112 C 12/2020

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem dolní příjmení 1 zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 46 084 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou soudu doručenou dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému jí zaplatit částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že je matkou žalovaného a v roce 2016 mu darovala na základě darovací smlouvy ze dne [datum] ½ parcely [číslo], jejíž součástí je dům [adresa] a parc. [číslo] [územní celek], k.ú. [obec] u [obec] ([list vlastnictví]), žalovaný dar přijal a zavázal se, v případě prodeje nemovitostí uhradit žalobkyni 100 000 Kč, aby měla žalobkyně finanční rezervu. Žalovaný nemovitosti prodal, sjednanou částku žalobkyni neuhradil, a přestože dar přijal, napadá nyní platnost uzavřené smlouvy. Žalobkyně darovala žalovanému nemovitosti za účelem zajištění jeho bydlení, nicméně nechtěla jej zcela omezovat v prodeji, proto se žalovaný dobrovolně zavázal žalobkyni uhradit zcela marginální částku ve vztahu k hodnotě darovaných nemovitostí. Se žalobkyní není od podpisu darovací smlouvy žalovaný v kontaktu, na pokusy o setkání z její strany nereagoval. Po obdržení předžalobní výzvy začal žalovaný pouze sporovat platnost darovací smlouvy z důvodu údajné nesrozumitelnosti ujednání o úhradě sjednané částky. Žalobkyně považuje postoj žalovaného za nemravný. Dar od žalobkyně přijal včetně zcela srozumitelné podmínky o úhradě žalované částky v případě prodeje. Po celou dobu trvání smlouvy její platnost nijak nezpochybňoval. Nemovitosti později prodal a inkasoval celou kupní cenu. Ve chvíli, kdy měl splnit svůj jediný závazek ze smlouvy a žalobkyni uhradit sjednanou částku, tak počal účelově platnost smlouvy sporovat (část o sjednané částce pro žalobkyni). Žalobkyně se domnívá, že tento postoj žalovaného (spolu se skutečností, že odmítá od podpisu smlouvy jakýkoliv kontakt) by již sám o sobě mohl být důvodem pro odvolání daru pro nevděk ve smyslu § 2072 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., kdy žalovaný za dům utržil vysokou částku a bez ohledu na to, že je jeho morální povinností se starat o rodiče, měl možnost bez problémů svůj závazek splnit. Žalobkyně odstoupení od smlouvy v tuto chvíli zatím nezvažuje, nicméně rozhodně nemůže žalovanému toto hrubé porušení dobrých mravů prominout. Žalovaný si současně zjevně neuvědomuje, že pokud by soud shledal skutečně neplatným ustanovení o úhradě žalované částky, byla by smlouva neplatná jako celek. Ujednání o úhradě žalované částky je neoddělitelnou částí převodu vlastnického práva. V takovém případě by byl žalovaný povinen vydat žalobkyni hodnotu celých nemovitostí v penězích. Žalobkyně dále žádá o zákonný úrok z prodlení od [datum], z reakce žalovaného je zřejmé, že předžalobní výzva byla doručena nejpozději dne [datum], dne [datum] tak byla pohledávka splatná.

