12 C 103/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného jakožto insolvenčnímu správci právnická osoba , IČO o zaplacení 18 426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 18 426 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 119 Kč od 2.10.2018 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 4 769 Kč od 2.10.2019 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 4 769 Kč od 2.10.2020 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 4 769 Kč od 2.10.2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1 500 Kč.

1. Žalobou soudu doručenou dne 25.5.2022 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému jí zaplatit částku 18 426 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 119 Kč od 2.10.2018 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 4 769 Kč od 2.10.2019 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 4 769 Kč od 2.10.2020 do zaplacení a 8,5 % ročně z částky 4 769 Kč od 2.10.2021 do zaplacení a 600 Kč na náklady řízení podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.. Žalobkyně tvrdila, že [anonymizována tři slova] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], dne 1.10.2008 nájemní smlouvu č. [spisová značka] na nájem zemědělských pozemků v katastrálních územích [obec] u [obec], [část obce] a [obec] u [obec]. Dnem 1.1.2013, kdy nabyl účinnosti zákon č. 503/2012 Sb., vstoupila Česká republika do všech práv a povinností [anonymizována tři slova]. K výkonu těchto práv je příslušný [anonymizována tři slova] jako organizační složka státu. Pozemky jsou zapsány v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Benešov. Podle uvedené nájemní smlouvy ve znění dodatků měla [právnická osoba] jako nájemce hradit pronajímateli (ČR) podle posledního uzavřeného dodatku [číslo] ze dne 12.5.2016 nájemné ve výši 4 769 Kč splatné vždy ročně pozadu k 1.10 běžného roku (dle čl. V. nájemní smlouvy) tj. nájemné vždy za období od 1.10 roku předcházejícího do 30.9 roku běžného. Usnesením Krajského soudu v Praze čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 20.11.2017 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurz na majetek společnosti [právnická osoba], [IČO] a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, který je zároveň osobou s dispozičními oprávněními. Žalobkyně řádně přihlásila dne 11.12.2017 do insolvenčního řízení pohledávku za dlužné nájemné, které ji neuhradila [právnická osoba] dle nájemní smlouvy ke dni 1.10.2017 – 4 769 Kč (za období od 1.10.2016 do 30.9.2017) a alikvotní část nájemného 650 Kč (za období od 1.10.2017 do zjištění úpadku dne 20.11.2017). Výše uvedená nájemní smlouva nebyla nikým vypovězena a v termínu splatnosti nebylo uhrazeno roční nájemné splatné dne 1.10.2018 (ve zbývající výši 4 119 Kč), splatné dne 1.10.2019 (ve výši 4 769 Kč), splatné dne 1.10.2020 (ve výši 4 769 Kč) a splatné dne 1.10.2021 (ve výši 4 769 Kč). Dlužné nájemné v celkové výši 18 426 Kč tak představuje pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona. Vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou bylo insolvenčnímu správci doručeno dne 1.2.2022 datovou zprávou. Vzhledem k tomu, že úhrada pohledávky za podstatou nebyla do dnešního dne provedena, domáhá se žalobkyně jejího uspokojení soudní cestou dle ustanovení § 203 odst. 4) insolvenčního zákona. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových zaslal dne 22.4.2022 žalovanému insolvenčnímu správci předžalobní výzvu, přesto k úhradě nedošlo. Žalovaný se brání poukazem na ustanovení § 253 odst. 2 insolvenčního zákona (tedy, že se nevyjádřil do 30 dnů od prohlášení konkurzu, že smlouvu o vzájemném plnění splní), takže nájemní vztah zanikl. Na situaci žalovaného však dopadá ustanovení § 256 insolvenčního zákona týkající se nájemních smluv. Podle ustanovení § 256 odst. 1) je insolvenční správce oprávněn vypovědět nájemní smlouvu, a to i v případě, že byla sjednána na dobu určitou, výpovědní lhůta nesmí být delší než 3 měsíce. Podle ustanovení § 257 nájemní smlouvu, kterou dlužník uzavřel jako nájemce, nemůže druhý účastník smlouvy po rozhodnutí o úpadku vypovědět nebo od ní odstoupit pro prodlení dlužníka s placením nájemného. V tomto případě insolvenční správce nájemní smlouvu nevypověděl a tak povinnost hradit nájemné dále trvá. Podle § 203 odst. 4) insolvenčního zákona neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky za majetkovou podstatou v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními, nejde o incidenční spor. Podle § 203 odst. 5) insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o žalobě určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud, současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že je na soudu, zda aplikuje § 253 odst. 2 nebo § 256 insolvenčního zákona, když i nájemní smlouva je smlouvou o vzájemném plnění. Dlužník žalovanému dodnes nepředal veškeré listiny a od ustanovení žalovaného je nekontaktní, a proto se žalovaný dozvěděl o nájemním vztahu dlužníka se žalobkyní až z výzvy žalobkyně k úhradě nájemného. Dlužník k 30.6.2018 se souhlasem insolvenčního soudu ukončil svou činnost, od prohlášení konkurzu 20.11.2017 již žádná pole neosíval. V souvislosti se žalobou žalovaný zjistil, že předmětná pole užívá jiný, žalovanému neznámý subjekt, který pravděpodobně na to pobírá dotace od [anonymizována tři slova]. Každopádně dlužníkovi nevznikla z titulu nájmu, resp. nájemní smlouvy se žalobkyní žádná tržba. Je s podivem, že se žalobkyně nezajímala o situaci dříve a žalovaného kontaktovala po čtyřech letech od prohlášení konkurzu, nechovala se s péčí řádného hospodáře a soud to má zohlednit ve svém rozhodnutí. Pokud by byla pohledávka shledána po právu, šlo by o pohledávku za majetkovou podstatou podle § 168 insolvenčního zákona, ale žalovaný řeší, pod které písmeno ustanovení by to bylo. Žalovaný vznesl námitku předčasnosti žaloby, kdy podle žalovaného by se taková pohledávka podle § 168 odst. 3 insolvenčního zákona uspokojovala kdykoli po rozhodnutí o úpadku, přičemž ale insolvenční řízení dosud nebylo ukončeno, jeho ukončení je v nedohlednu, což znamená, že žalovaná pohledávka dosud není splatná.

