111 C 4/2020

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 6.5.2021 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo zastoupený: JUDr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem ulice a číslo , PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení částky 71 138 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.320 - Kč s úrokem z prodlení z částky 7.320 - Kč ve výši 10% ročně za dobu od 23.9.2019 do zaplacení, jakož i částku 1.200 - Kč, do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se v části, v níž žádal žalobce na žalovaném zaplacení 63.818 - Kč s úrokem z prodlení přesahující úrok z prodlení přesahující úrok z prodlení přisouzený výrokem I. tohoto rozsudku, jakož i v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení 21.036,24 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 31.8.2020 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 71 138 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 23.9.2019 do 24.9.2019 z částky 87 578 Kč ve výši 24,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 25.9.2019 do 24.10.2019 z částky 84 378 Kč ve výši 703,15 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 25.10.2019 do 25.11.2019 z částky 81 258 Kč ve výši 722,29 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 26.11.2019 do 5.2.2020 z částky 78 138 Kč ve výši 1 562,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 6.2.2020 do 18.3.2020 z částky 77 138Kč ve výši 899,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 19.3.2020 do 29.4.2020 z částky 75 138 Kč ve výši 876,61 Kč úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 30.4.2020 do 17.5.2020 z částky 73 138 Kč ve výši 365,69 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 18.5.2020 do zaplacení z částky 71 138 Kč, jakož i zaplacení smluvní pokuty ve výši 21 036,24 Kč a nákladů vymáhání ve výši 1 200 Kč, to vše na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 18.3.2019 na částku 30.000 - Kč, kdy žalobce tvrdil, že účastníci smlouvu uzavřeli při své podnikatelské činnosti a zápůjčka byla zesplatněna dne 1.9.2019.

2. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne 18.3.2019 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 9) na základě níž žalobce žalovanému poskytl dne 21.3.2019 částku 30.000 - Kč (č.l. 18) s tím, že žalovaný v 24 měsíčních splátkách po 3.119 - Kč vrátí žalobci celkem 74.856 - Kč do 2. 4. 2021.

3. Žalovaný na zápůjčku zaplatil žalobci (č.l. 18) do zesplatnění 3.120 - Kč dne 12.6.2019 a 3.120 - Kč dne 24.6.2019 a po zesplatnění dne 24.9.2019 zaplatil 3.200 - Kč a dále 3.120 - Kč dne 24.10.2019; 3.120 - Kč dne 25.11.2019; 1.000 - Kč dne 5.2.2020; 2.000 - Kč dne 18.3.2020; 2.000 - Kč dne 29.4.2020 a 2.000 - Kč dne 17.5.2020 Celkem tak žalovaný zaplatil 22.680 - Kč 4. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byla zápůjčka ke dni 1.9.2019 zesplatněna (č.l. 1 p.v.) K datu zesplatnění byl žalovanému navýšen dluh o všechny dosud nezaplacené splátky na částku 68.616 - Kč, dále o smluvní pokutu za prodlení se splátkami 1.808 - Kč, kdy v případě dvou splátek šlo o prodlení přes 15 dní a u dvou splátek o prodlení přesahující 30 dní. Dále byl dluh navýšen o smluvní pokutu [číslo] - Kč dle článku 8.1 a) a b) smlouvy (č.l. 11), za nezaplacení nové jistiny do 10 dní od zesplatnění (25% z nové jistiny).

5. Za 30.000 Kč poskytnutých dne 21.3.2019 tak žalovaný měl dlužit žalobci dne 12.9.2019 celkem 87.578 - Kč (68.616 Kč plus 17.154 - Kč a k tomu 1.808 - Kč, č.l. 1 p.v. a č.l. 18).

6. Žalobce požadoval i zaplacení další smluvní pokuty dle článku 8.7 smlouvy na č.l. 11 ve výši 0,1% denně z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení za dobu ode dne následujícího po zesplatnění do sepsání žaloby v celkové výši 21.036,24 Kč (č.l. 2).

7. Žalobce před schválením smlouvy o zápůjčce ověřoval ke dni 20. 3. 2021 finanční situaci žalovaného a zjistil, že žalovaný jako živnostník (č.l. 50) dle údajů Finančního úřadu podnikal v roce 2016 s ročním daňovým základem [číslo] - Kč (č.l. 48) a v roce 2017 se základem [číslo] - Kč (č.l. 49) Právní posouzení 8. Žalobce svůj nárok opíral o předloženou smlouvu o úročené zápůjčce, kterou měl žalobce uzavřít jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel. Podle zákona platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 občanského zákoníku). Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 občanského zákoníku). Bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce (§ 2394 občanského zákoníku).

