111 C 18/2020

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne datum samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 104 215 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení 104 215 Kč, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 24 390 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 14. 12. 2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 182.701 - Kč představující součet dluhu na nájemném a souvisících plněních za srpen až listopad 2020 v celkové výši 118.203 - Kč, s dluhem na měsíčních platbách investice (do stavebních úprav předmětu nájmu dle požadavků žalované) za dobu od ledna 2018 do dubna 2019 v celkové výši 64.498 - Kč. Žalovaná v té době předmět nájmu užívala a závazek k plněním v uvedené výši plynul ze smlouvy o nájmu nebytových prostor z 1. 1. 2014 ve znění jejího dodatku z 1. 1. 2015.

2. Proti vydanému platebnímu rozkazu podala žalovaná včasný odpor a rozkaz byl ze zákona zrušen. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne 18. 2. 2021 (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 39) tak, že ji považuje za nedůvodnou a navrhla její zamítnutí. Potvrdila, že v rozhodné době užívala předmět nájmu a že obdržela faktury na nájem a platby za toto užívání za měsíce srpen až listopad 2020, avšak žalobkyni již nic nedluží, kdy faktury za srpen a září 2020 zaplatila dne 6. 1. 2020. Faktury za říjen a listopad 2020 žalovaná zaplatila zápočtem z prostředků jednak pramenících v duplicitní platbě za březen 2020 (žalobkyně ji zaplatila zápočtem ze složené kauce a žalovaná ji zaplatila bankovním převodem) a zápočtem jednak neoprávněně inkasovaných plateb za distribuci elektřiny ve výši 86.941,31 Kč (žalobkyně mj. v žalovanou zaplacené faktuře [číslo] za spotřebu elektřiny v roce 2019, dvakrát účtuje položku spotřeba elektrické energie), dále zápočtem uplatněné slevy na nájemném ve výši 16.668 - Kč z důvodu laboratorně prokázané závadnosti dodávané vody, kdy doplnila, že žalobkyně žalobou neoprávněně uplatňuje právo na zaplacení záloh za elektřinu za zbylé dva měsíce v celkové výši 20.570 - Kč, neboť skončilo zúčtovací období a žalobkyně je povinna spotřebu vyúčtovat. Podle žalované žalobkyně nemá právo na platby za stavební úpravy, neboť je neprovedla v tvrzeném rozsahu 600.000 - Kč bez DPH a ani přes výzvu náklady v této výši neprokázala. Žalobkyně žalované nefakturovala měsíční platby za investice. Nájemní smlouva tvrdící vynaložení investic je v této části neplatná podle § 583 občanského zákoníku pro omyl žalované v rozhodující okolnosti.

3. Žalobkyně dne 9. 8. 2021 (viz č.l. 69) vzala žalobu zpět v částce 78.486 - Kč, soud v této části řízení podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění (dále„ o. s. ř.“) pravomocně zastavil rozhodnutím vydaným dne 19.1.2022 (č.l. 393; viz též protokol, jehož převzetí potvrdili účastníci na č.l. 394 p.v.). [příjmení] 78 486 Kč odpovídá dvěma platbám na faktury za nájemné a služby [číslo] (č.l. 64, 69 a 15), které byly splatné ve dnech 16. 8. 2020 a 16. 9. 2020.

4. Předmětem řízení po jeho částečném zastavení byla částka odpovídající žalovanému podílu na investicích ve výši 64.498 - Kč a částka odpovídající platbám za nájemné a souvisící plnění ve výši 39.717 - Kč. Žalobkyně výslovně uvedla (č.l. 393), že žaluje 474 - Kč za srpen 2020 a 39.243 - Kč za listopad 2020). Řízení bylo nadále vedeno o zaplacení celkové částky 104.215 - Kč.

5. Po koncentraci řízení žalobkyně setrvala na tom (č.l. 395), že provedla veškeré práce deklarované v jí předloženém rozpočtu, což má potvrzovat i znalecký posudek z 15. 9. 2021; důvodně tedy požaduje doplacení podílu na investicích. Žalovaná jí stále dluží i doplatek za srpen 2020 ve výši 474 - Kč a celou platbu za listopad 2020 ve výši 39.243 - Kč. Zápočty uplatněné žalovanou jsou nedůvodné. Dodávaná voda byla v pořádku, což potvrzuje jí předložený rozbor a není důvod ke slevě na nájemném. Žalobkyně oprávněně požaduje na žalované, aby k ceně elektřiny od distributora platila i podíl na nákladech žalobkyně při dodávkách elektřiny, neboť se na tom dohodly a to tak, že nájemní smlouva odkazuje na Režim areálu ze dne [datum], který má povahu všeobecných smluvních podmínek V tomto dokumentu, který se žalovaná zavázala dodržovat je obsažena metodika účtování podílu na nákladech pronajímatele za dodávky elektřiny. Žalobkyně argumentovala stanoviskem Energetického regulačního úřadu, na nějž se obrátila. Dále uvedla, že žalovaná jednak podepsala více identických smluv, které rovněž odkazovaly na režim areálu, a jednak v minulých letech platila za elektřinu cenu zahrnující i podíl na nákladech za areálovou distribuci.„ Protipohledávka“ žalované (bezdůvodné obohacení žalobkyně) nebyla podle žalobkyně prokázána.

6. Žalovaná zopakovala (č.l. 447), že prohlášení žalobkyně o provedení prací za 600.000 - Kč bez DPH (čl. VIII.5 Nájemní smlouvy) není pravdivé a částka 100.000 - Kč zaplacená žalovanou v dubnu 2014 odpovídá maximální hodnotě prací, které žalobkyně provedla. Dále uvedla, že faktura za listopad 2020 byla zaplacena zápočtem duplicitní platby za březen 2020 až do výše 28.958 - Kč, kdy zálohu na elektřinu ve výši 10.285 - Kč již po skončení období nelze požadovat a je třeba vycházet z vyúčtování celého období, které však žalobkyně nepředložila, a navíc v jí předložené faktuře za dodávku elektřiny v roce 2020 vykazuje zálohu za zaplacenou. Faktura za srpen 2020 byla zaplacena v plné výši dne [datum].