3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného uvedla, že je § 256 insolvenčního zákona speciální ustanovení, které upravuje jiný druh smluv než § 253 insolvenčního zákona. V tomto případě žalovaný nájemní smlouvu nevypověděl, nenavrhl její skončení dohodou a žalobkyně je vypovědět nemůže a ani od ní odstoupit, proto smlouva trvá. Není pravdou, že se žalovaný o nájemním vztahu dozvěděl až z výzvy k úhradě nájemného, žalobkyně svou pohledávku ve lhůtě řádně přihlásila přihláškou z 11.12.2017 pod č. 3 a to za období do zjištění úpadku. Přihláška byla doložena nájemní smlouvou a správcem byla uznána ve skupině nezajištěných pohledávek. Přesto žalovaný nájemní smlouvu od prosince 2017 nevypověděl. Podle žalobkyně jde o pohledávku podle § 168 písm. g) insolvenčního zákona jakožto pohledávku ze smlouvy, kterou žalovaný neukončil, neodmítl. Podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky za majetkovou podstatou v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními a nejde o incidenční spor. Podle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o žalobě určí k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud, současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Žaloba tedy není předčasná a je vedena záměrem žalobkyně předejít promlčení této pohledávky.

4. Z výpisů z katastru nemovitostí a z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] [země] pronajal 1.10.2008 [anonymizováno] [část obce] na dobu neurčitou pozemkové parcely v katastrálních územích [obec] u [obec], [část obce] a [obec] u [obec] za nájemné 5 498 Kč ročně splatné ročně pozadu vždy k 1.10 běžného roku. Sedmým dodatkem k nájemní smlouvě z 12.6.2016 se měnil částečně předmět nájmu, kdy dva pozemky zpětně k roku 2015 ubyly a nově byla stanovena výše nájemného 4 769 Kč. Právo hospodařit s pronajatými pozemky má žalobkyně, jejich vlastníkem je Česká republika.

5. Z výzvy a z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že 1.2.2022 byl žalovaný vyrozuměn žalobkyní o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň ve výši 18 426 Kč z neuhrazených předpisů nájemného plynoucích z předmětné nájemní smlouvy.

6. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20.11.2017, č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužnice [právnická osoba] a žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem, zároveň byl prohlášen na majetek dlužnice konkurz projednávaný jako nepatrný, věřitelé byli vyzváni, aby přihlásili pohledávky do dvou měsíců ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

7. Z předžalobní výzvy a vyjádření žalovaného u jednání bylo zjištěno, že žalobkyně 22.4.2022 vyzvala žalovaného k úhradě 18 426 Kč do 14 dnů s tím, že při neuhrazení bude podána ve věci žaloba.

8. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila pohledávku na nájemné 5 419 Kč z předmětné nájemní smlouvy za období do 20.11.2017 dne 8.12.2017, pohledávka byla uvedena i v seznamu přihlášených pohledávek jako dvanáctá a byla zjištěna, nebyla popřena. V rejstříku je i vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň, jak je popsáno pod bodem 5 tohoto odůvodnění rozsudku.

