112 C 14/2021

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 87 658 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 38 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 38 030 Kč od 14.7.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do žalovaných 24 126 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 126 Kč ve výši 10% ročně od 22.4.2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 38 030 Kč ve výši 1,75% ročně od 22.4.2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 38 030 Kč ve výši 10% ročně od 22.4.2020 do 13.7.2021, částky 25 502 Kč, úroku ve výši 62,47 % ročně z částky 52 234,89 Kč od 22.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 208 584 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu doručenou dne 28.7.2021 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované jí zaplatit částku 62 156 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 156 Kč ve výši 10% ročně od 22.4.2020 do zaplacení, částku 25 502 Kč, s úrokem ve výši 62,47 % ročně z částky 52 234,89 Kč od 22.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 208 584 a náhradu nákladů řízení ve výši 11 906,40 Kč. Žalobkyně tvrdila, že je držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů a že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podepsaná žalovanou dne 11.7.2019, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 11.7.2019 ve výši 53 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 83,86 % ročně splácet ve 60 měsíčních splátkách ve výši 2 994 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje červencem 2019. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno včetně splátkového kalendáře na dodejku. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 97 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze č. 1 smlouvy. Žalovaná při podpisu smlouvy podepsala zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění bylo sjednáno na základě pojistné smlouvy blíže popsané v příloze č. 1 smlouvy. Žalovaná se zavázala, že bude žalobkyni po dobu trvání tohoto pojištění hradit za toto pojištění své schopnosti splácet úvěr shora uvedenou měsíční úhradu za pojištění, která bude tvořit součást všech splátek dle uzavírané smlouvy a bude tedy splatná ve lhůtách splatnosti těchto splátek. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.), byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a Nebankovním registru klientských informací, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné, bylo rozhodnuto i na základě tzv. scoringu o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru, žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalované bylo ze strany žalobkyně vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č.

4. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 15.11.2019 do 14.12.2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek žalobkyně žalované oznámila písemným oznámením, jehož přílohou byl i upravený splátkový kalendář vztahující se ke smlouvě. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru bylo žalobkyni uhrazeno žalovanou po 2 994 Kč k 15.8.2019, 16.9.2019, 16.10.2019, 19.12.2019 a 12.2.2020. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč (2x 499 Kč za každou splátku s prodlením o délce 30 dnů, k němu došlo u splátek č. 7,8). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč (žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, náhrada je dle splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení, v daném případě splátky 6,7,8). Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy podle žalobkyně jde o náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele ve výši 200 Kč sestávajících z jednotkových mzdových nákladů zaměstnanců podílejících se na předžalobním vymáhání 43,94 Kč, jednotkových provozních nákladů interního [anonymizováno] centra 6,99 Kč, jednotkových nákladů - Provize externí vymáhací společnosti 93,42 Kč, jednotkových nákladů - Provize inkasní sítě 59,84 Kč, ostatních provozních nákladů [anonymizována dvě slova] 1,64 Kč, tj. celkem 205,83 Kč zaokrouhlených na 200 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů už u splátky č. 7 splatné dne 15.2.2020, k zesplatnění došlo k 20.4.2020. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 60 364,47 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne 22.4.2020 do zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná žalobkyni dluží 60 364,47 Kč jako aktuální dlužnou novou jistinu úvěru (k datu zesplatnění úvěru odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 52 234,89 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 129,58 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru 60 364,47 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou počínaje dnem 22.4.2020 do data podání žaloby v celkové výši 25 502 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 52 234,89 Kč ode dne 22.4.2020 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 62,47 % p.a., a pojistné 194 Kč (2x 97 Kč obsažených ve splátkách 7 a 8). Přes předžalobní výzvu žalovaná tyto částky neuhradila. U celkové dlužné částky 62 156 Kč (aktuální dlužná nová jistina 60 364,47 Kč, smluvní pokuta 998 Kč, náhrada nákladů 600 Kč a pojistné 194 Kč) požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení až od data 22.4.2020, když do té doby tak nečiní s ohledem na výše uvedený zákon. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 208 584 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že částka 53 000 Kč byla žalované vyplacena 11.7.2019 z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet], který žalovaná uvedla ve smlouvě jako své bankovní spojení. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně doplnila, že ji řádně zjišťovala na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, kdy z nich plynulo, že žalovaná měla čistý měsíční příjem 13 725 Kč, celkové měsíční náklady žalované činily 7 452 Kč a její celkové volné zdroje činily 5 773 Kč, dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení], NRKI, na základě čehož byl proveden tzv. scoring klienta, bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně dále dokládá formulář hodnocení klienta – zde byla zejména provedena analýza bonity žalované, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou 5 773 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jejího stavu, zaměstnání, vzdělání, výdaje byla povinna uvést žalovaná a k nim žalobkyně přičítá rezervu ve výši 500 Kč a zadává zákonné životní minimum objektivně známé podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, ve výši 3 410 Kč. Pokud žadatel o úvěr neuvede vyšší částku výdajů, stanoví se paušální částkou 3 410 Kč, kdy podle žalobkyně nejde o minimální částku stanovenou„ k přežití“, ale částku postačující k obživě. Pokud žalovaná zatají výdaje, nebo je uvede v nižší výši, dopouští se porušení § 6 občanského zákoníku, podle nějž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Pokud tedy zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skutečností způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která byla dopodrobna přezkoumávána. Takovým jednáním žalované by mohlo dojít též k porušení trestněprávních předpisů. Z originálu platného občanského průkazu žalované byla pořízena 11.7.2019 kopie a byla ověřena identita žalované. byl proveden skóring žalované v Nebankovním registru klientských informací (NRKI), z výpisu z registru [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy č. 9102228141 nikde s dlužnou částkou po splatnosti, podle informativních výpisů z bankovního účtu byla žalovaná majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen na pobírala invalidní důchod. Žalovaná byla seznámena s podmínkami poskytovaného úvěru podle podepsaného předsmluvního formuláře. Žalobkyně odkazovala na žalovanou podepsané tiskopisové prohlášení, v němž žalovaná podepsala, že bude úvěr poskytnut pro osobní potřeby žalované a splácen z jejích zdrojů a nebude splácen z výnosu z trestné činnosti nebo z terorismu a nebude použit na legalizaci těchto výnosů, že považuje sjednanou výši úroků za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy, není proti ní vydán exekuční titul na peněžité plnění ani vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti ní dán insolvenční návrh, insolvenční návrh, že proti ní nebyl v posledních třech letech zamítnut pro nedostatek majetku, že smlouvu neuzavírá v tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti, a že je schopna úvěr řádně a včas splácet a že veškeré žalovanou uvedené údaje v souvislosti s uzavíráním smlouvy jsou pravdivé a úplné. Podle žalobkyně nelze povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru vykládat extenzivně, žalobkyně při uzavření smlouvy vycházela přirozeně z toho, že žalovaná měla v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaná je svéprávná, byla seznámena s úvěrovými podmínkami, znala měsíční splátku, jejich počet a kolik se zavazuje žalobkyni vrátit celkem. Případné lehkomyslné chování žalované nelze klást k tíži žalobkyně. Po zhodnocení výše uvedených dokumentů v jejich vzájemném souladu pak na základě posouzení, za pomoci interního skóringu bylo vyhodnoceno, že může být poskytnut požadovaný úvěr. To, že žalovaná uvedla náklady na bydlení (nájemné a inkaso) 1 000 Kč, to je podle žalobkyně podstatné a je třeba z částky vycházet, nezkoumat, zda je částka nízká.

3. Žalovaná se k žalobě na výzvu soudu s poučením nevyjádřila.

4. Z výpisu ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že je žalobkyně oprávněna od 11.5.2018 poskytovat spotřebitelský úvěr. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že se žalobkyně jako poskytovatel a žalovaná jako klient dohodli 11.7.2019 na poskytnutí částky 53 000 Kč žalované, žalovaná návrh podepsala v 9:5 1:51 hodin. Celkově měla žalovaná podle smlouvy zaplatit 173 820 Kč bez pojistného a to ve 60 měsíčních splátkách po 2 994 Kč, splatných do 15. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 83,86 % ročně, výše RPSN 83,86% při nezahrnutí pojištění, při odstoupení od smlouvy činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 91,97 Kč. Podle bodu 2. smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru až do doby její úplné úhrady, na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, je žalobkyně oprávněna požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit (tj. 208 584 Kč). Podle bodu 6.1 v případě prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů má žalovaná povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč, a to za každou splátku s prodlením o délce 30 dnů, za rok může jít maximálně 2 999 Kč. Podle bodu 6.2 má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, u každé splátky, o délce 15 dnů, činí náhrada 200 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, splatnými se stávají celá jistina úvěru, úroky přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.