7. Žalovaná doplnila (č.l. 512), že k výslovné dohodě o tom, že žalobkyně bude k ceně spotřebované elektřiny připočítávat i jiné poplatky, mezi účastnicemi nikdy nedošlo. Takové ujednání chybí v nájemní smlouvě a nebylo ujednáno ani jinak. Na tom nic nemění ani dokument označený jako„ Režim areálu“, který měl být údajně nedílnou součástí nájemní smlouvy, avšak nebyl. I kdyby byl, nešlo by o výslovné ujednání, neboť jde pouze o jednostranné prohlášení žalobkyně, nikoli vzájemné ujednání. Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je podle občanského zákoníku neúčinné. Ustanovení Režimu areálu týkající se účtování spotřeby elektrické energie je dle žalované ustanovením, které nemohla rozumně předpokládat, neboť Režim upravuje spíše provoz areálu (otevírací dobu areálu, provoz vrátnice, parkování, požární ochranu, ostrahu atd.), tedy záležitosti, které svou povahou nemění podstatně ujednání smluvních stran v samotné nájemní smlouvě. Naproti tomu ustanovení o ceně elektřiny ujednání smluvních stran naopak mění, neboť má vliv na výši úplaty za užívání předmětu nájmu. Pokud přesto žalobkyně účtovala jinou cenu elektrické energie, než za kterou elektrickou energii nakoupila, pak se na její úkor bezdůvodně obohatila.

8. Žalobkyně v závěrečném návrhu (č.l. 657) navrhla, aby soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. K setrvalé argumentaci dodala, že v nájemní smlouvě bylo ujednáno (čl. II. 1), že dohodnutý podíl na investicích bude žalované účtován v měsíčním vyúčtování nájemného a služeb jako položka„ splátka investice“ a dále bylo ujednáno (čl. VIII. 5), že po zaplacení částky 100.000 - Kč (bez DPH) bude žalovaný zbytek, tj. 200.000 - Kč splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3.334 - Kč bez DPH až do zaplacení. Žalobkyně vydala počátkem roku 2017 tři faktury obsahující tuto splátku, ale poté, co se žalovaná ohradila, byly tyto částky z faktur vyloučeny. Investice žalobkyně do předmětu nájmu podle požadavků žalované dosáhly výše 1, 419.764,80 Kč, přičemž bez schválení prací žalovanou by žalobkyně nemohla tyto práce provést. Žalovaná po celou dobu užívání (7 let) nevznesla námitku obtíží s užíváním pro nedokončenou rekonstrukci či nezpůsobilost užívání pro neodpovídající stavební stav. Dále žalobkyně uvedla, že platbu za březen 2020 urgovala u žalované dne 1. 9. 2020 a poté provedla zápočet z kauce, což žalované oznámila dne 9. 9. 2020. Platbu žalované ze dne 14. 9. 2020 užila žalobkyně dle zákona o účetnictví na další dlužnou fakturu za srpen 2020, čímž vznikl nedoplatek 474 - Kč. Platby žalované z 6. 1. 2021 žalobkyně použila na platby za září a říjen 2020. Tento postup byl pro žalovanou výhodný, protože zkrátil dobu prodlení sankcionované smluvní pokutou. Důvodný je i požadavek na zaplacení zálohy na elektřinu za listopad 2020, protože ve faktuře za celkovou spotřebu je tato záloha bilančně odečtena, a proto je žalována i tato částka uvedená ve faktuře za listopad 2020 (takto, č.l. 662). Žalobkyně setrvala i na argumentaci, že zápočet části plateb za elektřinu je ze strany žalované neoprávněný; podíl na nákladech za areálovou distribuci elektřiny byl požadován a placen důvodně.

9. Žalovaná v závěrečném návrhu (č.l. 669) navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta a aby byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady, které žalované v řízení vznikly. Zopakovala, že nájemní smlouva je v části, kde tvrdí vynaložení investic ve výši 30 .000 - Kč neplatná pro omyl. Její část (čl. VIII. 5) je i vnitřně rozporná, neboť tvrdí, že žalobkyně vybuduje pro žalovanou prostory žalovanou přesně definované a poté o úpravách hovoří v minulém čase, přičemž ani svědek [příjmení] nebyl s to říci, kdy byly úpravy prováděny. Další rozpor nájemní smlouvy spočívá v tom, že současně uvádí, že platby na investice budou placeny„ v nájemném“ i„ k nájmu“ (srov. čl. II.1 a VIII.5). Při takovém rozporu je třeba přihlédnout i praxi zavedené mezi stranami i k tomu, jak strany daly najevo, jaký význam právnímu jednání přikládají. Obě strany se chovaly tak, že předmětná částka je uhrazena v rámci nájemného. Fakturu za srpen 2020 (474 - Kč) žalovaná v plné výši uhradila dne 6. 1. 2021 a pohledávka z faktury za listopad 2020 zanikla zápočtem ze dne 8. 2. 2021 (viz výše bod (2) až do výše 28.958 - Kč. Nutno odečíst zálohu za elektřinu 8.500 - Kč (bez DPH) Tuto zálohu faktura spotřeby za rok 2020 uvádí jako zaplacenou. Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.

10. Žalovaná jako nájemce užívala nebytové prostory žalobkyně o výměře 194,57 m2 v jejím areálu („ pronajatý prostor“), na základě nájemní smlouvy, kterou s žalobkyní jakožto pronajímatelem původně zavřel právní předchůdce žalované, která na základě dodatku k této smlouvě vstoupila do jeho práv jako nájemce („ Smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání“ ze dne 1. 1. 2014, č.l. 3 až 10, dále též jen„ nájemní smlouva“ či smlouva“ a„ Dodatek čís. 1 ke Smlouvě o nájmu prostoru sloužícího podnikání“ ze dne 1.1.2015, č.l. 11).