9. Smlouva je právním jednáním a každé právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu (§ 547 občanského zákoníku). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).

10. Žalobce označoval smlouvu za„ podnikatelskou zápůjčku“, jejímž výslovně označeným účelem měla být„ investiční zápůjčka“. Podnikatelský status tohoto právního vztahu má plynout z toho, že žalobce je podnikatelem v oboru menších půjček a žalovaný je ve smlouvě označen Identifikačním číslem osoby ([příjmení]), které se přiděluje podnikatelům.

11. Jsou-li právním jednání porušeny principy dobrých mravů, uplatní se korektiv dobrých mravů i mezi podnikateli, a není vyloučeno ani užití ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany, jako je například právní úprava ochrany slabší strany (srov. bod 69 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.3.2021, č.j. 23 ICdo 56/2019-87 vydaný ve věci téhož věřitele; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: www.nsoud.cz). Soud žalobce na tento právní názor Nejvyššího soudu upozornil dne 5.5.2021. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání ve smyslu § 588 občanského zákoníku (srov. bod 48 výše citovaného rozhodnutí 23 ICdo 56/2019).

12. Soud hodnotí uzavřenou smlouvu o úvěru jako právní jednání, které se příčí dobrým mravům, tedy jako právní jednání podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné. Jde o absolutní neplatnost právního jednání, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Rozpor s dobrými mravy je spatřován ohledně smlouvy jako celku, nejde tedy o rozpor s dobrými mravy ohledně oddělitelné části smlouvy nebo některého dílčího ujednání. Konkrétně rozpor s dobrými mravy spočívá v následujících aspektech: i) naprosto nepřiměřená výše úroku za poskytnutí úvěru – ten byl sjednán ve výši 74,6 % ročně, což se zcela vymyká jakékoli rozumné úrokové míře. V důsledku toho má dlužník, kterému byl poskytnut úvěr 30.000 - Kč, během dvou let zaplatit částku 74.856 - Kč (tedy o 44.856 - Kč více, než si půjčil), k čemuž přistupuje ii) celý arzenál smluvních sankcí, které se aktivizují v případě nesplacení byť jen části kterékoli splátky a v jejichž důsledku dluh enormně narůstá, konkrétně pak jde o to, že: a) při zesplatnění úvěru dojde k vytvoření tzv. nové jistiny úvěru, která se skládá z dosud neuhrazené jistiny a nezaplacených úroků, které přirostou ke dni zesplatnění (čl. 8 4 smlouvy na č.l.11), a dále b) není-li tato nová jistina zaplacena do deseti dní od zesplatnění, vznikne povinnost (čl. 8 smlouvy) zaplatit velmi vysokou smluvní pokutu ve výši 25% z nové jistiny mimo povinnosti zaplatit další smluvní pokutu za prodlení, přičemž c) v případě že není nová jistina zaplacena ani den po zasplatnění, nabíhá dle čl. 8 smlouvy další velmi vysoká smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nové jistiny a dále d) má žalobce možnost požadovat úroky z prodlení, které ještě více navyšují dlužnou sumu. iii) Smlouva uzavřená adhezním způsobem je psána drobným písmem, text je velmi hutný, bez nějakého členění zvyšujícího srozumitelnost, celkově působí velmi nepřehledným dojmem. I v tomto provedení smlouvy a v její formě soud spatřuje zřejmý rozpor s dobrými mravy.

