12 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 480 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 340 Kč ve výši 8,05% ročně od 21.1.2020 do zaplacení , a to ve lhůtě do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbývající žalované částky 8 140 Kč, zbývajících žalovaných úroků a zbývajících žalovaných úroků z prodlení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu podanou dne 22.10.2025 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým mělo být žalované uloženo zaplatit částku 18 480 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 364,13 Kč (úrok ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč od 24.5.2016 do 6.12.2019), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 160,74 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z jistiny 11 000 Kč od 31.5.2016 do 6.12.2019), úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 11 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení částku 2 373 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel celkem smlouvu o půjčce dne 13.4.2015 s právním předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , jejíž součásti jsou i smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. V důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala právní nástupkyní společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , 18.10.2022 vedena pod obchodní firmou , právnická osoba, . včetně příslušenství byla ze strany společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, (od 18.10.2022 vedena pod obchodní firmou , právnická osoba, ), postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil ujednání v čl. 7.2 podmínek: „Zákazník potvrzuje, že úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7.1 podmínek žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost smlouvu uzavřít a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadované částky vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele v jednotlivých případech spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve se žalovaným uzavřena každá ze smluv. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného v kartě zákazníka. Žalovaný by se navíc v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 trestního zákoníku. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně poukazuje na § 6 odst. 1 a § 7 občanského zákoníku, která říkají, že „každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že „má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“ vychází se tedy ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit úrok zapůjčené peněžní prostředky 1 540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně a odměnu za administrativní činnost 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20.4.2015. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 660 Kč, což bylo započteno na úrok 508,25 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 151,72 Kč. Poslední platba byla uhrazena 5.5.2015. Žalovaných 18 480 Kč sestává z dlužné jistiny 11 000 Kč a dlužných úhrad za služby 7 480 Kč. K výzvě soudu ohledně prokázání zkoumání úvěruschopnosti a poskytnutí úvěru žalovanému v situaci, kdy nebyly ze strany právního předchůdce žalobkyně důvodné pochybnosti o jeho úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů v kartě zákazníka, kdy měl možnost vidět pracovní smlouvu a nájemní smlouvu a ověřil si v insolvenčním rejstříku, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení., přičemž byl žalovaný shledán úvěruschopným k placení 330 Kč týdně. Podle žalobkyně ani sjednaný úrok a náklady úvěru nejsou neplatné jako celek, protože nejsou v rozporu s dobrými mravy.

2. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl pro nedoručení žalovanému do vlastních rukou zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný žádal 13.4.2015 o půjčku 11 000 Kč, uváděl, že jeho zaměstnavatelem je , právnická osoba, , s příjmy na mzdě 20 000 Kč, dalšími příjmy 15 000 Kč, tj. 35 000 Kč celkem, a s výdaji 11 000 Kč na nájem/inkaso, 13 000 Kč na domácnost, půjčkami/splátkami/alimenty 2 500 Kč, 780 Kč na spoření/pojištění a 600 Kč na telefon, tj. s výdaji celkem 27 880 Kč. Žalovaný žil jako nájemník, měl vozidlo, měl aktivní půjčku u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , měl dvě nebo tři nezletilé děti. Žalovaný předložil jako dokumenty pracovní smlouvu list, nájemní smlouvu a občanský průkaz, obsah smluv není znám, nebyly žalobkyní předloženy a jejich obsah nebyl nijak zachycen v kartě zákazníka.

4. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že 13.4.2015 uzavřel žalovaný s , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o poskytnutí 11 000 Kč při pevném úroku 1 540 Kč na dobu trvání splácení, při sjednaném administrativním poplatku 2 200 Kč, při hotovostním inkasu splátek 4 400 Kč, tj. celkem měl žalovaný uhradit 19 140 Kč, které měl žalovaný splatit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč splatných vždy do 7. dne od předchozí splátky, kdy první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od uzavření smlouvy. Vedle pevnou částkou uvedeného úroku 1 540 Kč v textu podepsané smlouvy je uveden v samostatných nepodepsaných smluvních podmínkách úrok 23,72%, RPSN byla 75,72%. Převzetí částky žalovaný potvrdil ve smlouvě.

5. Z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že původní věřitel , právnická osoba, , IČO , IČO, zanikl fúzí se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , která v současné době vystupuje jménem žalobkyně.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , postoupila žalobkyni k 6.12.2019 i pohledávku za žalovaným ve výši 18 480 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno, že doporučeně zaslaným dopisem 7.1.2020 byl žalovaný informován , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO , IČO, o postoupení pohledávky ze smlouvy ve výši 18 480 Kč na žalobkyni, uhradit měl žalovaný novému věřiteli do deseti dnů od obdržení dopisu.

8. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku bylo zjištěno, že 30.11.2020 byla žalovanému doporučeně zaslána výzva k úhradě celkem 34 470,44 Kč do 12.12.2020 s tím, že jinak bude zahájeno soudní řízení ve věci. Žalovanému bylo připomenuto i již oznámené postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni.

9. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Bezdůvodně se podle odstavce druhého téhož ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení podle § 1968 občanského zákoníku. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená ( § 1970 obč. zák.). Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku).

10. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, , , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 13.4.2015, na jejichž základě bylo tímto subjektem žalovanému poskytnuto 11 000 Kč. Úvěr s poplatkem měl být splacen v 58 týdenních splátkách po 330 Kč. Ve smlouvě byl uveden pevný úrok 1 540 Kč na dobu trvání splácení, zároveň bylo uvedeno v samostatných nepodepsaných smluvních podmínkách, že je úrok 23,72 % ročně, při sjednání administrativního poplatku 2 200 Kč a při hotovostním inkasu splátek 4 400 Kč, tj. celkem měl žalovaný uhradit 19 140 Kč, RPSN byla 75,72%. Poplatek 8 140 Kč za 58 týdnů odpovídá 67%, o nákladnosti úvěru vypovídá i uvedená RPSN 75,72 %. Nezáleží na tom, jak věřitel označí jednotlivé druhy plateb, které vyžaduje za dočasné umožnění dispozice prostředky. Úplatou za poskytnutí peněz jsou i veškeré poplatky, nejen úrok, který právní předchůdce žalobkyně uvedl ve smlouvě. Žalovaný přes výzvu soudu netvrdil ani neprokazoval skutečnosti vylučující existenci žalovaného nároku žalobkyně, tedy, že by podle smlouvy o zápůjčce zaplatil či že by zaplatil více, než tvrdí žalobkyně, či že by byly dány okolnosti vylučující jeho existenci. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně jako právního nástupce původního věřitele o tom, že žalovaný uhradil celkem 660 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena 5.5.2015. Původní věřitel následně postoupil své pohledávky vůči žalovanému žalobkyni k 6.12.2019. V době poskytnutí úvěru v dubnu 2015 byla sazba ARAD 12,89 %. Co se týče přezkumu úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila informace od žalovaného, ovšem žádný doklad nebyl žalobkyní k vyplněné kartě zákazníka předložen, dle obsahu karty zákazníka byla předložena pracovní smlouva, výše tvrzených příjmů dokládána žalovaným nebyla. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně neměla žádný důvod pochybovat o těchto tvrzeních žalovaného.

11. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2395 a násl., § 2991 a násl. a § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a shledal, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Mezi původním věřitelem , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaným byla sjednána smlouva, kdy za poskytnutí 11 000 Kč se žalovaný zavázal ve splátkách zaplatit do 58 týdnů úplatu ve výši 66% z poskytnutých peněz na omezenou dobu, i když ji právní předchůdce žalobkyně skrývá za pojmy poplatků vedle úroku, představuje nemravný úrok, když výrazně převyšuje úroky obvyklé v daném místě a v čase. Co se týče úroku 23,72 % ročně, tento byl ve smlouvě uveden v samostatných nepodepsaných smluvních podmínkách a soud k němu proto vůbec nepřihlíží v duchu stávající judikatury. Celá úhrada dlužné částky měla proběhnout do 23.5.2016, kdy zákonný úrok z prodlení činil 8,05% ročně. Žalovaný uhradil celkem 660 Kč.

12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti a vyloučení pochybností o úvěruschopnosti spotřebitele před poskytnutím úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je třeba uvést, že i když v době poskytnutí úvěru nebylo výslovně zákonem v České republice upraveno, že by smlouva byla absolutně neplatná v okamžiku, kdy se věřitel nezabýval dostatečně úvěruschopností, judikatura se tímto směrem vyvíjela v důsledku evropské úpravy. K výkladu uvedeného ustanovení se vyjádřil např. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy odkazoval na svoji judikaturu – nálezy sp. zn. I. ÚS 191/11, či sp. zn. III. ÚS 4084/12, v nichž dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěr spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, kde jeho eventuální závazky jsou zajištěny směnkami, smluvními pokutami ve výši desítek procent (uváděl Ústavní soud rozsah 30 – 45 % dlužné částky) nastupujících již při prodlení v řádech jednotek dnů, či týdnů, je nutné považovat za neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tyto závěry přijímá i Nejvyšší soud ČR, kdy lze odkázat na jeho rozhodnutí z 21.3.2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017. Odkazuje dále na to, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se týkají nejen dlužníka – spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dochází k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil, posoudil jeho schopnost úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo neposkytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouvy i podle Nejvyššího soudu neplatná (viz jeho rozhodnutí z 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp zn. 33 Cdo 201/2018). Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozsudku z 1.4.2015, č.j. , právnická osoba, 30/2015-39, při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., kdy Ústavní soud jeho závěry vztáhl i na výklad § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může být uložena pokuta , právnická osoba, inspekcí. Vychází z výkladu čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, dále bodu 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací a v tomto směru nese poskytovatel úvěru důkazní povinnost. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v. , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Tak má být dle Soudního dvora zabráněno tomu, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Splněním této povinnosti není chráněn pouze dlužník, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Pokud by tak věřitel nepostupoval, dle názoru soudu, s přihlédnutím k chráněným zájmům, které jsou potenciálně narušeny tímto jiným postupem věřitele, jde o neplatnost právního jednání absolutní, jak dovodil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

13. Vzhledem k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, ať už z důvodu nedostatečného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného a poskytnutí úvěru nebo z důvodu nemravnosti sjednaných úroků, bez nichž by věřitel nepochybně peníze žalovanému neposkytl, soud právně nahlížel na poskytnuté plnění jako na bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil a ani neprokazoval ničeho na svou obranu, žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele prokázala, že bylo poskytnuto 11 000 Kč žalovanému a on vrátil pouze 660 Kč. Žaloba je tedy co do jistiny důvodná do výše 10 340 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení částky doporučeným dopisem zaslaným 7.1.2020, kdy ve smyslu § 573 občanského zákoníku by dnem doručení byl den 10.1.2020, desetidenní lhůta běžela do 20.1.2020, dnem 21.1.2020 nastalo prodlení. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 340 Kč ve výši 8,05% ročně od 21.1.2020 do zaplacení , a to ve lhůtě do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Co do zbývající žalované částky 8 140 Kč, zbývajících žalovaných úroků a zbývajících žalovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou ze shora popsaných důvodů.

14. Pro téměř shodný úspěch účastníků ve věci soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.