11. V nájemní smlouvě se účastnice dohodly, že: a) Článek II.1:„ Pronajímatel přenechává předmět nájmu na dobu určitou počínaje dnem 1. ledna 2014 do 31. 12. 2018. V případě že ani jedna ze smluvních stran před ukončením jejího trvání smlouvu nevypoví, smlouva se automaticky mění na dobu neurčitou. V případě, že by chtěl nájemce ukončit pronájem dříve, je povinen v den skončení nájemního vztahu uhradit pronajímateli investici 300.000 - Kč + DPH nebo alikvotní část, která bude hrazena v nájemném jako splátka investice. Po ukončení smluvně dohodnutého pětiletého nájmu nebytových prostor se nájemní smlouva v případě, že ji některá ze smluvních stran nevypoví, automaticky změní na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 3 měsíců.“. b) Čl. II.2:„ Před započetím nájmu byl předmět nájmu předán pronajímatelem nájemci v provozně způsobilém stavu s příslušenstvím a vybavením dle předávacího protokolu podepsaného oběma stranami (viz příl. [číslo]).“ c) Čl. III.1:„ [ulice] nájemné bylo stanovené dohodou a vychází z charakteru a stavu předmětu nájmu a činí bez služeb 16.214 - Kč + DPH a bude hrazeno bezhotovostním převodem na základě pronajímatelem vystavené faktury vždy prvního pracovního dne, ve kterém bude nájemné placeno. Termín splatnosti této faktury je vždy do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, ve kterém byla faktura vystavena, pokud není fakturou stanoven pozdější termín splatnosti. Nájemné se hradí na účet pronajímatele čís. [bankovní účet] u [právnická osoba], variabilním symbolem bude číslo faktury.“. d) Čl. III.4:„ Pronajímatel se zavazuje zabezpečit nájemci následující služby: dodávku pitné vody, odvod odpadních vod, dodávky elektrické energie, dodávku tepla. … za poskytované služby bude nájemce platit měsíčně pronajímateli následovně: zálohově 8.500 - Kč + DPH na dodávku elektrické energie. Prostor je měřený a vyúčtování zálohových plateb bude …provedeno 1x za půl roku; paušálně 1.500 - Kč +DPH na dodávku pitné vody, stočné a odpadních vod; paušálně 4.500 - Kč + DPH za dodávku tepla.“. e) Čl. III.5:„ Dále se pronajímatel zavazuje zabezpečit: osvětlení společných venkovních prostor areálu; údržbu a úklid společných venkovních a vnitřních prostor areálu; zajištění ostrahy areálu; na (tyto) služby bude nájemce platit pronajímateli paušální měsíční platbu ve výši 7,20 Kč za 1m2 pronajaté plochy, celkem 1401 - Kč +DPH; odvoz a likvidace tuhých komunálních odpadů není předmětem plnění pronajímatele.“. f) V čl. VI.11 a 12 se nájemce se zavázal dodržovat při provozu v areálu dopravní značení a povinnosti při provozu vozidel, které byly přílohami 1 a 2 smlouvy jako nedílné součásti. g) Čl. VI.13:„ Nájemce je povinen dodržovat směrnici pronajímatele ‚Režim areálu [anonymizováno] Servisu‘, která je nedílnou součástí této smlouvy jako příloha [číslo]“. h) Čl. VIII. Nazvaný„ Pokuty za nedodržení smluvních podmínek“ stanoví v bodech 1 až 4 smluvní pokuty a úroky z prodlení pro nesplnění povinností nájemcem. i) Čl.III.5 stanoví:„ Pronajímatel a nájemce se dohodli na tom, že pronajímatel vybuduje pro nájemce nebytové prostory, které budou nájemcem přesně specifikovány tak, aby je mohl plně užívat pro svoji chovnou a skladovou činnost. Jedná se o prostor o plošné výměře 194,57 m2, kde část tvoří sanitární zařízení se sprchovými kójemi, skladová místnost pro expedici chovných zvířat, sociální zařízení pro obsluhu a tři chovné místnosti. Všechny místnosti jsou dokonale zateplené, je zde rozvod studené a teplé vody ukončený třemi kusy van, velkým sprchovým koutem, 3 menšími sprchovými kouty a základem pro terárium. Z důvodu zvýšeného požadavku na teplou vodu byl instalován nový elektrický boiler o objemu 60 lt. Je zde provedena nová elektroinstalace dle platných norem a požadavků nájemce. Podlahy jsou kryté dlažbou a rovněž zateplené. Ve všech místnostech je nová kanalizace. Z důvodu požadavků na udržování teploty byly doplněny nové radiátory. Pronajímatel a nájemce se dohodli, že pronajímatel provede po vyklizení nájemcem stávajících užívacích ploch v plošné výměře 42,50 m2 rekonstrukci těchto ploch spočívajících v rozsahu: opravy poškozených omítek, položení dlažby na zem, zazdění stávajících vrat a opravu střešního pláště. Oprava bude provedena v termínu po dohodě s nájemcem tak, aby co nejméně narušila jeho provoz. Pronajímatel zaplatil za rekonstrukci celého pronajatého prostoru částku 600.000 - Kč + DPH. Nájemce se zavázal, že z důvodu toho, že část investicí byla provedena na jeho výslovnou žádost a pro zajištění jeho činnosti, uhradí částku 300.000 - Kč + DPH a to tak, že částka 100.000 - Kč bude zaplacena do 28. 4. 2014 a zbytek se bude splácet po dobu pěti let k nájmu, což je částka 3.334 - Kč +DPH. V případě, že by nájemce chtěl ukončit činnost nebo vypovědět smlouvu o nájmu nebytových prostor mimo platnost této smlouvy, je povinen uhradit smluvní pokutu 300.000 - Kč + DPH.“. j) Čl. IX.3:„ Nájemce prohlašuje, že mu bylo umožněno prohlédnout si pronajímané nebytové prostory a je mu tímto znám stav těchto prostor. Dále nájemce prohlašuje, že bere na vědomí stav a statut, polohu a rozlohu předmětu nájmu a potvrzuje, že stav předmětu nájmu umožňuje jeho plné využití nájemcem dle sjednaného účelu užívání.“.

12. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Režim skladově výrobního areálu [anonymizováno] servisu, s.r.o., [PSČ] [obec], [ulice a číslo]“ ze dne 1. 8. 2008 (č.l. 111 až 114), kde se v úvodu mj. uvádí, že práva a povinnosti nájemců neujednané v jednotlivých smlouvách:„ vycházejí přímo z jednotlivých ustanovení tohoto režimu, který je nedílnou součástí smluv o nájmu nebytových prostor“. Tento dokument nejprve definuje pojmy (I.), poté stanovuje Otevírací dobu areálu (II.) a pak stanoví závazná pravidla pro nájemce,„ jejich zaměstnanců a osob na straně nájemce“ (III.), definuje společné prostory a pravidla jejich užívání (IV.), postup při běžných opravách, údržbě a revizích technických zařízení (V.), bezpečnostní službu a režim vrátnice (VI.), pravidla požární ochrany a první pomoci (VII. a IX.), postupu při stavu nebezpečí (VIII.), užívání reklamy (X.), služby poskytované pronajímatelem k zajištění provozu areálu a jednotlivých nebytových prostor (XI. a XII.). Závěrem si žalobkyně vyhrazuje právo jednostranně změnit Režim (XIII.) a možnost žalobkyně udělit pokutu až do výše 100.000 - Kč při porušení Režimu.

13. V čl. XII [číslo] Režimu, který se věnuje dodávce elektrické energie, je uvedeno, že do ceny elektřiny se vedle dodavatelské ceny žalobkyně připočítává:„ daňový odpis trafostanice, revize trafostanice a elektrické soustavy areálu, ceny údržby a oprav těchto technických zařízení, pojištění trafostanice, odborný dozor na její provoz, včetně úprav a seřízení, mzdové náklady na obsluhu nepřetržitého provozu trafostanice (odečty měřidel, vedení provozních záznamů, obnovení provozu při kolísání napětí apod.)“. Dále je stanoveno (XII [číslo]), že náklady stanovené v bodě [číslo] jsou proměnlivé, kalkulují se dle skutečnosti a neobsahují položku zisku, přičemž (XII [číslo]) se na měřenou spotřebu„ platí zálohy s vyúčtováním provedeným po obdržení vyúčtování dodavatele elektrické energie“, kdy (XII [číslo])„ platba nájemce za podíl na spotřebě elektrické energie je splatná v termínu platby nájemného“.