2. Proti soudem vydanému elektronickému platebnímu rozkazu byl žalovaným podán odpor, žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovanému. Žalobkyně se snaží v žalobě vylíčit žalovaného jako osobu, která si neplní své základní povinnosti vůči matce, kdy dokonce postoj žalovaného je považován za nemravný. S tímto nelze souhlasit, neboť skutečná verze a realita je odlišná od situace popsané žalobkyní. Předmětné nemovitosti byly ve výlučném vlastnictví žalovaného, rodiče žalovaného [jméno] [příjmení] a žalobkyně se v rámci rozvodu manželství dohodli, že výše uvedené nemovitosti v rámci vypořádání společného jmění manželů převedou na žalovaného. K tomu také došlo cca v roce 1999, kdy se žalovaný stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Po právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů žalovaného a po stálém naléhání matky žalovaného, žalovaný převedl polovinu nemovitosti zpět na žalobkyni. Bylo to však již v době, kdy se žalobkyně uchýlila k nadměrnému užívání alkoholu a kdy se údajně měla pokusit o sebevraždu. Rovněž se několik měsíců léčila ze závislosti v protialkoholní léčebně v [část obce]. Problémy s alkoholem přetrvávají u žalobkyně prakticky po celou dobu od rozvodu manželství. Díky tomu přišla žalobkyně o práci i o řidičský průkaz. Žalobkyně není schopna se žalovaným komunikovat. Pokud žalovaný projevil o žalobkyni zájem a chtěl s ní věc řešit, žalobkyně nebyla schopna pod vlivem alkoholu se žalovaným komunikovat. Nebyla schopna vůbec mluvit, maximálně se vždy zmohla pouze na pláč. Žalovaný se několikrát snažil žalobkyni s těmito problémy pomoci, bohužel žalobkyně toto odmítla. Žalovaný není ten, který by se nemravně choval ke své matce, několikrát se pokoušel navázat vztah a kontakt se žalobkyní, což bohužel pro nadměrné požívání alkoholu ze strany žalobkyně není možné. Pokud je v této souvislosti možné se bavit o nemravném jednání, pak k takovému chování dochází ze strany žalobkyně. Žalovaný nesouhlasí se žalobou ani ohledně tvrzeného napadání neplatnosti smlouvy, k tomu nikdy nedošlo, ze strany žalovaného bylo pouze tvrzeno, že ujednání zakomponované žalobkyní do článku V. ohledně výplaty částky 100 000 Kč je neplatné pro svoji neurčitost a nesrozumitelnost. Nevyplývá z něj v případě převodu jakých nemovitostí je žalovaný povinen žalovaný zaplatit žalobkyni 100 000 Kč. V článku V. se hovoří obecně pouze o nemovitostech, v předmětné darovací smlouvě nejsou nikterak blíže specifikovány. V článku V. darovací smlouvy není rovněž upraveno, kdy by tato částka měla být žalovaným žalobkyni zaplacena. Žalovaný dále poukazuje na nesoulad na článek I. a V. darovací smlouvy, kdy článek I. hovoří o nemovitosti v jednotném čísle a článek V. o nemovitostech v množném čísle. Z tohoto rovněž tedy nelze dovodit, že nemovitost specifikovaná v článku I., by měla být nemovitostmi specifikovanými v článku V. darovací smlouvy. Z výše uvedeného tedy žalovaný dovozuje, že ustanovení ohledně výplaty částky 100 000 Kč je neplatné pro svoji neurčitost a nesrozumitelnost. Absurdní je tvrzení žalobkyně, že pokud by soud shledal neplatným ustanovení o úhradě částky 100 000 Kč, musel by celou darovací smlouvu jako celek uznat za neplatnou. Toto ujednání však není neoddělitelnou částí převodu vlastnického práva. Předmětná darovací smlouva řeší převod nemovitostí v článku I., kde je přímo uvedeno, že darující daruje nemovitost uvedenou v tomto článku synovi [jméno] [příjmení] za účelem bezplatného převodu vlastnictví k výše uvedené nemovitosti. Výplata částky 100 000 Kč je pak řešena v článku V. dané darovací smlouvy. Článek I. a článek V. spolu nikterak nesouvisí, neboť v článku I. je uvedeno, že žalobkyně bezplatně převádí nemovitost uvedenou v článku I. na žalovaného a žalovaný tuto nemovitost přijímá. Naproti tomu článek V. řeší výplatu částky 100 000 Kč za převod nemovitostí, které nejsou nikterak blíže specifikovány. Případná neplatnost článku V. nemá vliv na platnost a účinnost celé darovací smlouvy.

