11 C 72/2024

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl soudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro 361 189,57 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení 361 189,57 Kč s úvěrovým úrokem ve výši 5,39 % ročně z částky 360 689,57 Kč od 9. 1. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 361 189,57 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 37.037,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného dne 30.1.2024 domáhala na žalovaném zaplacení 361 189,57 Kč s úvěrovým úrokem ve výši 5,39 % ročně z částky 360 689,57 Kč od 9. 1. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 361 189,57 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení, z titulu dluhu z úvěru, který žalovanému poskytla její právní předchůdkyně , Anonymizováno, a.s. dne 5.10.2017 ve výši 500.000,-- Kč, který ale žalovaný nesplácel řádně, takže spořitelna úvěr zesplatnila dnem 8.1.2021 a následně pohledávku postoupila žalobkyni.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 7), namítl promlčení a navrhl zamítnutí žaloby s tím, že v případě že žalobkyně na žalobě setrvá, je třeba doložit vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti a specifikovat kdy a jaká částka byla žalovaným uhrazena a zda připadla na úhradu jistiny či příslušenství.

3. Žalobkyně na žalobě setrvala (č.l. 35) a uvedla, že nárok promlčen není. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 8. 1. 2021 odstoupila od úvěrové smlouvy a současně žalovaného vyzvala k úhradě vyčíslené dlužné částky do 10 dnů od obdržení výzvy k úhradě. Zásilka s výzvou žalovanému byla podána k poštovní přepravě dne 12. 1. 2021. Protože adresát nebyl poštovním doručovatelem zastižen, byla zásilka dne 14. 1. 2021 uložena na poště a adresát byl o tom vyrozuměn. Výzva k úhradě byla žalovanému doručena fikcí dne 23. 1. 2021 a určena desetidenní lhůta k úhradě pohledávky marně uplynula dne 2. 2. 2021. Žaloba pro zaplacení této pohledávky pak byla podána dne 30. 1. 2024, tedy ještě před uplynutím všeobecné promlčecí doby.

4. Soud konstatuje, že , Anonymizováno, a.s. (věřitel) dne 8.1.2021 odstoupila (č.l .48) od úvěrové smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 5.10.2017 (č.l. 15-19) na základě níž poskytla žalovanému 500.000,-- Kč a učinila dluh splatným ve výši 361 189,57 Kč (zesplatnila jej). Doslova uvedla: že jako věřitel „odstupuje od úvěrové smlouvy s okamžitou platností. Odstoupením od úvěrové smlouvy se poskytnutý úvěr v celé výši včetně příslušenství stal splatným, tzn. na základě tohoto oznámení Vám nyní vzniká povinnost vrátit věřiteli ihned celé přijaté plnění spolu s veškerým příslušenstvím.“.Po právní stránce soud věc posoudil takto.

5. Žalovaná namítla promlčení žalovaného dluhu, který byl zesplatnění dnem 8.1.2021.

6. Zákon k promlčení stanoví: „Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.“ (§ 609 občanského zákoníku), přičemž: „K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. (§ 610 odst. 1 občanského zákoníku). „Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.“ (§ 619 odst. 1 občanského zákoníku) „Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. (§ 619 odst. 2 občanského zákoníku). „Promlčecí lhůta trvá tři roky.“ (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku).

7. Věřitel, který pohledávku podle § 1879 občanského zákoníku postoupil žalobkyni úvěr zesplatnil nárok ke dni 8.1.2021 „s okamžitou platností“ a od tohoto dne byl žalovaný povinen plnit a od tohoto dne počala běžet lhůta v níž se věřitel mohl uplatnit u soudu vůči žalovanému své právo na zaplacení, kdy soud je orgánem veřejné moci, u nějž je toto právo vymahatelné. Promlčecí lhůta trvala tři roky a uplynula dnem 8.1.2024 (viz též § 605 odst. 2 občanského zákoníku).

8. Žalobkyně podala žalobu dne 30.1.2024, tedy po uplynutí promlčecí lhůty a žalovaný tak důvodně namítl, že není ve smyslu § 609 odst. 1 občanského zákoníku povinen plnit.

9. Výklad žalobkyně, že promlčecí lhůta počala běh uplynutím lhůty k plnění stanovené v oznámení o zesplatnění úvěru dnem 8.1.2021, přičemž běh této lhůty měl počít v návaznosti na uplynutí lhůty stanovené žalobkyní pro nastoupení fikce doručení nelze akceptovat. I z textu oznámení banky plyne, že povinnost zaplatit vznikla ke dni 8.1.2021 a lhůta o níž hovoří žalobkyně, byla lhůtou, v níž zaplacení ještě nebylo vázáno na nastoupení dalších sankčních plateb a kterou věřitel hodlal posečkat s vymáháním.