14. Energetický regulační úřad zaslal dne 11. 8. 2021 po [číslo jednací] žalobkyni„ Informace o výsledku šetření“ (č.l. 142), které učinil na základě nájemních smluv a Režimu areálu [anonymizováno] [právnická osoba], které mu žalobkyně předložila, a uvedl, že zjistil, že žalobkyně přeúčtovala nájemcům jako jednotkovou cenu dodavatele [právnická osoba] a jako jednotkovou cenu nákladů souvisejících s provozem elektrických zařízení a rozvodů v jejím areálu přepočtených na 1 kWh. Jednotlivé částky ERÚ ověřil z blíže neuvedených dodavatelských faktur a daňových dokladů předložených žalobkyní a uvedl, že nebylo zjištěno, že by žalobkyně při výpočtu výsledné platby za elektřinu postupovala v rozporu s energetickým zákonem. ERÚ za jediný nedostatek označil, že žalobkyně:„ v roce 2019 účtovala subjektům cenu elektřiny a cenu za související služby s provozem elektrických zařízení v rámci jedné částky, nikoliv rozdělenou na částku vypočtenou z dodavatelských faktur a na částku za související služby s provozem elektrických zařízení, nicméně v rámci výsledné částky, která byla uvedena ve fakturách subjektům v nájmu, byla cena stanovena správně“. Dále ERÚ výslovně uvedl, že do jeho kompetencí:„ nespadá stanovení položek, které za služby souvisící s provozem elektrických zařízení sloužících k poskytování elektřiny dalším subjektům v rámci odběrného místa zákazník může účtovat, toto je záležitostí dohody v rámci soukromoprávního smluvního vztahu“. Závěrem ERÚ uvedl, že šetřením nezjistil okolnosti, které by nasvědčovaly porušení energetického zákona„ či jiného zákona v dozorové působnosti Energetického regulačního úřadu“.

15. Žalobkyně jako dodavatel vystavila žalované jako odběrateli na základě nájemní smlouvy tyto faktury – daňové doklady číslo: a) [číslo] za srpen 2020 vystavenou dne 3. 8. 2020, splatnou dne 16. 8. 2020 na 39 243 - Kč včetně DPH, kde položky (bez DPH): 16 668 Kč činí nájemné, 8 500 - Kč je záloha za elektřinu, 4.500 - Kč je za„ teplo“, 1 401 - Kč připadá na služby a 1 500 - Kč na vodu (č.l. 482 p.v., upravená verze s částkou 474 - Kč na č.l. 14); b) [číslo] za září 2020, vystavenou dne 2. 9. 2020, splatnou 16. 9. 2020 na částku 39 243 - Kč vč. DPH, kde (bez DPH): 16 668 Kč činí nájemné, 8 500 - Kč je záloha za elektřinu, 4.500 - Kč je za„ teplo“, 1 401 - Kč na služby a 1 500 - Kč na vodu (č.l. 15); c) [číslo] za říjen 2020, vystavenou dne 1. 10. 2020, splatnou 15. 10. 2020 na částku 39 243 - Kč vč. DPH, kde (bez DPH): 16 668 Kč činí nájemné, 8 500 - Kč je záloha za elektřinu, 4.500 - Kč je za„ teplo“, 1 401 - Kč na služby a 1 500 - Kč na vodu (č.l. 16); d) [číslo] za listopad 2020, vystavenou dne 2. 11. 2020, splatnou 16. 10. 2020 na 39 243 - Kč vč. DPH, kde (bez DPH): 16 668 Kč činí nájemné, 8 500 - Kč je záloha za elektřinu, 4.500 - Kč je za„ teplo“, 1 401 - Kč na služby a 1 500 - Kč na vodu (č.l. 17); e) [číslo] za březen 2020, vystavenou 2. 3. 2020, splatnou 16. 3. 2020 na částku 38 769 - Kč včetně DPH, kde (bez DPH): 16 214 Kč činí nájemné, 8 500 - Kč záloha za elektřinu, 4.500 - Kč je za„ teplo“, 1 401 - Kč na služby a 1 500 - Kč na vodu (č.l. 479).

16. Žalovaná zaplatila na účet žalobkyně č. [bankovní účet] uvedený v nájemní smlouvě tyto platby, označené datem zaplacení a variabilním symbolem a číslem faktury„ fa“ (č.l. 64): a) 38.769 - Kč dne 14. 9. 2020, [variabilní symbol]; b) 116.426 - Kč dne 14. 9. 2020, [variabilní symbol]; c) 39.243 - Kč dne 6. 1. 2021, [variabilní symbol]; d) 39.243 - Kč dne 6. 1. 2021, [variabilní symbol].

17. Žalobkyně dne 16. 4. 2014 přijala od jednatele žalované částku 100.000 - Kč označenou jako„ [jméno] [příjmení] - záloha“ (č.l. 12).

18. Dne 8. 2. 2021 žalovaná dopisem doručeným do datové schránky žalobkyně (č.l. 61 a 58, též č.l. 42 p.v.) mj. provedla zápočet duplicitně uhrazené faktury [číslo] (březen 2020) ve výši 38.769 - Kč na fakturu [číslo] (říjen 2020) do výše 12.290 - Kč a na fakturu [číslo] (listopad 2020) do výše 26.479 - Kč, kdy proti zbylé částce 2.479 - Kč (39.243 - Kč bez zálohy za elektřinu ve výši 10.285 - Kč) provedla zápočet bezdůvodného obohacení z titulu přeplatku za elektřinu z faktury za rok 2019.

19. Žalobkyně původně vystavila„ dle smlouvy o nájmu“ tři faktury za měsíce leden až březen 2017 [číslo] kde je mimo položek uvedených ve fakturách za rok 2020 (viz výše bod (12 písm. a) až e))) V každé z nich uvedena i položka„ investice“ 3.334 - Kč bez DPH, resp. 4 034,14 Kč s DPH (č.l. 519 až 521), kdy žalovaná na tyto faktury zaplatila částky po 38.769 - Kč (22. 3. a 12. 5. 2017), tedy bez těchto položek investic (výpis z účtu č.l. 522 a 523).