2. Podle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru je splatná ke dni zesplatnění. Podle bodu 6.5 nezaplatí-li žalovaná po zesplatnění úvěru v den zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, má povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od zesplatnění do jejího úplného zaplacení. Smlouva je psána drobným písmem, text je velmi hutný, bez přehledného členění, bez zvýraznění podstatných pojmů a institutů smlouvy, celkově působí velmi nepřehledně. Žalovaná podepsala i přihlášku do pojištění - skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry kdy se zavázala měsíčně platit 97 Kč za pojištění smrti následkem úrazu a invalidity třetího stupně následkem úrazu. Soudu byl předložen i informační dokument o pojistném produktu, vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] k problematice úročení pohledávek z 25.10.2018 zabývající se rozdílem mezi nominální a efektivní úrokovou sazbou, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru - pojištění schopnosti splácet úvěr a ručně psaná nedatovaná žádost o nestandardní odklad splátky pro nenadálé finanční výdaje, potvrzení žalobkyně o provedení odkladu splátky spolu s novým splátkovým kalendářem, kde u splátky splatné 15.11.2019 je uvedena nula při posunu poslední splátky na 15.8.2024.

5. Z hodnocení klienta k předmětné smlouvě o úvěru z 11.7.2019 9:5 3:30 hodin soud zjistil, že u žalované jsou jako její příjmy uvedeny 13 725 Kč ze starobního důchodu, jako výdaje životní minimum 3 410 Kč, 1 000 Kč na bydlení – kdy žije ve státním či obecním bytě, celkem výdaje 7 452 Kč, splátky [anonymizována tři slova] 3 042 Kč, rezerva 500 Kč, volné zdroje tj. rozdíl příjmů a výdajů 5 773 Kč, žalovaná nežije s partnerem ve společné domácnosti, číslo jejího občanského průkazu a má výuční list, přes to všechno byla smlouva doporučena ke schválení. Žalovaná listinu podepsala.

6. Soudu byl předložen„ doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ [právnická osoba] [bankovní účet], kde 11.7.2019 proběhla platba ve prospěch účtu č. [bankovní účet] ve výši 53 000 Kč s variabilním symbolem – číslem předmětné úvěrové smlouvy. Shora uvedené číslo účtu je obsaženo i ve smlouvě o úvěru samotné. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] bylo prokázáno, že 11.7.2019 proběhla platba ve prospěch účtu č. [bankovní účet] ve výši 53 000 Kč, což je podle výpisu z účtu předloženého žalovanou účet žalované (viz. bod 9 tohoto odůvodnění).

7. Žalovaná podepsala 11.7.2019 v 9:5 0:58 hodin předsmluvní formulář ke smlouvě o úvěru v rozsahu šesti stran drobně a poměrně nepřehledného tištěného textu s údaji o parametrech úvěru shodných se smlouvou o úvěru.

8. Z oznámení sepsaného žalobkyní bylo zjištěno, že v něm žalobkyně žalované oznamuje schválení úvěru k předmětné smlouvě o úvěru včetně splátkového kalendáře, podle nějž měla žalovaná splácet počínaje 15.8.2019 do 15.7.2024. Podle dodejky byl dopis doručen žalované 15.7.2019.

9. Žalobkyně předložila výpis záznamu z registru [příjmení], kde u rodného čísla žalované není podle importu z 10.7.2019 nic uvedeno, podle výpisu NRKI měla žalovaná k 10.7.2019 skóre 386- riziko, lepší segment klientů. Žalovaná předložila při uzavírání smlouvy i svůj občanský průkaz, z něhož byla žalobkyní pořízena kopie a výsek z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] z května 2019, kde je jako jediný pohyb na účet došlý důchod invalidní 3. stupně 10.5.2019 13 725 Kč, počáteční a koncový zůstatek je 0 Kč.

10. Z karty žalované jako klienta bylo zjištěno, že se žalovaná dostávala do krátkých prodlení již od druhé splátky splatné 15.9.2019, celkem uhradila pět splátek Žalovanou bylo uhrazeno po 2 994 Kč k 15.8.2019, 16.9.2019, 16.10.2019, 19.12.2019 a 12.2.2020. Podle karty klienta by měla žalovaná doplatit dalších 152 076,85 Kč. Žalobkyní bylo předloženo i třístránkové předtištěné prohlášení formou hutného tiskopisu podepsané žalovanou 11.7.2019 v 9:50 hodin, kde je mimo jiné předtištěno, že žalovaná sjednanou výši úroků za úvěr považuje za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy, že smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a že je schopna úvěr splácet řádně a včas.

