11 C 81/2020

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl 3. září 2021 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , sídlem adresa , obec ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , bytem adresa , obec o vyklizení nemovitosti,

I. Žalovaný je povinen vyklidit pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, vše zapsáno na listu vlastnictví [anonymizováno] pro katastrální území a [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], ve lhůtě do 3 měsíců poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26.175 - Kč ve lhůtě do 15 dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

III. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.025 - Kč 1. Žalobou ze dne 16.10.2020 se žalobce domáhal na žalovaném vyklizení ve výroku popsaných nemovitostí, které ode dne 28.8.2019 na základě usnesení o příklepu rovnodílově spoluvlastní společně s matkou žalovaného. Žalobce uvedl, že žalovaný užívá předmětné nemovitosti v celém rozsahu. Žalovaný neuzavřel s žalobcem nájemní smlouvu a matka žalovaného neuzavřela s žalobcem dohodu spoluvlastníků o užívání společné věci. Žalovaný nemovitosti užívá bez právního titulu a jeho matka mu souhlas s užíváním neudělila.

2. Dne 13. 1. 2021 soud před zahájením jednání ve věci samé s účastníky věc probral (č.l. 32) s cílem vyjasnit jejich stanoviska a popřípadě přispět k mimosoudnímu řešení věci. Zaznělo, že souhlas druhého spoluvlastníka s žalobou není dán a že žalobce měl svůj podíl nabízet za částku 700.000 - Kč, kdy naopak druhý podíl by sám odkoupil za 200.000 - Kč. Žalobce nesouhlasil a uvedl, že s žalovaným a jeho matkou není konstruktivní jednání možné.

3. Žalobce dne 15. 1.2021 uvedl (č.l. 33), že je aktivně legitimován k podání vyklizovací žaloby, k jejímuž podání nepotřebuje souhlas druhého spoluvlastníka, což podpořil odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] z 23.2.2016 a sp. zn. [spisová značka] u 18.10.2006). Žalobce uvedl (č.l. 37), že poté co z exekuce nabyl podíl žalovaného na předmětných nemovitostech, vyzýval matku žalovaného jako druhou spoluvlastnici ke zpřístupnění nemovitostí a k uzavření nájemních smluv s uživatelem domu. Druhá spoluvlastnice však nespolupracovala, je nekontaktní a odmítá situaci řešit, ačkoli dala žalovanému společnou nemovitost do užívání. Při jednání dne 20.1.2021 (č.l. 42) soud vyslechl druhou spoluvlastnici. Jednání bylo zakončeno koncentrační výzvou. Žalovaný uvedl, že si myslí, že žalobě by nemělo být vyhověno, o nemovitosti se stará, udržuje je, topí v nich, platí i služby spojené s užíváním. Bydlí zde od narození a nemá kde jinde bydlet.

4. Okresní soud v Chrudimi po provedeném dokazování (č.l. 42) žalobu o vyklizení zamítl rozsudkem ze dne 20.1.2021, č.j. [číslo jednací], neboť žalobce neměl souhlas druhé rovnodílové spoluvlastnice k podání žaloby. Soud mj. vyšel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]. K odvolání žalobce byl tento rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 10.6.2021, č.j. [číslo jednací] Krajský soud konstatoval, že žalobkyně se mohla sama domáhat vyklizení předmětné nemovitosti přímo proti druhému spoluvlastníku, a tak má toto právo i proti třetí osobě, která věc užívá pouze se souhlasem druhého spoluvlastníka, který však nedisponuje s většinovým podílem ani s rozhodnutím soudu, že takovéto oprávnění má. Odvolací soud vyšel mj. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] Odvolací soud učinil závěr, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby na vyklizení proti žalovanému. Odvolací soud konstatoval, že okresní soud žalobu o vyklizení nemovitosti posoudil právě jen z hlediska aktivní legitimace či nelegitimace žalobkyně, nezabýval se žádnými dalšími rozhodnými skutečnostmi. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud uložil okresní soud provést dokazování a zjistit rozhodný skutkový stav věci a na základě něho rozhodnout o žalobě na vyklizení, přičemž bude vázán právním názorem odvolacího soudu, že žalobkyně, jako podílová spoluvlastnice nemovitosti v rozsahu jedné poloviny, je aktivně legitimována k podání žaloby na vyklizení přímo proti osobě, která nemovitost užívá (bod 13 citovaného usnesení).

5. Okresní soud nařídil ve věci jednání, při němž provedl důkaz aktuálním výpisem z katastru nemovitostí a dalším výslechem druhé spoluvlastnice. Žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl, neboť druhá spoluvlastnice s ním odmítá jednat jak o správě spoluvlastnictví, tak o možném vypořádání a žalovaný stále nemovitosti užívá, a to celou, neboť byt, který je v nemovitosti nelze rozdělit. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, uvedl, že se o nemovitosti, v níž užívá 2 ze 4 místností stará, žalobkyni nebrání v přístupu do nemovitosti a za užívání jí řádně platí žalobkyní vyčíslenou částku. Chtěl s žalobkyní uzavřít nájemní smlouvu, ale ta to odmítla. Provedeným dokazováním a z tvrzení účastníků soud zjistil tyto skutečnosti.

6. Žalobkyně je spoluvlastnicí ideální ½ pozemku parc. č. st. 27, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, zapsaných na listu vlastnictví [anonymizováno] pro katastrální území a [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, [stát. instituce]. Podíl ve výši ideální ½ těchto nemovitostí spoluvlastní matka žalovaného (č.l.31 a 66).

7. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla (č.l. 43 a 68), že je rovnodílovou spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, které od narození užívá žalovaný, jenž je jejím synem. Ona sama se před osmi lety přestěhovala k sestře, která jí poskytla azyl. Snažili se uhradit žalobkyni dluh za užívání. S žalobkyní není možná domluva, má s tímto jednáním špatné zkušenosti a pan [příjmení] se svědkyní jedná velmi nepříjemným způsobem, dělá se jí špatně, když s ní jedná; před soudem se cítí bezpečně. Žalobkyně připouští jen jedinou variantu, prodej nemovitosti třetí osobě. K nemovitosti má svědkyně citový vztah, bydlela tam sama a bydlel tam její dědeček. Svědkyně vypověděla (č.l. 43 a 68), že žalovaný užívá nemovitosti na základě jejího souhlasu. Dala synovi pokyn, aby žalobkyni umožnil přístup do nemovitosti.

8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil rozhodné skutečnosti. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

9. Žalobkyně se domáhala ochrany svého vlastnického práva k nemovitosti. Podle § 1042 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „občanský zákoník“), se„ vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.“ Taková ochrana se realizuje formou vyklizení.

10. Žalobkyně je rovnodílovou spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, které žalovaný užívá jen na základě souhlasu druhé spoluvlastnice, přičemž žalobce s takovým užíváním nesouhlasí a po nabytí svého podílu v dražbě ani nedal k takovému užívání souhlas. V nemovitosti je jeden byt, který nelze rozdělit na dvě rovnocenné části.

11. Občanský zákoník stanoví, že osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky (§ 1115 odst. 1). Vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba. (§ 1116). Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (§ 1117). Plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů (§ 1120 odst. 1). Spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají (§ 1123). Každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci. Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů (§ 1126 odst. 1 a 2). O běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů (§ 1128 odst. 1). K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud (§ 1129 odst. 1 občanského zákoníku).

12. Při absenci dohody účastníků, jako spoluvlastníků, nutno postupovat podle § 1139 odst. 2 ve spojení s § 1139 odst. 1 občanského zákoníku. Toto ustanovení stanoví, že soud rozhoduje při absenci většiny hlasů v záležitostech běžné správy, ale zejména konkretizuje způsob rozhodování jak pro záležitosti běžné správy, tak pro záležitosti významné ve smyslu § 1129 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku. Pro rozhodnutí v této věci je podstatné to, že po 1. 1. 2014 zůstal shodný obsah spoluvlastnictví (srov. § 1122 odst. 1 občanského zákoníku a § 137 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. – předchozího občanského zákoníku), stále tedy platí, že každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci, jen omezené právy ostatních spoluvlastníků v poměru jejich spoluvlastnických podílů, a že shodné jsou i nástroje ochrany vlastnického práva, tj. vlastník má právo mimo jiné požadovat vydání věci po tom, kdo mu ji neoprávněně zadržuje, resp. domáhat se zdržení zásahu ze strany neoprávněné osoby (§ 126 odst. 1 předchozího občanského zákoníku a § 1040 odst. 1 a § 1042 občanského zákoníku; srov. též bod 9 odůvodnění výše citovaného, bod (4) rozhodnutí odvolacího soudu).

13. Žalovaný nemovitosti užívá na základě souhlasu jedné rovnodílové spoluvlastnice v situaci, kdy žalobkyně jako druhá rovnodílová spoluvlastnice s takovým užíváním nesouhlasí. Je zde tedy rovnost hlasů. Na danou věc je aplikovatelná judikatura Nejvyššího soudu k § 139 odst. 2 předchozího občanského zákoníku (viz též bud 10 výše citovaného rozhodnutí krajského soudu). Nejvyššího soud v usnesení sp. zn. [spisová značka] konstatoval, že:„ Podle tohoto usnesení„ Hospodařením se společnou věcí ve smyslu ustanovení § 139 odst. 2 předchozího občanského zákoníku rozumí též užívání bytu ve společném domě. I když užívání společné nemovitosti některým z jejich spoluvlastníků je součástí obsahu jeho vlastnického práva (v míře dané velikostí jeho spoluvlastnického podílu), realizace tohoto práva vyžaduje splnění dalšího zákonného předpokladu – rozhodnutí většiny spoluvlastníků, příp. za stanovení podmínek rozhodnutí soudu. Jedině za splnění uvedeného zákonného předpokladu jde o oprávněné užívání bytu ve společném domě některým ze spoluvlastníků. Užívá-li (menšinový) spoluvlastník byt ve společném domě, ačkoliv při hlasování o jeho užívání došlo k rovnosti hlasů spoluvlastníků, pak do doby, než rozhodne soud o hospodaření se společnou věcí, nebo než se dosáhne většiny nebo dohody (§ 139 odst. 2 předchozího občanského zákoníku), užívá jej neoprávněně, neboť samotná skutečnost, že je spoluvlastníkem, k realizaci jeho vlastnického práva nepostačuje. Užívá-li spoluvlastník byt ve společném domě neoprávněně, mohou se ostatní spoluvlastníci domáhat ochrany svého práva vlastnickou žalobou (vyklizení bytu ve společném domě). Okolnost, že spoluvlastníci poté, co hlasování o užívání bytu jedním ze spoluvlastníků ve společném domě skončilo rovností hlasů, nepodali u soudu návrh podle § 139 odst. 2, aby o tomto užívání rozhodl, není významná“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8..2011, sp. zn. 26 Cdo 491/2011, všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: www.nsoud.cz).

14. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaný nemovitosti užívá neoprávněně a je povinen je vyklidit. Proto žalobě vyhověl (výrok I.).

15. Soud se dále zabýval rozhodováním o náhradě nákladů řízení,o níž rozhodl podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. (žaloba o zaplacení bezdůvodného obohacení, kterou žalobkyně vzala zpět, neboť žalovaný po podání žaloby zaplatil jistinu) a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (návrh na vyklizení kde byla žalobkyně plně úspěšná). Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení tvořených zaplacenými soudními poplatky za podání žaloby a odvolání v celkové výši 5.000 - Kč (4.025 - Kč za původní žalobu a k tomu 2.000 - Kč za odvolání mínus vrácených 1.025 - Kč). Náklady řízení jsou dále tvořeny náklady zastoupení advokátem, tvořených odměnou za 4 úkony právní služby,za něž náleží odměna podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“ (příprava s převzetím věci, podání žaloby, vyjádření ze dne 15.1.2021, odvolání ze dne 9. 2. 2021), jakož i odměnou za dva úkony právní služby, za něž podle § 11 odst. 2 a odst. 3 advokátního tarifu (předžalobní výzva a částečné zpětvzetí žaloby) náleží odměna v poloviční výši. Výše odměny podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu ve spojení s § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu činí při tarifní hodnotě 50.500 - Kč částku 3.140 - Kč za jeden úkon právní služby a odměna tak celkem činí 5 krát 3.140 - Kč, tj. 15.700 - Kč. K tomu je třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 6 krát 300 - Kč, tj. 1.800 - Kč. K celkové částce 17.500 - Kč je třeba připočítat podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. 21% DPH ve výši 3.675 - Kč. Celkovou náhradu ve výši 26.175 - Kč (15.700 - Kč plus 1.800 - Kč plus 3.675 - Kč plus 5.000 - Kč) je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

16. Žalobkyně před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobu zpět v části (č.l. 28), v níž se domáhala na žalovaném zaplacení částky 40.500 - Kč, a soud předchozím rozhodnutím řízení v této části zastavil, kdy za tuto část žaloby zaplatila žalobkyně soudní poplatek ve výši 2.025 - Kč, přičemž podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, platí, že„ Soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti.“ Proto soud rozhodl o vrácená části soudního poplatku ve výši 1.025 - Kč, kdy tento výrok při respektování § 166 odst. 1 odst. 2 o. s. ř. doplnil do písemného vyhotovení rozsudku (výrok III.).

17. Lhůtu k plnění soud stanovil na základě § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že jde o vyklizení nemovitosti, kde žalovaný bydlí a jiné bydlení nemá, přičemž žalovaný své užívání opíral o souhlas druhé spoluvlastnice, za užívání podílu řádně platí a jiné bydlení nemá. Poskytnutá lhůta je lhůtou dostatečnou k zajištění jiného bydlení.