20. Za spotřebu elektřiny žalobkyně vystavila žalované tyto faktury – daňové doklady číslo: a) [číslo] za spotřebu elektrické energie za období leden až prosinec 2019, vystavenou dne 31. 5. 2020, splatnou dne 14. 6. 2020 na částku 116 426,00 Kč včetně DPH, při uváděné jednotkové ceně 5,15 Kč bez DPH za neuvedenou jednotku energie, patrně kWh, jednotlivé položky s DPH činí 177.354,72 Kč„ spotřeba elektrické energie“; mínus 123 420 - Kč„ 12 x záloha“ a 68.660,54 Kč opět„ spotřeba elektrické energie“ (č.l. 46); b) [číslo] za spotřebu elektrické energie za období leden až prosinec 2020, vystavenou dne 24. 2. 2021, splatnou dne 10. 3. 2021 na částku 37.733 - Kč včetně DPH, při uváděné jednotkové ceně 3, 524 Kč bez DPH za neuvedenou jednotku energie, patrně kWh a podílu na skutečných náklech pronajímatele 1, 626 Kč bez DPH za neuvedenou jednotku energie, patrně kWh, jednotlivé položky s DPH činí 110 272,77 Kč„ spotřeba elektrické energie“; dále 50.880,68 Kč„ podíl na skutečných nákladech pronajímatele“ mínus 112 420 - Kč„ 12 x záloha“ (z toho 12 x 8.500 - Kč bez DPH, tj. 102.000 - Kč a DPH 21.420 - Kč (č.l. 484). 21. [právnická osoba] fakturovala žalobkyni v roce 2019 (měsíce leden až prosinec) elektřinu v jednotkové ceně 3,3 Kč/kWh bez DPH (č.l. 317-343); v roce 2020 (leden až prosinec) mělo jít o 3,5 Kč/kWh bez DPH (č.l. 346-380).

22. Žalobkyně ve„ Zpracování nákladů“ pro přeúčtování energií pro nájemce za rok 2019 uvedla, že průměrná cena za 1„ kW“ bez DPH činí 3, 329 Kč„ kW“ a po přičtení jí tvrzených nákladů v jednotkové ceně bez DPH 1, 821 Kč měla činit celková cena 5,15 Kč (č.l. 403).

23. Žalobkyně ve„ Zpracování nákladů“ pro přeúčtování energií pro nájemce za rok 2020 uvedla, že průměrná cena za 1„ kW“ bez DPH činí 3, 524 Kč„ kW“ a jí tvrzených náklady v jednotkové ceně bez DPH měly činit 1, 626 Kč (č.l. 404) (což v součtu činí 5,15 Kč).

24. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil rozhodné skutečnosti. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

25. Soud rozhodoval spor z nájmu nebytových prostor mezi podnikatelkami. Práva a povinnosti účastnic se řídí občanským zákoníkem a jeho ustanoveními o nájmu a o závazcích. Nájemní smlouva trvala i v době podání žaloby ([datum]) a žalovaná užívala pronajaté prostory od uzavření smlouvy [datum] do vzniku sporu mezi účastnicemi.

26. Zákon stanoví, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné (§ 2201 občanského zákoníku). Pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou (§ 2202 odst. 1 občanského zákoníku). Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit (§ 1721 občanského zákoníku).

27. Žalobkyně žádala na žalované jednak zaplacení částky 64.498 - Kč, představující podíl na investičních nákladech, kterýžto žalovaná nezaplatila a který přitom není promlčen. Mělo jít o 16 měsíčních splátek po 3.334 - Kč a k tomu 21% DPH (žalobkyně poslední„ splátku“ uplatnila v nižší výši). Žalobkyně dále žádala na žalované zaplacení 39.717 - Kč představující součet částky 39.243 - Kč za nájemné a souvisící služby za měsíc listopad 2020, s částkou 474 - Kč, představující nezaplacenou část faktury za nájemné a služby za měsíc srpen 2020. Součet žalovaných částek za neplacené investice a za nedoplatek za nájem a služby za měsíce srpen a listopad 2020 činil 104.215 - Kč.

28. Žalovaná jednak uváděla, že dluh na nájemném a souvisících plněních již byl zaplacen jednak přímo a jednak započtením a tvrzený dluh na podílu na investicích zde není, neboť byl jednak zaplacen částku 100.000 - Kč v dubnu 2014 a poté byl placen po dobu pěti let (od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2018) v nájemném. <i>K pohledávce za podíl na investicích</i> 29. Nájemní smlouva se o investicích zmiňuje na dvou místech. Jednak v části týkající se doby trvání nájmu (čl. II viz výše bod (11 a))) a jednak u pokut za nedodržení smluvních podmínek (viz čl. VIII. viz výše bod (11 h))). Obě tato ustanovení shodně vyčíslují investice na částku 300.000 - Kč bez DPH a obě se vyjadřují k situaci, která by nastala v případě, že by žalovaná nedodržela sjednanou pětiletou dobu nájmu. Pro tento případ je v článku II. stanovena povinnost žalované doplatit celou tuto částku nebo„ alikvotní část, která bude hrazena v nájemném jako splátka investice“. V článku V. se pro případ nedodržení sjednané doby stanovena povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 30 .000 - Kč bez DPH. V jiných ustanoveních se o těchto investicích nehovoří.

30. Obě tato ustanovení pak mají části, kde se ke shodným prvkům vyjadřují rozdílně. V čl. II.1 se hovoří o povinnosti zaplatit alikvotní částku, kterou do té doby neuhradila„ v nájemném“. V čl. VIII.5 je uvedena výše měsíční splátky 3.334 - Kč bez DPH (při pěti letech a dvanácti měsících jde o 200.040 - Kč) s tím, že žalovaná ji bude splácet po dobu 5 let k nájmu, tedy nikoli v nájmu. Žalovaná měla dohodnutý celkový podíl investic vedle toho zaplatit v jednorázové částce 100.000 - Kč (č. l. VIII. 5), což učinila.

31. Za situace, kdy smlouva zakládala rozpor v tom, zda měsíční podíl na investicích měl být placen vedle nájemného, jak by navozoval článek VIII.5, anebo v nájemném, jak naopak opět výslovně uvádí čl. II.1 smlouvy, bylo třeba při zjišťování obsahu sjednaných práv a povinností obrátit pozornost k ustanovením zákona stanovícím pravidla výkladu právních jednání.

32. K výkladu právních jednání zákon stanoví jednak pravidlo, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (556 odst. 1 občanského zákoníku).

33. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (§ 556 odst. 2 občanského zákoníku). Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první (§ 557 občanského zákoníku).