11. Soudu byly předloženy výzva žalobkyně určená žalované ze dne 15.4.2020 k zaplacení splátek splatných 15.2.2020, 15.3.2020 a 15.4.2020 a oznámení žalobkyně vůči žalované z 20.4.2020 o zesplatnění všech závazků z předmětné smlouvy o úvěru s výzvou k zaplacení 62 156 Kč do 10 dnů od odeslání oznámení, kdy dlužná původní jistina činila 52 234,89 Kč, přirostlý úrok 8 129,58 Kč, smluvní pokuty 998 Kč a náhrada nákladů s prodlením 600 Kč. Rozhodnutí o zesplatnění nebylo doloženo dokladem o doručování žalované.

12. Z předžalobní výzvy a z podacího archu bylo zjištěno, že byla žalovaná doporučeným dopisem zaslaným 7.7.2021 vyzvána k neprodlenému zaplacení celkové dlužné částky 62 156 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty s upozorněním na vymáhání soudní cestou při neuhrazení ve lhůtě do 15 dnů od data odeslání oznámení. Je konstatováno, že k zesplatnění došlo 20.4.2020.

13. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku). Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.. Podle § 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.. Bezdůvodně se podle odstavce druhého téhož ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016 posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěn tento skutkový stav. Účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru 11.7.2019 na poskytnutí částky 53 000 Kč žalované, kdy celkově měla žalovaná podle smlouvy zaplatit v 60 měsíčních splátkách po 2 994 Kč, splatných do 15. dne v měsíci, celkem 179 640 Kč včetně pojištění. Zápůjční úroková sazba činila 83,86 % ročně, výše RPSN 83,86 %, úvěr byl poskytnut žalované výplatou na její účet. Žalovaná sjednané podmínky splácení nedodržovala, dostávala se do krátkých prodlení již od druhé splátky splatné 15.9.2019, celkem uhradila pět splátek po 2 994 Kč k 15.8.2019, 16.9.2019, 16.10.2019, 19.12.2019 a 12.2.2020, tj. 14 970 Kč. Při uzavírání smlouvy se žalobkyně spoléhala na údaje, které jí uvedla žalovaná ohledně své úvěruschopnosti, její výdaje byly uvedeny pouze jako žalovanou uvedených 1 000 Kč na bydlení ve státním nebo obecním bytě sama, 3 410 Kč podle výše stanoveného životního minima, 3 042 Kč jako splátky [právnická osoba], tj. celkem 7 452 Kč, ověřena byla výše důchodu 13 725 Kč výpisem z účtu, z něhož bylo zjistitelné, že žalovaná měla k 1.5.2019 na účtu 0 Kč a k 31.5.2019 rovněž 0 Kč, žalobkyně prokazovala lustraci v registru [příjmení] bez sdělených informací ohledně žalované.

15. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2395 a násl., § 580, § 2048 a násl. a § 1968 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že byla žaloba podána důvodně pouze částečně. Soud má za to, že žalobkyně nedostála svým povinnostem dle zákona o spotřebitelském úvěru, nesplnila povinnost jako věřitel prověřit schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet podle pravidel zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který v § 86 uvedeného zákona ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Kromě toho poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při takovém posouzení spotřebitele, posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Platí dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu uvedeného ustanovení se však vyjádřil např. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy odkazoval na svoji judikaturu – nálezy sp. zn. I. ÚS 191/11, či sp. zn. III. ÚS 4084/12, v nichž dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěr spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, kde jeho eventuální závazky jsou zajištěny směnkami, smluvními pokutami ve výši desítek procent (uváděl Ústavní soud rozsah 30 – 45 % dlužné částky) nastupujících již při prodlení v řádech jednotek dnů, či týdnů, je nutné považovat za neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tyto závěry přijímá i Nejvyšší soud ČR, kdy lze odkázat na jeho rozhodnutí z 21.3.2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017. Odkazuje dále na to, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se týkají nejen dlužníka – spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dochází k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil, posoudil jeho schopnost úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouvy i podle Nejvyššího soudu ČR neplatná (viz jeho rozhodnutí z 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp zn. 33 Cdo 201/2018). Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozsudku z 1.4.2015, č.j. I As 30/2015-39, při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., kdy Ústavní soud jeho závěry vztáhl i na výklad § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může být uložena pokuta Českou obchodní inspekcí. Vychází z výkladu čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, dále bodu 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací a v tomto směru nese poskytovatel úvěru důkazní povinnost. Tak má být dle Soudního dvora zabráněno tomu, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Splněním této povinnosti není chráněn pouze dlužník, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Pokud by tak věřitel nepostupoval, dle názoru odvolacího soudu, s přihlédnutím k chráněným zájmům, které jsou potenciálně narušeny tímto jiným postupem věřitele, jde o neplatnost právního jednání absolutní, jak ostatně s obdobným odůvodněním pro předcházející úpravu spotřebitelského zákona č. 145/2010 Sb. dovodil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. V dané věci žalovaná uvedla jako své příjmy 13 725 Kč z invalidního důchodu, které doložila, jako výdaje jsou jako vždy u žalobkyně uvedeny životní minimum 3 410 Kč, 1 000 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), výdaje na splácení dluhů žalobkyni 3 042 Kč, celkem výdaje 7 452 Kč, rezerva 500 Kč, žalovaná nežije s partnerem ve společné domácnosti, za bydlení v obecním či státním bytě pásma má mít výdaje 1 000 Kč měsíčně, které ale neprokazovala a k tomu všemu by měla splácet 2 994 Kč měsíčně, přes to všechno byla smlouva doporučena ke schválení. Co se týče životního minima, tak částka 3 410 Kč pokryje 113,70 Kč (3410: 30 dny) na jeden den, za což si paní žalovaná nepořídí ani jediné jídlo v hodnotě tzv. denního menu, i to totiž stojí více než 114 Kč a to jde o jídlo ve zvýhodněné ceně. Dost těžko se lze ztotožnit se žalobkyní, že by takto uváděné výdaje šly na vrub žalované, pokud by se žalovaná skutečně takto uváděla, pak je by evidentně lhala, protože by jedla ani ne jednou denně, a žalobkyně jí neměla uvěřit a považovat ji za schopnou splácení 6 036 Kč měsíčně z příjmu 13 725 Kč měsíčně. Soud prověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně nepovažuje za odpovídající kritériím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze zjištění podmínek žalované žalobkyně při použití prostého selského rozumu nemohla dospět k závěru, že je žalovaná schopna řádně úvěr splácet, je to v rozporu s obecnými znalostmi o životních potřebách občana v České republice. Byť tedy ustanovení § 87 odst. 1 občanského zákoníku předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, jak bylo odůvodněno soudem výše, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě, má důsledky neplatnosti takového právního jednání – úvěrové smlouvy, nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní. Vztah mezi účastníky je tudíž nutno podrobit režimu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná je povinna zaplatit pouze to, co z čerpané jistiny 53 000 Kč žalobkyni nesplatila, tedy rozdíl 53 000 Kč mínus 14 970 Kč, což je 38 030 Kč. Pouze čistě nad rámec těchto závěrů stran úvěruschopnosti žalované soud uvádí, že mezi účastníky byla podepsána smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně jako podnikatel zavázala poskytnout žalované finanční částku 53 000 Kč a žalovaná jako spotřebitelka se zavázala tuto částku vrátit ve sjednaných splátkách s úroky ve výši 83,86% ročně, při RPSN 83,86%, pro případ prodlení se zavázala hradit smluvní pokuty popsané podrobně v bodě 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Účastníci tedy projevili vůli uzavřít smlouvu, žalovaná se však ve smlouvě zavázala k plnění, které není souladné s dobrými mravy, o čemž svědčí již samotná výše úrokové sazby. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru soud vycházel z první prokazatelně zaslané výzvy k zaplacení dluhu ze strany žalobkyně žalované doporučeným dopisem 7.7.2021, kdy byla vyzvána k neprodlenému zaplacení celkové dlužné částky, ve smyslu § 573 občanského zákoníku je taková zásilka považována za doručenou dne 12.7.2021, následujícím dnem 13.7.2021 mělo být plněno a od 14.7.2021 je žalovaná v prodlení, tehdy zákonný úrok z prodlení činil 8,25% ročně. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 38 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 38 030 Kč od 14.7.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Co do žalovaných 24 126 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 126 Kč ve výši 10% ročně od 22.4.2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 38 030 Kč ve výši 1,75% ročně od 22.4.2020 do zaplacení, částky 25 502 Kč, úroku ve výši 62,47 % ročně z částky 52 234,89 Kč od 22.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 208 584 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru.

7. Pro téměř shodný úspěch obou účastnic soud podle § 142 občanského soudního řádu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.