíčně, ovšem musí tak činit řádně, jinak ztratí výhodu splátek a nesplacený dluh se stane splatným naráz (výrok III).

24. V části, kde žalobkyně požadovala zpětné zvýšení výživného o dalších 500 Kč, proti přisouzenému zvýšení o 500 - Kč soud žalobu zamítl (výrok IV.).

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kdy účastníci náhradu nákladů řízení nepožadovali a podle obsahu spisu jim náklady řízení nevznikly (výrok VI.).

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy placení dluhu na výživném rozvrhl do přiměřených splátek.