112 C 48/2020

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované hlášeným pobytem adresa žalované bytem adresa o zaplacení 26 576 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 3.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do žalovaných 25 486 Kč, zbývajícího žalovaného zákonného úroku z prodlení, žalovaných 1 090,76 Kč a úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 94 464 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou soudu doručenou dne 15.12.2020 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované jí zaplatit částku 25 486 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 486 Kč ve výši 10% ročně od 1.11.2020 do zaplacení, částku 1 090,76 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 94 464 Kč a náhradu nákladů řízení žalobkyně spočívající v nákladech právního zastoupení a soudním poplatku. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podepsaná žalovanou dne 6.2.2020, na jejímž základě byl žalované vyplacen úvěr na účet ve výši 20 000 Kč 13.2.2020, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 95,95% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje březnem 2020. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno včetně splátkového kalendáře na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.), byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a [anonymizováno] registru klientských informací, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné, bylo rozhodnuto i na základě tzv. scoringu o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru, žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru nebylo žalobkyni uhrazeno žalovanou ničeho. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 499 Kč (499 Kč za každou splátku s prodlením o délce 30 dnů, k němu došlo u splátky č. 1). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 200 Kč (žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, náhrada je dle splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení, v daném případě splátky 1). Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy podle žalobkyně jde o náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele ve výši 200 Kč sestávajících z jednotkových mzdových nákladů zaměstnanců podílejících se na předžalobním vymáhání 43,94 Kč, jednotkových provozních nákladů interního Call centra 6,99 Kč, jednotkových nákladů - Provize externí vymáhací společnosti 93,42 Kč, jednotkových nákladů - Provize inkasní sítě 59,84 Kč, ostatních provozních nákladů [anonymizována dvě slova] 1,64 Kč, tj. celkem 205,83 Kč zaokrouhlených na 200 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů už u splátky č. 1 splatné dne 15.3.2020, k zesplatnění došlo k 19.5.2020. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 24 787,35 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. ode dne 1.11.2020 do zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19 žalobkyni od 1.5.2020 do 31.10.2020 nevznikalo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalované s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované a úrok z prodlení). Žalovaná žalobkyni dluží 24 787,35 Kč jako aktuální dlužnou novou jistinu úvěru (k datu zesplatnění úvěru odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 20 000 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 787,35 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty 499 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované 200 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru 24 787,35 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou počínaje dnem 1.11.2020 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 24 787,35 Kč ve výši 1 090,76 Kč, když od 1.5.2020 do 31.10.2020 právo na smluvní pokutu podle zákona výše uvedeného nevznikalo, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 20 000 Kč ode dne 21.5.2020 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 95,95 % p.a.. Přes předžalobní výzvu žalovaná tyto částky neuhradila. U celkové dlužné částky 25 486 Kč (aktuální dlužná nová jistina 24 787,35 Kč, smluvní pokuta 499 Kč a náhrada nákladů 200 Kč) požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení až od data 1.11.2020, když do té doby tak nečiní s ohledem na výše uvedený zákon. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 94 464 Kč.

2. Na výzvu soudu ohledně doplnění tvrzení k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a poskytnutí úvěru za situace, kdy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr se žalobkyně nevyjádřila, souhlasila s rozhodnutím soudu bez jednání, s tímto souhlasila i žalovaná.

3. Žalovaná se k žalobě samé na výzvu soudu s poučením nevyjádřila.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že se žalobkyně jako poskytovatel a žalovaná jako klient dohodli 6.2.2020 na poskytnutí částky 20 000 Kč žalované, žalovaná návrh podepsala ve 12:3 1:47 hodin. Celkově měla žalovaná podle smlouvy zaplatit 78 720 Kč a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč, splatných do 15. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 95,95 % ročně, výše RPSN 151,7%, při odstoupení od smlouvy činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 53,30 Kč. Podle bodu 2. smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru až do doby její úplné úhrady, na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, je žalobkyně oprávněna požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit (tj. 94 464 Kč). Podle bodu 6.1 v případě prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů má žalovaná povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč, a to za každou splátku s prodlením o délce 30 dnů, za rok může jít maximálně 2 999 Kč. Podle bodu 6.2 má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, u každé splátky, o délce 15 dnů, činí náhrada 200 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, splatnými se stávají celá jistina úvěru, úroky přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.

