11 C 47/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 6.8.2025 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 18 350,69 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 999,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 11.7.2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení 10 351,03 Kč, jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudkuIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11.11.2024 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 119,85 Kč se smluvní pokutou 230,84 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 487,95 Kč od 11.7.2024 do zaplacení, z titulu dluhu z úvěru, kdy žalovaný obdržel 8.000,-- Kč, které přes výzvu nevrátila mimo 0,34 Kč. Žalobkyně alternativně navrhla, aby soud věc posoudil podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 3), a to pro případ neprokázání nároku v žalované výši.

2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání postupem podle § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“3. Soud účastníkům sdělil předběžný názor na věc a uvedl, kdy bude třeba akceptovat návrhovou alternativu (č.l. 20), neboť žalobkyně požadovala zaplacení na základě tvrzení o platném uzavření úvěrového vztahu, aniž by nezpochybnitelně doložila samotnou smlouvu, vynaložení odborné péči při posuzování schopností dlužníka (úvěruschopnost) vrátit prostředky půjčené za lichevních podmínek jakož i nelichevní povahu tvrzeného úvěrového vztahu.Soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Věřitel poukázal 10.3.2024 na účet vedený na jméno žalovaného celkem 8.000,-- Kč (č.l. 16), kteroužto částku žalovaný dle tvrzení žalobkyně nevrátil mimo 34 haléřů (č.l. 3). Těmto tvrzením a důkazním návrhům žalovaný neoponoval.Po právní stránce soud věc posoudil takto.

5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

6. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).

7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, věřitel poskytl žalovanému 8 000,-- Kč. Žaloba se vedle tohoto plnění domáhala i dalších plnění, avšak zde se opírala o text, kterou nazývala „smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovanou, jehož uskutečnění však neprokázala, neboť uvedení tištěného jména na tomto dokumentu nepotvrzuje, že žalovaný souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobkyně soudu předložila jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o nějž žalobkyně opírá svůj nárok, nebylo prokázáno. Ani zaslání verifikační platby uzavření této smlouvy neprokazuje.

8. Soud konstatuje pochybnosti o tom, že žalovaný se seznámil právě s tím znění smlouvy, které žalobkyně předkládá, nebyly rozptýleny. Žalobkyně předkládá důkazy, které jsou zcela ve sféře její vůle a moci. Žalobkyně ani nedoložila vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti s ohledem na konkrétní příjmy a výdaje žalovaného (nebyly doloženy konkrétní podklady o těchto nákladech a příjmech ani o stavu a splácení existujících závazků) a neoponovala ani, že s pohledem na RPSN nejde o lichevní smlouvu.

9. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný obdržel 8 000,-- Kč, které mimo částky 0,34 Kč a žalobkyně má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání nevrácené částky 7.999,66 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, včetně úroků z prodlení za dobu od uplynutí přiměřené lhůty k vrácení, do zaplacení, a to ve výši dané § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., vydaného na základě § 1970 občanského zákoníku, a proto soud žalobu v této části žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbytku ji zamítl (výrok II.).

10. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, neboť žalovaný byl ve věci celkově úspěšný ale podle obsahu spisu má náklady řízení nevznikly, a proto nebylo co přiznat (výrok III.).