3. Žalobkyně následně odmítla právní argumentaci žalovaného ohledně částečné neplatnosti darovací smlouvy, kdy podmínka úhrady žalované částky byla oběma stranami dohodnuta a písemně odsouhlasena jako součást darování. Argument, že žalovaný neví, o kterou nemovitost by se mělo v článku V. jednat, je zcela lichý a naivní. Darovací smlouva je jednoduchá, má necelé dvě strany a týká se pouze parcely [číslo], jejíž součástí je dům [adresa] a parc. [číslo] obec Ždánice, k.ú. [obec] u [obec] O předmětu darování a o obsahu navazující podmínky tak není pochyb. Rovněž text podmínky v čl V. je formulován zcela jasně a srozumitelně. Nadto návrh smlouvy připravoval žalovaný (dle dohody stran) a nelze tak předpokládat, že by nerozuměl vlastnímu textu. Žalovaný dále v čl. X darovací smlouvy prohlašuje, že smlouvu uzavírá dobrovolně, po vzájemném projednání, a že ji uzavírá podle své pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně. Tvrzení ohledně částečné neplatnosti z důvodu údajné nesrozumitelnosti je tak v hrubém rozporu i s tímto prohlášením. Podle § 575 občanského zákoníku je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. I kdyby text smlouvy činil závažné a nepřekonatelné obtíže výkladové závažné (což nečiní), není možné oddělit podmínku daru od darování samotného (jde o jeden projev vůle učiněný ve více článcích téže smlouvy), neplatnost podmínky by měla jednoznačně za následek neplatnost darování jako celku. Ostatním tvrzení žalovaného nijak nesouvisí s předmětem sporu, nicméně jsou nehorázná a žalobkyně cítí potřebu se k nim vyjádřit. Tvrzení prokazují hrubě nemravné chování žalovaného. Žalobkyně nepopírá, že se po těžkém období rozhodla řešit své osobní problémy v rámci protialkoholního léčení, ale poté se opět zařadila do běžného života a její problémy nikdy neměly vliv na řádnou a (možná přespříliš) pozornou péči o žalovaného jako jediného potomka. Žalobkyně k darování poloviny nemovitosti žalovaného nikdy nenutila. Došlo k němu mimo jiné v důsledku toho, že žalobkyně investovala velké prostředky do její rekonstrukce, když předpokládala, že ji bude společně se synem užívat. Zneužívání složité životní situace v minulosti své matky, ve snaze ji očernit, aby se dlužník vyhnul plnění svých smluvních povinností je lidsky nepřijatelné a svědčí o charakteru osoby, která se k tomuto uchýlí. Žalovaný se chová zavrženíhodným způsobem i ke svému otci a prarodičům. Nikoho z nich nepozval na svatbu a nikomu z rodiny neodpovídá na snahy kontaktovat jej. Tvrzení žalovaného, že se s matkou pokoušel spor řešit, je zcela smyšlené a neprokazatelné. K žádnému kontaktu nedošlo, kdy naopak žalovaný nereaguje na žádné vzkazy. Kontakt mezi oběma stranami skončil poté, co žalobkyně podepsala žalovanému předmětnou darovací smlouvu, do té doby se k žalobkyni choval vcelku vstřícně.