34. Provedeným dokazováním soud zjistil, že k tvrzeným investicím se vztahuje jednak jednorázová částka 100.000 - Kč zaplacenou právním předchůdcem žalované krátce po uzavření nájemní smlouvy (viz výše bod (17)). Dále se k těmto investicím vztahují 3 faktury za první čtvrtletí roku 2017 obsahující položku„ investice“ ve výši 3.334 - Kč bez DPH (viz výše bod (19)), kteréžto částky však žalovaná nezaplatila a podle jejího tvrzení, které žalobkyně nesporovala, vystavila žalobkyně faktury nové, bez těchto položek, čemuž odpovídá i výše částek, které žalovaná z titulu užívání předmětu nájmu za tyto tři měsíce zaplatila. To vše svědčí o tom, že investice v tvrzené výši byly placeny a zaplaceny v nájemném za dobu 5 let. Žalovaná vedle toho zaplatila 100.000 - Kč, a zde šlo o investici zaplacenou k nájmu. Soud se přiklonil k tomu, že smlouva má ve vztahu k investicím ten význam, že tyto investice byly za/placeny jednak v nájemném a jednak částkou 100.000 - Kč.

35. Podstatné je, že nejasnost v otázce, zda měly být měsíční splátky investic placeny vedle nájemného, založila žalobkyně, která smlouvu formulovala a která tyto pojmy použila jako první. Proto soud uplatnil i výkladové pravidlo, že nesoulad mezi oběma články jde k tíži žalované v tom smyslu, že formulace o splácení investic„ k nájmu“, který žalobkyně použila jako první, se vztahuje jen k částce 100.000 - Kč. Tedy celkový význam výrazů„ v nájemném“ a„ k nájmu“, který připouští různých výklad a zakládá pochybnosti, se ve smyslu § 557 občanského zákoníku vyloží v neprospěch žalobkyně, která tuto různost založila.

36. Další výkladová pravidla, stanovená v § 556 občanského zákoníku požadují vedle úmyslu jednajícího zohlednit i pravidelný či obecně seznatelný význam užitých výrazů, jakož i přihlédnout k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Zde je situace opět jasná: žalobkyně a žalovaná daly najevo, že investice, které dle svých tvrzení žalobkyně vynaložila do předmětu nájmu, byly placeny tak, že žalovaná po dobu pěti let setrvala v nájemním vztahu a platila nájemné.

37. Soud tedy s použitím § 556 a 557 občanského zákoníku dospěl k závěru, že závazek žalované (§ 1721 občanského zákoníku) podílet se na investicích žalobkyně do předmětu nájmu zanikl splněním (§ 1908 odst. 1 občanského zákoníku). Nenastala totiž situace, že by nájemní vztah skončil dříve než uplynutím 5 let, po něž žalovaná platila nájemné. Závazek tak zanikl zaplacením.

38. Soud k vypořádání námitek účastnic uvádí, že žalovaná sice rovněž namítala, že rekonstrukce v uváděné výši vůbec nebyly provedeny a že předmětné části nájemní smlouvy jsou neplatné pro omyl na její straně, avšak žalovaná, a předtím její právní předchůdce, smlouvu a její dodatek podepsali, ačkoli obsahovaly deklarace žalobkyně o vynaložení částky 600.000 - Kč bez DPH. Navíc právní předchůdce žalované deklaroval, že se s prostorami seznámil a prohlédl si je (viz výše bod (11 j))) a toto ustanovení muselo být známo i žalované při podpisu dodatku, jímž vstoupila do práv nájemce. Postoj žalované k této otázce může mít pramen i ve způsobu, jímž žalobkyně reagovala na námitky neprovedení investic v tvrzené výši, kdy žalobkyně sice předkládala velké množství listin, ale jejich jednoznačné propojení s investicemi v tvrzené výši nebylo prokázáno. Potřebnou jistotu o vynaložení těchto investic nedává ani žalobkyní předložený znalecký posudek (č.l. 156-180), neboť ten byl zpracován na základě stavu předmětu nájmu shlédnutého 7. 9. 2021. Ačkoli znalec uvádí, že předmět nájmu je posuzován i k datu 12. 4. 2008, tedy po koupi nemovitostí žalobkyní, znalec vycházel z posudku jiného znalce, kdy však ani jeden z těchto znalců nezdokumentoval konkrétní investice, které žalobkyně vynaložila z podnětu žalované či jejího právního předchůdce. Nejistota ohledně tvrzených investic je i v tom, zda byly vynaloženy před uzavřením nájemního vztahu či poté, případně v jakém podílovém rozsahu, jakož i ve skutečnosti, že žalobkyně značně kolísala v tom, jaký celkový objem plnění vykonala z podnětu žalované (např. v žalobě je tvrzeno 363.000 - Kč včetně DPH, v závěrečném návrhu je uvedena částka 1, 419.764,80 Kč včetně DPH). Jistotu by mohl přinést předávací protokol, na který pamatuje i nájemní smlouva (viz výše bod (11b)) a č.l. 101), která jej označuje za svou přílohu, avšak žalovaná uváděla, že tento protokol sepsán nebyl a žalobkyně jej nedokázala předložit v průkazné podobě. S ohledem na shora uvedené posouzení (viz výše body (29 až 37)) se však soud již těmito otázkami nezabýval.

39. Soud na základě výše uvedeného posouzení (body (29 až 37)) dospěl k závěru, že žaloba je v části, kde žalobkyně žádala zaplacení 64.498 - Kč jako podílu na investicích, nedůvodná. <i>K pohledávce za užívání v srpnu 2020 (doplatek 474 - Kč)</i> 40. Žalobkyně dále žádala zaplacení částky 474 - Kč, jakožto nezaplacené části faktury za nájemné a služby za měsíc srpen 2020 (viz výše bod (8)). Žalovaná namítala, že platbu za měsíc srpen 2020 řádně zaplatila v plné výši platbou ze dne 6. 1. 2020. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila dne 6. 1. 2020 dvě částky po 39.243 - Kč viz výše bod (16 c) a d))) a jednoznačně je označila čísly faktur vystavených žalobkyní, a sice [číslo], odpovídající faktuře za srpen 2020 (č.l. 14) a [číslo] odpovídající faktuře za září 2020 (č.l. 15). Tento postup, včetně označování plateb variabilním symbolem odpovídajícím číslu faktury si účastnice výslovně dohodly v nájemní smlouvě (článek III.1, viz výše bod (11 c))).

41. Soud vycházel z toho, jak žalovaná jako dlužnice tyto platby označila, což odpovídá i řešení obsaženém v zákoně, který volbu věřiteli ponechává jen tam, kde dlužník plnění neurčí (§ 1933 občanského zákoníku„ Je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.“) Toto jednoznačné přiřazení soud považuje za nutné již jen proto, že žalobkyně požadovala zaplacení více závazků a postupně podala více žalob týkajících se různých období a účastnice se hrubě rozcházely v tom, které závazky zanikly splněním, kdy a z jakého důvodu. Takové situace zákon předvídá a nabízí pro ně řešení, které je třeba využít, tj. vycházet z určení provedeného žalovanou (viz též námitka žalované na č.l. 393).