9. Podle § 253 odst. 2 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě ne zcela splněnou ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak. Podle § 256 insolvenčního zákona je insolvenční správce po prohlášení konkursu oprávněn vypovědět nájemní smlouvu nebo podnájemní smlouvu uzavřenou dlužníkem ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i v případě, že byla sjednána na dobu určitou; výpovědní lhůta však nesmí být delší než 3 měsíce. Podle § 257 insolvenčního zákona nájemní nebo podnájemní smlouvu, kterou dlužník uzavřel jako nájemce nebo podnájemce, nemůže druhý účastník smlouvy po rozhodnutí o úpadku vypovědět nebo od ní odstoupit pro prodlení dlužníka s placením nájemného nebo jiné úhrady, ke kterému došlo před rozhodnutím o úpadku, anebo pro zhoršení majetkové situace dlužníka. Podle § 203 odst. 1, 4, 5 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními. Proti rozhodnutí podle věty první není odvolání přípustné. Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou podle § 168 odst. 2 insolvenčního zákona podle písm. g) i pohledávky věřitelů ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku po zahájení insolvenčního řízení; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení. Podle § 170 písm. b) insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku. Není-li stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se podle §168 odst. 3 insolvenčního zákona uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

10. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěn tento skutkový stav. [anonymizována tři slova] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], dne 1.10.2008 nájemní smlouvu na nájem zemědělských pozemků v katastrálních územích [obec] u [obec], [část obce] a [obec] u [obec]. Dnem 1.1.2013 vstoupila Česká republika do všech práv a povinností [anonymizována tři slova], k výkonu těchto práv je příslušná žalobkyně. Podle uvedené nájemní smlouvy ve znění dodatků měla [právnická osoba] jako nájemce hradit pronajímateli (ČR) podle posledního uzavřeného dodatku č. 7 ze dne 12.5.2016 nájemné ve výši 4 769 Kč splatné vždy ročně pozadu k 1.10 běžného roku. Usnesením Krajského soudu v Praze čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 20.11.2017 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurz na majetek [právnická osoba], [IČO] a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Žalobkyně řádně přihlásila dne 11.12.2017 do insolvenčního řízení pohledávku za dlužné nájemné, které ji neuhradila [právnická osoba] dle nájemní smlouvy ke dni zjištění úpadku dne 20.11.2017 ve výši 4 769 Kč a 650 Kč. Uvedená nájemní smlouva nebyla nikým vypovězena a v termínu splatnosti nebylo uhrazeno roční nájemné splatné dne 1.10.2018 ve výši 4 119 Kč, splatné dne 1.10.2019 ve výši 4 769 Kč, splatné dne 1.10.2020 ve výši 4 769 Kč a splatné dne 1.10.2021 ve výši 4 769 Kč. Vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou bylo insolvenčnímu správci doručeno dne 1.2.2022 datovou zprávou. Přes předžalobní výzvu k úhradě nedošlo.

11. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § § 253, 256, 257, 168, 170 a 203 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. a dospěl k závěru, že byla žaloba žalobkyní podána v celém rozsahu důvodně. V daném případě nejde o incidenční spor, a proto je věcně příslušný projednání věci soud okresní podle sídla insolvenčního správce. Žalobkyně uplatnila svou zapodstatovou pohledávku cestou žaloby z důvodu hrozícího promlčení nároku na nájemné. Soud zjistil, že byla uzavřena nájemní smlouva ve znění dodatků, kdy od roku 2017 činí roční nájemné za předmětné pozemky 4 769 Kč. Protože byl na nájemce – [anonymizováno] [část obce] po zjištění úpadku prohlášen konkurz, kdy insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, byl o plnění žalován insolvenční správce jakožto osoba s dispozičními oprávněními k majetku insolvenční dlužnice [právnická osoba], žalovaný netvrdil, že by došlo k úhradě nájemného za období od 20.11.2017 do roku 2020. [příjmení] žalovaného spočívala v tom, že tvrdil, že nájemní smlouva zanikla prohlášením konkurzu na [anonymizováno] [část obce], když žalovaný nájemní smlouvu neobnovil podle § 253 insolvenčního zákona. Soud se se s touto argumentací neztotožňuje, insolvenční zákon v § 256 obsahuje speciální úpravu nájemní smlouvy, kdy právní úprava umožňuje pouze žalovanému vypovědět nájemní smlouvu, kdy toto oprávnění nemá pronajímatel – tedy žalobkyně. Protože ji žalovaný nevypověděl, nájemní smlouva trvá. Tvrzení žalovaného, že se dozvěděl o nájemním vztahu dlužníka se žalobkyní až z výzvy žalobkyně k úhradě nájemného, se nezakládá na pravdě, když žalobkyně přihlásila svou pohledávku z titulu nájemného splatného ke dni 20.11.2017 přihláškou do insolvenčního řízení, a to včetně titulu. Rozhodné pak není ani tvrzení žalovaného, že dlužnice k 30.6.2018 se souhlasem insolvenčního soudu ukončila svou činnost a od prohlášení konkurzu 20.11.2017 již žádná pole neosívala. Když toto bylo známo žalovanému, měl vyvinout aktivitu k ukončení nájemního vztahu, který nemohla ukončit pro neplacení nájemného žalobkyně, totéž platí i o tvrzení žalovaného, že zjistil, že předmětná pole užívá jiný, žalovanému neznámý subjekt, který pravděpodobně na to pobírá dotace od [anonymizována tři slova]. Rovněž není v této souvislosti právně relevantní ani tvrzení žalovaného, že dlužníkovi nevznikla z titulu nájmu, resp. nájemní smlouvy se žalobkyní žádná tržba. Mezi účastníky je dán nájemní vztah zavazující oba účastníky, žalovaný nevyvinul aktivitu k jeho ukončení a žalobkyně tak učinit nemůže. Je zejména na žalovaném, aby se informoval, kdo užívá pole, které má dlužník v nájmu. Tvrzení žalovaného, že je s podivem, že se žalobkyně nezajímala o situaci dříve a žalovaného kontaktovala po čtyřech letech od prohlášení konkurzu, a proto se nechovala s péčí řádného hospodáře, nebylo shledáno rozhodným ve vztahu k rozhodnutí. Žalobkyně naopak jako řádný hospodář, aby zabránila promlčení nároku na nájemné, podala žalobu, když před prohlášením konkurzu splatné nájemné řádně přihlásila do insolvenčního řízení. Co se týče námitky zařazení pohledávky pod § 168 insolvenčního zákona, i zde se soud ztotožňuje s argumentací žalobkyně, že jde o pohledávku podle odst. 2 písm. g), což je evidentní vzhledem k použití § 256 insolvenčního zákona. Argumentace žalovaného se opírá ojím tvrzené použití § 253 insolvenčního zákona. Co se týče námitky žalovaného ohledně předčasnosti žaloby, kdy podle žalovaného by se taková pohledávka podle § 168 odst. 3 insolvenčního zákona uspokojovala kdykoli po rozhodnutí o úpadku, přičemž ale insolvenční řízení dosud nebylo ukončeno, jeho ukončení je v nedohlednu, což znamená, že žalovaná pohledávka dosud není splatná, soud ji neshledává důvodnou. Žalobkyně řádně uplatnila svou pohledávku u neinsolvenčního soudu bez uvedení lhůty k plnění v navrhovaném žalobním petitu s tím, že následně lhůtu k plnění určí insolvenční soud podle § 203 insolvenčního zákona. Soud proto přiznal žalobkyni její nárok, když uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 18 426 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 119 Kč od 2.10.2018 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 4 769 Kč od 2.10.2019 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 4 769 Kč od 2.10.2020 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 4 769 Kč od 2.10.2021 do zaplacení, tedy včetně zákonných úroků z prodlení. Je sice pravdou, že v insolvenčním řízení žalobkyni nebudou úroky z prodlení vyplaceny ve smyslu § 170 insolvenčního zákona, to ovšem nemá vliv na rozhodování okresního soudu, který vychází z provedených důkazů, podle nichž byla ujednána splatnost nájemného a vždy dnem následujícím po splatnosti nájemného je žalovaný, resp. [právnická osoba] v prodlení a vzniká ji nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně tak bude mít v rukou titul, zatím bez lhůty k plnění, odpovídající jejímu nároku, a to nehledě na vykonatelnost těchto úroků v insolvenčním řízení. Čistě teoreticky totiž může žalobkyně vymáhat svůj nárok i po skončení insolvenčního řízení dlužnice.

12. Pro plný úspěch žalobkyně ve věci jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení ve výši pěti paušálních náhrad po 300 Kč podle vyhlášky 254/2015 Sb. za předžalobní výzvu, žalobu, vyjádření, přípravu k jednání a účast u jednání. Náhradu nákladů řízení 1 500 Kč soud podle § 160 o.s.ř. stanovil žalovanému zaplatit, protože jde o příslušenství nároku, ani zde nebyla stanovena lhůta k plnění.

13. O soudním poplatku, který dosud nebyl uhrazen, soud nerozhodoval, protože oba účastníci řízení jsou osobně osvobozeni od placení soudních poplatků.