4. Při jednání [datum] žalobkyně předložila původní darovací smlouvu, kterou od žalovaného nabyla polovinu předmětných nemovitostí, žalovaný upozorňoval, že darovací smlouva neobsahuje žádné ustanovení o povinnosti k úhradě 100 000 Kč pro případ prodeje jako předmětná darovací smlouva. Žalobkyně na to tvrdila, že ustanovení ohledně 100 000 Kč nebylo do předmětné darovací smlouvy dáno bezúčelně, neboť žalobkyně investovala své nemalé finanční prostředky do oprav, do výměny oken a do fasády na předmětných nemovitostech, což byl důvod, pro který jí žalovaný převedl polovinu nemovitostí. Když pak byla uzavřena předmětná darovací smlouva, bylo do ní záměrně dáno ustanovení, které má vyrovnat investice ze strany žalobkyně pro případ, že by došlo k prodeji předmětných nemovitostí žalovaným. Pokud by tam žalovaný bydlel, nepožadovala by po něm žalobkyně ničeho. Žalovaný namítal, že předmětné nemovitosti nebyly v době uzavření předmětné darovací smlouvy užívány k bydlení ani žalobkyní ani žalovaným. Předmětné darování žalovanému bylo motivováno ochranou tohoto majetku, neboť žalobkyně v té době přišla o řidičský průkaz, o zaměstnání a byla závislá na alkoholu. Žalovaný se tam chtěl tehdy výhledově stěhovat, ale měl obavy, aby ta polovina, kterou vlastnila v té době žalobkyně, nebyla postižená např. exekucemi, tak proto se nemovitost převáděla. Žalobkyně označila toto tvrzení žalovaného za nechutné, přiznala, že procházela složitým životním obdobím, kdy se i léčila ze závislosti na alkoholu, ale nikdy neměla žádné exekuce, nikdy nečerpala žádný úvěr, a proto je uvedené tvrzení žalovaného účelové, kromě toho je i vnitřně rozporné. Žalobkyně doplnila, že předmětné nemovitosti vlastnili nejdříve v rámci společného jmění manželů žalobkyně a její manžel – otec žalovaného, po rozvodu, když žalovaný dosáhl 18 let, žalobkyně a otec žalovaného na žalovaného společně nemovitosti převedli. V té době v nemovitostech bydlela žalobkyně a žalovaný, tehdy byli ve shodě, měli dobré vztahy. Protože však v té době rodiče otce žalovaného převáděli na žalovaného i sousední nemovitosti, které bezprostředně navazují a mají společnou přístupovou cestu, tak se se žalovaným dohodli, že syn převede polovinu předmětných nemovitostí zpět na žalobkyni, která tam kolem roku 2010 investovala asi 500 000 Kč. Tehdy se v domě 7 let nebydlelo a aby byl znovu obyvatelný, bylo třeba udělat nové podlahy, sanovat některé části zdiva uvnitř domu, dělala se příjezdová vrata, francouzské okno na zahradu, klempířské prvky na střeše a venkovní fasáda. Kdyby se žalovaný choval k žalobkyni řádně, netrvala by žalobkyně na sjednaném plnění ve výši 100 000 Kč pro případ prodeje nemovitostí, ale za současného stavu na tom trvá. Žalovaný potvrdil uvedené převody nemovitostí ze strany žalobkyně, ovšem k dokreslení osoby žalobkyně považuje za nutné uvést, že v rámci vypořádání SJM žalobkyně a otce žalovaného byla dohoda taková, že budou převedeny pro dobu po rozvodu na žalovaného jako celek, přesto však žalobkyně pod nátlakem tehdy devatenáctiletého žalovaného donutila k převodu ½ předmětných nemovitostí zpět na svou osobu. Žalobkyně považovala tato tvrzení žalovaného za smyšlená, proti nátlaku by zajisté otec žalovaného zasáhl v jeho prospěch, žalovaný byl svéprávný, převod nikdy nesporoval ani předtím ani následně, až teprve nyní, kdy nedodržel svou část ujednání a neuhradil při převodu na třetí osobu žalobkyni sjednaných 100 000 Kč. Žalovaný tvrdil, že v době podpisu této darovací smlouvy vůbec nezabýval článkem V. této smlouvy, smlouva byla připravená od žalobkyně, žalovaný ji podepsal, aniž by to ustanovení vůbec řešil, pro něj bylo podstatné, že se mu dostává zpátky podíl na předmětných nemovitostech, který předtím převedl žalobkyni. Žalobkyně namítala, že, text předmětné darovací smlouvy připravoval výlučně žalovaný, žalobkyně práci na počítači neovládá do té míry, aby dokázala připravit text smlouvy, byl to žalovaný, kdo tam uvedl i podmínku ohledně 100 000 Kč, opak by musel