42. Pohledávky za užívání předmětu nájmu fakturované žalobkyní za měsíc srpen 2020 tak byly uhrazeny a žalobkyně částku 474 - Kč uplatňuje nedůvodně. <i>K pohledávce za užívání v listopadu 2020 (39.243 - Kč)</i> 43. Poslední položkou předmětu řízení byla faktura za listopad 2020, [číslo] na částku 39.243 - Kč za nájemné a souvisící služby za měsíc listopad 2020. Žalovaná namítala, že platba za měsíc listopad 2020 byla zaplacena zápočtem (viz výše bod (9)).

44. K zápočtu zákon uvádí, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (§ 1982 odst. 1 občanského zákoníku). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2 cit. ust.).

45. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dne 14. 9. 2020 zaplatila částku 38.769 - Kč s jednoznačným uvedením čísla faktury [číslo], což byla faktura za březen 2020 (viz výše body (16 a) a 15 e))), a pokud ji žalobkyně eviduje jako zaplacenou, pak tuto částku nemůže požadovat dvakrát. Žalobkyně tuto fakturu zaplatila s použitím„ kauce“ Žalobkyně uváděla (č.l. 69), že nájemné za březen 2020 uhradila zápočtem z kauce, což měla oznámit žalované e-mailem ze dne 9. 9. 2020. Žalovaná si této zprávy zřetelně nebyla vědoma, protože tuto fakturu zaplatila dne 14. 9.2020 (viz výše). Uvádí-li žalobkyně, že pohledávku uhradila z kauce, nelze mít hodnotu zaplacenou za toto období mít po právu dvakrát. Žalovaná přitom řádně a prokazatelně oznámila dopisem ze dne 8. 2. 2021, že tuto jí provedenou duplicitní platbu za březen 2020, která je v této části bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, započítává na fakturu za listopad 2020 (viz výše bod (18)) v částce 26.479 - Kč.

46. Rozdíl mezi fakturovanou částkou 39.243 - Kč a zaplacenou částkou 26.479 - Kč činí 12.764 - Kč, přičemž však faktura za listopad 2020 zahrnuje do hodnoty určené k placení i zálohu za platbu elektřiny ve výši 8.500 - Kč bez DPH, tedy 10.285 - Kč s DPH, což však je položka, kterou žalobkyně ve vyúčtovací faktuře spotřeby elektřiny za rok 2020 eviduje jako zaplacenou, neboť od fakturované částky odečítá všech dvanáct měsíčních záloh (viz výše bod (20 b))). Protože jde o zálohovou platbu, navíc ještě vykazovanou v tomto daňovém dokladu jako zaplacenou, nemůže žalobkyně za měsíc listopad 2020 důvodně požadovat k zaplacení částku 10.285 - Kč.

47. K zaplacení tak zbývá 2.479 - Kč a na tuto zbylou částku žalovaná provedla započtení bezdůvodného obohacení ve výši 86.941,31 Kč, které ve smyslu § 2991 občanského zákoníku vzniklo přeplatkem za elektřinu z faktury za rok 2019 (faktura [číslo] ve výši 116.426 - Kč zaplacená žalovanou dne 14. 9. 2020, viz body (20 a) a 16 b))). <i>K účtované ceně elektřiny</i> 48. Žalobkyně oponovala, že jí bezdůvodné obohacení platbou za elektřinu nevzniklo, neboť účtovala dohodnutou cenu, což potvrdil i Energetický regulační úřad. Soud jednak konstatuje, že žalobkyně do celkové částky uvedené v tomto daňovém dokladu, na který žalovaná zaplatila fakturovanou částku, zahrnula dvakrát (viz námitka žalované v bodě (2)) položku spotřeba elektrické energie (viz výše bod (20 a))) a to bez právního důvodu. Žalobkyně navíc účtovala žalované elektřinu za cenu 5,15 Kč/kWh bez DPH, ačkoli elektřina byla dodána dle jí předloženého výpočtu za cenu 3,329 Kč/kWh (viz výše bod (22)). Žalobkyně totiž k ceně dodavatele připočetla i částku 1,821 Kč/kWh s tím, že na takové ceně se s žalovanou dohodly.

49. Dohoda o žalobkyní účtované ceně elektřiny měla být uzavřena tak, že žalovaná uzavřela nájemní smlouvu, která za svou nedílnou součást označuje i Režim areálu, který má podle žalobkyně povahu obchodních podmínek a je pro žalovanou závazný. Nájemní smlouva skutečně prohlašuje Režim areálu za svou nedílnou součást (viz bod (11 g))) a žalobkyní předložený dokument takto nazvaný, skutečně obsahuje ustanovení, podle něhož žalobkyně může požadovat k zaplacení náklady na vnitro areálovou distribuci elektřiny (viz bod (13)). Zde žalovaná namítla, že nejde o platné ujednání stran smlouvy o ceně elektřiny.

50. Zákon stanoví, že vzájemné ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření (§ 1753 občanského zákoníku). Právě tohoto ustanovení se žalovaná dovolávala.

51. Soud konstatuje, že žalobkyně v nynějším řízení neprokázala, že by žalovaná toto ujednání o ceně výslovně přijala. Výskyt takového ustanovení v dokumentu označeném Režim areálu, kde se řeší provozně režimové otázky, nemohla žalovaná rozumně očekávat. Je tedy vůči ní neúčinné. Režim areálu má povahu jednostranného prohlášení žalobkyně (sám se označuje za„ směrnici“) a nejde o platné ujednání o ceně dodávané elektřiny. Pokud tedy žalobkyně účtovala navíc náklady v jednotkové ceně 1,82 Kč/kWh bez DPH při účtované spotřebě 39 479,3 kWh, pak částka 86.941,31 Kč (jednotková cena vynásobená spotřebou plus DPH) představuje její bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku (plnění přijaté bez právního důvodu), neboť žalovaná fakturu zaplatila.