2. Podle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru je splatná ke dni zesplatnění. Podle bodu 6.5 nezaplatí-li žalovaná po zesplatnění úvěru v den zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, má povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od zesplatnění do jejího úplného zaplacení. Smlouva je psána drobným písmem, text je velmi hutný, bez přehledného členění, bez zvýraznění podstatných pojmů a institutů smlouvy, celkově působí velmi nepřehledně.

5. Z hodnocení klienta k předmětné smlouvě o úvěru z 6.2.2020 12:3 2:08 hodin soud zjistil, že u žalované jsou jako její příjmy uvedeny 10 000 Kč z rodičovské, jako výdaje životní minimum 3 410 Kč, 1 400 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), výdaje na 1 dítě 2 000 Kč, celkem výdaje 6 810 Kč, rezerva 1 000 Kč, volné zdroje tj. rozdíl příjmů a výdajů 2 190 Kč, žalovaná je svobodná, nežije s partnerem ve společné domácnosti, číslo jejího občanského průkazu a má základní vzdělání, žalovaná bydlí u rodičů, přes to všechno byla smlouva doporučena ke schválení.. Žalovaná listinu podepsala.

6. Soudu byl předložen„ doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ [právnická osoba] [bankovní účet], kde 13.12.2020 proběhla platba ve prospěch účtu č. 0 [bankovní účet] ve výši 20 000 Kč s variabilním symbolem – číslem předmětné úvěrové smlouvy. Shora uvedené číslo účtu je obsaženo i ve smlouvě o úvěru samotné.

7. Žalovaná podepsala 6.2.2020 ve 12:3 0:55 hodin předsmluvní formulář ke smlouvě o úvěru v rozsahu šesti stran drobně a poměrně nepřehledného tištěného textu s údaji o parametrech úvěru shodných se smlouvou o úvěru.

8. Z oznámení sepsaného žalobkyní a z kopie doporučené zásilky bylo zjištěno, že v něm žalobkyně žalované oznamuje schválení úvěru k předmětné smlouvě o úvěru včetně splátkového kalendáře, podle nějž měla žalovaná splácet počínaje 15.3.2020 do 15.2.2024. Žalobkyně zasílala žalované doporučený dopis dne 17.2.2020.

9. Žalobkyně předložila výpis záznamu z registru [příjmení], kde u rodného čísla žalované není podle importu z 6.2.2020 nic uvedeno.

10. Z karty žalované jako klienta bylo zjištěno, že se žalovaná dostávala do prodlení již od první splátky splatné 15.3.2020, s první splátkou splatnou 15.3.2020 byla žalovaná v prodlení 274 dní, s druhou splátkou 243 dní, s třetí splátkou 213 dní, v prodlení byla i se všemi dalšími splátkami, kdy u poslední uvedené splátky č. 9 je prodlení 29 dní. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyní bylo předloženo i třístránkové předtištěné prohlášení formou hutného tiskopisu podepsané žalovanou 6.2.2020 ve 12: 29:41 hodin, kde je mimo jiné předtištěno, že žalovaná sjednanou výši úroků za úvěr považuje za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy, že smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a že je schopna úvěr splácet řádně a včas.

11. Soudu byly předloženy výzva žalobkyně určená žalované ze dne 15.4.2020 k zaplacení splátek splatných 15.3.2020 a 15.4.2020 a oznámení žalobkyně vůči žalované z 19.5.2020 o zesplatnění všech závazků z předmětné smlouvy o úvěru s výzvou k zaplacení 25 486 Kč do 10 dnů od odeslání oznámení, kdy dlužná původní jistina činila 20 000 Kč, přirostlý úrok 4 787,35 Kč, smluvní pokuty 499 Kč a náhrada nákladů s prodlením 200 Kč. Rozhodnutí o zesplatnění nebylo doloženo dokladem o doručování žalované.

12. Z předžalobní výzvy a z podacího archu bylo zjištěno, že byla žalovaná doporučeným dopisem zaslaným 26.11.2020 vyzvána k neprodlenému zaplacení celkové dlužné částky 25 486 Kč s příslušenstvím s upozorněním na vymáhání soudní cestou při neuhrazení ve lhůtě do 15 dnů od data odeslání oznámení. Je konstatováno, že k zesplatnění došlo 19.5.2020.

13. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku). Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.. Podle § 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.. Bezdůvodně se podle odstavce druhého téhož ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016 posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěn tento skutkový stav. Účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru 6.2.2020 na poskytnutí částky 20 000 Kč žalované, kdy celkově měla žalovaná podle smlouvy zaplatit 78 720 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč, splatných do 15. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 95,95 % ročně, výše RPSN 151,7 %, úvěr byl poskytnut žalované výplatou na její účet. Žalovaná sjednané podmínky splácení nedodržovala, neuhradila žádnou ze splátek. Při uzavírání smlouvy se žalobkyně spoléhala na údaje, které jí uvedla žalovaná ohledně své úvěruschopnosti, její výdaje byly uvedeny pouze jako žalovanou uvedených 1 400 Kč na bydlení, 3 410 Kč podle výše stanoveného životního minima, 2 000 Kč jako výdaje na jedno dítě v domácnosti, tj. celkem 6 810 Kč, nebyly nijak ověřovány, žalobkyně prokazovala lustraci v registru [příjmení] bez sdělených informací ohledně žalované. Žalobkyně se spokojila s tím, že žalovaná uvedla, že má rodičovskou 10 000 Kč a to jsou také její celkové příjmy, důkazy k tomu předloženy nebyly, ohledně bydlení uvedla, že bydlí u rodičů, náklady nebyly doloženy. Vzdělání uvedla žalovaná základní. Žalovaná neuhradila ničeho.

15. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2395 a násl., § 580, § 2048 a násl. a § 1968 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že byla žaloba podána důvodně pouze částečně. Soud má za to, že žalobkyně nesplnila povinnost jako věřitel prověřit schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet podle pravidel zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který v § 86 uvedeného zákona ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při takovém posouzení spotřebitele, posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Platí dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu uvedeného ustanovení se však vyjádřil např. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy odkazoval na svoji judikaturu – nálezy sp. zn. I. ÚS 191/11, či sp. zn. III. ÚS 4084/12, v nichž dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěr spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, kde jeho eventuální závazky jsou zajištěny směnkami, smluvními pokutami ve výši desítek procent (uváděl Ústavní soud rozsah 30 – 45 % dlužné částky) nastupujících již při prodlení v řádech jednotek dnů, či týdnů, je nutné považovat za neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tyto závěry přijímá i Nejvyšší soud ČR, kdy lze odkázat na jeho rozhodnutí z 21.3.2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017. Odkazuje dále na to, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se týkají nejen dlužníka – spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dochází k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil, posoudil jeho schopnost úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo neposkytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouvy i podle Nejvyššího soudu neplatná (viz jeho rozhodnutí z 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp zn. 33 Cdo 201/2018). Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozsudku z 1.4.2015, č.j. I As 30/2015-39, při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., kdy Ústavní soud jeho závěry vztáhl i na výklad § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může být uložena pokuta Českou obchodní inspekcí. Vychází z výkladu čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, dále bodu 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací a v tomto směru nese poskytovatel úvěru důkazní povinnost. Tak má být dle Soudního dvora zabráněno tomu, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Splněním této povinnosti není chráněn pouze dlužník, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Pokud by tak věřitel nepostupoval, dle názoru odvolacího soudu, s přihlédnutím k chráněným zájmům, které jsou potenciálně narušeny tímto jiným postupem věřitele, jde o neplatnost právního jednání absolutní, jak ostatně s obdobným odůvodněním pro předcházející úpravu spotřebitelského zákona č. 145/2010 Sb. dovodil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. V dané věci žalovaná uvedla jako své nedoložené příjmy 10 000 Kč z rodičovské, jako výdaje životní minimum 3 410 Kč, 1 400 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), výdaje na 1 dítě 2 000 Kč, celkem výdaje 6 810 Kč, rezerva 1 000 Kč, volné zdroje tj. rozdíl příjmů a výdajů 2 190 Kč, žalovaná je svobodná, nežije s partnerem ve společné domácnosti, má základní vzdělání, bydlí u rodičů, měla by splácet 1 640 Kč měsíčně, přes to všechno byla smlouva doporučena ke schválení. Soud prověření úvěruschopnosti klienta ze strany žalobkyně nepovažuje za odpovídající kritériím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Obecně lze stěží akceptovat to, že žalovaná je schopna splácet při neprokázaném příjmu 10 000 Kč čistého měsíčně splátky ve výši 1 640 Kč, kdy zajišťuje kromě svých i potřeby dítěte, musí si zajišťovat bydlení, podílet se nákladech na topení, vodu, elektřinu, zajišťovat náklady na vlastní živobytí, tedy oblečení, stravu, volný čas, koníčky apod., kdy po odečtení životního minima a rezervy 1 000 Kč a zaplacení splátky, na takové živobytí zůstává žalované kolem 500 Kč měsíčně. Že za těchto podmínek je žalovaná schopna řádně úvěr splácet, je v rozporu s obecnými znalostmi o životních potřebách občana v České republice. Byť tedy ustanovení § 87 odst. 1 občanského zákoníku předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, jak bylo odůvodněno soudem výše, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě, má důsledky neplatnosti takového právního jednání – úvěrové smlouvy, nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní. Vztah mezi účastníky je tudíž nutno podrobit režimu bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná je povinna zaplatit pouze to, co jí bylo uloženo pod výrokem I. rozsudku, nikoliv více, co bylo požadováno žalobkyní. Pouze čistě nad rámec těchto závěrů stran úvěruschopnosti žalované soud uvádí, že mezi účastníky byla podepsána smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně jako podnikatel zavázala poskytnout žalované finanční částku 20 000 Kč a žalovaná jako spotřebitelka se zavázala tuto částku vrátit ve sjednaných splátkách s úroky ve výši 95,95 % ročně, při RPSN 151,7%, pro případ prodlení se zavázala hradit smluvní pokuty popsané podrobně v bodě 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Účastníci tedy projevili vůli uzavřít smlouvu, žalovaná se však ve smlouvě zavázala k plnění, které není souladné s dobrými mravy, o čemž svědčí již samotná výše úrokové sazby. Zde lze pro obdobné smlouvy žalobkyně pro stručnost odkázat například na závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2018, spisové značky 20 Cdo 2841/2018, dle kterého, jde-li o posouzení výše smluvené sazby úroků a jejího souladu s dobrými mravy, i zde platí, že je ji třeba vyhodnotit nejen se zřetelem k její nominální výši, ale i vzhledem ke všem rozhodným okolnostem konkrétního případu. Dovolací soud již dříve dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). S přihlédnutím ke shora uvedené judikatuře je zřejmé, že v úvěrové smlouvě sjednaný úrok ve výši 95,95 % obvyklou úrokovou sazbu zjevně a výrazně překračuje. I z tohoto důvodu by tak ujednání o sjednaných úrocích soud neshledal platným, pokud by však byl úvěr poskytnut při splnění podmínek zákona o spotřebitelském úvěru, byly by přiznány úroky v místě a čase obvyklé. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru soud vycházel z výzvy k zaplacení dluhu ze strany žalobkyně žalované zaslanou doporučeným dopisem 26.11.2020, kdy byla vyzvána k neprodlenému zaplacení celkové dlužné částky, ve smyslu § 573 občanského zákoníku je taková zásilka považována za doručenou dne 1.12.2020, následujícím dnem 2.12.2020 mělo být plněno a od 3.12.2020 je žalovaná v prodlení, tehdy zákonný úrok z prodlení činil 8,25% ročně. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 3.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Co do žalovaných 25 486 Kč, zbývajícího žalovaného zákonného úroku z prodlení, žalovaných 1 090,76 Kč na smluvní pokutě a žalovaného úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 94 464 Kč, soud žalobu zamítl vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru.

7. Pro naprosto většinový úspěch žalobkyně s meritu věci jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši odměny za zastoupení ve věci advokátem stanovené podle advokátního tarifu za 2,5 hlavního úkonu právní pomoci po 300 Kč, 3 x režijní paušál 100 Kč, 21 % daň z přidané hodnoty z těchto položek a zaplaceného soudního poplatku 1 329 Kč. Náhradu nákladů řízení 2 600 Kč soud podle § 160 o.s.ř. stanovil žalované zaplatit v obecné třídenní lhůtě.