12 C 140/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 56 352 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 56 352 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 175,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 895,39 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 34 176,85 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku 23,43 % ročně z částky 34 176,85 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu podanou dne 2.12.2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky 56 352 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 175,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 895,39 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 34 176,85 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku 23,43 % ročně z částky 34 176,85 Kč od 30.7.2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a částky 14 613,40 Kč na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne 23.7.2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelskémúvěru, jehož nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady zde uvedenými, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva.Tato skutečnost je potvrzena ve smlouvě, kde žalovaná mj. potvrzuje, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědoma, že si , Anonymizováno, tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopna , Anonymizováno, splatit celkovou dlužnou částku, že si je vědoma všech rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměla jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se jí náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byla schopna posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jejího jednání, nadto by se žalovaná v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 trestního zákoníku. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobkyně upozorňuje nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované 49 000 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně 61 652 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 47.241 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,43 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy a částku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 10 202 Kč (dále jen „poplatek“), kdy celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23.4.2022, žalované tak bylo známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Po tomto datu bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 20.11.2023. Ke dni 22.1.2024 dlužná jistina činila 34 176,85 Kč a dlužný poplatek 22 175,15 Kč, poté už nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Neuhrazená jistina se úročí dále úrokem 23,43 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 24.4.2022, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6.6. smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 54 300 Kč. Pohledávka včetně příslušenství byla postoupena smlouvou opostoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 žalobkyni s účinností ke dni 29.7.2024, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 29.7.2024 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou 99 073,70 Kč, příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobkyně po žalované žádá zaplacení dlužných 56 352 Kč sestávajících z jistiny 34 176,85 Kč a dlužného poplatku 22 175,15 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 18 895,39 Kč ( úrok ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny 34 176,85 Kč od 24.4.2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29.7.2024 ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 175,60 Kč ( zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny 34 176,85 Kč od 20.12.2023, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 29.7.2024), úroků ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny 34 176,85 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny 34 176,85 Kč od 30.7.2024 do zaplacení. Přes předžalobní výzvu dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K výzvě soudu podle § 118a občanského soudního řádu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací od žalované získaných dotazem na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty žalované, kdy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované z výpisů z bankovního účtu (05,06/2020), z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení, byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako operátor ve společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., její měsíční příjem činil 46 317 Kč, neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, a výši požadované zápůjčky, kdy dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná a neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované v zákaznické kartě. Při opaku by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 trestního zákoníku. Žalobkyně poukazovala na § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku o tom, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upozorňuje, že smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně odkazovala na názor Krajského soudu v Českých Budějovicích v rozsudku čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31.7.2020, kterému stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Navíc žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty, rovněž čestně prohlásila, že reálně disponuje s použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě a že tento údaj je k datu podpisu této karty pravdivý. Současně prohlásila, že nezamlčela žádný údaj podstatný v souvislosti s žádostí o zápůjčku. Žalobkyně odkazovala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 504/06 z 27.11.2006, že lze v souvislosti se zápůjčkou platně sjednat vedle sebe jak úroky, tak poplatek tvořený souhrnem nákladů souvisejících s poskytnutím zápůjčky, neboť každá z těchto úplat má jinou funkci. Úrok ve výši 47 241 Kč bylmezi stranami sjednán na základě § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a ve smlouvě je vyčíslený na dobu trvání smluvního vztahu, který měl trvat min. 21 měsíců (tj. od 23.7.2020 do data poslední řádné splátky dle sjednaného splátkového kalendáře 23.4.2022) za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalované splácen řádně ve sjednané výši a včas. Po přepočtu tohoto úroku ve vztahu k výši poskytnuté jistiny a sjednané délce splácení zápůjčky činí tento pevný úrok sazbu 54,32 % ročně. Žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,43 % ročně, což je výše sazby, která je přiměřená dle výše jmenované judikatury Nejvyššího soudu ČR, kdy není v rozporu s dobrými mravy. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky za rizikovějších podmínek, než tak činí banky, kdy není vyžadováno žádné zajištění, zápůjčka byla žalované poskytnuta ve velmi krátkém časovém úseku a žalovaná nemusela vynakládat žádné další finanční prostředky na její splácení. Nadto je třeba přihlédnout k obecně známé skutečnosti, že tento typ zápůjček má pro věřitele na rozdíl od zápůjček či úvěrů poskytovaných bankovními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti. Všechny tyto okolnosti se mohou odrazit i ve vyšší úrokové sazbě, za niž je zápůjčka poskytnuta. Žalobkyně odkazovala na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 12 Cmo 95/2005-62 ze dne 13.7.2005: „Jak je z výše uvedeného patrné, odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že část smlouvy, ve které je obsaženo ujednání o úrocích, je zcela neplatná podle § 39 ObčZ. K takovému závěru by bylo možné dojít tehdy, pokud by bylo možné označit jakoukoliv dohodu o úrocích ve smlouvě o půjčce za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Tak ale tomu v daném případě není, neboť je zcela obvyklé, že půjčky bývají poskytovány oproti povinnosti zaplatit úroky. Ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ přímo s touto možností počítá, u smlouvy o úvěru dle § 497 ObchZ je dohoda o povinnosti platit úroky dokonce nezbytnou náležitostí smlouvy. Proto je dohoda o povinnosti platit úroky ve výši smluvené ve smlouvě platná a žalobce má ze smlouvy právo na 8 % úrok za každé 4 týdny z dlužné půjčky.“ „Tudíž žalobcův nárok na obvyklou výši úroku z půjčky požívá právní ochrany, avšak část úroku požadovaného nad touto hranicí již této ochrany nepožívá a je nutno v tomto rozsahu odmítnout výkon práva pro rozpor s dobrými mravy dle uvedeného ustanovení.“ Z výše uvedeného rozhodnutí tedy vyplývá, že dojde-li soud k názoru, že výše úroku je nepřiměřená, pak by měl úrok v přiměřené části přiznat a případně nepřiznat pouze úrok nad tuto hranici. S ohledem na ustálenou judikaturu by tak soud neměl dojít k závěru, že úrok je neplatný zcela a nepřiznat ani přiměřenou část. Soud by měl přihlížet k záměru účastníků smlouvy, kteří měli v úmyslu uzavřít tuto smlouvu jako úročenou. Jevilo by se tedy nespravedlivým, pokud by smlouva byla soudem shledána jako bezúročná. Žalobkyně poukazovala na § 577 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který uvádí. „Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.“, což je podle žalobkyně projevem zásady in favorem negotii vyjádřené v § 574, podle nějž se má na právní jednání se má hledět spíše jako na platné než jako na neplatné. K dotazu soudu ohledně rozporu mezi sazbou 54,32 % ročně (pevný úrok 47.241,00 Kč přepočtený na procentuální výši) a sazbou 86,00 % ročně uvedenou ve smlouvě na straně druhé, žalobkyně sděluje, že takto si to účastníci ujednali, což je smluvní právo účastníků, rozpor je zcela irelevantní, protože sazbu 86,00 % ročně ani právní předchůdce žalobkyně a ani žalobkyně nikdy nepožadovali.

4. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná žádala , právnická osoba, o zápůjčku ve výši 20 000 Kč, uváděla, že je svobodná, žije s rodiči, má základní vzdělání, čistý příjem 16 317 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou 30 000 Kč, odhadované měsíční výdaje žadatele jsou 6 000 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s , právnická osoba, smlouvu 23.7.2020, na jejímž základě měla , právnická osoba, poskytnout žalované 49 000Kč, žalovaný se zavázal zaplatit , Anonymizováno, poplatek 58 943 Kč sestávající z úroku 47 232 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 10 208 Kč. Celkovou částku 110 652 Kč měla žalovaná splácet v 21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč s poslední splátkou 5 252 Kč. RPSN je 134,55 %, úroková sazba 86 %. Žalovaná potvrdila podpisem převzetí hotovosti v uvedené výši.

6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 54 300 Kč, posledních 200 Kč uhradila 20.1.2023. Zde uvedená úroková sazba je 86%.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že žalobkyně smluvně 29.7.2024 nabyla od , právnická osoba, i pohledávku za žalovanou, dne 30.7.2024 potvrdil původní věřitel zaplacení úplaty za postupení pohledávek podle smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že , právnická osoba, sepsala 29.7.2024 pro žalovanou oznámení o tom, že postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy za žalovanou, výše dluhu činila 99 073,70 Kč bez příslušenství. Uhrazeno mělo být do 10 dnů od obdržení dopisu. Výzva nebyla doložena dřívějším dokladem o doručení, pravděpodobně jím je až podací lístek z 16.8.2024 o podání doporučeného dopisu k přepravě ze strany žalobkyně vůči žalované. Z předžalobní upomínky a z podacího lístku bylo zjištěno, že byla žalovaná doporučeným dopisem zaslaným 1.11.2024 vyzvána, aby uhradila 81 852,47 Kč z titulu neuhrazené pohledávky nejpozději do 15.11.2024 s tím, že jinak budou dluhy vymáhány soudní cestou.

