12 C 132/2021

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 7 150,51 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 7 150,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 349,14 Kč, kapitalizovaného úrok 691,47 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 150,51 Kč od 8.4.2020 do zaplacení ve výši 9,75% ročně a úroku 19,31% ročně z částky 7 150,51 Kč od 8.4.2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu podanou dne 26.4.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým mělo být žalované uloženo zaplatit částku 7 150,51 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 349,14 Kč, kapitalizovaný úrok 691,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 150,51 Kč od 8.4.2020 do zaplacení ve výši 9,75% ročně, úrok 19,31% ročně z částky 7 150,51 Kč od 8.4.2020 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 5.1.2018 s právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru, nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky podle žalobkyně se nacházející na další straně smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva v čl. 7, kde zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od zákazníka, v čl. 7 smlouvy žalovaná dále prohlásila, že věřiteli poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávná pro uzavření smlouvy a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Opačným postupem by se mohla dopustit žalovaná úvěrového podvodu. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni úrok zapůjčené peněžní prostředky 4 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,31 % ročně a odměnu za administrativní činnost 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje 12.1.2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1.3.2019. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila celkem 23 800 Kč, z toho si žalobkyně započetla na jistinu 9 927,91 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a na hotovostní inkaso splátek 5 122,09 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 13.1.2019. Ke dni postoupení 29.11.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 15 200 Kč sestávajících z dlužné jistiny 10 072,09 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 877,91 Kč. Součástí částky 15 200 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby bylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno celkem 8 000 Kč, a to dne 13.1.2020 částku 2 000 Kč, započtených žalobkyní na úhrady za služby 2000 Kč, dne 12.2.2020 částku 2 000 na dlužné úhrady za služby ve výši 877,91 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do postoupení ve výši 725,61 Kč, kapitalizovaný úrok do postoupení ve výši 396,48 Kč, dne 16.3.2020 částku 2.000 Kč započtených na jistinu 921,58 Kč, kapitalizovaný úrok do postoupení 1 078,42 Kč a dne 7.4.2020 částku 2 000 Kč započtených na jistinu ve výši 2 000 Kč. Kapitalizovaný úrok 691,47 Kč odpovídá 19,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 072,09 Kč od 2. 3.2019 do data postoupení pohledávky 29.11.2019 a z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky do 7.4.2020. Kapitalizovaný úrok z prodlení 349,14 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně počítaný z 10 072,09 Kč od 9.3.2019 do data postoupení pohledávky 29.11.2019 a pak do 7.4.2020 2. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl pro nedoručení žalované do vlastních rukou zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, například výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje v čl. 7 předmětná smlouva„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka – žádosti o zápůjčku a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 smlouvy žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávná pro uzavření smlouvy a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Z karty zákazníka z 5.1.2018 se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek, bankovních výpisů, nájemní smlouvy a dokladů SIPO. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr v domově důchodců s příjmem 18 500 Kč, nemá vyživovací povinnost, úvěr ani půjčku či zápůjčku u jiné společnosti. Věřitel neměl důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy (srov. ust. § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Přitom názor, že tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku, resp. zápůjčku bez pořizování jejich kopií, je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, zastává i Krajský soud v Českých Budějovicích, který ve svém rozsudku čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31.7.2020 (bod 17 odůvodnění) uvedl, že„ …i dle odvolacího soudu právní předchůdce žalobkyně u druhé zápůjčky řádně s odbornou péčí, náležitě a úplně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného a dospěl-li k závěru o schopnosti žalovaného i tuto zápůjčku splácet, odpovídá takový žalovaný řádně doložený závěr tehdejším poměrům žalovaného. Stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ 4. Z karty zákazníka/žádosti o zápůjčku bylo zjištěno, že 27.7.2016 žalovaná žádala o hotovostně zápůjčku 20 000 Kč na 60 týdnů. V žádosti žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má samostatnou domácnost. Jako své příjmy uvedla 18 500 Kč ze zaměstnání, v rámci výdajů na bydlení uvedla žalovaná výdaje 3 500 Kč na bydlení, osobní výdaje 5 000 Kč na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení, splátky úvěru 1 373 Kč, celkové výdaje 9 873 Kč, použitelný příjem 8 627 Kč. Žalovaná předložila jako dokumenty výpisy z účtu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, tyto soudu žalobkyně nepředložila.

5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že 5.1.2018 uzavřela žalovaná s [právnická osoba], [IČO], smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč při pevném úroku 4 000 Kč na dobu trvání splácení, při sjednání administrativním poplatku 4 000 Kč, při hotovostním inkasu splátek 8 000 Kč, tj. celkem měla žalovaná uhradit 36 000 Kč, který měla žalovaná splatit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč splatných vždy, do 7. dne od předchozí splátky, kdy první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od uzavření smlouvy. Část úvěru měla být použita na refinancování předchozího úvěru a žalované tak mělo být uhrazeno právním předchůdcem žalobkyně jen 16 436 Kč Vedle pevnou částkou uvedeného úroku 4 000 Kč je uvedeno, že jde o 32,15%, RPSN byla 206,15%.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 29.11.2019 mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní bylo zjištěno, že byla pohledávka původního věřitele za žalovanou tímto věřitelem postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno, že doporučeně zaslaným dopisem 13.12.2019 byla žalovaná informována o postoupení pohledávky 15 200 Kč na žalobkyni.

7. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku bylo zjištěno, že 14.12. 2020 byla žalované doporučeně zaslána výzva k úhradě celkem 9 622,60 Kč do 26.12.2020 s tím, že jinak bude zahájeno soudní řízení ve věci. Žalované bylo připomenuto i již oznámené postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni.

8. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku). Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016 posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru 5.1.2018, na jejímž základě bylo tímto subjektem žalované poskytnuto 20 000 Kč, z nichž část měla být použita na refinancování předchozího úvěru. Úvěr s poplatky měl být splacen v 60 splátkách po 600 Kč týdně. Ve smlouvě byl uveden pevný úrok 4 000 Kč na dobu trvání splácení, zároveň bylo uvedeno, že je úrok 32,15% ročně, při sjednání administrativního poplatku 4 000 Kč, při hotovostním inkasu splátek 8 000 Kč, tj. celkem měla žalovaná uhradit 36 000 Kč, RPSN byla 206,15%. Za dočasný úvěr 20 000 Kč měla žalovaná za 60 týdnů uhradit celkem 36 000 Kč, tedy za 60 týdnů o 16 000 Kč více, což ročně činí 13 867 Kč, což odpovídá 69% O nákladnosti úvěru vypovídá i uvedená RPSN. Nezáleží na tom, jak věřitel označí jednotlivé druhy plateb, které vyžaduje za dočasné umožnění dispozice prostředky. Podstatou úplatou za poskytnutí peněz jsou i veškeré poplatky, nejen úrok, který právní předchůdce žalobkyně uvedl ve smlouvě. Žalovaná přes výzvu soudu netvrdila ani neprokazovala skutečnosti vylučující existenci žalovaného nároku žalobkyně, tedy, že by podle smlouvy o zápůjčce zaplatila či že by zaplatila více, než tvrdí žalobkyně, či že by byly dány okolnosti vylučující existenci žalovaného nároku. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně jako právního nástupce původního věřitele o tom, že žalovaná uhradila 23 800 Kč do postoupení a 8 000 Kč po postoupení. Původní věřitel následně postoupil svou pohledávku vůči žalované žalobkyni k 29.11.2019. V době poskytnutí úvěru 2018 se úvěry bank vůči spotřebitelům pohybovaly do 15%. Co se týče přezkumu úvěruschopnosti žalované, žalobkyně doplnila, že jej právní předchůdce prováděl, žalovanou dotazoval na její rodinné majetkové pracovní a jiné poměry a informace ověřoval podle dokladů od žalované (blíže v bodě 4 odůvodnění tohoto rozsudku), záznamy jsou v kartě zákazníka.

10. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2390 a násl., § 2991 a násl. a § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a shledal, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovanou byla sjednána smlouva o zápůjčce, kdy za poskytnutí částky 20 000 Kč se žalovaná zavázala ve splátkách zaplatit celkem 36 000 Kč (včetně dlužné jistiny 20 000 Kč) do 60 týdnů ode dne převzetí jistiny 5.1.2018, tj. do 1.3.2019, dokdy měla proběhnout celá úhrada dlužné částky sestávající z jistiny a poplatku. Tehdy zákonný úrok z prodlení činil k 1.3.2019 9,75% ročně. Žalovaná uhradila celkem 31 800 Kč, 23 800 Kč do postoupení pohledávky žalobkyni a 8 000 Kč následně. Soud má za to, že ujednání právního předchůdce žalobkyně a žalované, kdy byla formou různých„ poplatků“ sjednána povinnost žalované k úhradě úplaty za poskytnutí 20 000 Kč odpovídající 70% z této částky za 60 týdnů, jsou v rozporu s dobrými mravy, o čemž ostatně svědčí i RPSN 206,15%. Taková ujednání nelze hodnotit jinak než jako absolutně neplatná. U úplaty za poskytnutí peněz by soud vycházel z obvyklé výše úroků, což bylo cca 15% z jistiny ročně. V daném případě však jistina byla uhrazena žalovanou již do data postoupení, bylo uhrazeno dokonce 23 800 Kč, následně pak dalších 8 000 Kč. Soud nemá bližší specifikaci jednotlivých úhrad ze strany žalované, jak postupně byly, prokazatelně byla jistina uhrazena k listopadu 2019 celá a to s navýšením o 3 800 Kč a další následnou úhradou 8 000 Kč. Je tedy zcela evidentní, že provedené úhrady přesahují jistinu i 15% úrok, který mohl nabíhat postupně v závislosti na snižující se jistině. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou ani částečně, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

12. Pro úplný úspěch žalované ve věci by jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žalovaná byla po celou dobu soudního řízení naprosto pasivní, takže jí žádné náklady ani vzniknout nemohly, soud proto právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.