prokázat, což ale nelze, protože to tak není. Navíc žalovanému v době podpisu předmětné darovací smlouvy bylo 25 let, nikoli 19 let. Pokud by žalobkyně přistoupila na argumentaci žalovaného, že si smlouvu nepřečetl, respektive nebyl schopen přečíst a tato skutečnost by byla učiněna mezi stranami nespornou, pak by to vedlo k zneplatnění celé darovací smlouvy. Žalovaný však dle svého vyjádření nemá zájem zneplatnit celou darovací smlouvu, pro žalovaného byl podstatný článek I. smlouvy, naopak nevýznamný byl článek V., respektive jeho poslední věta, kdy tento byl zařazen nekoncepčně, chybí v něm titul pro sjednané plnění 100 000 Kč, lze ho považovat za tzv. jiné ujednání v kupní smlouvě. Není spor o platnost celé smlouvy, ale jedné věty článku V. pro neurčitost a nesrozumitelnost. Podle žalovaného smlouvu připravoval starosta Obce Ždánice Josef [příjmení] na žádost žalobkyně. Podle žalobkyně je předmětná smlouva ucelený jeden celek, kdy žalobkyně žalovanému převedla podíl na nemovitostech, kdy zároveň stanovila podmínku, kdy pro případ prodeje bude vyplaceno 100 000 Kč žalobkyni žalovaným. Nejde o žádné přilepené vedlejší ujednání. Žalobkyně žalovanému podíl na nemovitostech darovala k jeho užívání s tím, že v případě prodeje žádá 100 000 Kč. Podle žalobkyně je třeba na právní úkony hledět spíš jako na platné než jako na neplatné podle nového občanského zákoníku. Už za občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jednoznačně platilo, že tvrzení o nepřečtení si podepisované smlouvy neobstojí jako důvod její neplatnosti, což platí i nyní. Žalovaný namítal, že tvrzení žalobkyně o investicích přes 500 000 Kč do nemovitostí není konzistentní s obsahem darovací smlouvy, kde je uvedena částka 100 000 Kč. Podle žalovaného jde o typické přilepené ujednání, kdy jednak není uvedeno, za co má být částka 100 000 Kč uhrazena, není to uvedeno ani jako samostatné ustanovení, ale naopak je to přilepeno k nákladům spojeným s poplatkem za vklad a náklady se sepisem smlouvy. Podle žalovaného je to naprosto účelově přilepené ustanovení. Podle žalobkyně byly její investice vyšší, ale smlouvu připravoval žalovaný a uvedl tam pouze 100 000 Kč, ačkoli žalobkyni mezi čtyřma očima slíbil částku vyšší, odpovídající investicím. Své slovo chlapa však žalovaný nedodržel, protože by žalobkyně své tvrzení ohledně vyšší částky mezi účastníky smluvené důkazně neunesla, zažalovala pouze smluvených 100 000 Kč.

5. Z darovací smlouvy uzavřené mezi účastníky [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně darovala žalovanému polovinu následujících nemovitostí - stavební parcely [číslo], jejíž součástí je dům [adresa], a zahrady parc. [číslo] obec Ždánice, k.ú. [obec] u [obec], žalovaný„ nemovitost“ (posléze v dalším pokračování věty„ věci“) do svého vlastnictví přijal. Článek V. věta třetí darovací smlouvy zní„ smluvní strany se dohodly, že v případě prodeje nemovitostí obdrží darující od obdarovaného částku 100 000 Kč“ V článku I. darovací smlouvy jsou v prvním odstavci detailně popsány převáděné nemovitosti, v odstavci druhém tohoto článku se hovoří o darování„ nemovitosti“ uvedené v tomto článku mezi účastníky. V článku II. se hovoří rovněž o„ nemovitosti“ uvedené v článku I. smlouvy a jejím přijetí žalovaným. Žalovaný darovací smlouvu opatřil úředně ověřeným vlastnoručním podpisem dne [datum], žalobkyně dne [datum].

6. Z informace o pozemku bylo zjištěno, že v katastru nemovitostí je jako vlastník pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], v k.ú. [obec] u [příjmení] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce]. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný prodal tímto dnem [jméno] [příjmení] pozemek st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] za kupní cenu 2 990 000 Kč.

7. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval doporučeným dopisem zaslaným [datum] žalovaného k zaplacení 100 000 Kč do sedmi dnů od doručení na účet žalované s poučením o případném soudním vymáháním pohledávky.