8. Podle §§ 2390, 2392 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku).

9. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalovaná uzavřela s , právnická osoba, dne 23.7.2022 smlouvu o zápůjčce, na základě níž bylo tímto subjektem žalované poskytnuto 49 000 Kč, které měly být splaceny ve21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč s poslední splátkou ve výši 5 252 Kč, celkem tedy měla žalovaná uhradit předchůdci žalobkyně za 21 měsíců 110 652 Kč. Poplatek za zápůjčku 58 943 Kč na 21 měsíců tak představuje 69% ze 49 000 Kč. Žalovaná přes výzvu soudu a poučení o následcích nečinnosti netvrdila a ani nedokazovala, že by uhradila žalovanou pohledávku, soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaná od uzavření smlouva do postoupení pohledávky žalobkyni uhradila celkem 54 300 Kč.

10. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů vyplněných do zákaznické karty, kdy žalovaná žádala o zápůjčku 20 000 Kč, byla svobodná, žila s rodiči, má základní vzdělání, čistý příjem 16 317 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje 6 000 Kč, kdy v kartě bylo uvedeno, že neměla žalovaná jiné zápůjčky, ke svým poměrům měla předložit dva výpisy z bankovního účtu, nic jiného, soudu však nebyly předloženy a tak neměl možnost ověřit jejich obsah.

11. Co se týče argumentace žalobkyně, že z důvodu nesplnění povinností podle § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., nemůže být smlouva shledána neplatnou, soud tento názor nesdílí. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění platném v době uzavření smlouvy o úvěru) může námitku neplatnosti spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy a mělo by se jednat o tzv. relativní neplatnost. Soud poznamenává, že s účinností od 29.5.2022 byla novelou zákona o spotřebitelském úvěru (zákonem č. 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28.5.2022, protože v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5.3.2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu citované zákonné úpravy v § 86 a 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností soudu, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud podle tehdejší úpravy v § 87 odst. 1 byla obsažena jeho věta druhá, tak tuto formulaci věty druhé je třeba vyložit tak, že pouze výslovně stanoví právo (možnost) spotřebitele uplatnit uvedenou námitku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí době, čímž ale nijak nevylučuje shora dovozený eurokonformní výklad, podle něhož je i přes toto subjektivní právo (možnost) spotřebitele (dána) také úřední povinnost soudu i bez návrhu zkoumat, zda ke splnění uvedené předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru náležitě došlo.

12. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2390 a násl. a § 2991 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že byla žaloba podána důvodně pouze částečně. Mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalovanou byla sjednána smlouva, kdy za poskytnutí zápůjčky 49 000 Kč se žalovaná zavázala do 21 měsíců zaplatit poplatky v celkové výši odpovídající 69% z jistiny, k datu splatnosti měla proběhnout celá úhrada. Tehdy zákonný úrok z prodlení v první polovině roku 2022 činil 11,75 % ročně. Sjednaný „celkový poplatek“ 69% výrazně přesahuje obvyklou výši úroku z úvěru poskytovaných v té době, a tomu odpovídající smluvní ujednání by soud shledal v rozporu s dobrými mravy, a proto absolutně neplatné. Odkazovat se na předchozí právní úpravu podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., potažmo obchodního zákoníku, dnes nelze, dnes je úprava jiná v tom, že soud nemoderuje úrok, soud zkoumá, zda by obě strany uzavřely smlouvu bez oddělitelné části či nikoli, a pokud nikoli, není uvedená část oddělitelná při zachování zbývající části smlouvy. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně by zápůjčku bezúročně neuzavřela.

13. Soud však v prvé řadě zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalované a poskytla jí úvěr za situace, kdy z tohoto zkoumání nevyplynuly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Zde má soud za to, že neměl možnost jakkoli přezkoumat zjištění právního předchůdce žalobkyně, jediným důkazem byly v daném případě žalovanou předkládané výpisy z účtu, co ale bylo jejich obsahem soud nezná a nemá ani možnost zjistit. Jestli žalovaná měla nějaké finanční závazky, zkoumáno nebylo, právní předchůdkyně žalobkyně se spolehla na negativní sdělení žalované. I kdyby však soud vycházel jen z informací v zákaznické kartě, kdy by bylo prokázáno, že žalovaná měla příjem 16 317 Kč, pak jí tvrzené výdaje 6 000 Kč měsíčně vycházejí na 200 Kč denně, z čehož nelze pořídit ani jídlo na jeden den, natož náklady na denní dojíždění do zaměstnání z Prachovic do Přelouče, bydlení,telefon, oblečení, léky apod., a k tomu by měla žalovaná platit splátku 5 270 Kč. Soud má za to, že zákonná povinnost nebyla právním předchůdcem žalobkyně splněna, a proto soud závazkový vztah účastníků stižený absolutní neplatností posoudil jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované 49 000 Kč a žalovaná mu vrátila 54 300 Kč, nevznikl zde rozdíl, o který by se žalovaná obohatila a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

14. Pro plný úspěch žalované ve věci by jí soud podle § 142 odst. l občanského soudního řádu přiznal právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žalovaná zůstala procesně pasivní a žádné náklady jí nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.