10. Žalobkyně při jednání soudu změnila svá žalobní tvrzení a nově uvedla, že žalovanou částku požaduje z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení. Učinila nesporným, že před poskytnutím úvěru nebyla prověřena úvěruschopnost žalovaného a dále uvedla, že ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru má speciální povahu vůči obecným ustanoveními občanského zákoníku o vydání bezdůvodného obohacení. Nárok tak nemůže být promlčen. teprve poté, co budou zjištěny schopnosti a možnosti žalovaného, budou stanoveny splátky v odpovídající výši a teď bude stanoveno, v jakých částkách od poskytnutí úvěru v roce 2017 měl úvěr splácet. V tomto případě by již splacená částka byla použita postupně na nejstarší od takto určených splátek. Znamená to také, že některá plnění splatná nejsou.11. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném v době uzavření smlouvy stanovil:(1) „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou [ověření úvěruschopnosti], je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“12. Soud konstatuje, že neplatnost podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatností absolutní, k níž soud přihlíží bez návrhu.

13. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).

14. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Věřitel nebyl s to doložit, že by před poskytnutím částky 500.000,-- Kč zkoumal konkrétní výdaje žalovaného a konkrétní způsob, jímž plní své dosavadní závazky, jak výslovně a jednoznačně stanovil § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy posouzení kredibility mělo být učiněno „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“15. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database"; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). Platí však, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele a též rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.

16. K posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), je s úvěrovým financováním spojeno od počátku a schopnost posuzovat ji byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, kdy jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

17. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhala pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše). Žalobkyně nepředložila konkrétní vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného na základě zákonem požadovaných údajů. Smlouva je neplatným úkonem pro nesplnění předsmluvní povinnosti. Žalobkyně změnila svůj názor a neplatnost sám konstatovala.

18. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu a na právní jednání je třeba nahlížet spíše jako na platné, než neplatné (§ 547 a § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky "Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR", dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem morální hazard na straně věřitele). Nelze rovněž zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je ve svém důsledku zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 43/2013 Sb., na www.psp.cz, parlamentní tisk č. , hodnota, , volební období 2010-2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která byla násobně vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Sluší se dodat, že smluvní pokuty a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to, co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

20. Smlouva, o níž žalobkyně opírá svůj nárok, je neplatná, podle § 580 a 588 občanského zákoníku ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty, které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně.

21. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti jsou v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („ESD") týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci , Anonymizováno, CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, OPR Finance s.r.o. v. GK, všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu): „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele," (, Anonymizováno, . Tyto závěry je třeba respektovat (čl. 1 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR).

22. Závěrem soud konstatuje, že věřitel poskytl žalovanému 500.000,-- Kč, který z nich vrátil jen 210 746,43 Kč, a rozdíl těchto částek, tj. 289 253,57 Kč nevrátil.

23. Žalobkyně namítala, že splatnost této částky ještě nenastala, resp. je třeba ji zkoumat, neboť ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je zde spor o možnostech žalovaného splácet. Soud konstatuje, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které má zvláštní povahu vůči obecné úpravě vypořádání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, nelze v poměrech projednávané věci vykládat tak, že pro účely promlčení posouvá splatnost poskytnutých prostředků až za datum splatnosti určené věřitelem a tím odsouvá ve prospěch věřitele počátek běhu promlčecí lhůty.

24. Soud konstatuje, že věřitel úvěr zesplatnil ke dni 8.1.2021 a od tohoto okamžiku počala běh lhůta, v níž se mohl na soud obrátit s vymáháním celé jeho pohledávky, resp. kterékoli její části.

25. Platí rovněž, že počátek běhu promlčecí lhůty nelze mechanicky odvíjet od splatnosti podmíněné skutečností, o níž není jisté, zda nastala (srov přiměřeně rozsudek Velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 31. 5.2023, sp. zn. , Anonymizováno, ). U absolutní neplatnosti, která má účinky od tehdy (ex tunc), počíná promlčecí lhůta běžet bez ohledu na to, že splatnost plynoucí z absolutně neplatného právního jednání případně stanoví splatnost pozdější. O riziku neplatnosti úvěrové smlouvy pro porušení předsmluvní povinnosti úvěrový věřitel objektivně věděl od okamžiku účinků směrnice Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a existence této směrnice bránila vzniku legitimního očekávání žalobce, že vypořádání neplatné smlouvy bude provedeno s ohledem na víru žalobkyně v její platnost. Jde o neplatnost absolutní (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3.2019, sp. zn. , Anonymizováno, . Šlo by o výklad, který by ustanovení § 87 zákona o ochraně spotřebitele vyložil k tíži spotřebitele, ačkoli toto ustanovení jinak spotřebitele chrání před požadavkem na okamžité splacení dluhu vzniklého poskytnutím prostředků bez ověření kredibility. Takový výklad by byl rozporu s povinností užívat a aplikovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS ve světle jejího znění a účelu, tedy tak aby dosáhly výsledku jí zamýšleného.

26. Soud žalobu k důvodné námitce promlčení zamítl (výrok I.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37.037,40 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 361 189,57 Kč sestávající z částky 9 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 11. 3. 2024, z částky 9 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 3. 2024 a z částky 9 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 6. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 6. 2024 náhrada 369,42 Kč za 22 ujetých km v částce 169,42 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 609,42 Kč ve výši 6 427,98 Kč..