8. E-mailem zástupce žalovaného zástupci žalobkyně [datum], žalovaný odmítl úhradu 100 000 Kč dle předžalobní výzvy s tím, že citované ustanovení darovací smlouvy je pro svou neurčitost a nesrozumitelnost neplatné, když z něj nevyplývá v případě převodu jakých nemovitostí má být placena.

9. Z darovací smlouvy uzavřené [datum] s právními účinky vkladu [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], [datum narození] daroval žalobkyni ideální polovinu pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], přičemž zároveň bezplatně zřídil věcné břemeno chůze a jízdy po st.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] ve prospěch každého spoluvlastníka darovaných nemovitostí.

10. Z prohlášení [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se na něj obraceli zástupci účastníků, jestli si na smlouvu pamatuje, on se pak upamatoval, že v té smlouvě bylo uvedené ustanovení ohledně úhrady peněz při prodeji nemovitosti, tehdy stranám smlouvy říkal, že se to do darovací smlouvy nedává a apeloval na ně, aby to tam nedávaly, že to tam nepatří, a aby si stať o finančním vyrovnání v případě prodeje řešili jiným způsobem, například smlouvou o závazku. Paní žalobkyně však smlouvu bez toho nechtěla podepsat a takto tam zůstalo.

11. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena jako typ smlouvy. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku). Podle § 553 odst. 1 občanského zákoníku o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle § 555 odst. 1 se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 občanského zákoníku co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Ve smyslu § 6 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 občanského zákoníku se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 575 občanského zákoníku je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěn tento skutkový stav. Žalobkyně je matkou žalovaného. Mezi účastníky byla [datum] uzavřena darovací smlouva, kterou žalobkyně darovala žalovanému nemovitosti konkretizované v prvním odstavci článku I. smlouvy - stavební parcely [číslo], jejíž součástí je dům [adresa], a zahrady parc. [číslo] [územní celek], k.ú. [obec] u [obec]. Článek V. věta třetí darovací smlouvy zní„ smluvní strany se dohodly, že v případě prodeje nemovitostí obdrží darující od obdarovaného částku 100 000 Kč“ Žalovaný darovací smlouvu opatřil úředně ověřeným vlastnoručním podpisem dne [datum], žalobkyně dne [datum]. Ve smlouvě jsou nemovitosti detailně popsány v prvním odstavci článku I., ve druhém odstavci se hovoří o darování nemovitosti uvedené v tomto článku, v článku II. se hovoří o tom, že žalovaný nemovitost uvedenou v článku I. přijal. Žalovaný nesporuje, že by nebylo určitým způsobem vymezeno, ke kterým nemovitostem darovací smlouvou nabyl vlastnictví na základě daru od žalobkyně. Článek V. věta třetí darovací smlouvy zní„ smluvní strany se dohodly, že v případě prodeje nemovitostí obdrží darující, tj. žalobkyně, od obdarovaného, tj. žalovaného, částku 100 000 Kč“ U sepisu smlouvy byl přítomen starosta obce Ždánice Josef [příjmení], který s účastníky smlouvu připravoval, který se upamatoval, že v té smlouvě bylo ustanovení ohledně úhrady peněz při prodeji nemovitosti, tehdy stranám smlouvy říkal, že se to do darovací smlouvy nedává a apeloval na ně, aby to tam nedávaly. Paní žalobkyně však smlouvu bez toho nechtěla podepsat a takto tam zůstalo. Kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] prodal žalovaný [jméno] [příjmení] pozemek st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] za kupní cenu 2 990 000 Kč.

13. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle ustanovení občanského zákoníku a to § [číslo] odst. 2, § 1968 a násl., § 553 odst. 1, § 555 odst. 1, § 556, § 6, § 7, § 8, 575, § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že byla žaloba podána důvodně v celém rozsahu. Soudu byla předložena darovací smlouva o převodu ideální poloviny nemovitostí ze žalobkyně na žalovaného obsahující ujednání o tom, že v případě prodeje těchto nemovitostí žalovaný jako obdarovaný uhradí žalobkyni 100 000 Kč. Soud se v této souvislosti zabýval námitkami žalovaného, který tvrdil, že tento ujednaný závazek v článku V. smlouvy není platný. Stěžejní námitkou byla neurčitost a nesrozumitelnost ve smyslu § 553 odst. 1 obč. zákoníku, protože podle žalovaného z článku V. z něj nevyplývá, v případě převodu jakých nemovitostí je žalovaný povinen žalovaný zaplatit žalobkyni 100 000 Kč. Podle žalovaného se hovoří obecně pouze o nemovitostech, v předmětné darovací smlouvě nejsou nikterak blíže specifikovány. Soud však má za to, že v tomto případě je jednoznačně zjistitelný obsah závazku výkladem. Ve smlouvě jsou zaměňovány pojmy nemovitosti a nemovitost, všechny článku však odkazují na nemovitosti uvedené v článku I. odstavci prvním, tj. na ideální polovinu stavební parcely [číslo], jejíž součástí je dům [adresa], a zahrady parc. [číslo] obec Ždánice, k.ú. [obec] u [obec]. Je sice pravdou, že článek V. nevyjmenovává tyto nemovitosti a ani neodkazuje na článek I. darovací smlouvy, kde jsou popsány. Přesto však jednoznačně nelze dospět k závěru, že z článku V. nevyplývá, o převod jakých nemovitostí se má jednat, na nějž navazuje povinnost žalovaného k úhradě 100 000 Kč vůči žalobkyni. [příjmení] jiné nemovitosti totiž ve smlouvě v žádném jejím článku popisovány nejsou. Rovněž obsahový výklad pojmu nemovitosti koreluje tomuto výkladu, hovoří-li se o nemovitostech a předmětem darovací smlouvy je převod konkrétních nemovitostí, lze si jen těžko představit, že to budou nemovitosti jiné. Výklad článku V. je třeba vyložit podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Z vyjádření [jméno] [příjmení], zúčastněného na kontraktačním procesu, bylo zjištěno, že si obě strany byly dobře vědomy obsahu ujednání článku V., protože je právě [jméno] [příjmení] vyzýval, aby článek do darovací smlouvy nedávaly, ať to řeší samostatně formou závazku. I kdyby žalovaný tvrdil, že neměl v úmyslu smlouvu takto uzavřít, což je ale v rozporu nejen se zjištěními od [jméno] [příjmení], pak i tak má soud za to, že takovýto význam článku V. darovací smlouvy by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž byl projev vůle určen. Z důkazu darovací smlouvou a jejími podpisovými doložkami má soud za to, že darovací smlouvu připravoval pan [jméno] [příjmení], a to s pravděpodobností hraničící s jistotou na zadání žalovaného, protože to je právě on, kdo v den shodný s datací smlouvy úředně podepsal darovací smlouvu přímo před starostou [jméno] [příjmení]. Teprve za jedenáct dní podepsala darovací smlouvu žalobkyně, které musel sám žalovaný nějakým způsobem smlouvu, kterou podepsal, předat. Námitka, že v článku V. darovací smlouvy není upraveno, kdy by tato částka měla být žalovaným žalobkyni zaplacena, je rovněž lichá ve vztahu k případné neurčitosti, nesrozumitelnosti či neplatnosti tohoto článku darovací smlouvy. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, tato úprava § 1958 odst. 2 občanského zákoníku přesně dopadá na daný případ. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění, když neplnil sám. Tvrzení žalovaného o článku V. smlouvy jako typickém přilepeném ujednání, kdy jednak není uvedeno, za co má být částka 100 000 Kč uhrazena, není to uvedeno ani jako samostatné ustanovení, ale naopak je to přilepeno k nákladům spojeným s poplatkem za vklad a náklady se sepisem smlouvy, kdy jde podle něj o naprosto účelově přilepené ustanovení, není právně relevantní ve vztahu k závaznosti ujednání. Bylo prokázáno, že žalovaný o platebním závazku vůči žalobkyni v případě následného prodeje nemovitostí věděl. Umístění ujednání ve smlouvě není samo o sobě bez dalšího nijak právně významné, rozhodně z něj nelze dovozovat neplatnost ujednání. [ulice] tvrzení žalovaného v závěrečném návrhu, tj. po koncentraci řízení a po uplynutí lhůty podle § 118a občanského soudního řádu, že o článku V. smlouvy nevěděl, že z vyjádření [jméno] [příjmení] a žalobkyně vyplývá, že byl dán úmysl žalobkyně zastřít toto ujednání v darovací smlouvě, že šlo o omyl vyvolaný žalobkyní, kdy nejdřív byla žalovanému předložena darovací smlouva bez této doložky a teprve následně darovací smlouva i s touto doložkou a žalovaný tak o ní nevěděl, nejsou přípustná. I pokud by se však jimi soud zabýval, shledal by je jednoznačně v rozporu se zjištěními soudu od [jméno] [příjmení], s genezí smluvního vztahu, jak je popsán, i s ničím nezpochybňovanou plnou svéprávností žalovaného. Pokud by se prokázalo, že si žalovaný darovací smlouvu nepřečetl ani před podpisem ani po něm do podpisu žalobkyní a podání na katastrální úřad, nebylo by to významné pro právní posouzení neplatnosti článku V. darovací smlouvy. Pouze nad rámec všeho shora uvedeného v tomto odstavci odůvodnění rozsudku soud uvádí, že pokud by to bylo právně nějakým způsobem významné a zabýval by se z tohoto důvodu oddělitelností článku V. darovací smlouvy jako neplatného od zbývajícího obsahu darovací smlouvy, pak by se neztotožnil s výkladem žalovaného, že jde o oddělitelnou část smlouvy, kdy její neplatnost nemá vliv na samotný základ darovací smlouvy, tj. bezplatný převod nemovitostí. Jak se vyjádřil [jméno] [příjmení], na článek o finančním vyrovnání v případě prodeje nemovitostí účastníky upozorňoval jako na nevhodný do daného typu smlouvy, ale protože to bez něj žalobkyně nechtěla podepsat, tak tam zůstal. Tomu odpovídají i vysvětlující tvrzení žalobkyně o jejích předchozích investicích. Z pohledu žalobkyně to byla nedílná součást darovací smlouvy, kdy se„ pojišťovala“, aby v případě zcizení nemovitostí žalovaným získala částku 100 000 Kč, a tudíž neoddělitelná. Protože tedy soud shledal článek V. třetí větu darovací smlouvy platným ujednáním v rámci darovací smlouvy a došlo k následnému převodu darovaných nemovitostí žalovaným na třetí osobu a tím k naplnění podmínky pro výplatu částky 100 000 Kč žalovaným žalobkyni, přičemž žalovaný dosud přes předžalobní výzvu žalobkyni 100 000 Kč neuhradil, soud uložil žalovanému částku uhradit i se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení a to v zákonné třídenní lhůtě k plnění podle § 160 občanského soudního řádu.

14. Pro plný úspěch žalobkyně ve věci jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši odměny za zastoupení ve věci advokátem stanovené podle advokátního tarifu za 5,5 hlavního úkonu právní pomoci po 5 100 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ve věci z [datum], 2x jednání) 3 x režijní paušál 6x300 Kč, náhrada za ztrátu času v rozsahu 12 půlhodin za 2 cesty [obec] – [obec] po 100 Kč za každou z půlhodin a 21 % daň z přidané hodnoty z těchto položek a dále zaplaceného soudního poplatku 5 000 Kč a cestovného 3 513 Kč ke dvěma jednáním osobním automobilem s průměrnou spotřebou 8,1 l nafty na 100 km ve vyhláškové ceně 27,20 Kč, amortizačním koeficientu 4,40 Kč/km a ujetých 2x 260 km. Náhradu nákladů řízení 46 084 Kč soud podle § 160 o.s.ř. stanovil žalovanému zaplatit v obecné třídenní lhůtě.