13. Má-li být věc stručně shrnuta, pak je třeba uvést, že žalobce žalovanému poskytl 30.000 Kč a poté co úvěr zesplatnil, protože jej žalovaný nesplácel řádně, žádal po žalovaném po uplynutí necelých 6 měsíců zaplacení 87.578 - Kč a úroky z prodlení (viz bod (5)), což představuje navýšení na 292 % za 6 měsíců. Ke dni podání žaloby, tedy po uplynutí 1,5 roku, pak žalobce žádal na žalovaném zaplacení celkem 92.174,24 Kč a úroky z prodlení, což představuje navýšení na 307 % za necelých 18 měsíců, což znamená navýšení 204% ročně. Ačkoli žalovaný zaplatil 22.680 - Kč, stále za poskytnutých 30.000 - Kč dlužil na základě žalobcem předložené smlouvy 92.174,24 Kč a k tomu úroky z prodlení. Toto navýšení vzniklé mj. neschopností žalovaného úvěr splácet, se jeví jako nepřiměřené a zakládá mimořádné okolnosti vedoucí ke konstatování absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. Jinými slovy žalovaný zaplatil tři čtvrtiny poskytnutého úvěru, přesto nyní má dlužit mnohem více, než byl jeho dluh v době poskytnutí úvěru, a má přitom vyhlídku, že jeho dluh rychlým tempem poroste dál a může dosáhnout během velmi krátké doby násobných částek. Přesně takto vzniká v České republice široká skupina beznadějně zadlužených osob, které nikdy nebudou schopny své dluhy splatit. Tím soud nijak nezpochybňuje starou římskou zásadu závaznosti smluv (pacta sunt servanda), nicméně dodržovat je třeba pouze takové smlouvy, které nejsou v rozporu s dobrými mravy. Smlouva, kterou vypracoval žalobce a nechal ji podepsat žalovanému, takovou smlouvou není.

14. Pokud by soud posuzoval věc jako zastřený spotřebitelský úvěr, v němž je žalovaný, který je drobným živnostníkem, slabší stranou ve vztahu založeném smlouvou uzavřenou adhezním způsobem, jejíž podstatné náležitosti nemohl žalovaný ovlivnit, dospěl by rovněž k závěru o neplatnosti této smlouvy. Žalovaný je drobným živnostníkem a žalobce je velkou obchodní korporací v oboru menších a středních půjček s vysokým navýšením, která na příklad dle listin založených v obchodním rejstříku v roce 2018 (č.l. 53) poskytla 17 024 půjček s vyplacenou hodnotou 825, 763.000 - Kč (průměrná výše půjčky byla cca 49 tisíc Kč), kdy nominální hodnota byla 2.204, 503.000 - Kč (navýšení 270%). Z provedených důkazů je zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena s odbornou péčí. Žalobce měl k dispozici údaje z přiznání žalovaného k dani z příjmu fyzických osob za léta 2016 a 2017, kde základ daně (viz bod (7)), zahrnující i náklady dosahoval v měsíčním přepočtu 8.675 - Kč, resp. 13.450 - Kč (104.100 - Kč děleno 12, resp. 161.396 - Kč děleno 12) a je zjevné, že po odečtení nákladů podnikání a nezbytných životních nákladů žalovaný neměl dostatek prostředků na placení měsíční splátky ve výši 3.119 - Kč. [příjmení], kterou nyní žalobce požaduje, se blíží ročnímu základu daně žalovaného za rok 2016, resp. přesahuje polovinu tohoto základu za rok 2017. Ostatně i skutečnost, že žalovaný hodlal za cenu neúměrného navýšení splácet dva roky částku korespondující s mediánem tehdejší průměrné hrubé měsíční mzdy (viz stránky Českého statistického úřadu www.czso.cz a údaje za rok 2019), svědčí o tom, že jeho finanční situace byla nanejvýš tísnivá. Navýšení, které by musel žalovaný zaplatit i při předčasném splacení, vylučovalo využití zapůjčených prostředků investičně, což byl deklarovaný účel zápůjčky. Nelze pominout ani nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: https://nalus.usoud.cz), zejména na body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud ve věci téhož věřitele mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Projednávaná věc je právě takovou věcí. Jako neplatná by byla smlouva posouzena, i kdyby ji soud posoudil jako smlouvu založenou na lichevním schématu (k možnosti aplikace § 1797 občanského zákoníku srov. bod 73 citovaného rozsudku ve věci sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

15. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému 30.000 - Kč, které žalovaný ani po uplynutí přiměřené lhůty nevrátil, vyjma částky 22.680 - Kč, kdy stále dluží rozdíl těchto částek, tj. 7.320 - Kč. Žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za od uplynutí přiměřené lhůty k vrácení peněz do zaplacení (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť smlouva, o níž žalobce tento nárok opírá, je neplatná (výrok II.).

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kdy žalovaný byl po odečtení svého neúspěchu celkově úspěšný (), ale podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.