11 C 46/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 6.8.2025 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 23 260 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 265 Kč, jakož i úrok z prodlení ve výši 1 317,40 Kč a úrok z prodlení z 20 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od 07.08.2024 do zaplacení, to vše do patnácti dní poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Ke zpětvzetí žaloby se řízení zastavuje v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení úvěrového úroku ve výši 4 308,- Kč a smluvní pokuty ve výši 3 260,- Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 714,81 Kč do patnácti dní poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem ze dne 13.12.2024 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 7.8.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 317,4 Kč, s kapitalizovaným úrokem 4 308 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a 3 260 Kč. Žalobkyně tvrdila, že tyto částky jí žalovaná dluží na základě povinností, které na sebe vzal dne 21.1.2024 uzavřením úvěrové smlouvy s obchodní korporací Zaplo Finance s.r.o., na základě níž žalovaný obdržel 20 000 Kč, které měl vrátit za dohodnutých podmínek, včetně úvěrového úroku a různých poplatků, což neučinil. Věřitelka postoupila nárok žalobkyni, které však žalovaný dluh přes výzvu nezaplatil.

2. Soud sdělil účastníkům předběžný náhled (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 24) a vyzval žalobkyni k předložení standardních součástí úvěrové dokumentace, která nebyla součástí žaloby.

3. Žalobkyně nepředložila ani důkazní prostředky svědčící o vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti (též bonity a kredibility) žalované před poskytnutím úvěru a nepředložila ani úvěrovou smlouvu v podobě elektronického dokumentu se zaručenou integritou.

4. Žalobkyně sdělila (č.l. 27), že doklady o vynaložení odborné péče nedisponuje. Uvedl, že žalovaný na dluh ničeho nezaplatil.

5. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu vzala žalobu částečně zpět a soud v souladu s § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“ řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok II.).

6. Soud vzal za prokázané, že žalovaný obdržel od věřitelky 21. a 28. 1.2024 celkem 20 000 Kč, kterou nevrátil a dluží jí žalobkyni, jíž byla pohledávka postoupena. Žalovaný byl v řízení nečinný.Po právní stránce soud věc posoudil takto.

7. Žalobkyně po částečném zpětvzetí požadovala na žalované jistinu a úrok z prodlení ve výši odpovídající právu na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále „občanský zákoník“.

8. Rozhodnutí o žalobě na základě pravidel pro vypořádání bezdůvodného obohacení považoval soud za přiléhavé, neboť žalobkyně nebyla schopna doložit jak splnění zákonných požadavků dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (úvěruschopnost), tak předložit doklad o tvrzeném právním jednání (§ 545 a násl. občanského zákoníku) v podobě elektronické úvěrové smlouvy se zaručenou integritou, a tak nebylo možno ověřit, zda byla uzavřena smlouva v žalobkyní tvrzené podobě. Užitím úpravy bezdůvodného obohacení rovněž odpadla účelnost posuzování poměru plnění věřitelky a žalované, byť žalobkyní tvrzené parametry smlouvy vykazovaly znaky hrubého nepoměru plnění (což je relevantní u závazku převzatého z lehkomyslnosti či nezkušenosti) a soud by musel posuzovat ne/platnost smlouvy pro možnou lichevní povahu (§ 1796 občanského zákoníku). Tyto alternativy ústily do závěru o neplatnosti smlouvy (§ 588 občanského zákoníku), což je situace, v níž nastupují pravidla vypořádání bezdůvodného obohacení, neboť jak věřitel, tak dlužník plnili bez právního důvodu.

9. Proto soud rozhodl, že žalovaný je na základě § 2991 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobkyni dosud nevrácených 20 000 Kč, včetně úroků z prodlení za dobu od uplynutí přiměřené doby k vrácení obdržených prostředků do zaplacení, přičemž výše úroků z prodlení je na základě § 1970 občanského zákoníku dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a výše jistiny odpovídá dvěma postupně vráceným částečným plněním (výrok I.).

10. Soud žalované rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. úspěšná v části žalovaného nároku nedotčeného zastavením řízení procesně zaviněném žalobkyní, a má právo na náhradu 71,96 % těchto nákladů tvořených soudním poplatkem ve výši 931 Kč a nákladů za tři prvotní úkony právní služby dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v tehdejším znění, dále jen „a.t.“, náleží podle § 7 a.t. odměna 300 Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů podle § 14 a.t. 100,-- Kč za jeden úkon celkem ve výši 3 krát 400,-- Kč, tj. 1 200 Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), spolu se zaplaceným soudním poplatkem představuje 2 383 Kč, přičemž čistý úspěch žalobce činí 71,96%, a tedy 0,7196 x 2 383 Kč činí 1 714,81 Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.)

11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.