12 C 157/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci žalobkyně příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem v  obec , ulice a číslo proti žalované celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 8 609,54 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 355 Kč od 23.4.2020 do zaplacení ve výši 10% ročně, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbývajících žalovaných částek, zbývajícího žalovaného zákonného úroku z prodlení, zbývajícího úroku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu soudu podaným dne 20.5.2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 5 609,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 609,54 Kč ve výši 10% ročně od 23.12.2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 899,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 824,05 Kč, nákladů s uplatněním pohledávky 217 Kč, částky 3 000 Kč a částky 1 489 Kč na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že dne 22.2.2019 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] s předpisem splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru, na jejímž základě žalovaná převzala hotovost 9 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru ve výši 7 730 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, tj. celkově uhradit 16 730 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč při splatnosti první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a splatnosti následujících splátek podle smlouvy. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku byla 22.4.2020. Žalobkyně odkazovala ohledně odměny za inkaso splátek na stanovisko civilního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. Cpjn 203/2013 ze dne 23.4.2014 ohledně poplatku za správu úvěru a také na nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10.4.2014, kdy jeho závěry lze podle žalobkyně aplikovat i ohledně sjednané odměny za inkaso splátek, která je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady, tj. příslušenství, původního věřitele související s výběrem každé jednotlivé splátky, řádnou péčí dobrého hospodáře o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě, okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jako počet exekucí, údaje o zaměstnání, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši půjčky, rovněž byly ověřeny doklady předložené žalovanou k posouzení její bonity a úvěruschopnosti, s odbornou způsobilostí byla posouzena schopnost žalované splácet půjčku a možnost dostát svému závazku. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaná získala z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaná potvrdila připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila 6 645 Kč, která odpovídá 5 řádně uhrazeným splátkám, což bylo alokováno poměrně na jistinu 3 390,46 Kč a smluvně sjednané příslušenství pohledávky 3 254,54 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou 10 085 Kč představující součet zůstatku jistiny 5 609,54 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky 4 475,46 Kč. Od data splatnosti poslední předepsané splátky k 22.4.2020 je dnem 23.4.2020 žalovaná v prodlení s úhradou celé shora uvedené částky, čímž vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení i na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 11.1.2022. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 19 371,50 Kč sestávajících z nesplacené jistiny 5 609,54 Kč, nesplaceného smluvního úroku 337,05 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 2 657,94 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 504,08 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 976,39 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3 000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků 1 629,91 Kč, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 156,59 Kč, postoupené smluvní pokuty 3 000 Kč. Žalobkyně v řízení neuplatňuje postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvní úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žádá pouze nesplacenou jistinu 5 609,54 Kč, nesplacený smluvní úrok 337,05 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 2 657,94 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 504,08 Kč, nesplacený inkasní poplatek 976,39 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu 1 348,59 Kč za období od 23.4.2020 do 19.11.2021 z jistiny pohledávky 5 609,54 Kč při úročení 15 % ročně (ve znění opravy z 9.6.2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 899,06 Kč po revizním přepočtu za období od 23.4.2020 do 19.11.2021 z jistiny 5 609,54 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s vymáháním pohledávky 217 Kč za osobní návštěvu, kdy je účtováno podle informace v dopise obecně za odchozí dopis 39 Kč, za odchozí doporučený dopis 50 Kč a za odchozí telefonický hovor 72 Kč, smluvní pokuta 3 000 Kč (smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky 5 609,54 Kč za každý započatý den prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 23.4.2020 do 19.11.2021), kdy vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na § 168 odst. 1 téhož zákona. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 5 824,05 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného úroku 337,05 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 2 657,94 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 504,08 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 976,39 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků za období po celkové splatnosti ve výši 1 348,59 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku od 23.12.2021 z jistiny 5 609,54 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, a to i přes předžalobní upomínku ze dne 2.5.2022.

2. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl pro nedoručení žalované do vlastních rukou zrušen, žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K výzvě soudu podle § 118a občanského soudního řádu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla právním předchůdcem žalobkyně zkoumána na základě žádosti o úvěr, kde byly uvedeny údaje žalované, její číslo občanského průkazu, její příjmy a výdaje, zaměstnáni, vyhodnocením byla shledána žalovaná jako způsobilá úvěr splácet. Žalobkyně předložila i pracovní smlouvu a výplatní pásky žalované.

