12 C 122/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 18 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 215 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 455 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 215 Kč od 13.9.2016 do zaplacení ve výši 8,05% ročně a částku 7 160 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 120 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 160 Kč od 27.3.2017 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbývajících žalovaných částek, zbývajících žalovaných úroků a zbývajících žalovaných úroků z prodlení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu podanou dne 2.12.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým mělo být žalovanému uloženo zaplatit částku 13 080 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 228,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 762,06 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, částku 5 170 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 901,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 106,92 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 195,08 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 4 195,08 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 8 840,80 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dvě smlouvy o půjčce a to 7.2.2016 a 9.11.2015 s právním předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], jejichž součásti jsou i smluvní podmínky obsažené na další straně každé ze smluv. V důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba], [IČO]). Před uzavřením smluv posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil ujednání v čl. 7 podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 podmínek žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost smlouvu uzavřít a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadované částky vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele v jednotlivých případech spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve se žalovaným uzavřena každá ze smluv. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalovaný by se navíc v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 trestního zákoníku. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně poukazuje na § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“ vychází se tedy ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené smlouvy ze dne 7.2.2016 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit úrok zapůjčené peněžní prostředky 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně a odměnu za administrativní činnost 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.3.2017. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 840 Kč, což bylo započteno na úrok 619,32 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 220,68 Kč Poslední platba byla uhrazena 11.2.2016. Nejpozději měl podle smlouvy žalovaný zaplatit vše do 19.3.2017, pak již byl v prodlení. Pro neuhrazení v tomto termínu požaduje žalobkyně i úrok 23,72% podle čl. 1 podmínek a k tomu úrok z prodlení. Ke dni postoupení 6.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 13 080 Kč sestávajících z dlužné jistiny 8 000 Kč, dlužných úhrad 5 080 Kč. Žalobkyně jako právní nástupkyně žalobkyně žaluje dále na příslušenství o úhradu 5 228,94 Kč na kapitalizovaném úroku z dlužné jistiny 8 000 Kč při 23,72% ročním úroku od 20.3.2017 do 6.12.2019, na kapitalizovaném úroku z prodlení 1 762,06 Kč z jistiny 8 000 Kč od 27.3.2017 do 6.12.2019 ve výši 8,05% ročně a dále pak úrok 23,72% ročně z jistiny 8 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Na základě uzavřené smlouvy ze dne 9.11.2015 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit úrok zapůjčené peněžní prostředky 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98% ročně a odměnu za administrativní činnost 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5.9.2016. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 2 785 Kč, z toho si žalobkyně započetla na jistinu 804,92 Kč, na úrok 455 Kč, na poplatek za administrativní činnosti 1 000 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 525,08 Kč Poslední platba byla uhrazena 7.2.2016. Nejpozději měl podle smlouvy žalovaný zaplatit vše do 5.9.2016, pak již byl v prodlení. Pro neuhrazení v tomto termínu požaduje žalobkyně i úrok 20,98% podle čl. 1 podmínek a k tomu úrok z prodlení. Ke dni postoupení 6.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 5 170 Kč sestávajících z dlužné jistiny 4 195,08 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 974,92 Kč. Žalobkyně jako právní nástupkyně žalobkyně žaluje dále na příslušenství o úhradu 2 901,98 Kč na kapitalizovaném úroku z dlužné jistiny 4 195,08 Kč při 20,98% ročním úroku od 6.9.2016 do 6.12.2019, na kapitalizovaném úroku z prodlení 1 106,82 Kč z jistiny 4 195,08 Kč od 13.9.2016 do 6.12.2019 ve výši 8,05% ročně a dále pak úrok 20,98% ročně z jistiny 4 195,08 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 195,08 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Přes předžalobní výzvu k úhradě nedošlo.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný žádal 9.11.2015 o půjčku 5 000 Kč, uváděl, že jeho zaměstnavatelem byl [jméno] [příjmení], s příjmy na mzdě 14 920 Kč, dalšími příjmy 8 100 Kč, státní podporou 7 070 Kč a přídavky 500 Kč, tj. 30 590 Kč celkem, a s výdaji 6 700 Kč na nájem/inkaso, 11 500 Kč na domácnost, 400 Kč na telefon, tj. s výdaji celkem 18 600 Kč. Žalovaný žil jako nájemník, neměl vozidlo, měl jedno nezletilé dítě. Žalovaný předložil jako dokumenty výplatní pásky, pracovní smlouvu nebo živnostenský list, nájemní smlouvu, výměr státní podpory a občanský průkaz.

4. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že 9.11.2015 uzavřel žalovaný s [právnická osoba], [IČO], smlouvu o poskytnutí 5 000 Kč při pevném úroku 455 Kč na dobu trvání splácení, při sjednání administrativním poplatku 1 000 Kč, při hotovostním inkasu splátek 1 500 Kč, tj. celkem měl žalovaný uhradit 7 955 Kč, které měl žalovaný splatit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč splatných vždy, do 7. dne od předchozí splátky, kdy první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od uzavření smlouvy. Vedle pevnou částkou uvedeného úroku 455 Kč v textu podepsané smlouvy je uveden v samostatných nepodepsaných smluvních podmínkách úrok 20,98%, RPSN byla 91,66%.

5. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný žádal 7.2.2016 o půjčku 8 000 Kč, uváděl, že jeho zaměstnavatelem jsou [právnická osoba], s příjmy na mzdě 16 000 Kč, sociálními dávkami 10 000 Kč a přídavky 8 100 Kč, tj. 34 100 Kč celkem, a s výdaji 6 700 Kč na nájem/inkaso, 11 500 Kč na domácnost, splátky úvěru 832 Kč, tj. s výdaji celkem 19 032 Kč. Žalovaný žil jako nájemník s partnerkou, měl jedno nezletilé dítě. Žalovaný předložil jako dokumenty pracovní smlouvu nebo živnostenský list, nájemní smlouvu, SIPO a občanský průkaz.

6. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že 7.2.2016 uzavřel žalovaný s [právnická osoba], [IČO], smlouvu o poskytnutí 8 000 Kč při pevném úroku 1 120 Kč na dobu trvání splácení, při sjednání administrativním poplatku 1 600 Kč, při hotovostním inkasu splátek 3 200 Kč, tj. celkem měl žalovaný uhradit 13 920 Kč, který měl žalovaný splatit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč splatných vždy, do 7. dne od předchozí splátky, kdy první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od uzavření smlouvy. Vedle pevnou částkou uvedeného úroku 1 120 Kč v textu podepsané smlouvy je uveden v samostatných nepodepsaných smluvních podmínkách úrok 23,72%, RPSN byla 75,72%.

7. Podle přehledu plateb žalovaný uhradil celkem 3 625 Kč v období od 16.11.2015 do 7.2.2016, kolik konkrétně na kterou půjčku uhradil lze usuzovat jen podle data platby, kdy částka 840 Kč byla uhrazena 11.2.2016, zbývajících 2 785 Kč tedy bylo na první půjčku.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno, že doporučeně zaslaným dopisem 7.1.2020 byl žalovaný informován o postoupení pohledávek ze dvou předmětných smluv 18 250 Kč na žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku bylo zjištěno, že 10.5.2020 byla žalovanému doporučeně zaslána výzva k úhradě celkem 30 858,11 Kč do 14.5.2020 s tím, že jinak bude zahájeno soudní řízení ve věci. Žalovanému bylo připomenuto i již oznámené postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni.

10. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku). Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku).

11. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] dvě smlouvy o úvěru ve dnech 9.11.2015 a 7.2.2016, na jejichž základě bylo tímto subjektem žalovanému poskytnuto postupně 5 000 Kč a 8 000 Kč. Úvěry s poplatky měly být splaceny vždy po 43 splátkách po 185 Kč týdně u první smlouvy, v 58 splátkách po 240 Kč týdne u druhé smlouvy. Ve smlouvách byl vždy uveden pevný úrok, u první smlouvy 455 Kč, u druhé smlouvy 1 120 Kč na dobu trvání splácení, zároveň bylo uvedeno v samostatných nepodepsaných smluvních podmínkách, že je úrok 20,98 % ročně, při sjednání administrativního poplatku 1 000 Kč u první smlouvy, 1 600 Kč u druhé smlouvy, při hotovostním inkasu splátek 1 500 Kč u první smlouvy, 3 200 Kč u druhé smlouvy, tj. celkem měl žalovaný uhradit 7 955 Kč u první smlouvy, 13 920 Kč u druhé smlouvy, RPSN byla u první smlouvy 91. 66%, u druhé smlouvy 75,72%. Za dočasný úvěr 5 000 Kč v případě první smlouvy měl žalovaný za 43 týdnů uhradit celkem 7 955 Kč, tedy za 43 týdnů o 2 955 Kč více, což ročně činí 3 573 Kč, což odpovídá 71%, za dočasný úvěr 8 000 Kč v případě druhé smlouvy měl žalovaný za 58 týdnů uhradit celkem 13 920 Kč, tedy za 58 týdnů o 5 920 Kč více, což ročně činí 5 308 Kč, což odpovídá 66% O nákladnosti těchto úvěrů vypovídá i uvedená RPSN 91,66% u první smlouvy a u druhé smlouvy RPSN 75,72 %. Nezáleží na tom, jak věřitel označí jednotlivé druhy plateb, které vyžaduje za dočasné umožnění dispozice prostředky. Úplatou za poskytnutí peněz jsou i veškeré poplatky, nejen úrok, který právní předchůdce žalobkyně uvedl ve smlouvě. Žalovaný přes výzvu soudu netvrdil ani neprokazoval skutečnosti vylučující existenci žalovaného nároku žalobkyně, tedy, že by podle smlouvy o zápůjčce zaplatil či že by zaplatil více, než tvrdí žalobkyně, či že by byly dány okolnosti vylučující existenci žalovaných nároků. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně jako právního nástupce původního věřitele o tom, že žalovaný uhradil celkem 2 785 Kč na první smlouvu z 9.11.2015, kdy poslední platba proběhla 7.2.2016, celkem 840 Kč na druhou smlouvu ze 7.2.2016, kdy poslední platba proběhla 11.2.2016. Původní věřitel následně postoupil své pohledávky vůči žalovanému žalobkyni k 6.12.2019. V době poskytnutí úvěru 2015, 2016 se úvěry bank vůči spotřebitelům pohybovaly do 15%. Co se týče přezkumu úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila informace od žalovaného, ovšem žádný doklad nebyl žalobkyní k vyplněné kartě zákazníka ani u jedné smlouvy předložen, ačkoli jich měl žalovaný doložit poměrně dost. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně neměla žádný důvod pochybovat o těchto tvrzeních žalovaného, ostatně by se žalovaný dopustil úvěrového podvodu.

12. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2395 a násl., § 2991 a násl. a § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a shledal, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným byly sjednány dvě smlouvy o úvěru, nazvané jako smlouva o půjčce (která od 1.1.2014 neexistuje, jde o právní institut podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.), kdy za poskytnutí jednotlivých částek se žalovaný zavázal ve splátkách zaplatit do 43 týdnů ode dne převzetí jistiny úplaty ve výši 71% u první smlouvy z 9.11.2015, do 58 týdnů od převzetí jistiny úplaty ve výši 66% z poskytnutých peněz na omezenou dobu, i když ji právní předchůdce žalobkyně skrývá za pojmy poplatků vedle úroku, představuje nemravný úrok, když v té době se běžně úroky pohybovaly u bank do 15%, u nebankovních poskytovatelů do maximálně 30% ročně. Soud se tedy zabýval otázkou výše sjednané úplaty za poskytnutí úvěru, kdy má za to, že úplata ve výši 66 % až 71% za rok je v rozporu s dobrými mravy, neboť výrazně převyšuje úroky obvyklé v místě a v čase. Co se týče úroku 20,98 % ročně u první smlouvy a 23,72% ročně u druhé smlouvy, tento byl ve smlouvě uveden v samostatných nepodepsaných smluvních podmínkách a soud k němu proto vůbec nepřihlíží v duchu stávající judikatury. Jednotlivé úhrady měly proběhnout u první půjčky z 9.11.2015 do 5.9.2016, u druhé půjčky z 7.2.2016 do 20.3.2017, kdy měla proběhnout vždy celá úhrada dlužné částky sestávající z jistiny a poplatku. Tehdy zákonný úrok z prodlení činil 8,05% ročně. Žalovaný uhradil celkem 2 785 Kč na první smlouvu, kdy poslední platba proběhla 7.2.2016, celkem 840 Kč na druhou smlouvu, kdy poslední platba proběhla 11.2.2016. Ve sjednané úplatě u jednotlivých smluv se nachází i úrok, který je sjednán výslovně a odpovídá běžnému úroku svou výší, soud proto uhrazené částky započetl na jistiny a na ve smlouvách pevnou částkou sjednaný úrok. V případě první smlouvy žalovaný uhradil 2 785 Kč, jistina činila 5 000 Kč a pevný úrok 455 Kč, soud zohlednil toto plnění na jistinu a zbývá tak uhradit 2 215 Kč na jistině a 455 Kč na pevný úrok. V případě druhé smlouvy žalovaný uhradil 840 Kč, jistina činila 8 000 Kč, pevný úrok 1 120 Kč, při započtení plnění na jistinu zbývá k úhradě 7 160 Kč žalovanému na jistinu a 1 120 Kč na úroku. Soud proto v tomto rozsahu uložil povinnost žalovanému zaplatit uvedené částky žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele a to spolu s úroky z prodlení jednak pevnými, jednak v procentuální výši ode dne následujícího po splatnosti celé částky z dlužných jistin. Co do zbývajících žalovaných částek byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

13. Pro téměř shodný úspěch účastníků v meritu věci (ohledně žalovaných a přiznaných částek) soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.