111 C 14/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 15.12.2022 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO, Sídle ulice a číslo, PSČ, obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec o zaplacení o 3 577 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 577 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 1.1.2020 do zaplacení, to vše do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci, na účet číslo bankovní účet, variabilní symbol.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 200 Kč do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci, na účet číslo bankovní účet, variabilní symbol.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Chrudimi soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto platebního rozkazu na účet číslo variabilní symbol. Žalobce návrhem z 31.5.2022 žádal na žalovaném zaplacení výše uvedené částky za lékařské vyšetření a převoz žalovaného k tomuto vyšetření, jemuž byl podroben pro podezření (následně prokázaného) z řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky. Žalovaný byl marně vyzván k zaplacení žalované částky. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle ust. § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalobce při výkonu pravomoci dne 6. 6. 2019 podrobil žalovaného lékařskému vyšetření pro podezření z protiprávního jednání spojeného s požitím návykové látky (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 1, 8 a 12). Přítomnost návykové látky potvrdilo lékařské vyšetření tělní tekutiny (č.l. 6). Žalobce vynaložil celkem 3.577 - Kč (č.l. 8 a 14). Žalovaný byl marně vyzván k úhradě dluhu (č.l. 4-5). Žalovaný tvrzením a důkazním prostředkům neoponoval. Po právní stránce soud věc posuzoval takto. Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1 náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce (§ 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb.) Náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce (odst. 3 citovaného ustanovení). Žalovaný řídil vozidlo, přičemž bylo podezření, že je pod vlivem návykové látky, čímž ohrožoval život či zdraví, a toto podezření se potvrdilo lékařským vyšetřením, hrazeným žalobcem, ke kterému byl žalovaný převezen žalobcem. Žalobce se tak důvodně domáhá na žalovaném zaplacení žalované částky a podle § 1970 obč. zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., má rovněž nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, minimálně od doby podání žaloby do zaplacení. Důvodné žalobě soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I.). Žalovaná pohledávka vznikla ze zákona na základě mimoinsolvenčních skutečností vzniklých poté, co žalovaný vstoupil do oddlužení. Insolvenční řízení tak nebránilo projednání a rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, přičemž žalobce byl ve věci plně úspěšný a žádal náhradu nákladů řízení tvořených paušální náhradou nákladů za dva provedené úkony v podobě předžalobní výzvy a podání návrhu (ustálené opakovaně podávané vzory) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za něž náleží náhrada v celkové výši 200 Kč (výrok II). Žalobce je osvobozen od placení soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. Povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000 Kč (Položka 1 písm. a) Sazebníku který je přílohou cit. zákona), přešla na neúspěšného žalovaného (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích (výrok III.). Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.