4. Ze žádosti žalované o úvěr datované 22.2.2019 bylo zjištěno, že požádala o úvěr 9 000 Kč při splácení ve 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, uvedla, že má příjem 11 946 Kč, k nákladům 3 000 Kč na bydlení a energie, 5 590 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Ohledně předložených dokladů je u žalované v žádosti uvedeno výplatní pásky. Žalovaná byla svobodná, bydlela v nájmu, měla jedno vyživované dítě do 26 let.

5. Z textu smlouvy o úvěru uzavřené 22.2.2019 mezi žalovanou jako dlužníkem a [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem, bylo zjištěno, že se věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr 9 000 Kč, které měla splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč se splatností první splátky do jednoho měsíce od uzavření smlouvy až do zaplacení a následně vždy do měsíce. Žalovaná se zavázala věřiteli zaplatit za poskytnutí úvěru celkové náklady 7 730 Kč, tj. celkem částku 16 730 Kč, náklady spočívaly v úroku 866 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru 4 410 Kč, v nákladech na vyhodnocení úvěru 834 Kč a v inkasním poplatku 1 620 Kč Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení, splatná vždy dnem následujícím, za prodlení se splátkou byla sjednána maximální výše 500 Kč za porušení oznamovací povinnosti při prodlení se splátkou. Podle textu smlouvy byl sjednán úrok 15% a RPSN činila 272,44%. Žalované byly dle jejího prohlášení peníze vyplaceny v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Stejné informace jsou obsaženy ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který byl žalovanou rovněž podepsán.

6. Z oznámení a z podacího archu soud zjistil, že doporučeným dopisem zaslaným 12.1.2022 původní věřitel sdělil žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 22.12.2021 se stala věřitelem pohledávky žalobkyně, žalovaná má uhradit žalobkyni do 10 dnů dlužnou částku 19 371,50 Kč, jinak může žalobkyně podniknout právní kroky k vymáhání pohledávky. Soudu byla předložena o smlouva o postoupení uzavřená 22.12.2021 mezi [právnická osoba] a žalobkyní o postoupení pohledávek mezi nimi bez specifikace pohledávky za žalovanou, potvrzení o úhradě a dohoda o úplatě za postoupení pohledávek mezi týmiž účastníky z 22.12.2021.

7. Soudu byla předložena výzva sepsaná 1.2.2022 žalobkyní k úhradě 19 402,31 Kč do 25.2.2022 s upozorněním na nárůst nákladů mimosoudního vymáhání o 39 Kč za odchozí dopis, 50 Kč za odchozí doporučený dopis, 72 Kč za odchozí telefonicky hovor a 217 Kč za osobní návštěvu. Z předžalobní upomínky a z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že byla žalovaná vyzývána doporučeným dopisem zaslaným 4.5.2022 na adresu uvedenou ve smlouvě k úhradě částky 19 340,84 Kč s úrokem z prodlení 199,79 Kč do 12.5.2022 s tím, že jinak bude ve věci podána žaloba. Žalobkyně předložila i listinu nazvanou výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, kde je u žalované uvedeno - cesta pověřeného terénního pracovního věřitele na kontaktní adresu dlužníka 11.4.2022.

8. Žalobkyně předložila i pracovní smlouvu žalované uzavřenou 1.10.2017 na dobu určitou do 30.9.2017 a dvě výplatní pásky za listopadu 2018 s čistou mzdou 9 881 Kč a za leden 2019 s čistou mzdou 13 477 Kč.

9. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení podle § 1968 občanského zákoníku. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 obč. zák.). Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda (§ 2048 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud podle § 2051 občanského zákoníku na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Podle § 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.. Bezdůvodně se podle odstavce druhého téhož ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že spolu původní věřitel [právnická osoba], [IČO] se žalovanou 22.2.2019 uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru 9 000 Kč žalované, kdy se zavázala za poskytnutí peněz zaplatit celkem 16 730 Kč (včetně vracených 9 000 Kč), což se zavázala ve 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč počínaje 1. měsícem po uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uveden 15% úrok, RPSN však činí 272,44%, náklady spotřebitelského úvěru činí 7 730 Kč za 14 měsíců, což odpovídá 74% poskytnuté částky 9 000 Kč ročně. Přičemž úplata za poskytnutí peněz v celkové výši 7 730 Kč je tvořeno úrokem 866 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 4 410 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 834 Kč a inkasním poplatkem 1 620 Kč. Žalované bylo 9 000 Kč vyplaceno v hotovosti při podpisu smlouvy. Podle žalobkyně bylo uhrazeno celkem 6 645 Kč. Žalovaná přes výzvu soudu netvrdila a ani neprokazovala, že by žalovanou částku s příslušenstvím žalobkyni uhradila či že by byly dány důvody vylučující existenci jeho závazku. Žalobkyně žaluje o nesplacenou jistinu 5 609,54 Kč, o částku 5 824,05 Kč představující nesplacený smluvní úrok 337,05 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 2 657,94 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 504,08 Kč, nesplacený inkasní poplatek 976,39 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu 1 348,59 Kč za období od 23.4.2020 do 19.11.2021 z jistiny pohledávky 5 609,54 Kč při úročení 15 % ročně (ve znění opravy z 9.6.2022), o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 899,06 Kč po revizním přepočtu za období od 23.4.2020 do 19.11.2021 z jistiny 5 609,54 Kč, o účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s vymáháním pohledávky 217 Kč za osobní návštěvu, o smluvní pokutu 3 000 Kč (smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky 5 609,54 Kč za každý započatý den prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 23.4.2020 do 19.11.2021 11. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2395 a násl., § 1968 a násl., a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní, neboť žalovaná své procesní břemeno tvrzení a procesní břemeno důkazní přes poučení soudu o následcích nečinnosti neunesla. Soud uzavřenou smlouvu posoudil dle obsahu jako smlouvu o úvěru, žalobkyně se stala věřitelem na základě postoupení pohledávky původním věřitelem [právnická osoba], který smlouvu uzavřel se žalovanou, tento původní věřitel předal žalované částku 9 000 Kč, žalovaná uhradila 6 645 Kč. Mezi účastníky sice byla uzavřena smlouva o úvěru, ovšem její sjednané podmínky jsou takové, že toto jednání nelze hodnotit jako odpovídající dobrým mravům. Ve smlouvě je uveden 15% úrok, RPSN však činí 272,44%, náklady spotřebitelského úvěru činí 7 730 Kč za 14 měsíců, což odpovídá 74% poskytnuté částky 9 000 Kč ročně. Přičemž úplata za poskytnutí peněz v celkové výši 7 730 Kč je tvořeno úrokem 866 Kč (ten odpovídá 8,24% ročně, tedy nikoli výslovně jinde ve smlouvě uváděných 15%), úhradou za poskytnutí úvěru 4 410 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 834 Kč a inkasním poplatkem 1 620 Kč. V daném případě je úplata za poskytnutí peněz na 14 měsíců 74% ročně, soudu tuto úplatu považuje za úrok skrytý formálně pod více položek, aby nebyl evidentní, k rozkrytí však slouží právě RPSN. Úroková sazba ARAD v únoru 2019 pro domácnosti UK4 činila 8,38% ročně. I právem nedotčenému laikovi musí být zjevné, že v daném případě je nutno takto ujednanou úplatu kvalifikovat jako lichevní v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 občanského zákoníku, jako taková je absolutně neplatná. Soud se zabýval i otázkou splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně jako věřitele prověřit schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, a to dle pravidel zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který § 86 uvedeného zákona ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při takovém posouzení spotřebitele, posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Platí dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu uvedeného ustanovení se však vyjádřil např. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy odkazoval na svoji judikaturu – nálezy sp. zn. I. ÚS 191/11, či sp. zn. III. ÚS 4084/12, v nichž dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěr spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, kde jeho eventuální závazky jsou zajištěny směnkami, smluvními pokutami ve výši desítek procent (uváděl Ústavní soud rozsah 30 – 45 % dlužné částky) nastupujících již při prodlení v řádech jednotek dnů, či týdnů, je nutné považovat za neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tyto závěry přijímá i Nejvyšší soud ČR, kdy lze odkázat na jeho rozhodnutí z 21.3.2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017. Odkazuje dále na to, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se týkají nejen dlužníka – spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dochází k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil, posoudil jeho schopnost úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva i podle Nejvyššího soudu neplatná (viz jeho rozhodnutí z 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp zn. 33 Cdo 201/2018). Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozsudku z 1.4.2015, č.j. I As 30/2015-39, při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., kdy Ústavní soud jeho závěry vztáhl i na výklad § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může být uložena pokuta Českou obchodní inspekcí. Vychází z výkladu čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, dále bodu 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací a v tomto směru nese poskytovatel úvěru důkazní povinnost. Tak má být dle Soudního dvora zabráněno tomu, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Splněním této povinnosti není chráněn pouze dlužník, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Pokud by tak věřitel nepostupoval s přihlédnutím k chráněným zájmům, které jsou potenciálně narušeny tímto jiným postupem věřitele, jde o neplatnost právního jednání absolutní, jak ostatně s obdobným odůvodněním pro předcházející úpravu spotřebitelského zákona č. 145/2010 Sb. dovodil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z čistého měsíčního příjmu žalované 11 946 Kč, kdy žalovaná byla svobodná s jedním vyživovaným dítětem, žila v nájmu s náklady 3 000 Kč včetně energií, kdy tento výdaje žalovaná nijak neprokazovala, ačkoli je svou nízkou výší velmi nepravděpodobný, pracovní poměr dokládala pracovní smlouvou na dobu určitou na rok 2017, veškeré další výdaje na jídlo, osobní náklady a dopravu pro dvě osoby uvažoval 5 590 Kč, jak uvedla žalovaná v žádosti. Právní předchůdce žalobkyně nezkoumal, zda má žalovaná nějaké dluhy, které splácí, nelustroval žalovanou v registrech dlužníků. O tom, že situace byla v té době jiná co se týče závazku žalované, svědčí její následná insolvence pro dluhy. Soud prověření úvěruschopnosti klienta ze strany právního předchůdce žalobkyně nepovažuje za odpovídající kritériím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Obecně lze stěží akceptovat to, že žalovaná je schopna splácet při prokazovaném příjmu splátky ve výši 1 195 Kč, kdy žije sama s nezaopatřeným dítětem, zajišťuje tak i potřeby dvou dětí, musí si zajišťovat bydlení, vynakládat náklady na topení, vodu, elektřinu, zajišťovat náklady na vlastní živobytí a živobytí dítěte, tedy oblečení, stravu, volný čas, koníčky, zdravotní výdaje, apod. Že za těchto podmínek bude žalovaná schopna řádně úvěr splácet je v rozporu s obecnými znalostmi o životních potřebách občana v České republice. Byť tedy ust. § 87 odst. 1 občanského zákoníku předpokládá vznesení námitky dlužníka, že posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno řádně, důsledky nedostatečně provedeného posouzení úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele jsou zásadní, a to nejenom pro dlužníky, nýbrž pro společnost jako celek, jak bylo odůvodněno odvolacím soudem výše, a tudíž neprovedení úvěruschopnosti věřitelem v řádné podobě, má důsledky neplatnosti takového právního jednání – úvěrové smlouvy, nikoliv v podobě relativní, nýbrž absolutní, a proto soud dospěl k závěru, že vzhledem k neplatnosti uvedené úvěrové smlouvy, je nutno vztah mezi účastníky podrobit režimu bezdůvodného obohacení, kdy je žalovaná povinna zaplatit pouze to, co nebylo vráceno z poskytnuté částky 9 000 Kč, tedy částku 2 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 23.4.2020 do zaplacení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o.s.ř.) a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl ve výroku II. rozsudku, odkazuje na shora v tomto odstavci podané podrobné odůvodnění. II. Co do zbývajících žalovaných částek, zbývajícího žalovaného zákonného úroku z prodlení, zbývajícího úroku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky se žaloba zamítá. Soudem byly zamítnuty i uplatněné náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť nebyly jako skutečně vynaložené ani tvrzeny ani prokázány.

12. Pro většinový úspěch žalované ve věci by jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení, ovšem žalovaná byla po celé řízení procesně pasivní a soud proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.