52. Na tomto závěru nic nemění ani stanovisko Energetického regulačního úřadu (viz bod (14)), na nějž žalobkyně poukázala, neboť toto stanovisko uvádí, že otázka takto konstruované ceny za elektřinu je záležitostí dohody v rámci soukromoprávního smluvního vztahu, a že do kompetencí ERÚ nespadá stanovení jejích položek. V nynějším řízení žalobkyně neprokázala, že náklady za vnitřní distribuci elektřiny požaduje po žalované důvodně k zaplacení na základě jejich platné dohody. To znamená, že žalobkyně přijala od žalované plnění za odebranou elektřinu vycházející z ceny stanovené žalobkyní bez opory ve smlouvě účastnic. Žalobkyně namítala, že podobné ujednání odkazující na Režim areálu je i v mnoha dalších nájemních smlouvách a že žalovaná předtím takto fakturovanou cenu platila. Avšak tyto skutečnosti nemohou zvrátit závěr, že k účtování zvýšené ceny elektřiny nebyla žalobkyně smluvně oprávněna. Z hlediska předmětu nyní vedeného řízení soud neposuzoval, zda žalobkyni v minulých obdobích (před rokem 2019) vzniklo takové bezdůvodné obohacení.

53. Namítla-li žalovaná, že zbylá část žalované částky za listopad 2020 ve výši 2.479 - Kč (viz výše bod (46)) zanikla započtením ve smyslu § 1982 občanského zákoníku, pak nutno této argumentaci přisvědčit.

54. I v části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení 39.243 - Kč soud shledal žalobu za nedůvodnou (viz výše body (45, 46 a 53)).

55. K vypořádání další argumentace účastnic soud uvádí, že závěr o nedůvodnosti žaloby ve vztahu k částce 39.717 - Kč by byl nutný, i kdyby žalobkyně netrvala na tom, že faktura za srpen 2020 není zaplacena (byť je zjevné, že důvodem částečného zpětvzetí žaloby byly dvě platby žalované po 39.243 - Kč z 6. 1. 2021, které žalobkyně, dle žalované chybně, přiřadila platbám za září a říjen 2020). Žalovaná jednoznačně tyto platby označila čísly faktur [číslo] a [číslo], což potvrdila i žalobkyně, byť současně sdělila (č.l. 69 a 69 p.v.), že tyto platby spojuje s fakturami [číslo] (září 2020) a [číslo] (říjen 2020), neboť fakturu [číslo] (srpen 2020) sama eviduje jako uhrazenou platbou ze dne 14. 9. 2020. Tuto platbu však žalovaná označila [číslo] (březen 2020). Přístup žalobkyně tak nerespektoval jednoznačný způsob, jímž žalovaná jako dlužník tyto platby označila, ale již z vyjádření žalované k žalobě je zřejmé, že ani při odlišném přístupu k párování pohledávek se zaplacenými částkami by nebylo možno dospět k závěru, že žalovaná žalobkyni dluží předmětnou částku. Dále soud uvádí, že nemohl přijmout argumentaci žalobkyně (č.l. 477 p.v.), že i když faktura na spotřebu elektřiny v roce 2020 uvádí zálohy za elektřinu za zaplacené, ve skutečnosti tomu tak není, neboť tomu odporuje jednoznačný obsah předmětné faktury – daňového dokladu. Výpovědi svědků navržených žalobkyní nepřinesly jasno v tom, zda i oni věděli o tom, že rozpočet nákladů za distribuci elektřiny žalobkyní byl součástí Režimu areálu, byť svědci vypověděli, že tyto náklady platili. Namítanými vadami dodávek vody a jejich vlivem na předmět řízení se soud s ohledem na výše uvedené posouzení nezabýval.

56. Soud na základě provedených důkazů žalobu z důvodů uvedených výše (viz zejména body (39, 42 a 54)) zamítl (výrok I.).

57. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy v části, v níž bylo řízení zastaveno (viz výše bod (3)), se tak stalo díky zpětvzetí, jímž žalobkyně reagovala na zaplacení částky 78.486 - Kč, kterou žalovaná zaplatila po podání žaloby, čímž zavinila zastavení řízení v této části. Řečeno jinak, žalobkyně po podání žaloby dosáhla v této části cíle řízení (zaplacení této částky). Ve zbylé části řízení (zpětvzetím nedotčené) byla žalovaná plně úspěšná. Řízení je však třeba v otázce nákladů řízení chápat jako celek. Promítnuto do celkové úspěšnosti (dosažení cíle řízení) tak žalovaná byla celkově úspěšná ze 14% (vzhledem k původnímu předmětu řízení činí 57%„ úspěch“ žalované mínus 43%„ úspěch“ žalobkyně) a má právo na náhradu nákladů řízení odpovídající této míře úspěchu. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 182 701 Kč ve výši 8.420 - Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. při 16 takových úkonech (převzetí s přípravou zastoupen, vyjádření k žalobě č.l. 39, replika 18. 2. 2021, č.l.146, replika 22. 9. 2021, č.l. 386, soudní jednání 28. 12. 2021 přesahující 2 h, č.l. 392, s. jednání 19. 1. 2021, č.l. 439, vyjádření 10. 11. 2022, č.l. 447, jednání 10. 1. 2023, č.l. 453, m. ohledání 1. 3. 2023, č.l. 463, vyjádření 1 1. 4. 2023, č.l. 487 s. jednání dne 20. 4. 2023 přesahující 2 h, č.l. 503; reakce na výzvu soudu ze dne 29. 5. 2023, č.l. 512, jednání soudu dne 7. 6. 2023, č.l. 653 a závěrečný návrh ze dne 13. 6. 2023). Celkem odměna činí 16 krát 8.420 - Kč, 134.720 - Kč a k tomu paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 a. t. ve výši 30 - Kč za jeden úkon, celkem 16 × 300 - Kč, tj. 4.800 - Kč, celkem s odměnou jde o 139.520 - Kč. Náklady dále tvoří cestovní náhrada dle § 13 odst. 4 a. t., v celkové výši 4 460 Kč zahrnující cesty dne: 19. 1. 2022 ([obec] – [obec] a zpět, 264 km vozem r.z. [anonymizováno] [číslo] se spotřebou 4,7 l nafty na 100 km) 2 492 Kč, tj. cestovné dle vyhl. č. 511/2021 Sb. 1 692 Kč dle § 13 a. t. promeškání dle § 14 a. t. 8 půlhodin; 10. 11. 2022 ([obec] – [obec] a zpět, 24 km vozem [anonymizováno] [číslo] se spotřebou 6,5 l benzínu 100 km) 388 Kč, z toho 188 Kč cestovné č. 511/2021 Sb. a 200 Kč promeškaný čas a dne 1. 3. 2023, 28. 3., 20. 4. a 7. 6. 2023 podle § 13 a. t. náhrada 3 × 395 Kč vždy za cestovné vyhlášky č. 467/2022 Sb. v částce 195 Kč a po 200 Kč za čas promeškaný na cestě § 14 a. t. K náhradě je třeba připočítat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 143 980 Kč ve výši 30 235,80 Kč. Náhradu v celkové výši 24 390 Kč (14% ze 174.215,80 Kč) je žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II.).

58. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř..