11 C 94/2021

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 23.6.2021 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo , zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec , o 8 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8 000 Kč s kapitalizovaný úrokem z prodlení ve výši 657,14 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 8 000 Kč od 23.2.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žádal žalobce na žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 12. 2020 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 8000 Kč s kapitalizovaný úrokem z prodlení ve výši 657,14 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 8 000 Kč od 23.2.2018 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž měl věřitel ([právnická osoba]) poskytnout žalovanému 8.000 - Kč, které nesplácel řádně, a dluží tak vedle této jistiny i úvěrový úrok. Žalobce, jemuž byla pohledávka věřitelem postoupena, marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.

2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud postup podle § 115a o. s. ř. na základě postoje žalobce sám navrhl a současně sdělil právní názor, z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel.

3. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. Věřitel poskytl žalovanému dne 22.11.2017 částku 8.000 - Kč (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 15). Tuto částku žalovaný nevrátil a věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalovanému oznámil. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval. Právní posouzení 4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

5. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).

6. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že věřitel poskytl žalovanému žalovanou jistinu. Žalobce se opíral o listinu, kterou nazýval„ smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovaným, jehož uskutečnění však neprokázal, neboť registrace dlužníka na portálu věřitele či zaslání verifikační SMS nepotvrzuje, že to byl žalobcem označený žalovaný, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o nějž žalobce opírá svůj nárok, nebylo prokázáno.

7. Z hlediska výsledku by řízení dopadlo stejně, i kdyby soud považoval existenci smlouvy za prokázanou, neboť žalobce neprokazoval vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před rozhodnutím poskytnutí úvěru.

8. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému 8.000 - Kč, které žalovaný nevrátil, a žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení za dobu následující po uplynutí přiměřené doby k vrácení peněz do zaplacení, ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I.).

9. Ve zbývající části, týkající se nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud žalobu zamítl, neboť žalobce neprokázal uzavření smlouvy, o níž tyto nároky opírá, přičemž náklady uplatnění pohledávky nelze přiznat ani na základě § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které se tyto náklady činí uplatnitelnými jen ve vztahu mezi podnikateli, což nebyl projednávaný případ. Proto soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).

10. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři prvotní úkony právní služby dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 200 - Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon celkem ve výši 3 krát 300 - Kč, tj. 900 - Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), spolu se zaplaceným soudním poplatkem 400 - Kč činí 1.489 - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.)

11. Stručnost odůvodnění je dána § 157 odst. 4 o. s. ř. tam, kde odvolání proti rozsudku není přípustné. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.